Když jsem s Martinem před dvěma lety poprvé vyrazila na západní pobřeží USA, byl to celý příval nových vjemů. Logicky vedla krajina, ale svůj první kulturní „šok“ jsem překvapivě zažila na silnicích – ty jo, v čem to tu lidi jezdí? To nejsou auta, to jsou náklaďáky!
Tedy abych nelhala, pro první dojem jsem vůbec nemusela vylézt na silnici – stačila mi podzemní garáž půjčovny aut na letišti v San Franciscu a Toyota 4Runner, kterou jsme si půjčili. Už i do tohoto auta – v USA bych ho nazvala autem střední velikosti, řekněme L – jsem musela vylézat, ideálně se přitom něčeho chytit (třeba volantu:)) a z auta dolů jsem seskakovala. Já vím, jsem osoba nevysoká, ale tohle auto také nemá schůdek – ten mají až ta o číslo větší:))
Jak jsme vyjeli na tu silnici, tak jsem se seznámila s místními trucky. Ono se v angličtině obvykle říká truck náklaďákům (i zdejším nosatým kamionům), ale stejný název se používá i pro velké terénní pick-upy. A právě tahle auta na silnicích převažovala ve chvíli, kdy jsme opustili města. Pokud jsme jich před dvěma lety potkávali spoustu v Kalifornii, tak v pustinách amerického Západu, kde jsme se potulovali letos, jich bylo ještě víc. Nemám to podložené seriózním výzkumem, ale sama pro sebe jsem si je dělila na dvě kategorie – na normální (řekněme XL) a veliké (XXXL). Ty veliké ještě navíc mohly mít extrémně zvýšený podvozek.
Můj první dojem byl: „Jé! To by se mi líbilo! Uvezla bych všechno a toho místa, co by tam měly Ari a Berry!“ Inu uvažování praktické vesnické ženy doprovázené urostlými psy:)) Je to velké a s náhonem na všechna kola – co víc chtít? Druhá myšlenka šla jiným směrem: „Hm, to musí strašně žrát a ekologické to asi taky moc nebude.“ Třetí myšlenka navazovala na ty předchozí – copak jezdit s tím by nebyl problém, ale parkovat ano!
Vždyť u nás na některých parkovištích se tak tak vejde moje Subaru a to je v porovnání s těmito trucky jen dámská kabelka. Mimochodem Subaru je ve Spojených státech velmi oblíbená značka a mají tu na výběr víc typů, než jaké vídám v Evropě. Ale potěšilo mě, že nejčastěji jsme viděli Forestery (to je to, co mám já, tedy vlastně pracovní auto do přírody) a Outbacky (to je luxusnější kombík), vše samozřejmě se zvýšeným podvozkem a náhonem na všechna kola (4WD). Přiznám se, že jsem musela ovládat dětinské nadšení, abych Martinovi neříkala „Jé, koukej!“ kdykoliv jsme nějakého Forestera na silnici potkali:))
Nicméně čím déle jsme projížděli svět pouští, pustin, samot a malých městeček, tím víc mi používání těchto aut dávalo smysl. Tak jednak Amerika je skutečně velká země, a to v mnoha rozměrech. Třeba i v šíři silnic a velikosti parkovišť. Ve vzdálenostech mezi lidskými sídly. A hlavně: zdejší příroda není jen více či méně půvabnou kulisou, jako bývá u nás. Zdejší příroda umí snadno zabíjet – což vyplývá jak z jejího charakteru, tak z rozlohy neobydlených území.
Vyžaduje od svých obyvatel respekt a ten se mimo jiné projevuje tím, že jezdíte v něčem robustnějším, co bez problémů uveze nejen váš nákup, ale i nouzové zásoby vody a benzínu. Nebo také zbraň, potřeby na táboření, nějakou tu lopatu, nářadí a další věci, které v Evropě obvykle do každodenního provozu nepotřebujeme. Když přidáte, že spousta oficiálních silnic v pustinách je prašných, tak je truck naprosto logická volba. Oznámení „Následující čerpací stanice bude za 90 mil“ zdejší lidi nepřekvapí – jen Evropan si protírá oči, jestli dobře viděl. Potom přepočítává míle na kilometry a protírá si je znovu:))
Podobně fascinující je pohled na místní náklaďáky – hlavně kamiony. Jsou (tradičně:)) veliké, velmi rychlé a obvykle za sebou tahají vleky skoro stejně dlouhé, jako mají návěsy. Nezapomenu, jak jsme v noci přejížděli přes jakési hory (značka oznámila 2500 m nad mořem) a před námi jel „vlak“ – tři veliké cisterny, každá s vlekem (další cisterna:)), všechny osvětlené jak vánoční stromeček. Věřte, že nás ani na chvilku nenapadlo, že bychom je předjeli – na rozdíl od nás řidiči zjevně znali cestu a ten svítící drak vinoucí se horskou silnicí nás ve skutečnosti pohodlně vedl tmou. Navíc ty cisterny jely na horní hraně rychlostního limitu – do kopce! Výkon motorů těchto aut musí být neuvěřitelný.
Popravdě on i výkon motorů těch pick-upů je impozantní. A potom, když slyšíte ten motor… včetně toho v té naší Toyotě, co byla pouze velikost L… tak je to také svým způsobem zážitek. Aspoň pro mě:)) Víte, někdy bych ráda řídila podobná auta, nejlépe v terénu, abych věděla, jaké to je! Ta naše Toyota opravdu nebyla špatná, ale… pořád ještě byla moc normální:)) Auta mě odjakživa zajímala (ačkoliv nejsem žádný odborník) a přiznám se, že jsem jim v Americe věnovala poměrně hodně pozornosti. Takže jsem i fotila… mobilem, jak jinak. Tak se na ně podívejte se mnou:))
Fotky s popisky najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Americkym_zapadem_2019_-_auta
Tak co, líbil by se vám takový truck? Aspoň teoreticky? 🙂
A když už jsme u toho – máte nějaké vysněné auto? Řekněme – jedno bez ohledu na jakékoliv podmínky (finanční, životní styl) a jedno reálnější? Můžete dávat odkazy – žádná automobilka mě neplatí:))
Přemýšlela jsem jaké by bylo moje vysněné auto a první myšlenka vedla k SUV od BMW:)) Jenže tím bych se zařadila do kategorie řidičů, které na cestách obvykle proklínám – až velmi často to vypadá, že ti, kdo si koupili bavoráka, si myslí, že si koupili i silniční pravidla – nebo spíš právo na ně kašlat (čest výjimkám:))
Ale viděla jsem reklamu na Landrovera (to není zrovna sexy auto, ale brala bych ho taky:)) přizpůsobeného majitelům psů. Dno působivě velkého kufru bylo zvednuté a pod ním byla umístěná nádrž na vodu a hadice se sprchou. Takže než jste pustili umazané psisko do auta, mohli jste z jedné strany kufru vytáhnout sprchu a psa umýt a z druhé vytáhnout fén a psa usušit:)) Nevím, jestli bylo něco takového opravdu ve výrobě, nebo to byl jen reklamní trik… ale to by se mi fakt líbilo! 😀
Co se překvapivých užitných vlastností týče – ve Fabii lze převážet 4 (čtyři) děti v autosedačkách (za předpokladu, že jedno z nich je kojenec).
Dozadu dáš tři??? 🙂
Ano, zadní sedadlo není moc profilované a má tři plnohodnotné tříbodové pásy. Nikdo mi to nevěřil, dokud to neviděl na vlastní oči 🙂
a kde ty děti vezmeš ? Nemyslíš Vílu a Hřivnatce? 😀
Vystřídal jsem několik značek, (pár různých Škodovek, Fiat, Opel, svezl se v Mercedesu, Subaru), ale nejlíp mi sene to, co mám teď – Hyundai i 30 combi, čili Hunďa. Pohodlný, spolehlivý, na E-85, čili vysoce ekologicky a nesmradlavě jezdící, s dostatkem placu uvnitř a s výborně odpérovaným podvozkem, který při jízdě negeneruje žádné vibrace, za což ale může i čtyřválcový 1,6 DOHC motor 90 kW. Ony ty tříválcová litrová turbochrastítka, mají tu nemilou vlastnost, že, když mají zabrat, začnou se třást jak drahý pes, benzin do nich teče proudem a s mechanickou výdrží to také není nijak slavné. A mikrovibrace, které každý tříválec produkuje, způsobují, že posádka vozu začne při delší cestě trpět podivnou únavou.
V cizině BMW používám jako indikátor tolerance pravidel silničního provozu. Tedy pokud vidím BMW, tak se jej držím, protože jeho řidič jistě má zkušenosti s tím co se může a co nemůže 😀
Asi tak do čtyřiceti jsem jezdila velkými kombíky (Ford Mondeo).Vešlo se tam všechno včetně dvoumetrové lednice. Pak jsem přesedlala na Fabii, tam už se 120 l bojler vešel jen tak tak. Teď jezdím Renaultem Thalia sedan, kam se vejde mikrovlnka a větší meloun.
Moje vysněné auto má lepší motor než 1,2 l, parkuje se s ním stejně dobře, jako s Thalií, a vejde se do něj ta lednice 🙂
Oktávka! 😀
Dělám si legraci, i když je to příjemné autíčko – já byla se svým Thorem (kombík) moc spokojená:)) Mondeo je vagón, znám ho – měl ho Andy, takže jsem ho i víckrát řídila. Parkovat s ním, když za sebou mělo nosič plný jízdních kol, byla určitá výzva 😀
Taky si dělám legraci, je mi šumák, čím jezdím, pokud to jezdí a nemusím se starat. Od dob Mondea se totiž rapidně zlepšila možnost nakupovat po netu a nechat si kýženou lednici dovézt, dokonce i Česká pošta je schopna doručit tak velký předmět 🙂
Mondeo jsem chtěla po Obludě (Escort), ale staré, ne TDCi – a to byly prorezlé popelnice. Za stejnou cenu mám Volvíka. Možná je maličko nižší, zato je to AUTO a ne plechovka na kolečkách.
Oktávku jsem s díky odmítla z dědictví – prostě mi to auto nesedí. Ani se v něm nespí moc dobře, rozhodně ne ve dvou.
My jsme rodina Peugeotová a nenechám si ho hanit ! :@ 405 jezdím přes 20 let / teď je z něho polňásek/ a nyní mám 308. MLP jezdí 806 a nechce měnit.
Chris měl Ford Mondeo combi než jsme si koupili naše yeti
Jo, ty staré dýzly byly fajn. Žralo to tak 4 l nafty na 100 km a nafta byla levnější, než benzin. Dnes už bych litrový turbotříválec nechtěl ani zadarmo.
Tak si kup volvo.
Mám Volvíka – V70 combi, 20let starý diesel, 2,5l motor (ten jede!) a vzadu se pohodlně vyspí 2 lidi i s předníma sedačkama posunutýma dozadu (na těch spí psi). Přitom je to furt nenápadnej kombík.
Zítra ráno vyrážíme někam k Budějicím, snad bude rozumné počasí, ať se dá i něco ušlápnout a ne se jen chladit ve vodě. (toivo)
Viz výše – ve skutečnosti je mi jedno, čím jezdím a větší investici do auta nepovažuji za prioritu.
Volvem sedmdesátkou jsme pár let jezdili a bylo to báječné auto – jediné, kam se do kufru vešly vedle sebe dvě velké letecké přepravky na psy:)) Jo, to uveze opravdu hodně 🙂
Tak já žádné auto snů nemám, jezdím protože to tu bez auta nejde a tak hlavně potřebuji spolehlivé auto. A už vůbec ne přepychově drahé, protože pak každé sebemenší škrábnutí a promáčknutí stojí hromadu peněz opravit. Bála bych se to řídit! A nejsem fanda do sportovních aut (tedy vlastnit ho), protože jezdit tak nízko při zemi a při nástupu si se skrčit skoro do dřepu – v tom nevidím moc velké výhody (a ti, kteří je mají stejně nemohou tu „sportovní rychlost“ na silnicích využít).
Obě naše auta jsou Nissany (starší a novější model)a zcela nám vyhovují. Na to kolik věcí máme v garáži by se tam stejně dvě velká auta nevešla. Zaparkovat na zdejších obřích parkovištích není problém, ale už mockrát se mi stalo, že když jsem se vracela k autu, pomalu jsem ho nemohla najít. Převaha SUV a Pick-upů to moje „osobní“ auto zcela ukryla. Možná jedno naše příští auto také bude nějaké menší SUV (pro větší úložný prostor), rozhodně ne žádný obr. Zde na Jihu také převažují Pick-upy, a vidět takhle v korbě pick-upu psa je tu hodně běžné. Jen já na křižovatkách vždy trnu, aby se ten hafan nerozhodl vyskočit (nejsou připoutaní).
Stejný cementový kolos, co je na obrázku nám před lety přijel „nalít“ novou terasu u vedlejšího domu. Byl to zážitek pozorovat, jak zacouval až kam to šlo, pak roztáhli ten nálevný tunel až k budoucí terase a vypustili obsah, který hned další tři dělníci rozetírali 🙂 Byli s tím hotoví za necelou hodinu.
Víš Maričko, tady u nás platí, že pokud nejde o opravdu velké SUV, jako je třeba ten Jeep Cherokee, co o něm psala Matylda, tak mívají menší kufr než běžné kombíky. Můj Forester v tom ještě vychází dobře, ale popravdě Martinův Superb má kufr větší a pro psy pohodlnější:)) Akorát je to citlivá princezna, kterou bych při svém životním stylu nejspíš brzy zničila – to auto je hrozně nízké (ale skvěle sedí v zatáčkách, no:))
A pokud jde o psy na korbách, tam mě napadlo to samé. Navíc, pokud seděli (postávali) mezi nákladem, tak mi připadalo, že to také není moc bezpečné. Ale je fakt, že všichni vypadali náramně spokojeně s čerstvým vzduchem foukajícím jim do tlam:))
Kdybych měla jezdit autem svých snů, jezdila bych červenou láskou s tímhle vzpínajícím se koníkem na kapotě https://1url.cz/bMCjX a autíčko bych měnila pokaždé, když se objeví nový model. Jenže kam bych s ním jezdila, žejo?
A tak mám Fiátek Pandičku, a protože je taky červená, je to moje „panda červená“. Je skvělá, šlape jako hodinky, jediné, co kdy zahaprovalo, byla klimatizace, a tu mi v servisu promptně opravili, takže bez problémů. Skoro se mi vejde do kapsy 😀 . Ale když jsem se stěhovala, odvozila jsem v ní neskutečné náklady, a nakonec i všechny čtyři kočky, každou ve vlastní kastli, a jednu další osobu naráz. Nemá skoro žádnou elektroniku, takže se nemá co pokazit, dojedu všude, kam potřebuju, zaparkuju skoro všude, dobře se nastupuje/vystupuje, protože má vyšší sedadla. Naprosto bez výhrad. A jaksi vnitřně mě těší, že je to italské autíčko. Až jednou doslouží, vystřídá ji nějaký další malý Fiátek podle aktuální nabídky.
Tapuz, taková autíčka – s koníkem i podobná – jsme viděli v Monaku 🙂 Byla to moc krásná podívaná, ale srdce se mi touhou nechvělo:))
V Maranellu jsme byli v i muzeu Ferrari.
Milovníkům aut s koníkem doporučuji navštívit.
Já mám za čtyři a půl roku naběháno 116.000 km a jediné, co jsem, kromě oleje po 30.000 musel kdy měnit, byly brzdové destičky a letos na jaře jsem dával nové letní gumy. Jinak to za celou dobu nesežralo ani kapku fridexu, nebo brzdové kapaliny, dolévám jen apajůnu do ostřikovačů. Místo benzinu jezdím na E-85, takže levně a v únoru jsem na STK prošel bez závad na první borou, emise s rezervou na Euro 6. (trochu CO 2, jinak vše na nule). Kufr má 560 litrů, po sklopení sedadel 1.600 litrů a pro pět lidí je v autě dost místa. A na těch 30.000 km to sežere max. dvě decky oleje. Kdybych chtěl koupit stejně kvalitně, (1,6 DOHC čtyřválec 90 kW, Vmax omezena elektronicky na 190 km/h) motorizovanou Škodovku, musel bych jít do Superbu a zaplatit víc, než dvojnásobek. Záruka je šest let bez ohledu na ujeté km a karoserie 12 let na rez.
Auto snů: Takové, kterým můžu jet na (beer) a zpět 😀
😀
To jde s každým, když je k dispozici řidič abstinent.
auto snu – pro mne neridce je to automat, kam do gps zadam cil a nez se prospim, uz tam parkuje 😀
tajne doufam, ze bych ho treba jeste pred koncem zivota mohla stihnout (blush)
Já jsme začala řídit ve 40 a baví mě to. Ještě že tak, protože tady na vesnici je člověk bez auta úplně nahranej a já jsme už druhej den na prášky, že mám auto v servisu 🙂
Eh, milá Formičko, já řídím ráda, ale tohle by mě oslovilo taky – aspoň na dlouhých cestách 😀
Mně by se teda spíš líbilo něco jako přemistovač, tady do něj vlezu a za pár minut jsem v cíli, ať je to kde je to.
Zvlášt teda na delší cesty.
Vím, že i cesta může být cíl, tím to nevylučuji. Prostě jen když bych potřebovala být nutně někde jinde tak abych tím přemísťováním neztrácela hodiny času…
Ano, to je sen 🙂
Jakožto neřidič dodám jen tohle: https://www.youtube.com/watch?v=3PypweyDO_g
🙂
A tady je originál od Janoty: https://www.youtube.com/watch?v=xueO9YhP7Ak
Když přemísťovat, tak aspoň stylově https://youtu.be/QxZjiRx_Ur4
(rofl) (rofl)
Pořiď si k tomu vhodného (hodného) řidiče. Co jsem muže naučila řídit, pustí mne k volantu jen když ho nechám doma 😀
Jak pak řídíš, když máš volant doma? (rofl) (rofl)
Nuda. To bych nechtěl. A umělá inteligence, která by uměla adekvátně reagovat na naše uzavírky a objížďky je v tomto století nereálná. (rofl)
Tak hezké snění. S auty bez řidičů jsou zatím jen problémy, už mají za sebou pár ,,úspěšných“ bouraček a než se umělá inteligence pochlapí natolik, že auto trefí samo, budu už dávno čuchat ke kytkám zespodu. Zatím je zákonem zakázáno auto osobně neřídit a zřejmě to tak ještě dlouho zůstane.
Můj sen je nějaké lepší SUV. Dlouho to býval Jeep Cherokee, ale teď si budu muset najít nějakého jiného favorita 🙂 Ovšem fakt je ten, že jezdím v mrňavé Corse se slabým motorem, protože to byla výhodná koupě a já stejně obvykle jezdím jen po republice…
Proč ses vzdala snu o Jeepu? Ne, že bych někdy v nějakém jela, ale jsou to pohledná auta 🙂
Ten je fakt hodně velikej a tak velký psy nemám 🙂
(rofl)
Matyldo mě se taky hrozně líbil Jeep Cherokee ale skončili jsme s Yeti, a jsme opravdu spokojení. Já mám malý Renault modus na cesty do práce a nákupy, takže Yeti převážně vyjíždí na dovolené a dlouhé cesty.
Tak ještě jeden pokus, snad se to povede.
https://static.posters.cz/image/750/calendrier/fiat-500-i50646.jpg
Á, cinquecento! To je taky můj milák. 😀
Tak to je nádherně roztomilé vozítko, to zase jo 🙂 U nás jezdí jeden červený elektro – taková malá tramvajka 😀
Ale ty vlčáky bych do toho nenacpala, no 😛
Tohle je překvapivě nejvýhodnější elektroauto na trhu v poměru cena/výkon
Tady v okolí je někdo prodává – jsou tu vidět 🙂
Jo, topolino se mi taky líbí, jen bychom se do něj nevlezli. Nejmenší člen naší rodiny (dcera) má metr osmdesát a pak jsme už jen vyšší a vyšší.
Vzhledově se mi ještě moc líbí VW brouk a kachna (Citroën 2CV), ale jako neřidič neposoudím, jaká to jsou auta.
Citroeny nebrat. Nespolehlivé. (Čest vzácným výjimkám, i když hydropneumatické odpružení, pokud se neporouchá, je super.)
Ač jsme neřidiči,tak i Sedlákovi z Plzně mají vysněné auto. Překvapivě toto :
ps://static.posters.cz/image/750/kalendare/fiat-500-i50646.jpg
MLP pořídil loni v létě ojetý Nissan Leaf. Jsem nadšená. Náklady na provoz pětinové. Auto je tiché, s příjemným zrychlením, s automatem, s parkovací kamerou. Dobře se v něm jezdí. A to že stačí prodlužka, abych ráno mohla kamkoli, mne pořád uvádí v úžas.
Zase se s ním moc najednou neujede, že. Cesta od zásuvky k zásuvce…
A ještě doufat, že k té zásuvce dojedu, bude volno a bude kompatibilní s mojí zástrčkou.
To jde do jakékoli zástrčky.
Stačí, že jde proud.
Za rok už musíte mít ledacos vychytané, že? nenapíšeš, jak se s elektroautem doopravdy žije? Ono se o nich hodně mluví, ale většinou o tom každý jen četl:)) Pokud vím, tak druhý člověk, kterého znám (pokud jsi první ty:)) a má tyhle zkušenosti, je JanaBa…
Já bych s tím asi nepřežil. V práci prý je možnost udělat elektronabíjení, kdyby takové auto někdo měl, ale jezdím vzdálenosti, které se k elektroautu fakt nehodí
Běžně 900 km denně. Tohle žádné elektroauto nedá, protože pokud se má takováto štreka ujet za den a ještě se spuštěným topením, nebo klimoškou, tak je max. dojezd u nejlepších značek a novou baterií, (s každým dobitím jení kapacita klesá), max 300 km. A nejdéle po pěti letech provozu je baterie tak zhuntovaná, že to dojede max. tak za roh a zpátky.
To jsem ráda, že jste spokojení, já možná za dva roky budu muset řešit auto buď elektrické nebo s velice nízkými emisemi kvůli novému nařízení rozšíření zóny na celou oblast Londýna od dubna 2021. Můj manžel navrhoval taky nissan leaf. Stejně by mě hrozně mrzelo kdybych se musela vzdát svého autíčka
U nás je k dispozici palivo, jménem E-85, což je 85% etanolu, čili technického alkoholu a 15% naturalu 95.
Cena je momentálně od 23,90 Kč/litr a může na to, po přidání pomocné elektronické jednotky, jezdit každé benzinové auto. U vozidel s karburátorem stačí přetryskování a přenastavení karburátoru. Auto nemrdí, neprodukuje saze, životnost motoru se zvýší o 20 – 30%, palivová soustava nemůže v zimě zamrznout, motor jde tišeji a táhne od nižších obrátek. Jezdí na to celá Brazilie a mají to prý i na Islandu, kma dýzly nesmějí vůbec. Výhodou je, že když náhodou není pumpa s E-85 k dispozici, může se dotankovat běžný benzin, nádrž je jen jedna.
Auta v Americe jsou hlavně jiná. Všechna, i ta, co vypadají stejně, jako třeba Volvo V70. Důvod je ten, že USA a Kanada mají jiné standardy pro testování, bezpečnost a konstrukci aut, než zbytek světa, který používá normy evropské. Je to opatření, které si kdysi prosadily pod heslem „Co je dobré pro General Motors, je dobré pro Ameriku“ právě General Motors jako protekcionistické opatření, ovšem způsobilo to, že ty dva trhy jsou hodně oddělené a navíc prosmýknout se lze jen jedním směrem – z Ameriky do Evropy. Zatímco v Evropě vám americké auto na evropské značky přepíšou, pokud uděláte některé maličkosti (necháte si vystavit dokumenty o emisních normách, dodáte certifikát shody a změníte blinkry a jejich konfiguraci – ty jsou totiž v Americe jiné), naopak to neplatí. Jediný způsob, jak dostat evropské auto do Ameriky, je, ho tam mít rok na evropských značkách a poté zdokumentovat americkým celníkům, že jste ho buď vyvezli, nebo sešrotovali.
Odlišná americká specifikace, jak jsem jednou někde četl, má pro výrobce aut, co jinak dělají modely pro zbytek světa, zhruba takový efekt, jako 28 % clo, protože nemohou prostě auta do Ameriky dodávat taková, jako dodávají jinam a ty úpravy a to testování něco stojí. Proto na americký trh spousta značek, včetně Škodovky, celkem kašle a nestojí jim to za to.
Jinak k těm blinkrům; americký standard jsou přední blinkry, co neblikají způsobem zapnuto/vypnuto, ale „svítí málo/svítí hodně“ a vzadu jsou červené, ne oranžové, ovšem na to není v USA žádný předpis, je to jen zvyklost; třeba japonská auta vyráběná pro americký trh mají vzadu blinkry oranžové, ale například auta z koncernu Volkswagen dávají překvapivě červené.
Liší se i palivo – na naftu jezdí v USA minimum osobních aut, většina jezdí na benzin, a tankuje se horší benzin, než u nás, s tím, že v Americe mají jiná oktanová čísla. Benzin, který americká auta nejčastěji tankují, má americké oktanové číslo 87, které odpovídá evropskému 91, a jako prémiové palivo tam je 91 a 93, odpovídající evropskému benzinu 95 a 98.
Liší se i konstrukce aut a liší se motory. Americká auta jsou všeobecně levnější, než evropská, a důvod je odlišná filosofie používání auta. V Americe je auto nutnost, proto je tam větší tlak na cenu, což je ale vykoupeno nižší kvalitou, než u aut evropských. Vidíte to na použitých materiálech, spotřebě i výkonu motorů; v Evropě máme v autech efektivnější motory (jsou tu dražší pohonné hmoty, proto je tlak na tohle) a auto tu není životní nutnost, proto ti, co ho mají, také chtějí, aby za něco stálo; není to takové spotřební zboží. Americká auta často dohánějí jízdní vlastnosti místo síly motoru převodovkou, která hodně podřazuje a dává tak autu švih i se slabším motorem, ovšem za tu cenu, že otáčky létají každou chvíli nad 6000, a spotřeba takového „normálního“ auta je kolem 12-14 litrů na sto kilometrů tam, kde v Evropě by byla 6-7.
On ale ani ten benzin tam není tak levný, jak se traduje. Aktuálně se pohybuje kolem tří dolarů za galon bez DPH, což je 18 Kč. S DPH je to najednou dvacet a když si vezmete, že to má skoro dvojnásobnou spotřebu, tak to tak levné není.
Tohle jsem samozřejmě nevěděla 😀 Ale dvojích blinkrů jsem si pochopitelně všimla 🙂
Ta „naše“ Toyota jezdila průměrně za deset litrů benzínu na 100 km (ale je to přepočet z kilometrů ujetých za galon:)), což nebylo úplně zlé. Ale je fakt, že my jsme jezdili většinou po pustinách a „táhnul“ nás tempomat – jako všechny kolem.
Už včera jsem se dívala na automobilové rajče. Káry to jsou náramné – holt tak nějak si představuju provoz na americkém venkově (rofl) .
Je pravda, že nejsem do aut fanda (a vůbec do techniky), takže po autu chcu hlavně to, aby mne bezpečně dovezlo na místo určení (rofl) – navíc aby v zimě topilo a v létě chladilo. A velký a pohodlný zavazadlový prostor (já psy, Jeník sekačka), takže pro nás jedině kombík. Vysněné auto proto nemám – jsem spokojená jak s renaultem méganem, tak s fordem fokusem. Není to žádný přepych, ale na ty naše pojížďky stačí.
Pravda, další auto bude asi nějaké vyšší, přece jenom roky nás dohání a budeme potřebovat něco, do čeho se líp leze. Terka si kvůli vozíku na koně pořídila Volvo V60 cross country, který je přece jenom o pár cenťáků vyšší, a hned je to poznat.
Vyšší auto je prostě pohoda – vůbec, když do něj nemusíš šplhat (jako já do Toyoty), viz moje auto. Když pak sednu do Martinova, mám pocit, že sedím rovnou na silnici 😀 A pak vstát!
To je i Sharce… pravda tyhle vozy nesedí v zatáčkách jako nízcí silniční tygři, ale pokud člověk jezdí po běžných pochůzkách, jak moc potřebuje tygra? 🙂
pokud vysněné,tak se mi líbila Tatra-co vypadala když jsi otevřela oboje dveře, jako Manta – model s dveřmi,co se zvedají vzhůru, mají ji v Muzeu, vyšla tehdá kolem 5 mega….
ale na silnici by mi stačilo něco s vyšším podvozkem a ne moc dlouhá kára…VLASTNĚ MI TA MOJE POPELKA, DEJ JÍ PÁNBŮH VĚČNOU SLÁVU – ŠKODA 120S. Ale moje asi nejoblíbenější je kobliha- VW brouk 1200…..
Takový Yeti je super kombinací obojího podle mě nejlepší současná ojetina
nevim,mne zvednutá Octavia s jinou kastlí (jak se o Yeti říká), nijak neuchvátila….
mě taky ne, je dost tvrdá
V téhle kategorii se už dá celkem vybrat – podle toho, co potkávám na silnicích. 🙂 Tak ti přeju, ať si vybrat můžeš – a používáš! 🙂
Tatru 87, model Hanzelka a Zikmund, bych bral také. Mluvilo se o tom, že by ji začli, zmodernizovanou, zase vyrábět, ale to by WV/Škoda asi nepřežila.
Když člověk musí auto použít jako doplněk k úplně každé činnosti od nákupu po výběr z bankomatu, tak to auto už pomalu musí být pohodlné místo pro druhý život. Je pak docela zajímavým kontrastem, když ve velkých městech si zlatá mládež pořizuje sporťáky co mají podvozek co nejníže u země a občas se tam objeví i nějaká ta „evropsko-japonská kabelka“ jako New Beatle nebo Yaris (on se tam jmenuje jinak), to pak tomu zbytku musí koukat do výfuku 😀
a když je začnou bolet záda a klouby, pořídí si auto s vyšším podvozkem..já přesedám z firemního Berlinga do escortu a je to sakra znát…když s epo 200km má jeden zvednout a vystoupit….
Teď si zásadně trefil jednu věc – pohodlné místo pro druhý život:)) Tam to skutečně je taková pojízdná forma pracovny nebo obýváku 😀
Mimochodem, s tím, jak žiju já, mám pocit velmi podobný! 😛
Je to trochu děsívé, jako pracovní nástroj dejmě tomu, ale hrozné je to, že i děti v tom stráví většinu dětství
Co je na sezení v autě tak hrozného? já v něm denně najedu několik set kilometrů, kochám se krajinou, (včera podblanicko), a ještě mi za to platí.
To jsou pěkně obrovské auta na naše evropské poměry. V Austrálii jsme taky viděli hodně těchto pick up trucks, ale tady v Anglii bych to v žádném případě nechtěla. Londýnské a jiné městské uličky nejsou kolikrát jednoduché ani pro normální autíčka, kolikrát je místo na průjezd prostředkem ulice jenom na jedno auto, a jak říkáš, parkovací místa jsou opravdu dost úzká a není lehké je najít ve městě. Občas, velice výjimečně tu vidím na cestě pick up truck, ale to je vyloženě jednou za půl roku.
to máš pravdu,ve starých centrech by se s tím nevymotali….
Ono to platí o jakémkoliv historickém centru v Evropě, v té jižní dvakrát:))
Na venkově v Anglii byly cesty na některých místech cesty tak úzké, že se auta musela pouštět a jinde to bylo tak, že při setkání s náklaďákem nebo autobusem musel jeden povyjet aspoň dvěma koly na chodník – pokud tam chodník byl. A to nemluvím o veřejných garážích! Na Gatwicku jsem měla co dělat i s naší tehdejší Insignií 😀 (dlouhej kombík)
Amerika je stavena na auta. V Evrope je jedna hospoda na hornim konci vesnice, jedna na dolnim, a jedna na navsi. V Americe je sest vesnic bez hospod, pak velke nakupni stredisko, a tam je 10 hospod.
Přesně.