Dnes tedy něco z fandomu Zlámaljelitovi.

Cool Zdirad a marnivá komorná

Psáno na téma Můj nejlepší přítel zrcadlo.

Drabble:

„Zdirade, co děláš pořád před tím zrcadlem? Nic proti upravenosti, ale toto se už na chlapa nehodí!“ hubuje Pankrác.
„Vyčesávám si vlasy nahoru, chci být cool!“
„Nemyslím, že by to bylo až tak úchvatné. A rozhodně v tom není holá závist,“ přejede si Pankrác mimoděk rukou přes svou pleš. „A taky není cool říkat pořád cool.“
Pankrácova slova nepadají na úrodnou půdu, proto kázání pokračuje:
„Dej si bacha, ať nedopadneš jak ta marnivá komorná z Pernštejna!“
„Jak?“
„Musíme tě s maminkou brzy na ten hrad vzít,“ praví Pankrác věda, že správný efekt bude mít ta pověst jen na místě samém.

Závěrečná poznámka:

Onu pověst zde necituji, abych čtenáře, kteří ji neznají, neochudil o zážitek při prohlídce hradu.

I v tomto fandomu se mi letos podařilo napsat (relativně) navazující drabble.

Nejlepší schwarzeneggrárna

Psáno na téma Periferní bicáček.

Úvodní poznámka:

Volně navazuje na drabble Cool Zdirad a marnivá komorná.

Drabble:

„Konečně chlapštější využití zrcadla!“ konstatuje Pankrác periferně zahlédnuvší Zdirádka zkoušejícího si v trenýrkách kulturistické pózy.
„Koukej, tati, na mé bicáky!“
„No, zatím spíše bicáčky. A taky tricáčky a quadricáčky. Ale začni cvičit a bude to lepší. Také jsem v mládí schwarzeneggřil,“ vzpomíná Pankrác na svá studentská léta.
„Co?“
„Snažil se přiblížit Schwarzeneggerovi v kolejní posilovně čili schwarzeneggrárně. Koupím ti k narozeninám nějaké přiměřené činky a s nimi můžeš začít. A až povyrosteš, vezmu tě do nějaké schwarzeneggrárny na posilovací stroje.“
Tu se vrací domů Jenovéfa a okamžitě reaguje:
„Chlapi, zítra na chatě naštípete dříví! To bude nejlepší schwarzeneggrárna! A nejsmysluplnější!“

Další drabble z tohoto fandomu bude vzpomínkového charakteru.

Tábor jako řemen

Psáno na téma Jeden na všechny.

Drabble:

„Zdirade, nepřecpávej se tou marmeládou!“ peskuje synka Jenovéfa.
„Ano, v jídle musíme být střídmí,“ podpoří ji Pankrác. „V tvém věku jsem jednou byl na táboře, tam jsme pro celý oddíl, tedy patnáct kluků plus dva vedoucí, vyfasovali jeden talířek másla, k tomu jeden talířek džemu, o to jsme se museli spravedlivě podělit.“
„To musel být drsný tábor,“ konstatuje Zdirad.
„Ano, tábor jako řemen,“ přisvědčí Pankrác. „Ale zocelilo mě to. Měl bys časem také něco takového zkusit.“
„A tam jezdil každý?“ ptá se Zdirad.
„Každý ne, ale patřilo to k dobrým mravům. Měkkýšů, kteří to vůbec nikdy nezkusili, bylo naprosté minimum.“

Od doby, co jsem nechal mladičkého Zdirada Zlámaljelita zamilovat se do neméně mladičké Tabity Tydlitátové, píši každý rok minimálně jeden crossover mezi fandomy Zlámaljelitovi a Šoustek-Šuk-Tydlitát. Nejinak letos.

Vyznání Tabitě

Psáno na téma Pořád spolu.

Úvodní poznámka:

Zdiradovo básnické střevo opět úřaduje.

Drabble:

Život, ten probíhá,
nahoru a dolů,
proto ho, Tabito,
prožijme spolu.
Ač nejsem Tydlitát,
tydlitátuji rád,
když hudba souzní nám,
mám žízeň jako trám.
Tu žízeň po lásce,
tak mne už občerstvi,
má touha čistá je,
není to obžerství.
Být s Tebou napořád,
Tvé duši nablízku,
světem bych prochodil
nejednu tenisku.

Nechť duše souzní nám,
tak jako muzika,
flirty a nevěry,
to se mě netýká!
Na rukou budu Tě
v životě nositi,
proto už začínám
svaly si mastiti.
Neboj se, nezradím,
mám svou rodovou čest,
a o Tvé blaho chci
bojovat ostošest.
Tak prosím, uvěř mi, Tabito,
Tvůj Zdirad Zlámaljelito.

A příště se těšte na drabblata z fandomů obecných, tedy nikoliv mých osobních.