Nevím, jak psi poznají, že se chystáme na dovolenou, když přípravy ještě nezačaly. Světluška to správně vyhmátla dva dny předem. Při ranním vyvenčení za zahradou tiše kvikla a na třech nohou bleskově odskákala vrátky na zahradu. Dohonila jsem ji, prohlídla packu, ale nic jsem nenašla.

Zkusila jsem obvyklou léčbu – Světluška totiž skákání po třech občas využívá jako prostředek ke zvýšení mé pozornosti – a namasírovala dotyčný sval, který se obvykle zázračně napraví. Psice se na mě podívala a odhopkala do domu. Hmmm, takže tím to nebude. Ležela v kuchyni pod stolem a packu držela ve vzduchu. Hlavou mi proběhly možné scénáře – střep, osina, žihadlo. Vlezla jsem pod stůl a důkladně prohlížela packu.

Rudla a natékala, našla jsem červenou tečku. Takže správně bude poslední verze. Jenže kardiak Světluška se šíleně vyděsila a hystericky funěla, takže jsem musela počkat, až se uklidní, abych mohla odejít do práce. Packu jsem zatím chladila kusem zmrzlého kuřecího, což Světluch viditelně povzbudilo a zaujalo natolik, že přestala funět. Po návratu z práce už vesele přiběhla čtyřnohá pejska.

Další den jsem už měla volno a balila. Vlastním černé letní šaty se vzorem třešní. Donesla jsem si je do ložnice čerstvě vyprané a usušené v sušičce, tudíž výjimečně bez chlupů. Než jsem se otočila, Světluch na nich významně ležela. Vyhazovat ji už nemělo cenu, tak jsem je celé odchlupila, až znechuceně odešla. Karamelka střídavě pozorovala, jestli balím tak, že jedou taky, ale plechovka granulí i psí deka ležely pořád na svém místě, takže si uraženě lehla v obýváku a okatě se nudila.

Okatá nuda mívá následky, opět to byl rozhryzaný látkový kapesník, který kdovíkde vydolovala. Adelína pro jistotu protestně obcházela nabízené kapsičky a odmítala se zdržovat doma. Oriášovi je to jedno, ten k životu přistupuje způsobem „jed sem, sněd sem, tátu s mámou, vůz se senem“ a střídal kocouří rvačky a spaní na kterémkoli stole, ze kterého jsme ho nevyhodili.

Slíbili jsme psicím i kočkám, že za nimi přijde babička s dědou a pak Kuba a v klidu odjeli. Babička hlásila, že doma je vše v pořádku. Pak nastoupil hlídací službu Kuba. První den volal, že Karamelka má tvář od krve a že se strašně vyděsil. Pak si všiml, že na dece na pohovce, kde Karamel ležela, je odložená zakousnutá myš. Karamelka ji zřejmě nějak propašovala do domu, i když neví jak, a půl dne si ji tam hlídala.

Večer Adélka přinesla další myš a tu tahal z huby Světluši, která se prozradila jen tím, že jí z huby visel ocásek. Následovala řada myší a hrabošů, které Adélka nosila Kubovi jako dárečky. Poslední den volal s otázkou, je–li Adelína estét? Protože na zakousnuté myši byla odložená i sedmikráska… Následně už naléhavě žádal, abychom se vrátili, protože si není jistý, jestli Adélčinu pozornost dokáže vydržet 🙂