BTW: Divokým západem (4) – Zion

V Page jsme se zdrželi jen dopoledne po našem příjezdu – a i to jen proto, že jsme potřebovali vyprat prádlo a v motelu byla pro hosty dostupná prádelna. I když místní přehrada Lake Powell ukazuje vodu v poušti, nás to táhlo jinam – chtěli jsme vidět Zion.

 

Ujížděli jsme tedy dál na západ po silnici 89, v Kanabu se otočili na sever, abychom v Mt Carmel Junkcion odbočili na silici č. 9, která vedla přímo k národnímu parku. Celá ta cesta by se dala charakterizovat jako postupný přejezd z nehostinné pouště do pouště hostinnější:))

Zatímco kolem Page to byla zoufalá pustina, tak kolem Kanabu už byla poušť zelenější, a to nejen tím místním hlodašem, ale objevila si i tráva a nízké stromy. I domy začaly vypadat pohodlněji a sem tam jsme zahlédli i ranč – tedy budovy, ohrady pro dobytek a v nich koně a krávy. Hodně málo koní a krav, když vezmu v úvahu ty rozlohy, ale nejspíš právě tolik, kolik se jich na místní půdě dalo uživit.

Kanab sám bylo celkem radostně živé místo, ale tak nějak průchozím, či spíš průjezdním způsobem – centrum vlastně tvoří plno benzínových pump, restaurací všeho druhu, je tu pošta, veřejná prádelna, asi dvě nebo tři obchody, pneuservis, motely a kempy. Dojem je jednoznačný – projíždíte? Postaráme se o vás! Něco jako rynek v našem pojetí tu člověk ani nehledal, ale rozhodně to mělo atmosféru. Pro mě takovou… steinbackovskou:))

Se silnicí 9 se krajina rychle změnila – objevily se skály. Tedy, nic nového v této části světa, ale tohle byl Zion! Barevný, červenozlutý Zion… Víte, já jsem už viděla svůj díl skal a kaňonů, v Americe stejně jako v Evropě. Ale poprvé jsem zažila skály, které vypadají vlídně, přívětivě, chvílemi až útulně!

Ano, jsou stejně tvrdé, vysoké, strmé, nehostinné a v případě neopatrného přístupu smrtelně nebezpečné jako všechny ostatní skály světa. Jenže ty jejich barvy… navíc v našem případě dozdobené svěží jarní zelení stromů a trávy, prostě mění dojem a vytvářejí nový druh skalní krásy. Tedy asi mohu mluvit jen za sebe, já jsem totiž na barvy významně citlivá:))

Jinak centrum Zionského národního parku tvoří kaňon Virgin river, tedy Panenské řeky. Ta je dravá a zakalená, protože takové už prý řeky hloubící kaňony jsou. Moc se mi líbila poznámka na jedné ceduli v Grand Canyon (to bylo o řece Colorado, i ta unáší spoustu sedimentů, i když dnes je nechává v přehradách) „Příliš bahnitá na pití, příliš tekutá na orbu“:))

Američané znovu osvědčili, že umějí efektivně zvládat tisíce turistů. Hlavním kaňonem – v té jeho široké části – vede úzká asfaltka, po které jezdí malé autobusy s vleky (babosedy – kdo pamatuje?:)). Jízda je zadarmo, jezdí co deset, patnáct minut a mají celkem 9 zastávek. Na ně navazuje další linka „Shuttles“, tentokrát z přilehlého městečka Springdale. Díky tomu se jim daří držet auta mimo areál, zaparkovaná tam, kde je na ně místo. A věřte, že lidí tu bylo mocmoc, a to ještě nezačala hlavní sezona!

Ale konec řečí, podívejte se sami…:))

 

Martinovy fotky najdete zdehttps://sandvika.rajce.idnes.cz/Martin-_Zion_National_Park_2019 

Aktualizováno: 3.5.2019 — 18:16

22 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milí Dede a Martine, fotky jsou nádherné, mám zájem o kalendář do Akce!
    Osobně jsem si opět potvrdila, že Amerika pro mě není. Je krásná, ale moc velká. Když jsem se ocitla v situaci, že jsem mohla jet kamkoliv, stejně jsem zvolila Evropu. Mám ráda předvídatelná města (rozuměj se středověkým základem – třeba Miláno, Paříž) a velké vzdálenosti mě znervózňují. Trochu závidím cestovatelům, kteří toto omezení nemají. Ale nakonec mi ten evropský rybníček vyhovuje 🙂

  2. Oba mate moc pekne fotky a je videt i z blogu, ze si dovolenou uzivate. Ja se musim priznat, ze Zion patri k mym nejmene oblibenym, z tech peti parku, co jsme v breznu videli. Ale organizaci parku jsme si taky nesmirne pochvalovali, shuttle bus v Grand Canyon nas zavezl na zapad slunce tam, kam bychom autem nemohli. Uz se tesim na fotky Devine Arch z Moab. Kdo tam poleze? 😉

  3. Martine, to jsou úžasné fotky !!! No však máš natrénováno z Dolomitů, to také byly záběry jeden hezčí než druhý 🙂 My jsme se do téhle části Utahu nikdy nepodívali, takže to vše teď napoprvé obdivuji až s vámi.

    MMCH nezačínáte oba pociťovat „scenic overload“, pocity, že tuhle úchvatnou krásu (rozlohu) už mozek není schopen dostatečně vstřebat 🙂 Jeden si připadá mezi (pod) těmi skalami pomalu jako mraveneček :).

  4. D&M zase nádherááá, tentokrát už z Utahu ! ALE – zminujee Kanab ! Tam je největší (nejen svojí rozlohou) a nejznámější záchranná stanice zvířat, především psů „Dogtown“. Je to jedna z našich zvířecích charit a každý měsíc dostáváme jejich skvělý časopis „Best Friends“. Jestli bylo v Kanabu živo, mohlo to mít co společného právě s Dogtown. Je totiž tak populární destinace pro turisty, jak am. tak vlastně z celého světa. Ti tam jezdí strávit (často opakovaně) dovolenou výpomocí u zvířat (procházky se psy atd.), A někteří z těch zahraničních návštěvníků se pak dokonce s nějakým adoptovaným šťastlivcem vrací domů . Taková dovolená by se mi také líbila 🙂

    https://bestfriends.org/sanctuary/explore-sanctuary/dogtown

    Na fotkách ta veverka je trochu jiná, než ty naše běžné šedivky na zahradě. Je to „rock squirrel“, má jiné zbarvení, díky kterému umí skvěle splynout s okolím (byla jsem to viděla, myslela jsem, že koukám na „kámen na kameni“ dokud se ten horní kámen nehnul:)) „Srnky“ asi jsou mláďata a samice od Boghorn sheep. To jsou úžasní „kamzíci“, neuvěřitelní šplhouni na tenoučkch hranách skal, jeden žasne, že nesletí a nezlomí si vaz. A moc hezká fotka „sagebrush“, to jsou ty šedavé trsy, co vypadají jako šalvěj. Ty jsou pro pouště a vůbec tuhle drsnou krajinu velmi typické a dodávají jí ten západní ráz. A zase ty překrásné sklaní útasy, formace, barvy. Moc hezky Dede popisuješ dojmy, krásně se to čte!

    1. Omlouvám se za překlepy, pod bradou se mi lísal Bobík a já psala přes jeho hlavu. Takže správně je „Bighorn sheep“ 🙂

    2. Maričko, díky za názvosloví 🙂 Bighorn sheep jsme taky viděli, jsou šikovné 🙂

      A odbořku na Dogtown jsme viděli, dokonce jsem o tom četla v nějakých matriálech, které jsem dostala na jedné ze zdejších beznzínek 🙂 Je dobře, že takováto zařízení existují – dobří lidé se snaží napravovat, co spáchali lidé zlí nebo (častěji) lhostejní.

  5. D&M, dovoluji si použít Mariččino oslovení. Fotky máte nádherné, zážitky úžasné a věřte, že i já jsem z toho nadšená.
    Dede a moc děkuji za vzpomínku!

  6. Tak to už je veselejší pokoukání než ta včerejší pustina. I když i tady všude kolem spousta kamení 🙂 , jenže barevného, a navíc zeleň, skromná kytička, zvířata. Krása je to! A taky se mi moooc líbí japonský turista. (chuckle)

  7. Opět krásné fotky a zatím si všímám, že máte hezké slunečno – tak ať vám to vydrží… :o)

    1. Díky 🙂 Míříme do Moab, tam možná bude tepleji, než se mi bude líbit 🙂 A Yellowstone stále mrzne a občas sněží… tohle je dovolená, kde střídáme málem všechna roční období 🙂

  8. Vidím, že jste jeli stejnou trasou, jakou jsme koncem 20. století absolvovali i my. Zion jsme navštívili rovněž, ale povedlo se mi tam nafotit, tehdy ještě Prakticou LCC na kinofilm Kodak, (Celkem jsem si z toho třítýdenního zájezdu přivezl přes 600 fotek a 80 CDček), kytku, zvanou Indian paintbrush, tedy indiánský štětec. Je to poměrně nízké, max. tak 5cm a kvete to červeně. Až budu mít někdy náladu, zkusím pohledat negativy a prohnat je skenerem, bohužel, dostat z nic kvalitní digitální fotky je příšerná práce, (srovnat barvy, vyretušovat škrábance a odzrnit, či domalovat místa, kde se slouply kousky emulze), takže se mi do toho moc nechce. Klasických papírových pohlednic mám tři velká alba.

    1. Vyfotila jsem tam jednu kytku, co vypadá jako orchidej (já to nepoznám). Koukni, je mezi fotkami… červenou jsme viděli a fotili v GC, tady jsem zatím viděla kvést jen růžové, jemně fialové a bílé skalničky:))

      1. Koukl jsem, ale je to moc daleko, chtělo by to záběr více zblízka. Ale orchidej to nejspíš nebude.

  9. Myslím, že tato Amerika je plná kontrastů – přeplněné národní parky versus pustina, která jim předchází. Jak říkáš, tohle ve staré dobré Evropě nezažiješ! A fotky se opravdu povedly – mimo zvířátek, které mne nadchnou vždycky (a veverka je obzvlášť roztomilá!) se mne nejvíc dotkla ta zlatá hora se zastíněným úpatím (podobná fotka byla u minulého článku a taky se mi ukrutně líbila).

    1. V tomhle je Amerika podobná Rusku. (Step a step je kol, občas pár domečků, lidé, přežívající mimo výdobytky civilizace stejně, jako jejich otcové a dědové a občas nějaké větší sídlo).

    2. Ygo, koukni na Martinovo rajče… (je to sandvika, tedy moje rajče, ale jeho fotky). Ty jsou lepší, uvidíš i podrobnosti 🙂

      1. Prohlídla jsem ty fotky – jsou… impozantní! U každé druhé… ne, u KAŽDÉ jsem dělala och, koch, KOCH! (rofl)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN