Když jsem jela včera ráno do města, ustrojila jsem se… sportovně. Hůlky mám v autě trvale. Měla jsem totiž své plány. Až vyřídím nutné pochůzky, nevrátím se rovnou domů, ale půjdu chodit. Aby to psice nevěděly!
To je tak. Mám poměrně velké potíže s bederní páteří a chůze s hůlkami je v podstatě jediný tělocvik, který si můžu dovolit. Pokud chci mít aspoň nějakou kondici a nenechat vyrůst stávající omezení nepříjemným směrem, musím chodit. Potíž je v tom, že chůze s hůlkami odpovídajícím terénem a tempem se prostě neshoduje s požadavky psí vycházky.
Musím tedy chodit zvlášť – se psy a s hůlkami. Jenže speciálně Ari moje bezpsí mizení opravdu vadí! Zkoušela jsem ji brát s sebou, ale nefunguje to. Ona sice umí chodit rychleji než já, jenže nevidí důvod, proč držet nějaké tempo. Tu si popoběhne, tady si musí čuchnout tu a pak tady a já jí buď vyhovím a celý pohyb nestojí za nic, nebo nevyhovím a mám pak špatné svědomí.
Mám některá místa, kde se to kombinovat dá – třeba v Hradeckých lesích, kde chodíme po pěkných přehledných cestách a není tam moc zvěře, takže Ari může být na volno. Nebo některé vycházky kolem Bečvy. Hned u nás ale takový terén není – zvěř je prostě všude a cesty jsou až na výjimky po těžbě dřeva v špatném stavu.
Takže musím ven dvakrát. Jednou se psima, kdy je ušlá vzdálenost druhotná. Podstatné je čuchání, házení klacků, schovávání věcí… prostě společné courání nějakým hezkým kouskem našeho okolí. Na takové vycházce chodím volným krokem a často mě bolí záda. No a potom vezmu hůlky a vyrazím na svůj oblíbený tréninkový okruh. Má cca 4,5 km, vede po silničce stejně jako lesem a slouží mi jako sebezáchovná aktivita. Jednak tak „cvičím“ a jednak se mi při chůzi dobře přemýšlí:))
A rodina už ví, že když napíšu, že „jdu chodit“, tak neberu mobil. Jen kdyby to ti psi nebrali tak úkorně!:))
A tak se dnes ptám: našli jste svůj oblíbený sport nebo aktivitu zahrnující pohyb – něco k čemu se (v podstatě:)) nemusíte nutit? Chodíte, běháte, plavete, tančíte…? Pojďme se bavit o pohybu, který nám prospívá, a ještě nás baví. Máte nějakou fyzickou aktivitu, ke které se prostě nedokážete přinutit, i když víte, že by vám pravděpodobně prospěla?:))
1/ zbytečné pohyby zkracují život a způsobují zdravotní potíže. Můj bývalý šéf chodil běhat a dopadl tak, že má endoprotézy a problémy s páteří.
2/Nejzdravější pohyb je pohyb na zdravém těle.
rofl)
Vysvětlí Ari, že procházka s hůlkami je tvoje a řídí se podle tebe. Ta bez hůlek je jejich, tam si můžou čuchat. Jde to, Vašek se mnou chodil běhat.
Chodím především na aqua aerobic, minimálně dvakrát týdně a když je dobrá konstelace, tak jdu třikrát. Už spoustu let a pokaždé se těším. Ráda jsem chodila taky na H.E.A.T., ale kvůli kotníku pochroumanému v mládí, který se teď ozval, jsem s tím musela přestat, protože kotníku vždycky ta hodinová intenzivní námaha nesvědčila. V ty zbývající dny, kdy nejdu na aqua, praktikuji doma sedy-lehy, dřepy a posilování s malými činkami. Nárazově chodím plavat. Kousek od nás se buduje nové fitko, tak jsem zvědavá, jestli bude mít nějakou zajímavou nabídku 😀 .
Ani náhodou se nepřinutím k běhu, ten jsem nenáviděla už ve školních letech a zůstalo mi to na celý život.
„Ani náhodou se nepřinutím k běhu, ten jsem nenáviděla už ve školních letech a zůstalo mi to na celý život.“
Takových nás tu bude víc (rofl) (rofl) (rofl)
Taky jsem to nesnášela…. ale v Norsku jsem běhat začala. Ale pak jsem si zranila nárt, udělal se mi zánět v achilovce a byl konec. Mimochodem jsem se nezranila při běhu, ale na psí vycházce, když jsem uklouzla v bahně 😛
Při a po běhu jsem byla na umření. Dneska vím, že jsem asi měla hypoglykemii – motala jsem se, bylo mi na zvracení, bolely mě zuby, píchalo v játrech. Byla jsem totiž oplácané dítě a abych nebyla ještě tlustší, tak mi matinka nedávala svačinu, tedy jabko nebo pomeranč za svačinu nepovažuji (a nejedla jsem to,byl po tom strašný hlad), zvlášť když jsme snídali někdy po šesté a oběd ve škole byl až ve dvanáct. Vlastně mi zadělala na celoživotní problém – už v útlém věku se tělo naučilo ukládat zásoby na ještě horší časy…
S holema ti to moc slusi, Dede. Ja chodim rada, nejradsi s nekym, protoze kdyz jdu sama, vic premyslim o cili. Uz dlouho chodim na yogu, vim, ze mi pomaha a nemusim se do cviceni nutit. Pred dvema lety jsem pridala posilovnu, zapsaly jsme se tri kamaradky, pocatecni nadseni odpadlo, ale zatim se drzim 😉
Děkuju 🙂
Na jógu si už bohužel netroufnu.
Do úžasné posilovny jsem chodila v Norsku a bavilo mě to. Tady bohužel nic podobného není…
Hůlky jsem kdysi dávno zdědila po tchýni. Několikrát jsem s nimi i vyšla, z toho dvakrát organizovaně, kdy jsme si s kamarádkou za 80 Kč nechaly vysvětlit, co a jak, načež jsem je odložila. Nedávno jsem si na ně zase vzpomněla, dokonce jsem je přemístila do předsíně, aby byly na očích…. Preventivně posílit záda by nebylo špatné, ovšem do posilovny už si netroufnu, žádné specielní cvičení jsem u nás nenašla a cvičit sama doma – hluboce se skláním před tím, kdo to dokáže, ale můj případ to není. Tak díky, Dede, za impuls, zkusím to i s Denisem, myslím, že to spolu dáme. 🙂
Jinak chůze je můj nejoblíbenější pohyb, dnes je tu krásně, slunečno, i když studený vítr, tak jsme si dali cca 12 kiláčků, pes pozřel oběd a spí již na třetím pelechu.
Hančo, když nemáš psího blázna, který chce neustále něco aportovat, tak je to skvělé řešení 🙂
Miluju chůzi, pro mne je to nejen pohyb, ale i duševní hygiena. Ovšem z toho nezhubnu, protože obvykle chodím či chodíme od hospody/cukrárny/kavárny k dalšímu zařízení tohoto druhu, takže i když ujdeme dost, kalorie svědomitě doplníme.
Chodila jsem do fitka, dělalo mi to dobře na záda, ale co zrušili moje oblíbené, tak mě to nebaví 😛
Zano, ta duševní hygiena… to sedí (inlove)
Milá DEDE tak hůlky mám stejné a také je asi zase vytáhnu.
V lednu jsem spadla na ledu a namlátila si už tak nemocné koleno.
Do té doby jsem vystupovala o stanici dříve a chodila do práce pěšky. Jenže během toho náledí jsem se bála. Protože bolest kolene nepřestávala, tak jsem došla k ortopedovi. Verdikt zní těžká artróza III. stupně, která spěje k výměně kolenního kloubu. Vzhledem k mému věku, to však budeme oddalovat, co to bude možné.
Byl mi doporučen rotoped, ten mám. A chůze.
Tak se do toho zase dám i přes bolest, ono to poleví.
Míšo, hůlky do jisté míry opravdu pomohou – a velmi dobré boty taky. Držím palce, ať to trochu rozchodíš 🙂 Jo a neřekneš si o kyselinu hyaluronovou? Pokud vím, tak to opravdu pomáhá. Lidem to píchají do kloubů, moje psice ji dostávaly intravenózně. Fakt to pomáhá – aspoň na čas 🙂
dej si geloren…
Píchnout kyselinu hyaluronovou do kolenního kloubu mi hodně pomohlo. Bylo to něco pod názvem Sinovial, jestli si dobře pamatuji. Koleno mě začalo před několika lety nesnesitelně bolet po špatném došlapu, dokonce jsem chodila s holí. A rozchodit to opravdu nešlo. Na rentgenu taky pokročilá artróza. Moje praktická paní doktorka mi tehdy doporučila tyhle injekce, že si je sama nechává kvůli artróze píchat. Byla to série tří injekcí, a ta úleva už po první z nich !
V současné době nechodím. Tedy pohybuji se, ale připomínám Quasimoda. Zádný libý pohled. Muže za to no, jak jinak, muj milovanej. Tedy pes. V rekonvalescenci po operaci achilovky mě nadšeně sejmul v malé předpředsínce, tady se tomu říká lapač větru, když jsem ho pouštěla do domu. Od té doby bolesti neustupují, obávám se, že si celou záležitost zvopáknu.
Jinak sama na procházky nechodím. Po tolika letech jsem zvyklá mít kolem sebe psího partnera a bez něho mi jen tak chodit venku připadá jalové. Nu což, asi se to jednou také budu muset naučit.
Tak, mám to taky stejně, všechny úrazy včetně zlomenin kotníků, to všechno k vůli našim psům,co mne sejmuli. Ach jo, dobytkové jedni milovaní, všechno jsem jim odpustila. 🙂 jen jsem to nesměla říct na veřejnosti,která má jiné smýšlení o psech. (h)
je to fakt divné jít někam bez psa, když máš psa:)) taky jsem s tím bojovala, ale nakonec je tohle nejlepší řešení.
A probůh, neříkej, že s tou achilovkou v tom lítáš zase! Lity lity… Scott je hovádko nadšené (wasntme)
Jinak to taky znám. U nás se k tomu ještě přidávají Berryiny záludné útoky zezadu, když se chce zmocnit klacku, který se chystám hodit. Ona mě nikdy nechce primárně kousnout, ale když vás těsně mine otevřená tlama plná ostrých zubů, a někdy úplně nemine… 😛
Prostě, miláčci! 😀
S potěšením chodím ven se psy. A z důvodů ztloustnutí jsem dlouho hledala pohyb, který by mi aspoň nevadil, lépe by bylo , kdyby mě bavil a přinášel výsledky (u chození se psy se nedostavují). Tak chodím na hot jógu, neboli jógu, která se cvičí v místnosti, kde je 40 stupňů a trochu vyšší vlhkost. Tak už se po dvou měsících cvičení zase vejdu do všeho oblečení 🙂
Jo a v žádném případě nebudu běhat. I když by mi to asi prospělo….
Taky bych měla běhat, je to zdravé, ale hrozně mě to nebaví, fakt hrozně.
Ráda chodím (a v případě potřeby toho ujdu celkem dost), ráda plavu a ještě radši jezdím na lodi.
V té závorce mi chybí slovo relativně – to, co je podle mně dost, pro jiného může být málo, omlouvám se.
Začít běhat v pokročilém věku (jsem starší 😉 ) a s nadváhou není rozumný nápad. Kolena a další klouby by ti to rychle daly vědět.
Běhání bych taky nezvládla. Rychlá chůze s hůlkama je maximum, co dám – ale těší mě to, což je bonus:))
Matyldo, máš můj hluboký obdiv! Kdysi jsem jógu dělala a bylo to fajn, ale normálně v tělocvičně. Ale dělat totéž v nesnesitelném vedru… a pro mě je 40 stupňů nesnesitelné vedro… to bych nedala. (wasntme)
Každopádně blahopřeju ke shozeným kilům a krapet je i závidím (inlove)
Mchm, to si myslím taky, pro mne by to byl asi poslední počin na tomto světě! 🙂
Kromě vycházek se psy se musím ke každé cvičící aktivitě v podstatě nutit. Kdysi jsem milovala jízdu na kole, ale co mám doma ty dva závisláky, tak jezdím taky se špatným svědomím a tak si tu jízdu nevychutnám – navíc většinou jezdím do nebo z práce. Ráda plavu, i když stylem paní radová, ale v lázních teď zavedli nesmyslné hodiny plavání pro veřejnost (ač lázně nyní vlastní obec, tak pro Ledničáky jsou dost nepřátelské), voda v přírodě už skoro není a týden u moře to nevytrhne. Běh ráda nemám – omlacovat si hlavu či kolena prsama není to pravé ořechové pro mne. No ale něco bych si měla najít…
Obdivuju Terku, která se dala na běh. To není sice nic zvláštního, běhala i v Lednici – ovšem běžet deset km okolo rybníků a deset km Benešovskou pahorkatinou je sakra rozdíl – navíc ráno před prací trénink na koni a běhat chodí po dvanáctihodiné směně! Její cíl je podzimní půlmaraton s dobrým časem! A co víc – nejenom že běhá, navíc se vrhla na turistiku … nechápu, do nedávna kromě ježdění ji žádný jiný sport nelákal (rofl) !
Ygo, s tím plaváním jsi to vystihla naprosto přesně 🙂
A pokud jde o Terku, tak si myslím, že ta tvoje Fegentri jednička (party) zvládne cokoliv, co si usmyslí (inlove)