S únorem, který kdysi býval obdobím úmorné zimy, ve mně začíná klíčit touha po barvách. A to po barvách květin.
Po dlouhém a tmavém podzimu pro mě bývá leden jasnějším a radostnějším měsícem – ideálně má být bílý, třpytivý, ledově mrazivý. Podobně by měl vypadat i únor. No… měl by, ale s tím, jak se klima vyvíjí, nebývá třpytivě bílý a mrazivý, ale blátivě studeně vlezlý. Naděje na mráz (takovou zimu mám ráda) se s každým dnem rozplývá, takže člověk začne – kalendáři navzdor – toužit po jaru.
Jenže jaro v našich končinách (myslím tím u nás v podhůří) se obvykle loudá a dlouho se tísní se zimou na jedné židli. Jednou vyhrává jeden, chvíli na to druhý. Zkrátka únor – a z větší části i březen – bývá nepříliš příjemným obdobím mezi psem a vlkem, na což reaguju poměrně specifickým způsobem – začnu si kupovat do vázy řezané květiny, ideálně tulipány různých barev.
Když jsem v pohodě, stačí mi jedna kytice z Tesca. Když na mě leze deprese z nekončící nijaké zimy/ nezimy, koupím si dvě naráz. Já, která se obvykle květinám ve váze vyhýbám, protože je mi z uříznutých květů tak trošku smutno. Mám ráda všechny tulipány, ale pokud jde o barvy, tak u mě vítězí červenožluté. Nebo červené a žluté v jedné váze:)) I když jemně pastelová kytice ze žlutých a růžových měla taky něco do sebe. Nebo červené a bílé!
A pak přijde duben a na zahradě mi vylezou moje vlastní tulipány. V té době je už všechno kolem sytě zelné, kvetou špendlíky i třešně, začínají kvést švestky, zelené jsou břízy i modříny. A moje duše přestane strádat nedostatkem světla a barev. Jedním z výsledků je uklizená váza… Už nepotřebuju společnost řezaných kytek, kolem mě to žije dostatečně – ve světle a v barvách:))
A tak se dnes ptám – máte rádi řezané květiny? Jaké? Máte své oblíbené barvy květin – a tulipánů zvlášť?:))
Děkuju všem za květinové komentáře:)) Babičkuju zvesela a bez zástupu, takže počítač programově zanedbávám. Sice se mi už podařilo dostat vykoupanou mládež do postelí, ale že by usínali, to se říct nedá:))
Neřádi (rofl) (rofl) (rofl)
Mají výdrž teda! (rofl)
Nemohu říct, že by se mi řezané kytky ve váze nelíbily, právě naopak, ale doma se mi objeví jen ty, které dostanu. 🙂 Ovšem každoročně se nemohu dočkat okamžiku, kdy si jdu vybírat první květiny do okenních truhlíků – jsou to zásadně primule a hned po nich macešky. Jejich úžasných barev nemám nikdy dost! (inlove)
Řezané kytky nepěstuji, doma mám několik Phalenopsisů v květináčích, (vydrží nádherně kvést skoro rok) a vázu ve vysokém smaltu mám v sekretáři jako dekoraci. Když ještě nehrozil vláhový deficit, kochal jsem se květinovými koberci v Českém krasu, letos je to bída, kvítka jsou zakrnělá, je jich málo a rychle odkvétají, i když v potocích ještě trocha vody je.
Také jsme letos zasadili primule už v březnu a ještě teď nám na balkoně v truhlíku dělají radost.
Milá Dede, tak jako ty končím s řezanými květinami touto dobou, kdy už je dostatek jakýchkoliv květů okolo nás. Na zahradě neřežu žádné květiny, nechávám je odkvést na stanovišti, jenom odstraňuji staré květy.
Z řezaných květin mám ráda na podzim chryzantémy. Kdysi jsem je pěstovala. Ve šlapanicích byl už za socíku pán, který je šlechtil. Měl i letní kultivar, jmenoval se „Eliška“. Vypadaly jako červené kopretiny 🙂 .
Ale jak začala horká léta tak se chryzantémám nedaří 🙁 .
Dnes odpoledne kupodivu prší.
No, šlapanické krásky chryzantémy si kupovala moje maminka, mívali jsme jich plný záhon pod okny. Různé. Kvetly od pozdního léta do podzimu. Na ty letní si pamatuji.
Nejraději mám dobu, kdy se neudržím a jedu do skleníků pro pár muškátů nebo lobelek. Šmejdím tam mezi různými květy a v euforii si představuji, co bych, kdybych. Ale naštěstí se uý dovedu udržet a jsem mnohem zdrženlivější v nákupu. Prozatím jsem si dovezla už před nedávnem pár plnokvětých sedmikrásek a zasadila, včetně malokvětého jasmínu od Jajky. To mi zatím stačí, než se zase urvu. :-)) Řezané mám ráda, nevadí mi a když má jedna splín, potěší, stejně jsou vždy z destinace, kde se na ně chodí málem s kosou, s tím nejde nic dělat.
Hehe, jenny, mám to podobně, už se dokážu také udržet. Girlandy muškátů, na kterých jsem si zakládala už nepěstuji, protože spotřebují obrovské množství vody a navíc, kdo by se do té výhně na jižní balony, tahal s konvema.
Ale přece jenom jsem letos neodolala a zakoupila jsem troje skalničky. Obyčejné floxy, protože ty mi zmizely ve vedrech a jeden netřesk, který není netřesk! Po čtyřiceti letech skalničkaření jsem zjistila, že existují netřeskovce – Jovibarba. Protože jsem neměla brejle, tak jsem jej koupila jako netřesk – Sempervivum. A ono ejhle existuje i něco jiného na co jsem přišla až doma s brejlema 🙂 . Prý si to pletou i zahradníci. Jo člověk se stále učí (y) .
Mam strasne rada kvetiny ve vaze a tulipanum v obchode neodolam. Kupuji predevsim jemnejsi barvy, ale zlute jsou taky pekne. Vetsinou je beru po dvou kyticich, libi se mi plna vaza kvetu. Vsimli jste si, ze kupovane tulipany ve vaze jeste vyrostou? :O
Mně se moc líbily tvoje tmavěmodré irysky – na fotkách. 🙂
Diky, Jenny :*
Já mám raději kvetoucí kytky na záhonku. I když se mi taky v zimě stýská po barvách, koupím si narychlený hyacint, většinou ještě ve stadiu poupěte, vydrží za oknem kvést třeba 14 dní. Pak ho nechám zatáhnout a když se zadaří, jde v patřičnou dobu na záhonek. A pokud mám, jako každý, potřebu vidět aspoň trošku svěží zeleně, ustříhnu si pár proutků lísky nebo zlatého deště. Třeba mahonie mi dokázala ve džbánku i vykvést. A jednou jsem měla barborku z větviček kdoulovce. Pravda, neměl tak zářivou barvu, jako když kvete ve správný čas, ale stačilo mi to.Jinak dávám do vázičky spíš kytky které třeba nalomil vítr, nebo se příliš sklonily na cestičky, kde by brzo začaly vadit.
Loni v zimě se nám ulomila větvička žluté voňavé azalky. Mě to nedalo a vzala jsem ji do vázy /vyhodit se může vždycky/. Na velikonoce vykvetla i voněla. Letos jsem to nezkusila.
Mám to, Dede, úplně stejné. Začínám řezanými tulipány, pokračuji narciskami (letos prodávali v „mém“ Albertu zcela zavinuté a pokaždé byly jiné – měla jsem čistě žluté plnokvěté a pak žluté s červeným středem). Tady v Ostravě už je sezóna květin v plném proudu, takže je mi dobře, ale Velikonoce jsem strávila doma a tam teprve odkvetly sněženky a klubou se narcisy – to bude ještě trvat, než pokvetou tulipány! Ale ve skleníku už mám osázené truhlíky, džbery a květináče, čekáme jen na zmrzlíky a pak už je dám ven.
Miluju tulipány a trpím tím, že v paneláku nevydrží. Takže si je nekupuju a je mi mě líto 🙁
nekupuju kytky, byly doby,kdy jsem si v trhu koupila jiřiny nebo astry..neměly pyl a nekýchala jsme, ale to jsme měl amálo koček, kytky je zajímaly, ale jen tak na pokoukání, současná smečka by je vytahal az vázy a roznosila po bytě…a to bych těm křehkejm krasavicím, nemohla udělat…tak je nekupuju…
nekupuju kytky, byly doby,kdy jsme si v trhu koupila jiřiny nebo astry..neměly pyl a nekýchala jsme, ale to jsme měl amálo koček, kytky je zajímaly, ale jen tak na pokoukání, současná smečka by je vytahal az vázy a roznosila po bytě…a to bych těm křehkejm krasavicím, nemohla udělat…tak je nekupuju…
Mám ráda řezané kytky. Mám ráda ty kupované, neb tam je mi jasné, že to jsou květiny, které jsou primárně určené na prodej, proto třebas jsem nikdy nekupovala fialky či konvalinky od pouličních babek. Ty je narvaly v lese (a tam jsem si na ně mohla dojít taky (rofl) ). Ale nejvíc jsem milovala pozdní růžičky v kytce od mamky k mým narozeninám (mám je v říjnu) nebo její narcisy, protože těch mívala plnou předzahrádku. Anebo její tmavě červené pivoňky – ty jsem si přesadila, a rostou! Kupodivu, tulipány ve váze mne moc neberou. Ale nejvíc miluju barevné lilie – asi (chuckle) . Co opravdu nemám ráda, tak to jsou fialové orchideje.
Nemám ráda řezané květiny a sama pro sebe si je nekupuji. Jsou mrtvé a mrzí mě jejich degradace, tím spíš, že často zemřou stejně podivně, jak podivně byly vypěstované, ani nezvadnou, jen tak podivně seschnou. Pochází téměř výhradně z plantáží v Africe nebo z ještě vzdálenějších destinací, podmínky jejich pěstování jsou jistě všelijaké, strávily spoustu času na cestě a procestovaly tisíce kilometrů, a to je koncept, který se mi nezamlouvá, nejen u květin.
Dokud jsem měla zahradu, těšila jsem se na jaro, až vylezou tulipány. Měla jsem jich tam spousty, nechávala jsem je v zemi, a tak se tam množily. Po čase jich byla většina červená, to byla zřejmě jejich původní přirozená barva. Nikdy jsem je neřezala do vázy, chodila jsem se na ně dívat na záhony. A po tulipánech jsem se těšila z narcisek, z růží, z okrasných tabáků, z chryzantém. Zahradu už nemám, a tak se rozhlížím kolem sebe. Pod okny mi právě kvete nádherná sakura a ostatní stromy už se zazelenaly čerstvým jarním listím. Na balkoně už mi třetím rokem po sobě rozkvetla něžně růžová Million Bells, mám ji jako trvalku, ani jsem netušila, že to jde. V létě pokvetou muškáty a ibišky. A letos mi kvete dokonce oliva, není to nic dekorativního, jsou to nenápadné malinké bílé kvítky, ale mám z nich radost 😀 .
Ani uprostřed rozkvetlé louky nebo pod rozkvetlým šeříkem nemám nutkání tu krásu otrhat a donést si ji na chvilku domů. Ty květy jsou krásné právě tam, kde rozkvetly.
Miluju jarní květiny tulipány a narcisky.
Doma řezané je mít nemůžu, neboť Daník je likviduje.
Ale máme malý záhonek na chatě, kde nám teď kvetou narcisky a tulipány. Tak se jimi kochám tam .
Mám to na jaře stejně, tulipány vedou 🙂 Navíc ty z obchodu obvykle vydrží ve váze dýl než ty ze záhonu a dají s ekupovat i mnohem dřív 🙂 Drobné růžičky taky můžou být, nejradši mám oranžové. Období, kdy si vláčím velké kytice ze záhonu do domu, je podzim- chryzantémy všech barev 🙂