Naposled se setkáváme se Sheilou a Gonnym, strážci rozhraní. Díky Dede jsem měla možnost jejich příběhy trošku logicky porovnat, aby běžnému čtenáři dávaly větší smysl, než psané na přeskáčku dle témat. Doufám, že se vám svět strážců alespoň trochu líbil a že vás střípky zaujaly.
Příště už se budeme věnovat něčemu jinému.
Bonusy bývají vždycky náročné. Letošní nebyly výjimkou. Zde je jeden z nich.
Test fyzické zdatnosti
Téma: Bonus: Téma: P. A. V. O. U. K. – zkratka
Stejně jako vojáci, i strážci musí dělat testy fyzické zdatnosti. Když je nejhůř, musí příšerákovi utéct (v opačném případě ho dohnat), že.
Drabble:
Supěli do kopce. Každoroční test fyzické zdatnosti se chýlil ke konci.
Instruktor vpředu spustil:
„Než se ráno rozkoukám!“
„Než se ráno rozkoukám!“ rytmicky zopakoval spolek, klusající za ním.
„Zopakuju PAVOUKa!“
„Zopakuju PAVOUKa!“ zpěv sílil, běžci cítili, že se blíží cíl.
„Když ženská po mně kouká!“
„Když ženská po mně kouká!“
„Zopakuju PAVOUKa!“
„Zopakuju PAVOUKa!“
„Z díry se něco souká!“
„Z díry se něco souká!“
„Zvopáknu si PAVOUKa!“
„Zvopáknu si PAVOUKa!“
Proběhli cílem, zastavili, udýchaní, ale rozesmátí.
„Zopáknem si PAVOUKa,“ zavelel instruktor.
Srazili paty a dokončili pokřik:
„PROHLÉDNOUT
ANALYZOVAT
VYHODNOTIT
ODVÁŽNĚ
(ale)
UVÁŽLIVĚ
KONAT!“
PAVOUK, mantra, se kterou vstávali i lehali.
Už dříve bylo zmíněno, že jednu dobu byla Sheila postavena mimo službu. Žila jako běžný normální člověk, byla zbavena funkce strážce rozhraní. Dvě témata mi nabídla možnost, abych vysvětlila důvod trestu i to, jak jej Sheila nesla.
To, co mě tíží
Téma: Hřích, který se neodpouští
Sheila je na dovolené, ohlašuje se u místního revírníka. Ve chvíli, kdy mu sdělí, že je mimo službu, ji revírník pozná.
Drabble:
„Zachovala jste se správně.“
„Zabila jsem člověka!“
Nejhorší provinění. Jsme tu proto, abychom lidi chránili od hrůz, které se na Zemi snaží dostat zvenčí. Chráníme bez rozdílu všechny. Malé, velké, silné, slabé, dobré, zlé. Já toto základní pravidlo porušila.
„Byl to odpad společnosti, vrah, sadista, násilník. Nezabila jste ho. Jen jste mu nedovolila, aby zabil on vás.“
Udiveně vzhlédnu.
„Nikdo vás neodsuzuje,“ usměje se povzbudivě revírník. „Naopak. Proč myslíte, že jste jen postavena mimo službu? Nejste první strážce, který zabil člověka. Ti ostatní ale nebyli jen postaveni mimo službu. Byl jim odejmut dar a dožili své životy v grossnolském vězení.“
Téma: Hřích, který se neodpouští
Za chyby se platí
Téma: Pořád spolu
Dívala jsem se, jak odchází, a bylo mi hrozně.
První učitel, kterého mi přidělili, když jsem ke strážcům přišla.
Naučil mě vše, co umím.
Byl jako můj otec, má matka, má celá rodina.
Stál vždy u mne, pohotový, pevný jako skála.
Udělala jsem něco, co strážce prostě udělat nesmí.
Proto teď vidím jeho vzdalující se záda. Mám stažené hrdlo, je mi zle na duši.
Tolik let jsme byli pořád spolu.
V dobrém i zlém bok po boku.
Parťák nejvěrnější.
Teď odchází na další akci a já, vyřazená z kolektivu strážců, mu mohu maximálně popřát šťastný návrat.
Tak šťastný návrat, Gonny.
Toro, moc pěkné – a ještě sis sáhla na těžký etický problém a dobře se s ním vypořádala. 🙂
Díky. Ona ta stosluvka jsou v tomhle ošemetná, aby se stihlo vyjádřit vše…
Toro moc hezké, přestože o životě „strážců rozhraní“ vim je to, co si precut tady, takže třeba nevím, co je „grossnolské vězení“ (tedy je jiné než normální „zemské“)?
Jinak se připojuji k Dede, pod její a souhlasím, že jsi se s „etickým problámem“ dobře vypořádala. On je velký rozdíl zabít v sebeobraně (kdy pravidla jsou stranou) a prostě jen zabít proto, že mohu.
Se mnou to vždy při sledování filmu šije, když vrah je dopaden a „zahnán do kouta“. Cítím to zadostiuinění, že vrahovým doporným činům je konec a krvelačně čeká na spravedlivou kulku do jeho těla. Ale kdepak!! Náš hrdina na něj míří,prst na spoušti a…a dlouze mu začne vykládat, proč a za co si tu smrt zaslouží (jakobychom to my-diváci nevěděli). A já jen nadskakuji „tak už sakra tu spoušť stiskni“. Protože jinak bude pozdě, nevyhnutelně dojde k nějaké „rvačce o zbraň“, či něčí cizí zásah a…film se ještě o nějakou dobu (třeba honičku) protáhne, než je opravdu s padouchem konec :). Já vím, konečný nervák do toho patří, ale mě to zbytečně zlobí !
🙂 jedno z největších klišé, které existuje, a stejně platí 🙂
grossnolské vězení je jiné, protože strážci jsou taky jiní. Třeba o tom někdy taky napíšu, zatím je o něm jen tato zmínka.
Díky, jsem ráda, že líbilo.
Strážci rozhraní patří i mezi moje oblíbené. Mohla bys je rozvinout i do košatější podoby 🙂
Což o to oni rozvinutí jsou, jen zatím nesmí být na netu, jsou, nebo budou v soutěžích. Ale kdybys chtěla, poslat můžu… K přečtení.
Jo!
Ok, večer pošlu
Dík.
Já bych taky chtěla (wasntme)
Já vám to ráda pošlu, ale budu chtít zpětnou vazbu, prosím, každý názor je cenný totiž.
Klidně, ale nečekej, že to bude hned. U čtení mám delší dodací lhůty 🙂
Ano.
Bylo by příliš opovážlivé požádat také o poslání? Na Hadech mám adresu…
Hodně by mě zajímalo právě obšírnější zpracování tématu. Protože opravdu umíš – a to různé oblasti (historie, mňoukavci i tato)
ráda pošlu, jen zkusím najít tu adresu
napsala jsem Ti přes hady mail, tak se prosím ozvi
Milá Toro – já věřím, že Strážce rozhraní jen tak neopustíš. Myslím si, že si zaslouží i větší prostor, než je stoslůvko (i když mistrně provedené – kterak pravil Petr Cyperský při prohlídce karlštejnské kaple (chuckle) ). Možná povídka, možná i něco ještě většího…
Zabít člověka – tak to jistě je velké provinění, ovšem nechat se sama zabít, ač bych tomu mohla zabránit -tak to je provinění ještě větší, akorát už mrtvého těžko kdo potrestá. Tedy, pokud se nebudeme pohybovat ve fandomu „Po smrti“ 😉
Ygo, díky. Povídky z tohoto světa jsou hotové dvě kompletní, dvě rozepsané. Co bude dál se uvidí. Jsem ráda, že zaujal.
Fandom „Po smrti“ je dobrý! Toho by se dalo chytit 🙂
Já ti ho daruju 😉 😀
Jé díky, třeba ho použiji. Teda já uz jo trochu použila v povídce Andělé, jehly a desetníky, ta byla vloni v CKČ druhá v dlouhých povídkách. Tam jsem se vlastně do tohoto tématu zamotala…
(y) (y)
Toro, už jsem ti několikrát opakovala, jak se mi tenhle tvůj svět líbí. Sheilu a Gonnyho jsem si zamilovala. Těším se na cokoli nového, co o nich napíšeš. 🙂
Díky, Regi. Zatím mě baví. Jen teď nějak není čas na psaní…