Je to strašidlo, které narůstá a cení zuby, kdykoliv mu musíte pohlédnout do tváře. Někdy bývají časy, kdy se mu s tichým a opatrným našlapováním dokážete vyhýbat, ale nakonec vás stejně najde. A co víc – ty pohledy se potom vždycky znásobí. O čem to mluvím? Inu o opravách a opravářích!

Já vím, je to stará písnička. Lidi nejsou, služby nejsou. A teď si představte, že jste člověk, který uvažuje o udržitelném životě na této planetě, dává přednost opravám před vyhazováním, a zároveň by byl rád, kdyby kolem něj věci fungovaly. Jo a nejste odborník na devatero řemesel. V takovém případě máte dvě možnosti – buď bojovat se strašidlem nebo zvládnout devatero řemesel.

Jsou případy, kdy vám jiného než pohled strašidlu do tváře, nezbude. Rozhodně neopravím ani pračku, ani vysavač, tím méně auto. V takovém případě mi nezbývá než hledat, přemlouvat, prosit, urgovat a snažit se věřit, že servis svoji práci odvádí aspoň… dobře, když už ne chvalitebně nebo výborně.

Jako snad každý mám v mobilu uložená drahocenná telefonní čísla na důvěryhodné řemeslníky. Momentálně mám dojem, že nejnedostupnější jsou elektrikáři, aspoň tady u nás. Následují instalatéři a truhláři, v těsném závěsu jsou pak zedníci. Mnoho z těchto čísel jsem získala od jejich kolegů a kamarádů stylem „řekněte, že jsem vám to číslo dal já, on se bude snažit přijet“. Většinou se i snaží, ale člověk mívá blbý pocit z toho, že k němu přijedou až po práci…

Momentálně se nacházím ve špatném období – přestalo fungovat čerpadlo v nádrži na dešťovou vodu, auto mi ukázalo zbrusu novou kontrolku, vysavač se nedokáže rozjet a z křesla vylezla péra. Řeším postupně všechno, nějak. Zajímavý je případ s vysavačem, kdy přístroje do servisu berou jen skrzevá Zásilkovnu. Dobrý nápad – když člověk jednou najde vhodnou krabici. Doprava je zadarmo, vrátí to do stejné Zásilkovny, z jaké to člověk pošle. Až sem dobrý (dál se teprve ukáže:))

Ovšem jedno je jisté – to křeslo si nejspíš budu muset opravit sama, byť mám obě ruce levé. Když jsem si našla osobu, která se tím ve Dvoře zabývá, dostala jsem (začátkem června) následující informaci: Musíte si to sem přivézt (to křeslo je poměrně velký ušák) a dostanu se k tomu někdy v prosinci – možná až na začátku příštího roku… Probůh, to už je horší než se objednat na oční!

Potíž je v tom, že učňáky, ze kterých se bohužel v mnoha případech stala odpadiště pro jinak nepoužitelné žáky, nikdy nepřipraví do života řemeslníky, jaké jednotlivci i společnost potřebují – tedy šikovné samostatné mladé lidi, ochotné nejen pracovat, ale se i průběžně vzdělávat. Přitom v praxi takoví jsou, několik jich znám, jen mám dojem, že se tak vypracovali leckterým učňákům navzdory.

A tak si sedám na odpérované křeslo a sním o době, kdy budou existovat moderní školy, připravující mladé lidi k tomu, aby mohli získat kvalitní vzdělání a později i titul Mistr v oblasti nejrůznějších řemesel. Aby jim nabídly důstojné prostředí a společnost si svých Mistrů řemesel cenila. A já mohla nechat bez problémů opravovat věci, které ještě mohou sloužit. Jistě to bude něco stát, ale každá dobrá věc něco stojí, ne?

Tak vám nevím. Možná bych měla snít o bílých jednorožcích – těch bych se možná i dočkala 😛