Nastal čas vysoké trávy. Díky dešťům je letos opravdu pěkná, vysoká – a dokáže schovávat všelijaká překvapení. Dokonce i v příkopech a nemyslím tím odpadky, které tam odhazují hm… nehodní lidé. Protože právě v tuhle dobu se ve vysoké trávě schovává krása:))
Nejdřív jsem šla a jen se dívala. A usmívala. A pak mě napadlo – musím to lidem ukázat! Dnes ne každý chodí po silnici a z auta do příkopů nevidíte. A pokud do něj vidíte, jste málokdy v situaci, abyste si to užívali:))
Takže jsem začala fotit. Tady a ještě tady! Jedna kytička, víc kytiček, kytek kam se podíváš. Bílé, žluté, modré, růžové… většinu z nich podle názvu neznám, ale raduju se z nich, jako by to byly moje růže. Ale jistě, jsou tu i kopřivy (a že se jim daří!:)) a bodláky, tu a tam se v trávě potměšile plazí svízel řečený přítula. Je to štědrá rostlinka – nejenže vás s chutí obejme, ale obdaruje vás i desítkami zelených kuliček, které se vás drží… inu jako svízel:))
Vysoká tráva umí schovat i srnku a letos z ní u nás dokonce vyskakují i zajíci – a ti poslední roky nebyli vůbec vidět. Minule v noci psí holky štěkaly tak intenzivně (byly 4 hodiny ráno!!), že mě přiměly vyhládnout z okna. A ejhle, kousek před naší bránou se na louce ve vysoké trávě pásl parádní srnec. „Držte hubu a jděte do boudy!“ křikla jsem na psy tak tlumeně, jak může křičet někdo, kdo chce utišit psy a neprobudit sousedy.
Srnec na okamžik zvedl hlavu a podezíravě se na mě zadíval. Zadoufala jsem, že by mohl odběhnout – luk je tu plno a jen tady přiléhají k domům. Ale kdepak. Usoudil, že vlastně o nic nejde, dal hlavu dolů a pokračoval v pastvě. Ano, i to je běžný jev v čase vysoké trávy – srnky a jeleni na lidi kašlou ještě víc, než kdy dřív, protože se cítí neviditelní. Ono jim také obvykle stačí zalehnout, aby neviditelní byli… Aspoň pro lidi, psi obvykle vědí své:))
Mám ráda čas vysoké trávy, stejně jako se budu těšit na senoseč. Jen doufám, že po loňském kritickém nedostatku sena posečou louky kolem nás dřív, než tráva ztvrdne a přestane být pěkná – jak se stávalo v minulých letech. Protože letos je tráva mimořádně krásná a plná kytek. Ostatně, podívejte se sami… 🙂
A jakpak je dnes u vás doma? Co vás právě teď v přírodě těší?
A začíná sezóna kvetení orchidejí. V červnu až srpnu jich kvete nejvíc a kvetou ty nejvzácnější a nejkrásnější. Včera u Nejdku kvetlo celé rašeliniště a byla to paráda – Prstnatce plamaté, (kromě nachově červených jsou tam i velmi vzácné čistě bílé), Fuchsáče, které jsou natolik variabilní, že je problém najít dva stejně vybarvené a nádherné Vermeuleny, což jsou kříženci plamatých a májových. Je to pastva pro oči, ale nebezpečná; rašeliniště je hluboké a normálně chodit se po něm nedá, je nutno se plazit a smířit se s tím, že budete zmáčení a zablácení. A také neustále hlídat před namočením fototechniku. Ale krásné orchideje kvetou i v zámeckém parku v Libicích u Mělníka, kde je mnohem bezpečněji, i když vlhko až mokro je tam také.
Dede, to jsou krásné fotky ! Tyhle „evropské“ jsem také vždy milovala. Kvetl v nich heřmánek, řebříček, hluchavky, jistrocel, mateřídouška a podobné voňavé kytí! Nebo v Alpách, když se na takové louce pásly krávy se svými obrovskými zvonci – bodejď by pak jejich mléko (a sýr) nebyly božsky dobré. Ale i takové seno v sobě muselo stále mit spoustu dobrot pro dobytek.
Tady zjara také louky krásně kvetou, voní kvetoucím jetelem, ale žádné bylinky v nich nejsou (jedině jitrocel někdy vidím). A rozhodně není radon se do takové louky položit, ba ani chvilku posadit. Kousaví mravenci a jiná havěť to nedovolí 🙂
Dede – včera, chudinka Berry, užily jste si obě! Ale přiznávám, že jsem vás sice litovala, ale také se musela popisu smát, číst to s vážnou tváří prostě nešlo. 🙂
Včera jsem z okna viděla huňatou Rusty, jak se venku vyvyaluje, občas na zádech, kroutí se a máchá packami. Usmívala jsem se, protože tohle ona dělá ráda – venku i uvnitř. Jenže vedle ní ležela Ginger a pozorně jí koukala na břicho. To už mi bylo divné, tak jsem se šla podívat. Jak R. ležela na boku, všimla jsem si, že se jí hýbe břicho! Rozhrnula jsem chlupy a v nich běhala malá ještěrka. Ginger jí sledovala a Rusty se jí zřejmě snažila zbavit, jen ji ze své huňaté srsti ne a ne vyštvat. Tak jsem to udělala za ní. Ovšem ještěřička byla pěkně mrstná, určitě i proto, že se sama chtěla co nejrychleji vymanit ven. Nakonec jsem ji přeci jen chytla a vypustila do větví. No ještě že to byla malá ještěrka a ne nějaký had !
Tedy Maričko, já tahám psům ze srsti ledacos, ale ještěrku? U vás prostě musíte mít vždycky něco zvláštního:))
A louky jsou u nás letos opravdu krásné – a jak krásné musejí být na horách! Tuhle jsem byla na Zvičině a tam už je to nahoře podobné jako u nás na chalupě – tedy skladbou kytek v louce. jen jedna věc mi chybí – když jsme sekali trávu na chalupě, tak u toho obvykle velmi silně vonělo něco jako anýz… to jsem milovala 🙂
to asi byla tráva – tomka vonná, když jsne sušili seno /mívali jsme krávy/ tak to seno ze stráně silně vonělo.
No jo, u vás je to skoro jako u nás na horách 🙂
Dede, já přemýšlela, jak se jí na břicho dostala, sama jí tam určitě nevlezla. A Rusty navíc není zrovna úspěšná lovkyně, natož teď ve vedrech. Spíše ještěrku chytla Ginger, ta je naopak lovec ještěrek velmi úspěšný (ale nežere je). Tak ji asi chytla ona, donesla si ji k ležící Rusty a tam ji pustila s tím „koukej, přinesla jsem ti hračku“. No a ještěřička prchla do nejbližšího úkrytu – Rustyna břicha 🙂
To je ještě úžasnější scénář! 😀
Zaslechla jsem v dálce hrom a šla připravit Dům na bouřku. A teď přemýšlím, jestli jsem ji tím třeba… nezahnala? (wasntme) A tak tu teď čekám a říkám si, jestli bych neměla otevřít nějaké nápadné okno, aby si bouřka myslela, že o ní nevím a skutečně přišla! 😀
PS: Zatímco jsem to psala, vylezla do patra Berry a složila se mi na nohy pod psací stůl. Vypadá to, že ta bouřka opravdu přichází 🙂
Tak nic – i Berry už vylezla zpod stolu. Co u vás? Vypadá to na déšť? 🙂
U nás už taky jednou zahřmělo, ale bouřka se rozplynula…
U nás zahřmělo cca 5x a pět až sedm minut pršelo. Ale Jeník volal z Břeclavi (cca 10 km), že tam pršelo docela dost… holt lokální bouřky.
u nás hřmělo ale ani kapka nespadla. Že bude bouřka poznám podle Luxe – ten leze na gauč, jindy ne. Jen bouřka ohňostroj
Zcela OT pro Matyldu.
Podívej, co jsem úplně náhodou právě našla, nehodilo by se Ti to? https://sarkaklimankova.com/bio-uplet-skladem/vlci-maky-by-myyna
Ještě mají jeden zbytek lněné košiloviny, ale toho je jen 0,7 metru, takže asi nanic, že? Pro jistotu dávám odkaz i na ten zbytek: https://sarkaklimankova.com/zbytky-do-1m/vlci-maky-len-zbytek
OT- soptím. Od rána nejde elektrika, plánovaná „údržba“. No a protože jedno trafo ze čtyř nebo pěti, které jsou v dědině, a které si musí několikrát do roka odpočinout na celý pracovní den, stojí na našem pozemku za plotem, tak pozoruji, jak předstírají práci. Před trafačkou auto, otevřené dveře do trafačky, ve stínu sedí hodinu dva chlapi a kecají o nesmyslech (byla jsem v zahradě). Pak odjeli, přijeli další – jeden sedí v autě a druhý po deseti minutách nastartoval křoviňák, teď zase odpočívají. A tak to mají naplánováno do pěti odpoledne. Za chvíli nám dojde UPS a budeme v pravěku.
Co takhle zavolat zvědavý dotaz na ČEZ? 😛 Možná by ses dozvěděla, že na naplánovanou údržbu nedošly součástky, ale proud tak jako tak vypnuli… (wasntme)
Sláva, už jsme zase v civilizaci, pustili to kolem půl druhé. Moc bych za to nedala, že je někdo naprášil (já tedy ne), dneska to bylo ještě více do očí bijící než jindy.
Ono s vysokým napětím není žádná legrace, vedení nestačí jen odpojit, musí se také vyzkratovat a uzemnit a to znamená, při tom, jak jsou naše sítě 22 kV husté a zazálohované, někdy dost problém, zejména, když se zjistí, že zarezlý mechanismus, umístěný nahoře na stožáru, snaze o rozpohybování úspěšně vzdoruje a vylézt k němu, když je pod napětím, je jednoznačně o život. A podobně komplikované je i zapnutí, protože transformátor je na NN straně neustále zatížen a při zapínání začne proud protékat, jakmile se kontakty přiblíží na přeskokovou vzdálenost, což je u 22 kV podle vlhkosti vzduchu 5 – 10 cm a vzniklý oblouk by, při vysokém odběru, mohl kontakty poškodit. A to by byl teprve průšvih, protože opravovat takovéto zařízení se musí nahoře a vedení se musí odpojit i na straně přívodu. Ono se to hezky kecá, když jeden neví, o co vlastně jde, ale když pak dojde na lámání chleba… A pokud se takový transformátor poškodí, většinou to skončí výbuchem a požárem, protože uvnitř je několik desítek litrů speciálního oleje, který je hořlavý a obsahuje nepříjemné příměsi, takže pokud vyteče na zem, je to horší, než když při nehodě praskne u kamionu nádrž s naftou.
No, krakonoši, je zvláštní, že „nutnou“ opravu potřebujeme v dědině několikrát za rok a ve městě jde proud pořád. Známí z města jsou vždy v úžasu, že nám vypnou proud na celý den…
Klid, to člověk z města nepochopí, tam prostě řve těch lidí víc, na dědiny se kašle.
taky jsem o víkendu fotila krom plotny s jídlama i to,co nám tam roste…
tak vydržte
https://sharka-68.rajce.idnes.cz/cerven_na_Beaveru
Hezké a barevné fotky. U kůlů jsem se trošku zarazila – fakt to jsou ony? Nefalšované?! Mučící?!? 😉
no, my do nich házíme noži a tomahavky..ale přednesu to,že by mohly být i mučící 😀
(rofl) Můžete tam někoho přivázat a pak se trefovat kolem něj! 😛
Jéžiš, z tý gulášovky mi málem ukápla slina.
Ale ten sporák, ten sporák, no ten musí vařit sám…
Tedy Šarko, tedy tebe jako kuchařku aby si tam opravdu zlatem vyvažovali! Velice lákavá jídla. A což teprve ta úžasná bylinková (vypletá a skvěle upravená) zahrádka! A krásné kopretiny!
Milá Dede, mám plný foťák vysoké trávy (však vás jimi oblažuju furt, ale ty poslední ještě strojek nevydal (rofl) ). Letos je opravdu excelentní, vysoká tak, že ani Erníkův ocásek vidět není – jdu projetou cestou přes louku a jako bych plavala v zeleném moři (nod) . Brůča tím zeleným mořem proplouvá téměř neviděná, Erník si hraje na polární lišku, jež loví lumíky v hlubokém sněhu – on se snaží lovit hraboše.
Je pravda, že udeřily vedřiny, takže hraboši jsou poněkud zpomalení a sem tam pobíhají po ještě ne prašné cestě (to nás čeká za pár dnů 🙁 ) – ale ani psi nejsou nejčerstvější, takže většinou sklapnou naprázdno.
A včera, včera se pásla ta blbá srna přímo na cestě! Naštěstí přece jenom mám o něco lepší výhled nad vysokou trávou než psiska střední velikosti (i když to s mou výškou a slábnoucím zrakem není žádná hitparáda), tak jsem je stačila odkočírovat jinam – takže se tam pase asi dodnes 😉 . Zajíci to už přes den vzdali…
A teď jsem si vzpomněla, že jsem se ještě nechlubila dešťovými fotkami (rofl) (rofl) – takže takhle u nás vypadal mokrý konec máje 😉
https://yga.rajce.idnes.cz/2019_Konec_maje
YGO, krásné detail kytiček a jistě vše i krásně vonělo. Povedené fotky psího dua a paničce to také sekne. ALE – opravdu už znáš všechny názvy té divoké květeny zpaměti ? Já bych pojmenovala akorát tak černý beh. MMCH – dělalas smažené kosmatice v těstáčku ?
Ano, čas vysoké trávy je časem oddychu, pokud má člověk psy, kteří zvěř víc než registrují:)) U nás je teď tráva tak vysoká, že nemají rozhled ani vlčice, což mi dává šanci vidět dřív – byť jsem na tom jako ty s výškou i bystrozrakostí 😀
Když jsem tuhle šla se psicema kolem Labe směrem k Předměřicím, tak jsme došly k poli s poměrně vysokým obilím a já najednou ztuhla – tam kouká jelen! Houby jelen, jakýsi zbytek zavlažovacího zařízení to byl, ale holky přesto musely na chvíli „k noze“, než jsem tu věc pořádně rozeznala 🙂
Milá DEDE tvé fotografie mě vrátily do dětství.
Jezdila jsem k prababičce do malé vesničky a tam byla zrovna taková silnice a ty louky kolem.
Všude byly ty samé květiny, jako jsou na fotkách.
Také jsme všichni chodili obracet seno. Dospělí i malí šli v řadě za sebou a obraceli seno.
U nás ve městě na sídlišti zrovna včera už začali sekat.
Na chatě už také vypukla sezóna sekaček.
Manžel má elektrickou červenou sekačku vyrobenou v Itálii. A já jsem mu na ní sehnala samolepku Ferrari. A to se to seká samo.
Míšo, sekačka Ferrari mě dostala 😀 No, já mám našeho žloto-zeleného „Honzu Jelena“, tak bych si na něj mohla nalepit parohy 😛
Míšo, také mě „Ferrari sekačka“ rozesmála. Manžel právě teď venku seká trávníky, možná tvůj nápad okopíruji na jeho sekačku 🙂
My fandíme ve Formuli 1 právě stáji Ferrari.
Takže proto ta samolepka.
A jak říkala moje babička :“ Sranda musí být i kdyby na chleba nebylo. „
Ve městě je momentálně móda „ekologické zeleně všude“, takže se zatím neseče. Tráva po pás, kytičku tam nenajdeš, všichni nadávají na všudypřítomnost klíšťat, která vlhkou a vysokou trávu milují, pejskaři nesbírají exkrementy (kde by to hledali, že).
U nás doma jsou všude jen pastviny, na které rozumný člověk nevkročí. O to víc jsem si užívala louky na Setkání – kolem Sněžného jsou nádherné, plné lučních květin a báječně se v nich brouzdá.
Připomnělo mi to louky mého mládí a hned jsme s vnučkami zkoušely, jak báječně chutná šťovík, zaječí zelí a nektar z hluchavek…
Jo, s tou trávou to potvrdím – když jsem byla ten minulý čtvrtek v Praze (viz včerejší povídání:)), tak jsem musela uznat, že takhle zarostlé Lužiny jsem ještě neviděla! Copak ty klásky, které místy dělaly stříbřitý koberec, ty byly krásné, ale ony zrovna tak prosperovaly i bodláky a jiné boží kvítí, které má určitě svůj smysl, ale v sídlištním trávníku (či spíš na sídlištních zelených plochách) je určitě nikdo neplánoval.
Jenže to je typické – loni bylo sucho, sekalo se až na hlínu a tráva mřela. Tak letos, kdy prší, nebudeme sekat vůbec! Přitom by stačilo pracovat jen s intervaly mezi sekáním… Chápu, že je to obtížné, když jedna parta musí pečovat o celé sídliště, ale určitě existuje rozumnější řešení než lítat ode zdi ke zdi – buď sekat pořád nebo vůbec.
Naštěstí tento druhý módní extrém, tedy nesekat vůbec, neovládl zatím celou Prahu. Na Proseku, což je Praha 9, se normálně seče jako vždycky, ne až na hlínu, trávníky jsou zatím krásně zelené. Jestli nastane zase vedro a sucho na celé léto, tak pochopitelně uschnou a zežloutnou, ale ony v takovém případě uschnou a zežloutnou i ty neposekané, jen jim to možná trvá o pár dní déle. A taky to není žádná hitparáda.
Ono totiž na Praze 9 mají rozum. U nás v Bohnicích nikoliv, takže místy tu je tráva po pás – tam, kde v ní roste řepka (a že jí tu je), spíš tak po prsa, teda mně, některé zde přítomné by v ní asi zmizely 😉
Sekají to celkem správně, tedy tu kousek, tam kousek, jenže hodně sečou strunovkou a v tom pádě to posekané (30 a více cm) nechají ležet, protože elektrické hrábě ještě nikdo nevymyslel…
Zano! Elektrické hrábě… Jo, máš pravdu, oni nehrabou – aspoň trávu ne 😛
A dnes jsem šla zase venku a jak je mi tráva nad pas, tak řepka je ještě vyšší. vyplašila jsem srnku (samozřejmě hned vedle silnice, proč by byla na hektarech bezpečných polí a luk, že) a ta, když skočila do řepky, zmizela celá a nemusela ani sklonit hlavu…
U nás sekali strunovkou také, ale pak přijel takový jakoby vysavač, a tu posekanou trávu nasál, rozdrtil a uložil napřed do vlastní sběrné nádoby, tu pak vyklopil na přívěsný vozík k autu, ten potáhli plachtou a drť někam odvezli, takže trávník je posekaný a čistý.
Ona ta neposekaná sláma je mnohem příšernější, protože vítr ji rozfoukává a všude je pak binec.
Rozumnější řešení není problém, problém jsou rozumnější úředníci. Jenže oni mají harmonogram a za přemýšlení je nikdo neplatí, naopak, pokud by harmonogram nedodrželi, nadřízení budou mít velkou radost, že je mohou sepsout a zkráti jim výplaty, protože šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí. Kdyby se sekalo podle skutečné potřeby, muselo by to probíhat tak, že vznikne speciální komise, která bude neustále jezdit po všech čertech a hlásit, kde všude je potřeba sekat, bude se muset vytvořit speciální SW, který bude na obrazovky úřednických počítačů malovat, kde je potřeba sekat a další komise bude projednávat a schvalovat potřebu sekání a příděly financí pro sekající firmy! A na každé sekání se bude muset vyhlásit výběrové řízení, aby bylo zaručeno, že vybraná firma to poseká co nejlevněji. Protože nechat rozhodování přímo na těch, co ty sekačky obsluhují by bylo moc jednoduché a tudíž nepřijatelné.