Přiznám se, letos se mi to nějak nepovedlo. Po dovolené bych měla být teoreticky odpočatá a plná sil, ale měla jsem dojem, že bych klidně užila další volno. Po příchodu z práce jsem si v podovolenkových dnech připadala jako vyždímaný hadr.
Je pravda, že vedra nejsou pro pracovní morálku ideál a pod pojmem relaxace si málokdo představí praní prádla a výrobu marmelády, ale ženy to tak nějak mají nastavené.
Takže ráno ve vlahém jitru přiskotačím do práce, slušně funguju asi do jedenácti a pak přijde vedro. Jižní národy vědí, proč mají siestu 🙂 proto se snažím intelektuálně náročné činnosti směřovat na ráno, jinak jsem schopna do počtu kusů napsat letopočet.
A co se tedy dá ve vedru dělat? Mám empiricky zjištěno, že vyšívat a háčkovat 🙂 je to příjemně relaxační a moc se nehýbete. Taky číst. Drbat psy za uchem. A tady bych asi skončila.
Nicméně dovolená mě inspirovala pokud jde o jídelníček – v Řecku jsem jedla hlavně zeleninu, ryby a sýry. Taky různé zapečené věci, tudíž jsem onehdy vylovila z lednice zbytky a vejce.
Lehce ovařený hrášek s kukuřicí, cibulka na másle, nakrájený plátek kuřete a vajíčka vytvořily výbornou omeletu a já jsem se zamyslela nad tím, že ač mě řeči odborníků o vhodnosti/nevhodnosti vajec míjejí, stejně jich jím málo. Přitom v horku jsou vynikající.
Musíte se víc snažit, pane správče 🙂
Dede: Děkuju Matyldě a hned se ptám – jak přežíváte horko vy? Jaké činnosti byste přidali do Matyldina seznamu?:)) A pak druhá otázka – co vám v horku chutná k jídlu? Patří tam i vajíčka? 🙂
ve vedrech miluju Gazpacho,Okrošku a acido,podmáslí,kefír,s čerstvě mletým pepříkem…..případně okurky,rajčata, papriky a fetu..meloun…
a večer, když ten Punťa u oblohy zaleze,tak pěkněj rare stejček,hovězí….
Koukám, že tady jsou samé vzorňuchy – jen saláty, jogurty /ještě lepší bez laktozy a příloh/ a ovoce a to málo protože má cukr. Tak to já jsem asi čúňo, denně vařím sice odlehčeně ale vařím.
Maruško, já taky. Salát je fajn, ale když musíš i něco fyzicky dělat, tak z toho moc nevyžiješ.
Buď klidná, já taky vařím. Sice ne denně, ale ob několik dní, záměrně ve větším množství a dám to do mrazáku, odkud se to pak podle chuti vytahuje. Ale dělám to tak celoročně, i v zimě, a celoročně taky jím stejné věci. Saláty jím jen jako přílohu k jídlu, malou misku. Kdybych si dávala saláty v takovém objemu, jak se všude propaguje, tak asi z toho listí skončím za pár dní někde na gastro 😀 .
Jednou jsem si ze zvědavosti koupila mléko bez laktózy. Vypila jsem ho jednu sklenici, zbytek jsem vylila. Fujtajbl, to byl hnus. Chápu, že to někdo musí třeba pít ze zdravotních důvodů, a lituju ho, ale že to někdo pije dobrovolně (a absolutně zbytečně), to mi tedy hlava nebere.
Letos se nám nějak daří trávit ty chladnější a pršlavější týdny někde mimo Prahu a ten žár doma v paneláku.
Co se jídla týče, ve vedru prostě nevařím, ten byt si nebudu ohřívat. Ještě v pondělí, když bylo chladněji, jsem rozmrazila lečo, ale pak už oblíbená skladba: salát, rýžový nákyp (ten můžu péct v remosce na balkoně), jogurt s muesli, gazpacho…
Příští týden se má ochladit a pršet. Hádejte, kde budeme 😛
V remosce můžeš uvařit skoro všechno – upečeš maso, uvaříš guláš, zapečeš brambory…
Tak já mohu naštěstí říct, že tenhle problém prostě nemám. Od té doby, co jsem volná noha, a to už je pěkná řádka let, nemusím řešit žádné nahromaděné maily, papíry, úkoly, faktury, ani nic podobného. Když si potřebuji nebo chci udělat volno, dodělám zakázku, na které pracuji, a v předstihu informuji klienty, že od – do nebudu k dispozici. První den po skončení tohoto období se připomenu, že už jsem zase ready, a jede se dál. Dlužno ovšem říct, že posledních pár let vysloveně na dovolené kvůli kočkám nejezdím, ale volno si občas dělám, to zase jo. A občas se mi také stane, že mám volno jaksi neplánované, když zrovna nemám zakázku (většinou v létě a někdy o Vánocích).
Jinak ve vedru mi kupodivu chutná totéž jako v chladnu, takže nějak nemám letní a zimní jídelníček, jen v létě si víc užívám ovoce – miluju třeba české polní jahody, vodní melouny a placaté broskve paraguayo, tak si to všechno užívám, než to s koncem léta zase zmizí. Vajíčka jím, ale zrovna omeletu nemám ráda, ani naslano, ani nasladko. Spíš míchaná vejce, nebo vejce natvrdo, a to si pak nějak upravím.
Já jsem se dnes ráno probudil, zjistil jsem, že jsem jaksi zalíněný a zavolal šéfovi, že si dám pauzu, obstaral jsem Čertíka a znovu zalehl. Vstal jsem po jedenácté, zajel si vyzvednout objednaný generátor, v psí boudě si dal párek v rohlíku a kolalokovu limonádu, vrátil se domů, dal Čertíkovi nášup, sežral zbytek uzeného sýra a znovu zalehl. A zítra, když budu mít chuť, pojedu možná pracovat. (Když budu mít chuť, když ne, tak možná zpracuji fotky z výletu na Šumavu). (rofl)
A abych potěšila všechny, co dovolenkují po týdnech – po dlouhé době si dávám týdny dva a opravdu v klidu. Jinak leta jsme měli dva týdny dovolené na tábořem a aby si to dětičky užily, přijížděli jsme v needěli po obědě, než jsme uklidili lodě a stany a všechny ty krámy, dojeli jsme večer domů, pomalu nic na sebe, hladoví a ráno v pět zase ke strojům.
A abych naštvala i ostatní, tak já mám letos regulerně poslední dovolenou
OTéčko, i když ne docela. Jak jsem psala, o víkendu jsem byla u Terky a to si vždycky jeden den dáme větší vycházku po benešovských lesích. Tentokrát jsme šli okolo Panské skály – na vyhlídce jsme byli už na jaře, takže teď jsme to dali kolem dokola. Bylo dusno, protože slunko pálilo a den před tím docela zapršelo, ale jinak to bylo bezva – téměř žádní lidé (když nepočítám ten autobus seniorů a tři páry cyklistů) a psy VELMI poslušní (pravda, Erník po třech kilometrech už toho měl plný kecky (rofl) ). 20 fotek z výšlapu + 1 mapa + 3 fotky cestou domů. (chuckle)
http://yga.rajce.net/2019_Cervenec_na_Benesovsku
Ygo, to jsou hezké fotky- myslím, že u nás po relativně deštivém období nastává opět doba vyprahlého sucha, kdy zelená barva ustoupí sežehlé hnědé a z trávy budou jen spálené tvrdé klacky bez jakýchkoliv kytek (kromě bodláků). Je to takové zvláštní léto…
Přesně! Na polních cestách je už zase prachu po kotníky!
Loni to bylo stejné. A příští rok to bude to samé.
Tak já jsem si vždycky k návratu z dovolené zařídila aspoň jeden den volna, na aklimatizaci. Ten den jsem vždycky podřídila vaření jídel, která mi na dovolené, zvláště v jižních zemích, chyběla. Buřtguláš, hovězí vývar, salám s cibulí. Jinak ale na jižní kuchyni nedám dopustit, jenže tady to jídlo chutná úplně jinak. Chybí prostě ta atmosféra. Musela jsem počítat s tím, že ten poslední den už mě stíhaly telefony.
Prakticky celé léto žiju na salátech. Těším se hlavně na vlastní úrodu, už začínám sklízet. Pamatujete se na sáláty, které se, hlavně v létě, v pradávných dobách prodávaly? Rajský s majonézou, okurkový taky s majonézou, v obou byla i cibulka. Celerový, z nakládaného celeru, hanácký. Já jsem o těchto salátech žila celé léto, jenže teď už je nepotkám. Rajský si dělám sama, ze svých rajčat ze sluníčka, jinak míchám všechno, co teď vyroste.
Já jsme ten den volna měla- strávila jsme ho u zubaře (byla jsme objednaná už delší dobu) a na nákupech v Brně, kam se jinak nedostanu, protože až se v pracovní den doplazím do Brna, tak zavírají. No a některé obchody prostě nemají v sobotu otevřeno…
Tohle znám moc dobře.
Druhý týden v červenci jsem měla týden dovolenou.
Vypnula jsem a skutečně si odpočinula.
Po návratu do práce štos pojišťoven připravených k nakódování. Peru se s tím statečně. Ale musím nastavit délku pracovní doby.
Až to do konce července zpracuji, tak mám druhý týden v srpnu zase na týden dovolenou. Budu mít vnoučka na chatě.
A pak znovu jako přes kopírák.
Nemám totiž zástup.
Vítej do klubu těch, co za sebe nemají zástup 🙂 Dopředu připravím to, co vím, že se bude dít, a po dovolené se snažím zpracovat to, co proběhlo a můj jediný kolega a šéf dohromady se to snažil zvládnout (kromě své práce, samozřejmě). Někdy mám dojem, že dovolená je opravdu jen těch pár dní a další efekt odpočinku mizí v hromadě práce 🙂
Před dovolenou chvat a spěch, aby se vše připravilo. Po dovolené blázinec, kvanta mailů a honem dotahovat to, co v týdnu kolegyně nestihly nebo nemohly vyřídit. Po týdnu práce nevím, že jsem mekst dovolenou a připadám si vysátá jak inkoustová kaňka. Někdy si říkám, že dovolená je za trest, zvlášť nějaká náročnější.
Po dovolené jsem měla na stole velký štos papírů, které se musely vytřídit a odeslat dál a hned další den byl poslední den Intrastatu, což se odesílá na celní správu a nespolupráce je ohodnocena mile až na milion korun… všude jinde v Evropě to má na starosti statistický úřad a bez pokut, jen u nás celníci a s brutální pokutou. Takže jsem se nezastavila a pobolívající zub tomu nepřidal 🙂
Údělem těch,co umí, je to, že po dovolené mají mnohem víc práce, protože to za ně nikdo neudělá. Neumětelové to mají lehčí; (konečně ten blbec vypadl, takže to uděláme za něj, pořád je to lepší, než ty jeho zmršeniny opravovat).
Ach dovolená – zatím v nedohlednu (rofl) . Teď jsem si teda udělala prodloužený víkend v Benešově, ale že bych byla fresh, tak to taky nejsem.
Jinak saláty jsou v tento čas to pravé ořechové – pravda, dělám si je jen pro sebe, Jeník není jejich velikým zastáncem. Tedy spíš takto – miluje je, ale ještě k nim musí být biftek a brambory 😉 . Já je jím samotné – a když se najde ještě kus rychle oprásklého kuřecího ňadra, nemá to chybu.
Vaječná omeleta je u nás taky stálicí – já ji dělávám bez hrášku, ale musí v ní být dobrý sýr. Ale není to vyloženě letní záležitost, spíš celoroční.
Myslím, že dneska salát rozhodně bude. Včera jsem vyvinula snahu podnikat něco v domě- díky klimatizaci jsem vyžehlila oblečení do práce a zbyla mi kapka energie na ušití nových šátečků pro psice. Dámičky totiž ty starší modely tak dlouho zdobily vkusným vzorem skvrn od bahna, až to nejde vyprat a vypadají jako čuňata pořád… 🙂
Já jsem po dovolené vždycky taky unavenější než před ní. 🙂
Pokud jde o stravu, v létě přežívám hlavně na nejrůznějších salátech, případně na jogurtu s ovocem. A mikrovlnka v práci je taky moje kamarádka, obědy tu nemáme. Kolem je sice docela dost restaurací, ale nedá se tam jíst věčně.
Jogurt s ovocem pro mě není oběd, protože po něm mám strašně rychle hlad. Dokážu obědvat třeba kousek masa a k tomu syrovou zeleninu, ale sladké ne.
Já si ten jogurt dávám většinou na snídani, salát mívám k obědu nebo k večeři. Nejradši šopský podle našeho domácího receptu nebo nějakou variantu na řecký (choriatiki).
Tak já stejně jako Matylda jsem odsouzena k vaření na druhý den, minimálně 3x týdně, protože prostě zbytky v víkendu u nás nejsou. Můj zaměstnavatel sice jídlo zajišťuje, ale prostě to není ono. Je to hospoda a po měsíci jsem se pomalu osypávala. Bimbo má stravenky a jezdí si pro obědy – kam jinam, zase do hospody. Takže to jistí domácí kuchyně. Letos jsem ovšem více v pohodě, protože jako alternativu k obědu z vývařovny jsme sehnali saláty UGO, zavážejí v úterý, takže čtyři saláty týdně nám doplácí zaměstnavatel. Dva já a dva Bimbo. Sice k tomu ještě něco musí člověk mít, ale to už dáme. Takže dneska César a k tomu zapečená cuketa se sýrem a brusinkami od večeře
Dovezený salát by mě potěšil 🙂
Mám štěstí, že jsem v tom hicu na dovolené a už se trochu děsím toho, co mě čeká, až dorazím zpátky do práce. Ale to je ještě daleko…
Skvělá relaxace je hodit sebou v tom horku do stínu k vodě, zaplavat si, oschnout a repete. S dětmi to fakt není nuda, ty z toho dokáží udělat akční scénu jedna dvě. Náročnější činnosti fakt nechat na ráno anebo na večer.
A teď jsem si nějak zvykla k večeři na saláty – velká hlávka hlávkového salátu a co dům dal do něj pro čtyři osoby.
Ta omeleta byla výjimka- jinak večeře jsou u nás o tom, že mi musí zbýt do druhého dne na oběd. Povinnost zaměstnavatele zajistit obědy je sice hezká, ale nikoho nenapadlo, že existují provozy, kde je v baráku v polích stabilně 10 lidí a z toho by obědy bralo tak 5. Sem nikdo obědy vozit prostě nebude… a pokud chci jít do hospody za stravenky, tak se převleču, musím tam dojet autem a po návratu znovu sprcha a převlečení… to za půl hodiny pauzy nedám. Takže mikrovlnka je mým věrným přítelem 🙂
U nás je to tak, že do hospody je to na dlouho, menza přes léto moc nevaří a je to styl školní jídelna (no, občas vaří i dobře, takže tak střídavě oblačno). Když je fofr, cokoliv do mikrovlnky je požehnání.
Tu menzu chápu,ale… aspoň občas! Nebo mít tu možnost! Protože když tu možnost nemám, tak snídám chleba, svačím chleba a obědvám chleba, což se mi zdá být poněkud jednotvárné 🙂