Minulý pátek k nám Andy s Aniou přivezli děti, jelikož si konečně vybrali náš vánoční dárek – tedy víkend v Krkonoších jen ve dvou. A my jsme si šli užívat… vlastně prázdniny u babičky:))

A bylo to báječné! Patrick měl s sebou nové kolo, takže statečně s dědou vyrážel na dlouhé výlety, při kterých zjistil, že na kole se dá jezdit opravdu všude možně – babičko, my jsme přenášeli kola přes klády!!! To si ve Stromovce neužije:))

Pokud byli kluci někde za dobrodružstvím, užívaly jsme si s Kačenkou po svém. Je to aktivní holčička, která se ráda podílí na čemkoliv, a navíc je disciplinovaná, takže jsme spolu mohly i vařit – našlapovací stolička z Ikey jí dostala čeníšek dostatečně vysoko, aby se mohla aktivně účastnit.

Chceš citrón? Žlutej?

A když jsme spolu rozbíjely a míchaly vajíčka na omeletu, tak jsem vlastně opakovala slova, která mi kdysi strašně dávno řekla moje maminka: „Kačenko, tohle je žloutek! Ne, žlou-t-ek! To protože je žlutej a ne žludej, víš?“:))

Ale celkově vzato, úplně nejradši si obě děti hrály na zahradě. Samy. Jenže Kačenka je ještě malá, takže z toho byla nakonec taková honička – kdykoliv se dozírající osoba začala něčím zabývat nebo koukla jinam, obě děti hbitě zmizely na druhou stranu domu:))

Babičko koukej, já jsem bílej jako Ari!:)) Vyčesávala jsem psy…

Ale za ty tři dny došlo k jednomu významnému vývojovému kroku – Kačenka prošla zkouškou krysou! Ne, že bych z toho byla úplně nadšená, protože je jí teprve dva a čtvrt, a to mi přijde málo. Ale co nadělám – já jsem tu zkoušku nepořádala – to Ari!

To je tak. Když do rodinné smečky přibude děťátko, jsou psice jen tak nějak zdvořile potěšené. Čuchnou k tomu, občas to olíznou a důsledně to hlídají. Ari se navíc snaží utěšovat, pokud děťátko pláče či později řve – zato Berry v tu chvíli obvykle opouští scénu s tím, ať to nějak vypneme. Opravdu zajímavé začne být robě teprve tehdy, když se s tím dá hrát. Když už něco hodí!

Kačenka na písku, zatím sama 🙂

A jak se to zkouší? Inu dítěti se nabízejí psí házecí hračky a čeká se, co s tím udělá. Dokud to ignoruje nebo nad oslintanou věcí protestuje, věk ještě nestačí. Ovšem jakmile prvně věc chytí a znatelně odhodí… Bingo! Už je psí:))

A přesně tohle se stalo, když jsem v neděli obalovala řízky – hned pod kuchyňskými okny. Děti byly vzadu na zahradě, kde Martin natahoval hadice na automatické zalévání. Nejdřív si hrály s vodou, pak si Patrik začal jezdit na kole a Kačenka si vlezla do pískoviště. Psiny, které trvale dozorují, jakmile jsou děti venku, zpozorněly.

Už letí! Krysa…:))

A pak vzala Ari do huby oblíbenou černou ikeáckou krysu a pustila ji do pískoviště. Nastal okamžik dychtivého čekání – tak co, chytí se? A bylo to tady! Kačenka vzala krysu a velice slušným hodem jí mrskla z pískoviště. Myslím, že hodila aspoň metr a půl! Psice byly nadšené, což samozřejmě znamenalo okamžité vrácení krysy do písku a další hod.

No a pak jsem jako kazisvět vstoupila do hry já a krysu jsem zabavila. Když ona Kačenka sice hezky hází, ale… Berry a Ari jsou velké, obě ji dokážou bez problémů smést na zem pouhým radostným úderem ocasu. A tahání se o krysu je sice zábava, ale ty její malé prstíčky a jejich tesáky…

Tak já ji hodím!

Ne, opravdu si nemyslím, že by ji kously! Ale nehody se stávají – sama jsem byla x-krát škrábnutá zuby z okolo letící šťastně otevřené psí tlamy a věřte, že je to zatraceně cítit. I když v tom není žádný úmysl, natož pak zloba nebo snaha ublížit.

Každopádně mi je jasné, že teď toho budu mít k hlídání víc. Kačenka podle psích měřítek vystoupila ze kategorie „to, co hlídáme“, aby se stala „štěnětem, se kterým si hrajeme“. Ale když dohlédnu na postupný zácvik, začnou šťastné časy dětsko-psích hrátek. Však Patricka už mají dokonale ochočeného!:))

Velká čtyřka:))