Ten nápad nebyl nový, jen na něj musel přijít ten správný čas. Takže dva roky po „expedici Kalifornie“ přišel čas na „expedici Divoký západ“:))

Byla to dlouhá cesta – od domu k hotelu v Las Vegas cca 23 hodin. Nejednou mě napadlo, že doma je taky hezky… minimálně nemusím neustále čekat v nekonečných frontách na cokoliv. Kdokoliv častěji létá, mi dá nejspíš za pravdu – sám let obvykle bývá podstatně menší otrava než to ostatní kolem. I když… pokud let trvá víc než deset hodin a vám připadá, že vaše tělo bolestně zkamenělo do tvaru sedadla, které je v každém autobuse veřejné dopravy větší… tak vám hodinové čekání na imigrační kontrole připadá jako vzrušující tělocvik.

Samozřejmě jsem na sebe zkoušela metodu „nebuď nevděčná!“. Ta spočívá v porovnávání toho, co museli cestovatelé vytrpět v dobých předleteckých a měla by vést k uvědomění, jak se mám vlastně skvěle. No… do jisté míry to funguje. Ale žádná sebekázeň mě nedonutí, abych se po nějakých šesti hodinách sezení nedívala s touhou na uličku mezi sedadly a neuvažovala nad tím, jak sladké by bylo se chvilku natáhnout:))

Přestupovali jsme dvakrát – v Amsterodamu a v Salt Lake City. Tam jsme absolvovali onu šílenou (protože blbě organizovanou… naschvál to doufám nebylo) frontu na imigračním, okořeněnou představou, co budeme dělat, pokud se nám nepodaří letadlo do Las Vegas stihnout. Naštěstí to byly jen nervy, ani jsme ho nemuseli dobíhat – stačila rychlá chůze 😛

Do Las Vegas jsme přiletěli kolem desáté večer, což znamenalo pět ráno našeho času. Nebyli jsme zrovna čiperky, ale když jsme sedli do auta, řekli jsme si – kdy jindy se podívat do Las Vegas než o páteční noci? Protože to už byla půlnoc. No… rozhodně jsem to neodhadla, když jsem si myslela, že aspoň volně projedeme městem. Víte, jak vypadá dopravní zácpa v Praze v pět odpoledne? Tak tohle bylo podobné – jen lidí bylo venku mnohem, mnohem víc.

Nejdřív jsme centrem projeli autem – bylo to přesně, jako ve filmech. Plno světel a všech těch napodobenin slavných světových staveb – od Eiffelovky, přes staroegyptský chrám, Excalibur až k pseudobenátkám. Potom jsme se byli projít. Ok, byli jsme tam jen dvě hodiny a ty mi stačily na to, abych věděla, že já a Las Vegas se pocitově úplně míjíme, nemáme styčné body. Martin se zmínil, že mu to všechno připadá jako nakašírovaný papundeklový dort. Souhlasila bych, až na to, že to kašírování je z betonu. Ovšem tisíce lidí se tam bavily a město je zjevně okouzlilo, takže nepochopení nejspíš bude na naší straně.

Ráno jsme tedy Las Vegas opustili kupodivu velice brzy – mysleli jsme, že budeme přece jen dospávat. Ale časový posun se nám ještě překonat nepovedlo, takže jsme si nejdřív v Hendersonu (JV Las Vegas) nakoupili nezbytnosti (hlavně místní sim kartu s datovým připojením) a vyrazili na jih. Hned po chvíli jsme si udělali první odbočku – k přehradě Hoover Dam. Pěkné to tam bylo… jen kdyby nebylo skoro 35 stupňů celsiových. Všude byla upozornění a to, aby se lidé chránili před sluncem a dehydratací, nechybělo ani varování, že děti ani zvířata se nenechávají zavřené v autech.

Potom jsme (napůl upečení) sedli do auta a vyrazili na jih a časem uhnuli na východ. Ono to na mapě nevypadalo zase tak daleko, ale ne nadarmo říká, že Amerika je velká země… ten kousek byl ve skutečnosti více než 200 km. Nebyla to moc příjemná cesta, protože kombinace vedra a nekonečných rovných úseků, kde zatáčka je událost, o které se chvíli hovoří, pekelně uspávala.

Jako obvykle jsem s chutí pozorovala místní kamiony – to jsou ty velké, nosaté. A pak, jak jsme se vzdálili od měst, začalo přibývat podivných vozidel. Moc se mi líbil jeden chlápek, který si za velkým pick upem táhl nejen bydlík, ale i normální osobní auto a na ložné ploše pickupu měl ještě i dvě motorky. Nomád!:))

Krajina byla nejdřív poušť, potom bradavičnatá poušť (malé trsy rostlin), aby se poušť postupně změnila v prérii s ostrou suchou trávou, keři a sem tam i menšími stromky. Opravdový les jsme viděli až u Flagstaffu. Sucho je tu všudypřítomné, byť je zatím nepříliš horké jaro. V létě to tu musí být těžko snesitelné, i když vysoká nadmořská výška (cca od 1500 do 2400 m/nm) ty teploty přece jen krotí.

Ubytovali jsme se ve Valle, ale o tom až příště…:))

Fotky dodám později… nakoukněte prosím na rajče https://sandvika.rajce.net

https://www.facebook.com/dedenikcz/