Zazvonil mi telefon – můj otec. Nezdržoval se okolky a šel hned k věci. „Koupil jsem meruňky, chci si udělat knedlíky. Z jakého těsta by měly být?“ „Tvarohového nebo kynutého,“ odpověděla jsem automaticky, aby mi vzápětí došlo, že jsem se opět chytila do pasti telefonického vaření.
Ta spočívá v nespočtu otázek, které bych nemusela pokládat ani na ně odpovídat, pokud bych stála v taťkově kuchyni. Jaké jsou meruňky? Velké, malé, tvrdší, zralé, přezrálé? Malé můžeš dát do tvarohového těsta celé, rozpůlené jen tehdy, pokud jsou meruňky pevné. Ty velké a měkké je lepší dát do kynutého. Nezapomeň k nim přidat trochu skořicového cukru!
Byla to vyčerpávající debata, a to si přitom taťka běžně dělá švestkové knedlíky, takže jistou praxi má. Následně jsme jen letem světem probrali problematiku „co na ty knedlíky“, abych nakonec ukončila hovor s vědomím, že víc už pro taťkův oběd momentálně udělat nemůžu.
Napadlo mě, jak úžasným jídlem takové ovocné knedlíky jsou. Těch variant! Podle ovoce, druhu těsta, posypu. Varianty jsou zemské, krajové i rodinné. U nás jsou nejoblíbenější knedlíky z tvarohového těsta – švestkové a meruňkové, zdobené tvarohem, rozpuštěným máslem a cukrem. Do kynutých patří větší a měkčí meruňky a borůvky, tvaroh může nahradit zakysaná smetana.
V naší rodině naopak není tradice bramborového těsta, stejně jako knedlíky nesypeme mákem nebo opečenou strouhankou. Přesto mi to chutná – když mi to někde nabídnou. Je to úžasně barevný a voňavý svět, tyhle ovocné knedlíky! Patří k létu, k prázdninám u babičky, k bezstarostnému věku, kdy člověk neměl pocit hříchu, když si dal k večeři sladké jídlo.
Venku je horko, těžká jídla nelákají a jíst pořád jen zeleninu také nejde. Ovocné knedlíky jsou skvělá volba, vůbec, když chcete udělat radost dětem. Ostatně… nejen dětem. Tak schválně, jaké byste si nejradši dali vy?
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2019
PS: Taťkovi se prý ty jeho meruňkové povedly:))
Tak se dnes ptám i vás: jaké doma nejčastěji děláte? Máte nějaké vychytávky, jak si poradit s drobným ovocem? A ještě jedna prémiová otázka – také někdy po telefonu vaříte? 🙂
Jahodové dělám z kynutého těsta polité máslíčkem a posypané moučkovým cukrem a nastrouhaným tvarohem.
Meruňkové a švestkové děláme z těsta bramborového.
Tvarohové těsto se u nás nikdy nedělalo.
Meruňkové z tvarohového těsta, švestkové z bramborového. Jahodové takříkajíc naruby – malinké knedlíčky z tvarohového těsta a rozmačkané jahody navrch. Borůvky syrové s cukrem nebo na kynutý koláč s drobenkou. A největší hit pozdního léta nad Dalmatinovem – jogurtový koláč s ostružinami a drobenkou.
Osobně mám nejradši knedlíky z tenkého těsta, ale nepohrdnu ani kynutými. A často dělám rychlou variantu – tvarohové kuličky s rozmačkaným čerstvým ovocem, jahody nebo borůvky jsou nejlepší.
Telefonickou konzultaci ohledně vaření jsem nedávno měla s vnučkou. To děvče mě nepřestává překvapovat! Vždycky připomíná, že spolu něco upečeme. Nejdřív asistovala, posledně zapojila i kamarádku a holky pekly pod mým dohledem. Pak v týdnu telefon, prý babi, na kolik stupňů se peče ta buchta? Holky se pro velký úspěch do buchty pustily samy. (chuckle) Trochu mi zatrnulo, tak jsem jim pro jistotu zopakovala, na co všechno mají dát pozor (jasně, to všechno víme). Prý se buchta povedla náramně. 🙂
Já dělám tvarohové placičky:)) Ale na knedlíky nemají. Miluju tu šťávu z ovoce s cukrem, máslem a tvarohem. Ta je! 😛
Holky jsou šikovné a baví je to – tak proč ne? Hodit se jim to bude vždycky:))
U nás je to momentálně jednoduché – Babičko, jdeme vařit! zavřísknou oba a jdou se poprat o podnožku:)) Pak se na ni buď vejdou, nebo Patrik utíká pro tu koupelnovou. Minule strouhal okurku a vyráběl salát a byl velmi hrdý! 🙂
Achich, to je dobrota! Meruňkové knedlíky jsme už měli poslední dobou dvakrát, kynuté, posypané praženou prézličkou, polité máslíčkem. Zítra udělám z posledních meruněk z tvarohového těsta. Švestkové knedlíky jenom z bramborového, posypané mletým mákem a pokapané sádlem. Jahodové nebo borůvkové z kynutého. Takhle to dělávala moje babička. Já tento její odkaz ráda přebírám, protože ovocné knedlíky – myluju 🙂 .
Dede, zaujal mne ten skořicový cukr, musím zkusit. Pl
Prézlička bude asi strouhanka, že? (wasntme)
Tak o knedlících zakápnutých sádlem slyším poprvé – ale k tomu máku to jít může… 🙂
dávám dovnitř meruňky,místo pecky-skořici a trochu cukru…zkus to….
Tvarohové knedlíky jsem dělala jen jednou a dopadlo to prachbídně. Zapatlala jsem se až na břiše a výsledek zdaleka neodpovídal vynaloženému úsilí a vzteku. Držim se tedy svých kynutých i když ne vždycky se dají nazvat nadýchnutým peříčkem. Sobě plním rybízem, manželovi malinami. Vařím ve dvou hrncích, aby se probůh! nepopletly. A dneska budou! Jednou za uherský rok se to dá a překryté poloměkkým tvarohem, posypané cukrem a polité jemně hnědým máslem – tak to nemají chybu. Budou!
Až tak nemáš ráda maliny? 😀
Ale joo, maliny naživo jsou výborné, ale vařené v těstě jsou jak marmeláda a ne ovoce. A jsou nudné, zvláště ty pěstované, krásné. Krásu ztratí a chuť nikdy neměly. Ale já tam stejně Karlovi potajmu přihodím nějakou tu kuličku rybízu 🙂 .
Maliny ani rybíz do knedlíků nedáváme – oboje radši jíme syrové:)) Ale z obou se u nás v rodině občas dělával rozvar (s cukrem) na tvarohové placičky (kuličky), viz výše Hanča 🙂
A diabetici dneska tiše trpí 😀 …
Že by mohli třeba aspoň s radostí… zavzpomínat? (inlove)
Dala bych si meruňkové kdyby meruňky byly. Letos to tedy byla bída, za 60 až 70,- Kč kilčo. Na džem jsem si přivezla od švagrovky takové – darovanému koni na zuby nekoukej – ale džem jest. Takové ty krásně oranžové ty už snad neexistují.
Jo, a knedlíky dělám z tvarohovobramborového těsta. Nejsou tuhé a nejsou jen bramborové.
Maruško, s těmi meruňkami máš pravdu, tady je to stejné – opravdu dobré jsem měla jen jedny z Francie (65 korun kilo) a jedny moravské za 50 – ale ty jsem měla v Rožnově a tam marmeládu neuvařím (nemám tam žádné vybavení) a byly tak zralé, že by na můj odjezd domů nepočkaly – tedy ve zpracovatelném stavu. Tak jsme je s Martinem s chutí snědli syrové:))
Bože u nás každý strom obsypaný, kdo meruňku na zahradě má, ten se snažil se jich zbavit. Kolega má dva malé stromky a už to dával i do kvasu ( on je moravák).
U nás letos taky meruněk habakuk – pravda, jsou trošku menší, ale zase to množství! Už to kvasí, už to bublá… a mezitím jsem stačila zavařit a uvařit meruňkovo-rybízovou marmeládu. A přejedla jsem se jich – o jéje. Ale už je šlus – teďkaj přejdeme na broskve – mńáááám.
Ygo!!! Já se můžu tak maximálně těšit na švestky a ty tu začínáš s broskvemi… Že vy jste tak hrozně daleko! 🙂
Ještě tenhle týden měli v Židlochovicích v zelenině meruňky za dvacku. jsou menší, ale co už, že.
včera jsme jela kolem nich , prodávali je u silnice kousek před Žďárem n/S….
Tak u nás se dělaly jen tvarohové a bramborové, kynuté nikdy. Ale my Pražáci jsme se k ovoci dostali jen málo a tak jsme ho nejlépe sež.. syrové. Na chalupě to bylo jiné, tam ano. Jahodové z tvarohového těsta s tvarohem, cukrem a máslem! Meruňkové taktéž a švestkové z bramborového.
Jednou jsem se při sjíždění Ohře dala přesvědčit na kynuté pro 24 lidí. Kluci obrátili kánohehu a důkladně ji umyli, my s holkama vykoupili veškeré meruňky a broskve ve Staré Roli, zadělala jsem těsto a dala ho k ohni kynout. Dalších pět hodin jsme hráli hlavní role ve filmu Hrnečku Vař!!, my s holkama plácaly a vyřily knedle – pochopitelně na plátech a v desetilitrové vojenské kuchyni. A kluci žrali a žrali a ty poslední knedlíky byly opravdu pápěří. Po této zkušenosti jsem na táborech jela výhradně z bramborového těsta dehydratovaného, to jsem dělala klidně i pro těch 80 krků
Inko, já za ty roky už nasbírala plno důvodů, pro které tě mohu obdivovat, ale knedlíky pro 80 (!!!) lidí… Máš další rekord! 😀
Dede, já na těch táborech vařila ráda, děti hodně pomáhaly, bylo to fajn. A nejlepší to fakt bylo na těch puťákách, to vlastně vařili všichni, oheň potřeboval péči a muselo se všechno nanosit, nestalo se, že by se v tom někdo rýpal
mám to taky za sebou,jenže to jsme se ještě neznaly a tak byly z tvarohového těsta..letos jen ptáčky pro 30 lidí…
Tento výkon ocenit řádem Zlaté vařečky. Anebo ještě lépe – řádem Diamantového knedlíku. (clap)
Co Zlatá vařečka! Rovnou do nebe přijít!
Jo, vařívala jsem po telefonu, teď spíš po FB či e-mailem. Ale ani to už moc ne, Terka si vystačí sama, je opravdu šikovná hospodyňka a dobrá kuchařka (což bych před deseti lety nečekala (rofl) ). Co si vzpomínám, tak naposledy s ní mamka konzultovala právě kynuté těsto na pěry. To byla už mamka nemocná a ta radost, že se povedly (samosebou Terka poslala fotky), ji na pár dnů zvedla náladu.
U nás se dělávaly pěry z kynutého těsta, sypané makem a cukrem a polité rozpuštěným máslem a bylo jedno, čím byly plněné – nejčastěji meruňkami nebo trnkami (od švestek po blumy). Ale já je nevařím a co není mamka, tak už jsem je nejedla – což mi zas tak nevadí, pěry nebyly moje oblíbené jídlo – za to, když byly pirohy z bramborového těsta, plněné povidly a sypané opraženou strouhankou… hmmm, těch jsem si naložila plný hluboký talíř. Mňam.
Kynuté knedlíky bývaly specialitou mojí dvorské babičky – dělala je pro nás co se pamatuju s neuvěřitelnou oddaností – když upéct maso je mnohem jednodušší!:)) Bývaly úžasné a pochopitelně velmi nezdravé. Nicméně bez nich by mi v paměti chyběla velmi příjemná kapitolka:))
Pirohy se u nás nedělají, ty by mi musel někdo nabídnout – neodmítla bych! 🙂
Kynuté knedle s meruňkama dělala nejlepší babička a sypala je perníkem. Nedělám je, páč by nebyly ono- tak dobré neumím.
Jediné ovocné knedlíky, které jsem ochotna konzumovat, jsou švestkové z bramborového těsta.
Maminka dělávala kynuté, tvarohové, krupicové a kdovíjaké ještě, nechutnaly mi (možná proto, že je třeba ovoce nějak dochutit, aby nebylo mdlé). V poslední době moc nemusím borůvky – šli jsme se podívat do lesa na houby, kromě pár mochomůrek, které skončily pod masem, jsme našli jen plantáže borůvek, a když jsem udělala oblíbený koláč, bylo to nic moc – rybíz, jahody nebo jeřabiny jsou mnohem chutnější.
Po telefonu jsem schopna poskytovat jen obecné rady, recepty si zásadně nepamatuji (mám je v šanonu, který je po ruce…:o))).
Plantáže borůvek? Mňam! 😛 (to je olizovací:)) U nás už je po nich, bohužel. Borůvky jsou pro mě asi nej… 🙂 Třeba na litou bublaninu… ach! 🙂
Naštěstí každý máme rád něco jiného, proto tak kvetou nejrůznější varianty nejrůznějších receptů 🙂
Ano, třeba na tu bublaninu si jako dítě pamatuji, že byla výborná, alespoň tak mi to tehdy připadalo.
Ale dnes mi přijde chuť borůvek poněkud nevýrazná, mdlá – takže nejlepší jsou syrové, rovnou do pusy…
Litá bublanina s borůvkami Mňam, jen nechodím ráda na borůvky. Letos stejně nejsou…. 🙂
Za mladých let se chodilo na borůvky celou sezonu a prodávaly se. Bylo za ně 4,50 Kčs za kilo ve výkupu a 6 až 7 korun za litr u babky v tržnici. To jsme chodívali celá parta. Na brigády se tolik nechodilo.
Maruško, a teňoučký kynutý koláč se žmolenkou, kdy borůvek bylo dvakrát tolik co těsta…
Asi co rodina, to recept, protože o skořici do meruněk slyším poprvé. Asi tam pasuje, ale u nás se tam nedává.
Když byla řeč i o švestkách, tak ty se u nás dělají z krupicového těsta a já je asi nejradši – ještě přemýšlím, jestli se strouhaným tvarohem anebo s mákem. Jinak co sezóna přihraje, protože kluci berou všechno.
Vaření po telefonu mě nejspíš teprve čeká, děti mám zatím doma.
JJ, teď mě napadlo, že ten zvyk se skořicí může pocházet z toho, že v Praze jsme si nemohli vybírat a jedli meruňky, jaké byly ke koupi. A ty zdaleka nebývaly jen dobré a vyzrálé! Takže možná skořice pomáhala tam, kde chuť ne příliš dobrých meruněk nestačila… Ale rozhodně to k sobě ladí… i na koláči! Mňam 🙂
No vidíš, a já si neumím ovocné knedlíky bez skořice představit 🙂 my neděláme vůbec z bramborového těsta, máti, ač je z Vysočiny, tak vůbec neoblibuje brambotové těsto na sladko, nikdy ho nevařila, tak jsme se ho ani nenaučili jíst a já potom ani vařit. Strikně rozdělujeme kynuté a tvarohové podle druhu ovoce – tvarohové zásadně jahodové a švestkové, kynuté borůvkové, a meruňkové jak kdy, ostatní ovoce do knedlíků nedáváme… Sypání máme rozdělené – táta miloval mletý mák s cukrem, máma strouhaný tvaroh s cukrem a máslem a já cukr s máslem a se skořicí…ale poslední dobou se s tím nerada patlu, udělám krupicové nočky a poleju je lehce rozvařeným ovocem…
Vařím po telefonu i na hangouts. Ovocné knedlíky vařím velmi zřídka, co je Honza v Olomouci, tak vlastně vůbec. Já je nemůžu a vařit dva různé obědy pro dva lidi je trochu na hlavu. Když už jsem je dělala, tak z kynutého těsta, z tvarohového asi nikdy. Obecně sladká jídla neuznávám jako plnohodnotné jídlo – moc cukru, kalorií, brzy hlad. Stejný názor jsem měla i v době, kdy jsem ještě sladké mohla.
Víš, ono to tvarohové mi přijde z nutričního hlediska vlastně nejlepší:)) Ale ve skutečnosti nad tím moc neuvažuju, jen je mám ráda, i když je už vlastně nejím.
U nás v rodině byla švestková sezóna ve znamení knedlíků – taťka je tak miluje, že je sám vyráběl a ty zbylé bych ochoten snídat (inlove) Popravdě máme je rádi všichni a pořád 🙂
A švestkové proto, že ke švestkám jsme se dostali, zatímco k meruňkám jen někdy…
Máti dělala z tvarohového těsta švestkové, jahodové; borůvkové a třešňové z kynutého. Asi jsme je jako děcka měli rádi, jen jsme jich nikdy nedostali tolik, kolik bychom snědli, byli jsme tlustí. Už jsem to tu psala – dispozice a podivné rozdělení jídla během dne udělalo svoje.
A já běžně vařím po messíku .
Knedlíky výhradně kynuté. Ovoce takové, co se sežene. Jahody, třešně, švestky, meruňky i jablka … (Letos nic, protože zmrzlo úplně všecko.) Navrch trochu rozpuštěného másla, cukr a hodně měkkého tvarohu a hodně skořice.
Spočítala jsem to, je to správně 😉
Proboha, ty jsi ale sugestivní a já mám hlad! 😀
Jdu si dát krajíček chleba, vajíčko na tvrdo a okurku. Ale ty knedlíky budu mít před očima pořád! 😛