Národní park Yellowstone je proslulý nejen podivnou horce vydechující krajinou, ale i možností pozorovat spoustu zvířat. Jestli jsme tam byli v ideální době pro množství vody a minimum lidí, tak na zvířata to chtělo ještě chvíli počkat. Klimaticky jsme tam přijeli na začátku našeho března, tedy do období, kdy taje sníh a ještě není čerstvá tráva, takže býložravci nahoru nijak nespěchali a medvědi se teprve probouzeli.

Když vezmu oba parky – Grand Teton i Yellowstone – jako jedno území k pozorování zvířat, tak jsme viděli chipmunka, elky, losy, bizony a medvěda černého. A samozřejmě spoustu ptáků, z nichž nejvýraznější byli havrani, volavky a kanadské husy. Vyhlížela jsem orly, ale nejsem si jistá, jestli ti dravci, co jsme viděli, opravdu orli byli. Ty malé jsem pozorovala, ale většinou netušila, co jsou zač (rozeznávala jsem ptáky stylem: něco jako vrabec, něco jako kos, něco jako kavka apod.:))

Návštěvní centra jsou zdobena mnoha realistickými sochami zvířat…

Takže to začalo tím pruhovaným chipmunkem u Jenny Lake. Bylo to bleskurychlé maličké zvířátko a mám dojem, že jsem ho dokázala pozorovat jen díky intenzivnímu tréninku, který absolvuju tak posledních dvacet let – mluvím o své snaze vidět zvířata dřív, než moji psi:)) Viděli jsme dva různé jedince – ten první se chvíli snažil zmizet v nehybnosti a zdrhnul teprve poté, co zjistil, že to nefunguje. Ten druhý si s námi hrál – pro pocit bezpečí mu pro chvíli stačilo, že mezi ním a mnou byl pořád kmen stromu, takže jsme na sebe chvilku jukali:))

Nebo zvířaty vycpanými…

Druhým zaznamenání hodným tvorem byl oprsklý havran – tedy aspoň si myslím, že to byl havran. Na krkavce mi připadal moc malý a měl kalhotky. Už vůbec nevím, jestli to byl on nebo ona, ale rozhodně jsme si ho snadno zapamatovali. Potkali jsme ho u jedné benzínové pumpy v Grand Teton. Zaparkovali jsme totiž vedle auta, které se mu velmi zalíbilo – k jisté nelibosti jeho řidiče.

Nejdřív seděl na zpětném zrcátku, a poté, co se ho řidič snažil – velmi opatrně – zahnat, tak se přesunul přímo na stěrače. My jsme si šli do obchodu (General Store) koupit kafe, takže ani nevím, jak se ho ten chlapík nakonec zbavil, ale jak jsme vyšli s kávou před prodejnu a sedli si ke stolu, už byl u nás. Byl ve své drzosti a urputné snaze v podstatě roztomilej, jen kdyby neměl tak velikej zoban:)) Nakonec jsem mu nedovolila, aby ochutnal z mé kávy – pokuta 100 dolarů za krmení jakékoliv zvěře nebyla jediný důvod, proč jsem mu nenabídla (aneb ten zoban:)).

Dalšími spatřenými zvířaty byli ten den v podvečer stáda elků, několik losic a z auta spatřený velký los (viz fotky z Grand Teton). Vyznat se v místních jelenovitých není snadné, ale snažila jsem se. Nejvýraznějšími býložravci jsou ale pochopitelně bizoni, kteří navíc byli jako jediní častěji ke spatření. Nádherní, velicí, nevinně koukající… a vy si pak vybavíte všechny ty varovné letáky, které zdobí dokonce i záchody.

„Zvířata v parku jsou nebezpečná, každý rok dojde k neštěstím, ke kterým by dojít nemuselo.“ A pak tam jsou vyjmenované zásady, jak se chovat hlavně k bizonům a medvědům. Když jsem si to přečetla poprvé, tak jsem se zarazila – protimedvědí sprej? Tak to opravdu nemáme! Potom jsem usoudila, že když nejdeme na túru nahoru do lesů, že bychom to bez spreje měli zvládnout.

Moc se mi ale líbila protimedvědí rolnička – velká s hezkým zvukem – kterou měl na baťohu přidělaný jeden z mladých mužů, kteří s odhodlaným výrazem vycházeli z parkoviště směrem k lesu. U bizonů je rada jednoduchá – držte se dál a pokud uvidíte, že býk sklání hlavu a zdvihá ocas, tak utečte nebo poručte svou duši pánu… No dobrá, přeháním, ale jen maličko.

Když bizony prvně vidíte ve volné přírodě, tak nejdřív v úctě o krok ustoupíte, a pak, pokud jste přečetli tolik indiánek jako já, přemýšlíte, jak si proboha mohli lovci na koních, s luky, šípy a oštěpy vyhlédnout v ohromném pohybujícím se stádě jedno konkrétní zvíře (v knížkách to bývala neekologicky a neetologicky leč kulinárně pochopitelně mladá kráva) a to pak jít lovit. Co třeba dělali s býkem, který se do toho určitě snažil plést? Protože býci si svoje krávy hlídají – i to jsme stačili zjistit.

To jsme zastavili na kraji cesty a fotili bizony v lese. A právě kvůli podrostu jsme si nevšimli, že se u jedné z krav schovává malé bizoňátko. Ovšem pán, který tam byl dřív než my, najednou „tiše zavolal“ (fakt!) „Pojďte honem pryč, je tam mladé a býk se začíná zlobit!“ Měl pravdu – věřili byste, že jsme měli dojem, že na nás cení zuby? Asi to bylo jen zdání, ale přesto jsme urychleně a ukázněně provedli ústup do připravených pozic neboli do auta. Takže vám nepotvrdím, jestli ten bizon zdvihl ocas nebo ne:))

Moc se mi líbilo, když jsme potkali bizona na silnici. Šel ukázněně vpravo – přece jen je to velký tvor, aby šel vlevo, ne? Byl to samec, takže vydal za lidský dvojstup:)) Auta ho pomaličku a s uctivým odstupem objížděla – ani my jsme nebyli výjimkou.

Další příhoda nebyla dramatická, spíš dokumentuje, jak se zvířata prolínají s lidmi – i ta divoká. To jsme zastavili v Mammoth Hot Springs, v jednom ze zdejších turistických center. Představte si řadu domů, malou benzínovou pumpu, návštěvní centrum a General Store (obchod). Naproti němu parkoviště a u něj parčík s několika piknikovými stoly.

Zastavili jsme na parkovišti, Martin šel fotit bizony ležící za silnicí pod oněmi horkými prameny, zatímco já vzala z auta tašku s jídlem a šla ke stolu připravit piknikový oběd. Už jsem nalévala do kelímků džus, když se vrátil Martin, kouknul mi za záda a zeptal se: „A ten bizon ti tu nevadí?“ „Jakej bizon?“ vyhrkla jsem a otočila se – za mnou byl strom. „Ne na stromě…“ řekl Martin pobaveně, „koukni tam!“ a ukázal mezi skupinku stromů, tak padesát metrů od nás. A byl tam! Velikej hnědej hřbet ležícího bizona. Vypadal… v poklidu, takže jsem se rozhodla, že to riskneme a jídlo si sníme (byli jsme rychlí:)).

Přemýšlela jsem o tom, jestli by místní rangeři považovali za úmyslné krmení zvěře, kdyby se bizon sebral a šel ochutnat z našich zásob. Já bych mu v tom nebránila – pokud bizon někam jít chce, tak tam jde… Po jídle jsme přejeli k pumpě dotankovat a zaparkovali u obchodu, přes silnici od parčíku. Když jsme pak seděli na schodech a pili kafe, viděli jsme, jak bizon vstává a odchází. Řeknu vám, bylo to ohromné hovado! Býk. Jak já byla ráda, že už nesedím u toho piknikového stolu…:)) Ostatně, kdybych prve víc přemýšlela o tom, co vidím, tak by mě bizon nepřekvapil – bylo tam dost „bizoninců“, aby bylo jasné, že tato majestátní zvířata považují parčík za svoje teritorium.

Na území národního parku samozřejmě žijí i nejrůznější šelmy – medvědi grizzly, medvědi černí, pumy, rysi, vlci, kojoti a lišky. My jsme na šelmy štěstí opravdu neměli (tedy, jak se to vezme, že 😛 ). Martin mi pořád říkal – koukej a hledej medvěda! A já koukala a nic. Pak jsme najednou viděli, jak silnici lemují narychlo zaparkovaná auta a lidé s foťáky. „Možná je tam medvěd!“ zavolal Martin nadšeně a bravurně zajel do mezery, kterou právě uvolnilo jiné auto. A byl tam! Pod lesem, tak dvě stě metrů od nás se poflakoval vyhublý černý medvěd. Čenichal, občas prackou hrábl do podrostu a vůbec vypadal jako hladový turista, který dorazil do kiosku a zjistil, že už mají zavřeno. Lidí a aut si vůbec nevšímal (naštěstí – moje poznámka:)).

Takže jsme nakonec viděli i toho medvěda! Zase s námi Amerika rozloučila velkoryse – minule to byla cestou na letiště ta velryba:)) Bylo to všechno nádherné, maličko neuvěřitelné a přitom tak reálné. Ale víte, napadlo mě, jak jsem ráda, že v našich lesích si zatím musím dávat pozor jen na ty divočáky. I když… tohle píšu v Beskydech! 😀

Video s havranem najdete zde https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Yellowstone_-_ilustracni_videa_k_clanku_na_Dedeniku