Tyhle fotky Labe vznikly tak nějak spontánně, neplánovaně. Prostě na mě zapůsobila atmosféra při procházkách kolem řeky v Polabské nížině. A tak jsem to cvakla mobilem. Taky se vám vybaví slova klasika: Řeka čaruje?
Labe se stalo poměrně čistou řekou. K vidění tu jsou dokonce raci. Nákladní lodě tu už potkáte téměř výjimečně, zato výletní parníky a soukromé lodě ano.
Polabská nížina neboli Polabí se rozkládá zhruba od Jaroměře po Lovosice. Je tu velmi kvalitní půda. Protože bylo koryto Labe na mnoha místech „narovnáno“ kvůli lodní dopravě, ve starých říčních ramenech, na místě dřívějšího toku Labe, vznikly tůně (foto č. 10) a slepá ramena.
Některé z nich jsou zahrnuty, včetně lužních lesů, do přírodních rezervací.
Dede: Děkuju Bláže za krásné pokoukání a mám pár otázek:))
Která fotka je pro vás ta nejkrásnější? A proč?
Druhá se týká řek. Říká se, že lidé jsou „křtění“ řekou, která teče poblíž místa, kde se narodili nebo žijí. Jenže on se člověk může klidně narodit vedle jedné řeky, ale do srdce mu vleze jiná! Tak co – jaká řeka vás křtila a jaká je pro vás spíš srdeční záležitostí?:))
Blážo, díky za článek a fotky. Moje řeka je Svratka, ale bližší mi je „moje“ moře, tj. Jadran, zrovna jsme se od něj vrátili.
Krasne fotky, diky
Hm, řeku mám za domem, ale není to moje srdcovka. Moje srdcovka jsou jihočeské rybníky, jak jsem si letos opět potvrdila, a když řeka, tak Lužnice. A Stará řeka… ach.
Včera jsme se byli s kolegou podívat na Mechové údolí, což je takové dost atypické prameniště, jde o skalní mísu, vyplněnou několika metry slatiny, do které vyvěrá několik desítek obyčejných a minimálně jeden železitý minerální pramen a roste tam, teď už na jediné lokalitě v ČR, (ostatní jsou vyschlé a tudíž bez kytek) vzácná měkkyně bažinná. Sucho se podepsalo i na této lokalitě, voda je tam sice pořád, ale doby, kdy prostředkem tekl celkem vydatný potok jsou v nenávratnu, zbylo jen pár louží se stojatou a mírně smradlavou vodou. Kytky jsme našli, ale bylo jich jen pár a nefotogenických, takže nic moc, ale snad přeřijí; jde o severský druh a teplo jim dobře nedělá. Kolega je poněkud naštván, protože po tom, co na serveru publikoval nález nových druhů kruštíků, byl zhrzenými ,,profesionálními objeviteli“ značně sepsut, počínaje: Z těch fotek se nedá nic poznat“ až po kategorické: Tohle je nesmysl, na Šumavě není nikde žádný vápenec a Helleboriny jsou vápnomilné, bůhví, kde je to foceno a co to vlastně je. Já jsem na net fotky nedal a k objevu se nijak oficielně nevyjádřil, takže jsem byl podobných stupidit ušetřen, (mlčeti zlato), ale na druhou stranu: Tím, že tyto druhy byly pojmenovány a popsány, už profesionální objevitelé nemají šanci si tento objev přisvojit, což se kolegovi už také stalo a ne jednou. (Vzal ,,kamaráda“ na lokalitu, ten si tam udělal fotky a pak napsal povídání, končící prohlášením, že lokalitu i druh objevil on.)
Blážo, krásné fotky. Všechny a kdybych „jó musela“ vybrat jednu, tak asi tu druhou, to je hezká kompozice, na fotce je všechno – voda, kačenky, lekníny, louka a topoly(tedy snad to jsou).
Také jsem křtěná Vltavou a jak už bylo zmíněno, miluji i tu Smetanovu. Nejvíce krásu řeky ocením z nějakého kopečku (třeba od Hanovského pavilonu), kde je vidět co nejvíce jejich mostků. K mému dětství patří řeka Berounka, do které jsme se chodili koupat. No a později jsme s manželem bydleli pár let v centru Frankfurtu n/M, takže časté večerní procházky byly právě podél Moháče, kde byla i kilometry dlouhá cyklosteska, kterou jsme s našimi skládacími koly velmi často používali. Před tím jsme žili v Ill. u řeky Mississippi. Kolem ní jsme se také často procházeli a v zimě bruslili.
Myslím, že každé město získá půvab navíc, když má to štěstí, že jim protéká řeka. Možnost procházek po nábřežích, voda přiláká vodní ptactvo, možnost jízdy na lodičkách, výletní parníky, třeba i okrajové louky atd. Prostě městský život je přítomností řeky velmi obohacen.
Moháč je český název jednoho města v Maďarsku (byla u něj bitva), ta německá řeka se česky jmenuje Mohan.
Díky Aido za opravu!!! No já řeku ty roky znala jen jako Main, český název jsem jaksi neměla důvod používat. A blbě jsem ji přeložila. Teď už si správný název budu pamatovat !
Děkuju za vaše příspěvky k mému článku. 🙂
Blážo, krásné fotky! Září z nich i Tvá momentální pohodová nálada a to je moc dobře! No a taky jsi umělkyně a máš cit pro detail i moment.
Moje srdcová dáma je řeka Bečva, od pramenů až po soutok. Ale taky jsem si zamilovala Ostravici https://poznavejtebeskydy.cz/tipy-na-vylet/110-pereje-na-ostravici a moc se mi taky líbila Bobrůvka,pohodářka pro psí národ. 🙂
Fotky jsou krásné, úplně z nich cítím ten klid a ticho, jak si ta voda pomalu plyne a občas žbluňkne, občas se ozve nějaký hlas a zase hned ztichne, jak se z ní zvedá mlha, kterou proráží slunce a slibuje krásný den. Neumím si vybrat nejhezčí fotku, každá má své kouzlo. Zvlášť mě těší ty s kachničkami 😀 .
Jsem křtěná Vltavou, narodila jsem se v Podolí, k řece co by kamenem dohodil. A žiju v Praze, tak jsem ji nikdy neopustila a ráda se na ni dívám. Když jsem se v ní jako holka poprvé koupala, překvapilo mě, jak je i uprostřed léta studená.
Mou srdeční záležitostí je ale Lužnice, na ní jsem kdysi trávívala ty nejkrásnější prázdniny. A ona vlastně nakonec končí v té mé Vltavě. No, a ta zase v Labi, takže jsme zpátky u těch dnešních krásných fotek 😀 .
Nikdy nezapomenu na čistou a ledovou vodu Vydry, jak si tak poskakuje po kamení někde na Antýglu … Ale i ta končí v Otavě, ta zase ve Vltavě a všechno se to vlije do Labe.
A když se tak pořád vracím k tomu Labi, tak si musím zavzpomínat na Labe ve Špindlerově Mlýně, kde vypadá ještě jako jen takový větší potok. Kolikrát jsem na ně koukala v zimě z mostu u mléčného baru, ale to už ani není pravda, to už je doba kamenná 😀 .
Zdravím (přiznám se, trochu se zpožděním) kamarádku z Podolí. Také jsem se tam narodila a bydlela až do svatby v domě s výhledem na řeku a Vyšehrad. Nikdy se mi ten pohled neomrzel. Takže vítězí Vltava!!!
Mám ráda řeku, která protéká mým rodným městem – Moravu. Pamatuji, jak jsme se v ní koupali a v zimě na zamrzlých ramenech bruslili. A v domku, kde jsem bydlela svých prvních 5 let, jsme ji čas od času mívali ve sklepě. (chuckle)
Ale zamilovala jsem si i Ploučnici, její meandry před Lípou jsou pověstné a na úseku, kde protéká Českým středohořím, je to veselá bystrá řeka se spoustou zátočin a splavů.
A teď mě omluvte, odjíždím, mám sraz na hradě Kost. S našimi mladými a dětmi – doufám, že se tam budou chovat mravně. No, už jsem koukala, že mají i prohlídku pro děti, 35 minut by benjamínek mohl dát. 🙂
Která z uvedených fotek je pro mne nejkrásnější? Inu, všechny. Procházela jsem je od začátku do konce a zpět a ještě jednou oběma směry a pak ještě jednou … Jedinou si prostě nevyberu.
Celý svůj dosavadní život jsem prožila dál od přírodních vod a chodila je jen občas navštěvovat.
Rusava si v Holešově už téměř nezaslouží označení řeka, sotva říčka, ani to ne, ale bývaly u ní krásné procházky. Během „moravské“ povodně však ukázala, že se lidstvo nesmí nechat ukolébat tím, že v ní běžně teče jen málo vody, ale dokázala se vylít do takových míst, kde bych ji nečekala. Ale je to ta „moje“.
Morava v Kroměříži taky rozhodně nevyužívá prostor koryta, který má k dispozici. A platí totéž co u Rusavy – při povodni ukázala, co by dovedla…
Doubravka v Žehušicích byla mnohotvárná. Pod mostem poněkud sevřená a rychlejší, u lávky (kde jsem ji vídala častěji) se více rozlévala do šířky.
A bombou byla pro mne Stvořidla. Tam jsme jezdili jen občas, jako za odměnu.
Na Doubravce jsou nádherné vodopády pod Bílkem. Řeka tady opouští Žďárské vrchy a spadá na velmi krátkém úseku prakticky na úroveň Labe v Záboří a tedy k úpatí Železných hor, které jsou vlastně jakýmsi ,,prstem“ protaženým ze Žďárských vrchů až k Labi u Kojic.
A co taková Bečva – v Teplicích takový trapný potok a při povodni v devadesátém sedmém vyplavila půl Moravy a vzala s sebou Troubky…
Blážo, fotky máš krásné – to už jsem ti psala. Musím ale přiznat, že to pravé jsou pro mne jezera a rybníky – viz chata mého dětství u rybníků na potoku Loděnice.
Kdybych si měla vybrat řeku, bude to Sázava, nejlépe kolem Českého Šternberka, kam jsem jezdila se synkem, když byl malej. Tehdy v ní teklo něco dost divného, ale hezká řeka
to byla i tak. Dnes už je i čistá, jen vody je málo…
Krásné obrázky – jako “vymalované!” Líbí se mi všechny a zvláště ten s lodičkou na břehu.
Vodu mám ráda všeobecně. Jsem křtěná Vltavou, mnohokrát jsem v ní vykoupaná, trochu jsem ji také spolykala – asi to bude moje řeka. Ale řeka, zvláště městská, si dost netečně plyne, spíš jen tak sama pro sebe. Mám radši potoky. Si bublají, skákají přes kameny, někdy jen šveholí, jindy se ženou někam a pak s nářkem padají, jsou živé. Ráda je poslouchám.
Tady se přidám, mám to stejně. Fotky krásné, Vltava i ta Smetanova, ale takový zurčící potok v tichém lese, to je balzám na všechno (inlove)
Narodila jsem se u Vltavy, dokonce jsem se do ní kdysi chodila i koupat, své volné chvíle trávím u Labe. Obě řeky mám moc ráda, ale já mám ráda v podstatě všechny řeky, i ty zahraniční. 🙂
P.S. Mě se líbí všechny fotky :))
Dostala jsem jedno malé upozornění, v rámci objektivity ho sem zkopíruji:
S raky si však nedělej iluze, jedná se o invazivní druh raka pruhovaného, někdy zvaného americký. Je ho v Labi spousta a jedná se o hezké žvižátko, jen bohužel není původní, likviduje naše domácí raky a nevadí mu horší kvalita vody.
Pěkný den všem!
Americký rak má jednu výhodu: je odolnější, než ten náš, takže se spokojí s horší kvalitou vody a po uvaření není v chuti obou druhů žádný rozdíl; oba jsou delikatesy. Takže, bohužel naši raci, potoční i kamenáč, jsou odsouzeni k vyhynutí, ale budou nahrazeni jiným, odolnějším druhem, takže to zase není až tak velké neštěstí. A kdo má rád kraby, tak ve Vltavě je občas k vidění krab čínský.
Blážo, to jsou moc pěkné fotky! Však jsem je už obdivovala na FB 🙂 Za mě vede ta první… Za ní ta šestá – to svítání nebo soumrak 🙂
Jinak já se narodila u Labe, leč jen proto, že moje matka jela rodit ke své matce:)) Jinak to byla po většina života Vltava, abych se teď vrátila… k Labi? No dobrá, máme ho přes kopec, jiná řeka v okolí naší vísky stejně není:))
Ale pokud jde o duši, tak do té se mi nevryla žádná řeka tak, jako naše horské potoky – Roudnický a Jestřabský, které se slévaly právě u naší chalupy. U těch jsem si hrála, ty jsem zkoumala, těmi jsem chodila, do těch jsem občas padala já i moje děti, v těch jsem máchala prádlo a u nich jsem snila. Pochybuju, že by mi někdy nějaký tok vlezl do srdce víc a hlouběji (inlove)
Nádherné fotky, však už jsem je obdivovala na FB. Tady bych si těžko vybírala, kdyby tam nebyla ta předposlední – tůně. A hned za ní následuje ta první – úžasné světlo. Ale to je skoro na všech fotkách – a tak se ptám, jsou nějak upravované?
Já, jelikož jsem se narodila a čtvrt století žila na kopečku, kde byla voda akorát tak v Luži (požární nádrž), takže křtěná jsem tak akorát studniční vodou (rofl) … ale pak jsem se spustila a dostala se k Dyji a zamilovala jsem se. Je to kouzelná řeka – stejně jako Labe ji lidi znásilňovali a snažili se ji obrátit k obrazu svému a stejně, v tajemství lužních lesů, které ji ještě zůstali, tam je její duše – plno tůní a slepých ramen. A okolo plno doupných stromů, kvete tady medvědí česnek v lánech (a nejenom kolem zámečku Lány) i bledule letní a na starých dubech mají hnízda čápi. A v tichém příšeří tam, kde si podávají ruky tři státy (Slovensko, Rakousko, Morava – teda Česko) se vlévá do Moravy.
Milá Ygo, ano, fotky jsou focené mobilem a upravované v programu Snapseed. Ale fotek jsem vyfotila opravdu mnoho, než jsem vybrala ty pravé. Pro úpravu fotky je třeba vybrat zajímavé záběry a doladit v programu. Ty nezajímavé záběry nijak doladit v programu nejdou :))) Ale zkuste někdy vyfotit mobilem fotku proti slunci, když se vám naskytne zajímavý záběr a budete překvapeni, jaké kouzlo obraz má, který pouhým okem prostě nevidíte. 🙂
S tím medvědím česnekem… on se stal tak populární, že jsou lidi schopni kvůli němu na jaře zlikvidovat a pošlapat kde co, dokonce i soukromý majetek. A tak bych apelovala na sběrače medvědího česneku, aby se vzpamatovali a chodili se do přírody hlavně kochat, aby nám tam nějaké rostliny zbyly :)).
Mobilem moc fotit neumím, takže většinou s sebou tahám zrcadlovku. Ale úpravu fotek nezavrhuju, taky někdy používám, i když s tím zonerem furt bojuju (rofl) . Já nejčastěji končím u výřezu a zesvětlení, popř. ztmavení fotky
Taky fotím většinou foťákem, dokonce jsem si letos koupila nový objektiv. Ale tyhle fotky začaly neplánovaně mobilem a tak jsem v nich pokračovala. Nejsou moc kvalitní, jsou malé, zrnité, některé neostré, ale jako seriál a připomínka letošního léta to ujde. 🙂
Kdo má zahrádku, může si jej koupit na trhu, kde bývá občas k mání a vysadit doma, nejlépe do trávníku, během krátké doby bude mít místo trávníku pole s česnekem.
narozena v Děčíně, takže Labe..no a žiju v Perníkovicích,takže zase Labe…ale vyrůstala jsem u Chrudimky, v ní jsem se cachtala,v ní se potápěla pod splav a naučila se v jejích vodách plavat…Chrudimka se vlévá kam – no přece do Labe…
Narodila jsem se u Svratky, ale do srdce se mi vryla Svitava- dlouho jsem vedle ní bydlela- nějakou dobu i přímo na nábřeží- a chodila jsme kolem ní s dětmi a pak i s Borůvkou. Je to jedno z mála, co mi z Brna chybí.
Blážo, máš překrásné fotky.
Děkuju Matyldo! 🙂
Svitava pramení kousek nad stejnojmenným městem v lesíku pod pískovcovou skálou, pramen vypouští kromě vody i sirovodík, i když jen ve velmi nepatrném množství a kousek pod pramenem je jezírko s ďáblíkem bahenním, ze Svitav tam vede naučná stezka.
Všechny jsou moc hezké, ale nejvíc se mi líbí poslední fotka – mám ráda západy slunce a svítání…
Křtěná jsem Losinkou – protéká parkem, kde jsem strávila velkou část mládí a s maminkou jsme k ní chodily máchat prádlo.
V současnosti jsou to stejným dílem Odra s Ostravicí – obě řeky mají své kouzlo, ve městě jsou trošku „konkurentky“, ale pak se spojí a pokojně plynou dál spolu – k soutoku pod Landekem chodím ráda.