V neděli ráno bylo krásně a teplo, takže jsme s Martinem snídali na terase před domem. Seděli jsme ve stínu staré jabloně, na stole jsme už měli i kávu a psi nám dělali společnost. Byla to naprostá pohoda.
Pravda, člověk musel odečíst meluzínu – neboli Ari s oblíbeným modrým míčkem v hubě, která se čas od času snažila intenzivním pískáním upoutat naši pozornost a přimět nás k tomu, abychom jí ten míček házeli. Copak Berry se chovala stejně, ale ta při tom aspoň není tak hlučná.
Cesta kolem našeho domu je poklidná, sem tam projede auto, sem tam jde někdo kolem, sem tam po vedlejší louce proběhne kočka nebo zajíc. Psice pohyb na cestě a za ní komentují – tu víc, tu méně. Ari se obvykle snaží štěkat s míčkem v tlamě a musím říct, že nijak nepomáhá, když se jí snažím vysvětlit, že s plnou pusou se nemluví. Ona ho stejně nakonec vyplivne, ale už jsem viděla hodně udivených lidí, kteří si hned nedokázali uvědomit, kde se bere její podivný přízvuk:))
A pak jel kolem nějaký cyklista. Nejspíš holky něčím provokoval, protože se rozhodly ho se štěkotem vyprovodit kolem plotu. Zmizely za rohem domu, chvilku jsme slyšeli štěkání, pak znovu zavládl klid. Pili jsme kávu a byli se světem v míru. Dokud se Martin nezadíval přes ozdobné keře na cestu a s úžasem mi řekl: „Podívej, venku po cestě jde naše Ari!“
Opravdu! Jak se tam vzala? Zahlédla jsem Berry, která právě vklouzla na terasu. Přišla také zezadu ze zahrady – ale hezky vnitřkem, jak se sluší. Podívali jsme se s Martinem na sebe – kudy se ta bestie dostala ven? A proč? Martin jí šel otevřít vrátka, před kterými vzorně čekala, a já si všimla, že má opět v hubě svůj modrý míček.
Základní odhad toho, co se stalo, byl relativně snadný – mám své zkušenosti. Ari běžela kolem plotu s míčkem v hubě a když přiběhla k zadní bráně, kde končí živý plot, chtěla cyklistovi jasněji říct, co si o něm myslí. Takže vyplivla míček, aby mohla štěkat. Jenže tam se zahrada k cestě celkem významně svažuje, takže se jí ten míček odkutálel pod bránou na cestu – to se stalo už mnohokrát. Jenže jak se ona dostala za ním?
Takže jsme se sebrali a šli obhlédnout místo činu. A nestačili se divit – na úseku plotu mezi rohem zahrady a bránou, který má tak čtyři metry, byl přervaný spodní vodící drát pletiva, které se díky tomu odchlíplo natolik, aby se tudy protáhla naše vlčice. Já vím, že je Ari štíhlá psina, ale tady jsem měla dojem, že pokud tou dírou měla prolézt, tak se musela splácnout jako komiksová postavička.
Potom mě napadlo, jakou sílu musela ta celkem útlá (ale bytelně stavěná, je to přece jen vlčák) psice vyvinout, aby silný drát prasknul. A došlo mi, že já vlastně nemám tušení o tom, jak jsou vlastně moje fenky silné. Tím, že dobrovolně poslouchají, že necítí potřebu se se mnou přít a vzdorovat mi, tak mě ukolébaly ve falešné jistotě… No a pak přijde situace, kdy získají dojem, že něco prostě udělat musí a já se nestačím divit:))
OT – omlouvám se, ale nedokážu se připojit do redakčního systému, článek (hotový) tak musí počkat, až se mi to povede.
OT – někdo tu ujížděl na ponožkách, tuším, že Matylda. Tyhle jsou epesní https://www.dedoles.cz/vesele-ponozky-vlci-mak?fbclid=IwAR2H4NPZtj1k7rIJF3gjnCt1LW4zao38ByWokHg-0Xbf5I_EJ6ahLSCG5fw
Jo jo, to je děsně módiš 🙂 Vyfasovala jsem firemní- na jedné jsou slepice a vejce a na druhé volská oka 🙂
Dobrý
Tomu byste nevěřili! 🙂 Dopoledne jsem cestou do Rožnova zastavila na benzínce v Mohelnici a šla projít psiny. a najednou se ozve… A hele, Dede! A on tam byl celý Alča tým (inlove) Jeli že Setkání. Bylo to báječné překvapení, s Alčou jsme si povídaly tak dlouho, dokud její posádka nezačala být netrpělivá – a že byli trpěliví dlouho. (blush)
Bylo to moc pěkné setkání! Kdybychom to chtěli nadčasová… 🙂
Dozvěděla jsem se z diskuse spoustu zajímavých věcí, díky.
Ještě musím upřesni ty kotce, vyjádřila jsem se nepřesně. V opravdických kotcích (boudička a prostor cca 2*2 metry) měli psy celníci a jen pár dalších. Většinou jsou to boudičky a výběh cca 20-50 m2 pro několik psů. Nad Dalmatinovem se několik lidí zabývá psími spřeženími, ti mají cca 4-12 psů. Ti mají právě ty menší výběhy, ale se psy skoro denně pracují venku. Zajímavé je, že psi sice vyštěkávají kolemjdoucí, ale černá zvěř jim může rýt přímo u plotu a nevydají ani hlásku 🙂
Dnes hrajeme v Lipnici u Dvora Králové na dni obce. Naším pódiem bude kamion 🙂 Dá se říct,že po vleku za traktor, na kterém jsme hrály v Bílé Třemešné, je to krok vzhůru. Doslova! 🙂
Takže „zlomte vaz“ a tfuj,tfuj,tfuj! (h)
Do Prahy na Vás nemůžu, mám doma nějaké neodkladné dlouhodobě plánované povinnosti,kdybyste hrály někde na pomezí Moravy, tak dejte prosím vědět. 🙂
Dede, představení „na kamionu“ jste už asi odehrály a určitě jste byly úspěšné !
Díky Maričko, bylo to skvělé! Kamion byl ve skutečnosti menší náklaďák, ale posloužil výborně. Lidí bylo hodně, byli ochotní se bavit, že i my jsme jely a vymýšlely za pochodu nové repliky a gagy:)) Možná o tom napíšu, jakmile dostanu fotky:))
Jaké “ možná” ?
No to už jste opravdu ostřílené herečky, když dokážete jen tak pro zábavu zaimprovizovat! 🙂
Souhlasím s tím, že pes štěká proto, aby odradil cizího člověka od vstupu na domácí pozemek a současně upozorňuje páníčka, že někdo cizí se vyskytuje v blízkosti. Náš Denis toto plnil svědomitě – naštěstí kolem nás nechodí žádné průvody a známé lidi nechal být. Ty ostatní ale s oblibou pronásledoval tryskem kolem plotu, na jehož konci byl vždy dřív než kolemjdoucí a netrpělivě čekal, aby ho mohl pořádně seštěkat. Když jsme zakládali záhon, dokonce jsme mu nechali kolem plotu cestičku, aby mohl volně probíhat. Ale časem cestička na některých místech zarostla a jak je Denis starší, přec jen už trochu ve sprintech kolem plotu polevil.
Co ale hlásí stále svědomitě, je zvonek. Zdálo by se, že je to zbytečné, ale už několikrát se stalo, když jsem luxovala nebo hrála na piáno anebo když baterie zvonku již skomírala, že až na Denisovo upozornění jsem zaregistrovala zvonění. Sluch má ten náš hlídač zatím dobrý – například zvuk granulí narážejících na dno misky slyší i ze zahrady přes zavřená okna i dveře. 🙂
hančo, my máme ten chodníček kolem plotu dokonce dlážděný 😀 tedy nemáme tam dlažbu, ale pískovec. Holky to tam vždycky rozběhaly do bahna, tak teď mohou hlídat a mít u toho čisté tlapky 😀
Tak nejprve pochválím krásnou fotku psí dvojky !
V naší čtvrti je hodně psů, takže i štěkají, někteří i v noci, ale nikdy celou noc. Navíc, jakmile se v doměch spustí klimatizace (nám už běží skoro měsíc), štěkot není slyest, nebo jen málo. Žádní neohrožují kolemjdoucí. To proto, že přední, dost velké, pozemky nejsou oplocené, takže psi jsou na těch zadních, oplocených zahradách, dost vzdálených od silnic. Kontakt tak mají jen s přímými sousedy, na které si samozřejmě časem zvyknou.
Naše Trixie naštěstí nebyla štěkací. Když se ale v noci rozštěkala, věděla jsem, že venku za ohradou je buď pásovec, nebo vačice (protože čich měla a stale má skvělý). Pak bylo jediné řešení odvést jí k nám, kde ztichla a celou noc už nevydala ani hlásku. Bohužel jak je teď hluchá, necháváme ji spát u nás na verandě. Když jdeme po jedenácté spát a pustím ji z domu ven, skoro vždy tam štěká. Vlastně na nic, jen tak stojí a štěká do prázdna – vlastně spíše bafá. Pak ztichne a jde si někam lehnout – ted jak je horko, raději venku, než na verandě. Občas začně znovu krátce štěkat ještě během noci, zase jen tak do prázdna, možná se jí něco zdálo. Nemá cenu na ní volat, neslyšela by nás. Ale stačí rozsvítit, buď na verandě, nebo světla na zahradu a ona zase ztichne.
Tchánovic měli fenku Jenny, která byla přes den na zasklené verandě, s okny na plácek před garážemi. Na noc ji brali do domu. Jenny krátce „oznamovala“ kolemjdoucí, na chodníku větší kus před domem. Takže jsme její štěkot časem všichni ignorovali. Jenže jednou přijela švagrová s manželem na Vánoce a auto plné dárků nechali venku u garáže. Všichni jsme si povídali v kuchyni a jako jindy jsme štěkot Jenny ignorovali, i když se zdál zuřivější. Naše chyba, Jenny se nás snažila poctivě přivolat. Když chtěla švagrová později jít vynést dárky, auto bylo prázdné (nebylo zamčené, nikdy jsme to nikdo nedělal), všechny dárky fuč, včetně nového kola pro jejího syna. No od té doby už jsme chodili její štěkot pro jistotu kontrolovat.
Jo a včera jsem na zahradě zahlédla chipmunka 🙂 Předevčírem se kočka Gigner rozeběhla k otvoru mezi kameny a dlouho tam vartovala. Já myslela, že tam zaběhla ještěrka, tak jsem Gigner raději na chvíli odnesla dovnitř, aby ještěrka měla možnost utéci. No a včera ráno jsem v těch místech viděla na kameni sedět chipmunka. Takže se k nám zase vrátili, jen nevím, jestli jsem ráda či ne. No snad ho lovkyně Ginger nechytí a spíše budu doufat, že si to pruháč rozmyslí a půjde o dům dál.
U nás máme jejich vzdálené příbuzné – sysly. Sice je jich málo a jen na několika místech, ale tam, kde jsou, se s lidmi kamarádí a to tak, že pro kus žvance si na krmiče klidně vylezou a nechají se hladit. Inu, korupce udělá domácího mazlíčka z každého trochu chytřejšího zvířátka.
Maričko, včera jsem u rybníka zahlédla zvířátko,které chipmunka hodně připomínalo, dokonce jsem si už včera vyhledala několik hlodavců a zkoušela se zorientovat. Mělo to na zádech světlé podélné pruhy na hnědém podkladu a ocásek takový ten placatý s chlupy na bok ,po obou stranách.Skoro bych řekla, že to byl ten chipmunek,ale co by tu dělal,ne ? Určitě to nebyla veverka ani sysel,nic takového ani menší hlodavec jak je znám. Budu tam muset jít na číhanou a zkusit jestli ho ještě uvidím.
Jenny, tak to je zajímavé. Nedalo mi to a take jsem hledala. A k svému překvapení jsem zjistila dvě věci. Jednak, že chipmunk (čipmunk)se česky řekne „burunduk“ a za druhé, že se u vás dokonce s oblibou chová jako domácí mazlíček (našla jsem i české odkazy k prodeji). Takže jsi opravdu mohla vidět čipmunka, třeba někomu utekl, nebo ho někdo vypustil to přírody. Jen ten placatý ocásek mi tam jaksi nesedí.
https://www.zoohit.cz/magazin/mala-zvirata/druhy-malych-zvirat/sibirsky-cimpuk
Z našich koček ho lovila jedině Lucky, dokonce se jí jednou nebo 2x podařilo čipmunka chytit a zabít. Tahle fotka a další dvě.
https://marickac.rajce.idnes.cz/Tri_musketyrky_podruhe/#35_-_Lucky_odlozila_chyceneho_chipmunka_a_sla_se_slunit.jpg
Kupodivu ostatní kočky se o chytání čipmunku ani nepokoušely, Pravda, občas nějakého prohnaly, ale tohle jsou úžasně rychlá zvířátka a vždy stačili prchnout. Až teď Gigner v chytání maličkých ještěrek překonala dokonce i Woody. Snad každý třetí den přinese jednu na verandu. Naštěstí je nežere a já ji zatím vždy viděla s ní běžet „donů“, takže jakmile ještěrku na verandě pustila, byla jsem připravená zachraňovat. Ale jak by naložila s čipmunkem – to nevím a neraba bych, aby ji třeba kousnul. Měli jsme je tu roky, ale teď bych přeci jen byla raději, kdyby naši zahradu zase opustil.
Takhle přesně to zvířátko vypadalo !! Tím placatým ocáskem jsem myslela, že vypadal tak rozježený do stran 🙂
Tak vidíš Jenny, podařilo se ti zahlédnout čipumnka ve volné české přírodě 🙂 Kdo má takové štěstí !
Maričko, také poslouchám psí štěkot a po těch letech už vím, kdy se musím jít podívat ven. U nás na vsi, když jsou žně a zemědělci musejí parkovat s kombajny u polí, tak je rádi nechávají před naším domem. Oni jim z nich nenechavci totiž rádi kradou naftu a u nás vědí, že kdyby se něco dělo, tak to psi oštěkají – a tak nějak doufají, že jim to vlastně ohlídáme 🙂 Zatím to fungovalo…
Naše psice jsou doma potichu, pokud je někdo za dveřmi tak Cony hrdelně mručí,jen hlásí, nevrčí,je to docela srandovní. Na zahradě za dědinou jdou seřvat každého kolemjdoucího a já je nechávám, tam to nikomu nevadí,procházející psi řvou taky,je to ale obé takové jen cvičné.Znají povel „sklapni“ 🙂 Plot je zabezpečen.Pokud jde o útěk za plot,spíš bych měla strach aby někdo něco neudělal psici,obě jsou neagresivní,jen vítající,jenže ne každý to akceptuje,tak je držím raději zkrátka. Doma mají každá svůj koutek, kde když zalezou, tak chtějí mít svůj klid.
Znají povel sklapni (rofl) No, já když ztratím trpělivost, tak hulákám držte hubu a ony někdy i drží:)) Ovšem lepší je ty potvora prostě zavolat domů… 🙂
Mimochodem, když nejsme doma, ale třeba v hotelu nebo někde na dovolené, tak jsou holky neuvěřitelně tiché a ukázněné. když jsme s nimi byli loni v Chorvatsku, tak domácí s nevírou říkali, že o nich vůbec nevědí. Zato o jezevčíkovi naproti jsme věděli všichni 😀
Jj, hotely a penziony taky známe a jsou v pohodě, nejhodnější psi. 🙂 Takže můžeme kamkoliv a to je bezva!
Povel „drž hubu“ jsem použila ,když mne na cestě od Páji,která stříhala Conču, zastavili zlínští policajti ku běžné kontrole. Conča se hned rozčilovala a tak jsem „oné“ použila,paní policajtka to vzala s humorem,naštěstí. 🙂
Mám docela rozporný dojem z debaty pod článkem.Považuji za normální když pes zaštěká na lidi za plotem.On tím upozorňuje,že tam je,že hlídá a zároveň i informuje pánika,že se někdo blíží.Co je na tom špatného.A to že Ari se protáhla pod plotem neznamená,že chtěla sežrat toho člověka co šel kolem,ona se snažila získat zpět míček.Vždyť si Dede psí holky brala i proto aby hlídaly dům.
děkuju – a máš pravdu, holky dělají, co od nich potřebuju. Popravdě na vsi je horší hlídací pes, který neštěká, protože nevaruje. Popravdě ti tišší jsou obvykle nebezpečnější než ti uřvaní:))
Je fakt, že já mám nejen na vrátkách varovnou cedulku, ale i důsledně zamykám. Když ještě chodili podomní prodejci čehokoliv, tak někteří z nich byli schopní si prostě otevřít vrátka a nečekat, až je někdo pozve dál – pokud za nimi nebyl štěkající pes nebo nebyla bezpečně zamčená.
Na hlavních dveřích také máme varovnou cedulku, no trochu fejk – hlava vlčáka s varovánim, že tady hlídá. Zmatení nastává, protože pod ní, za skleněnou výplní rád sedává kocour a sleduje cvrkot. Fejk na druhou, ale si teda myslím, že nepřítel se smyslem pro humor se zasměje a jde radši k sousedům.
On takový bojový hlídací kocour, když má kolem 10 kilo a nemá rád nezvané hosty, dokáže nežádoucí návštěvu taky pěkně zřídit. Náš Honzík, ač jinak mírumilovný a mazlivý, vyhnal jednou ze zahrádky na chatě vlčáka a zřídil ho tak, že s ním museli na veterinu.
Tenhle zlozvyk, (myslím ty agenty s deštěm) už pomalu skomírá, většina obcí tuto činnost zakázala, (V Praze to platí přes dva roky), takže těmhle potulným šmelinářům se životní prostor zmenšil natolik, že už se to nevyplatí.
Jo, už je to mnohem lepší. Ale pořád chodí „prodavači“ energií a minule tu prudili od T-Mobilu… Musím říct, že když si za plotem Ari zjevně vyměřuje trajektorii k jejich krčním tepnám, obvykle se nevítané pozornosti snadno zbavím 😛
No, když takhle jezdím po vlastech středočeských, tak velice často vidím na sloupku značky ,,začátek uzavřené obce“ také tabulku s dobře čitelným nápisem, že podomní prodej je v obci zakázán a obec hlídána kamerovým systémem. Máte to u vás také?
Pokud se za tím cyklistou protáhl štěkající vlčák plotem, tak musel ze sebe vydat rekordní výkon 😀
Myslím, že než se dostala pro míček, byl už cyklista dávno pryč:))
PS: Už je to tam spravené 🙂
Pejskaři jsou zdravější..
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/vedci-brno-psi-pes-vyzkum-nemoci-analyza-nemocnice-svata-anna.A190524_093826_brno-zpravy_vh
Ještě malá poznámka hlídajícím psům.
Psi byli k hlídání a obraně šlechtěni celá staletí, některá psí plemena jsou na to přímo specializovaná. Nu a pak se takoví psi narodí do jednadvacátého století, do velmi civilizované Evropy, kde se od psa očekává, že bude ticho a bude s každým kamarád.
Což se někdy naučit dá, jindy ne – jenže to není problém toho psa, ale člověka, který si jej pořídil – protože on je zodpovědný nejen za ten psí život, ale za bezpečí a životy těch ostatních.
Ari je můj čtvrtý „vlčák“ a je to pes, který má hlídací a obranné instinkty nejsilnější ze všech psů, které jsem měla – a to jezevčík byl opravdu nekompromisní:)) Přitom si není sama sebou jistá, což je dost strašná kombinace.
Trvalo mi dlouho, než jsem ji přesvědčila, že jsem schopná se ve většině případů postarat sama o sebe a samozřejmě i o ni – jako mladá nesnesla třeba ani to, když v hovoru se mnou někdo zvýšil hlas a nedejbože mával rukama. Pracovala jsem s ní poctivě, podstatně klidnější a sebevědomější Berry také moc pomohla – hlavně příkladem.
Výsledkem je, že Ari dokáže cizí lidi ignorovat, ve městě to nechá cele na mě, v lese hlídá, ale rozumným způsobem, tedy nejdřív hlásí, pak varuje… díkybohu zatím nikdy nemusela útočit:)) Z cizích lidí nemá ráda skoro nikoho, i když doma se umí chovat velmi přátelsky. Ale jak ten člověk vyjde zase ven před bránu, je zase na indexu coby sprostý podezřelý 😛
Vím o tom, naučila jsem se s tím žít a s Pratchettovým kapitánem Elániem na otázku „kdo hlídá strážce“ odpovídám „já!“
Jenže pak potkávám lidi, kteří prostě odmítají uznat, že každý pes není plyšák pro každého a dokážou se urazit nebo naštvat, když je slušně požádám, aby si Ari nevšímali. Pravda, těm inteligentnějším stačí se podívat Ari do očí, ale mnoho lidí se neobtěžuje ani tím letmým úsudkem.
Tolik jen z té druhé strany… nenechám své psy, aby strašili lidi, když mám potkat děti, vždy si holky beru k noze – které z dětí si chce přehrávat pohádku o Červené Karkulce, že jo? 🙂 Těší mě, že přece jen přibývají informovaní lidé, kteří se zeptají, pokud se chtějí se psem kamarádit. Ti ostatní… ti pak představujou stejnou potíž, jako hloupí a bezohlední majitelé psů. Bohužel, nejhůř z toho vyjdou právě ti psi.
Touhle poznámkou nic nevyřeším, já vím, ale aspoň si ulevím 🙂 Vím, že vlastně nejde o nic jiného než používání zdravého rozumu a ohleduplnost. Jen kdyby tyhle komodity nebyly tak vzácným zbožím! 😛
Asi největší problém je naivita majitelů, kteří si psa pořizují, dostupnost, kdy psa může mít opravdu každý bez ohledu na jakoukoli jeho situaci (včetně finanční, sociální a bytové). Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že pořízení psa by nemělo být tak jednoduché. Trpí tím psi, majitel i okolí majitele. Jenže snadno se to řekne, ale mezi námi je tolik psů, že to okamžité řešení vlastně nemá.
Tak pod to se podepíšu,je to přesně napsané.
když vozím balíky, potkávám se se psy často. Většinou dělají kravál jen pokud jsou za plotem, jak vyběhnou ven, začnou být zvědaví, nastavenou ruku očuchají a po svolení majitele se nechají i pohladit. Důležité je, že ze mne necítí, že bych se jich bál, takže necítí potřebu útočit. Výjimkou jsou kavkazáci, ti se kamarádit z principu nechtějí a ani se o to nepokouším.
Zapomněla jsem pochválit běžící dvojku. Krása!
Náš zl. retriever neštěká, jenom zpozorní a sleduje, jestli mu dotyčný přichází říct, jak je krásný. V tom případě ho odmění uslintaným ježkem. Kdepak hlídat!
to je jako u našich sousedů, zlaťáček nás přijde přivítat s uslintanou žábou… Je strašně milý a krásný.
Naši koliáci jsou hodně rozdílní. Luxík by štěkal pořád a na všechno a Legy štěká s rozmyslem. Nejdřív vyskočí na gauč, podívá se z okna, vyhodnotí zda to stojí za to a když jo tak letí, někdy i upadne jak mu nohy nestačí.
Na tom není nic překvapivého, u nás to tak taky bylo/je. V dobách tříhlavé smečky hlídaly všechny, ve dvou vždycky ta mladší.
Mělo být po Matyldu.
Strakatice nemusí nic trhat, stačí počkat. Jsou malé, tak občas proklouznou. Tuhle jsme měli na zahradě a v domě zedníky a i přes upozornění nezavírali pořádně ani dveře v domě ani branku na zahradě. Karamel si počkala, vyběhla ven, aniž by si toho kdokoli všiml a šíleně vyděsila Mušketýra, když mu mlátila na přední dveře domu s tím, že už to má prohlídnutý a chce jít domů, venku ji to už nebaví.
No, já si myslím, že Mařka je socializovaná ažaž, na fudláka má pohybu habakuk, lidi má ráda a přesto má několik lidí, na které štěká a myslím, že by i mohla zaútočit?? Jinak za plotem štěká většinou na pejsky a dříve i skákala na vrata.
Co se týče smečkového chování, tak to znám velmi dobře. Záleží i na tom, co je to za pejsky, ale naše holky každá zvlášť byly ovladatelné a dohromady pohroma. Jedna vymyslela, Mařka se hrdě s pevnou hrudí přidala a třetí dělala pracanta. A čtvrt hodiny je z rybníka nikdo nedostal a honily ublbené kachny z jednoho břehu na druhý se zastávkou na ostrůvku.
no, naše smečka kravál nedělala, dva psi předváděli jak jim jsou kolemjdoucí u ocasu a Barunka tiše čekala,až se někdo přiblíží a přestane bejt ve střehu,pak vybafla nebo pošťačce vyškubla z ruky noviny, co je chtěla dát do schránky…to je horší jak kravál… když jsme byli doma nebo na dvoře, byli ticho a v klidu všichni…když jsme doma nebyli, provozovali tu hru na číhanou….
Dotaz od nezvířecího člověka 🙂
Proč vlastně někteří psi štěkají na kolemjdoucí? Vždycky se leknu a přemýšlím, jestli mě ten pes chce sežrat jenom proto, že jdu po cestě kolem jeho pozemku.
Nad Dalmatinovem je většina velkých psů v kotcích, protože málokdo má opravdický plot. Ale asi tak před deseti lety se stalo, že opravdu hodně nasněžilo. Psi z jedné usedlosti přeskočili plot a strhli handicapovanou laň, kterou půlka vesnice krmila. Policie půl dne sháněla majitelku psů, kteří se chovali jako smečka, a obyvatelům vsi doporučila nevycházet. Měla jsem z toho opravdu špatný pocit.
Protože nemají lepší zábavu, protože „vypadni odsud, jà se tě vůbec nebojím“. Nulová socializace, žádné zaměstnání. Nebo proto, že to jejich lidem vyhovuje a podpoří to.
Nepodporuju, socializované jsou, ale stejně štěkají, tedy jen na psy a v poslední době na puberťačky, které se usadí na rohu a vykdakují nesmysly.
Podle mých zkušeností je to jediné – tady hlídám já 🙂 Z mých psů u plotu neštěkal Daník a Berry, pokud šli jen lidé – na kolemjdoucího psa štěkali všichni.
Přitom všichni byli a jsou socializovaní, holky dokonce chodí do psího hotelu, kde jsou psi ve volné smečce, takže jejich socializace je na opravdu vysoké úrovni. S lidmi pak už vůbec nemají problém. Přesto třeba Ari za plotem štěká a myslí to vážně.
Většinou to ale není osobní – pokud s tím kolemjdoucím nemá špatné zkušenosti. Když téhož člověka potká venku, nevšimne si ho (tak jsou vychované). Socializací to tedy podle mě není.
Pokud jde o toleranci ze strany majitele – když ti psi jsou přes den venku na zahradě a hlídají (prvotní účel hlídacího psa), tak je majitel prostě okřiknout nemůže, tedy oni si zvyknou jednat podle své povahy. Co majitel může udělat – a já dělám – nenechám holky řvát na hlídací psy, když jdeme kolem. To je důležité, neděláme extrémní kravál, když jdeme ulicí s hlídacími psy – hodí se především v Rožnově 🙂
Pokud je člověk ten kolemjdoucí, tak ideální je si toho psa nevšímat.
Stržená handicapovaná srna mě nepřekvapuje – u větších psů je to instinkt. O tom, že je majitel zodpovědný za své psy je bez debat.
Nechat psa celý den zavřeného v kotci je z mého pohledu forma týrání a štěkot je to nejmenší, čím si pes v nudě a osamění uleví. Mimochodem, existence takového hlídacího psa je k ničemu – zloděj si jen může být jistý, že je pes zavřený a k němu se nedostane. Navíc, jak takoví psi pořád štěkají – jak majitel pozná, že tentokrát je to vážné a někdo k němu vlezl? Zatím jsem nenašla jediný rozumný důvod pro kotec (i když u ničivých štěňat a psích mládežníků jsem o něm občas snila:)) – vychovaný pes v něm prostě být nemusí, ani kvůli ničení, ani kvůli návštěvám. Pravda, já – pokud je to nutné – zavřu psy do domu. jiné to je, když lidé psy do domu nepouští, pak se asi kotec čas od času hodí. Ale ne na „trvalý pobyt“.
A myslím si, že pokud nemám plot, neměla bych mít venkovního psa…
My kotce máme, dokud jsme neuzavřeli terasu, tak byly potřeba minimálně po dobu hárání – sousedovic čokl několikrát rozerval plot a o křivonohé bastardy jsme nestáli. A pak byl kotec dobrý při odchovu štěňat, když bylo potřeba je zvyknout na pobyt venku. A co si budeme namlouvat, úklid bobků z udusaného trávníku byl lepší než několikrát denně měnit deky a vytírat.
Teď se využívají jen občas, když je potřeba zklidnit rozjívenou puberťačku. Naštěstí to nebera jako trest, většinou tam i usne.
Mladší fena z dvojice má službu a hlídá. Nevím proč, ale je to tak. Oštěká to, co považuje za vhodné, a starší se podle úvahy jde podívat, případně přidat. Nejsem doma, psice jsou v domě, takže ječí jen za dveřmi a před nimi je ještě předzahrádka, tak šok asi nehrozí. Pokud jsou na zahradě, ohlásí toho, co jde za zahradou- holt je tam cesta. Pokud jsem doma, dlouhé vyřvávání netrpím, na ulici štěkajícím hlídačům neodpovídají, to jsem zatrhla. Nicméně jelikož se domy na Brně- venkově vykrádají, tak mi jejich hlídání nevadí.
na to jsem, ač zvířecí člověk, taky ještě nepřišla…do/z práce chodím po chodníku kolem domu, kde mají malého béžového vetaje a krásného výmaráka. vetaj po chodci jen loupne okem a jde si po svých, zatímco ohař řve u plotu na kohokoliv, kdo jde. povel “ ticho bude“ ale asi zná, užila jsem párkrát s úspěchem ( ten pes by mohl hlasem bourat zdi) 🙂 a souhlasím s předřečníky – když nemám pevný plot, nepořizuji si psa, natož velkého, vůbec, když chci, aby mohl být venku 🙂