Stačí pootevřít dveře a okamžitě mě napadne – ach, takhle nejspíš voní hřích! 🙂 Ne, nelezu do podivných institucí, jen jsem přišla v Rožnově ke svému oblíbenému pekařství. Kdybyste jen věděli, jak nádherně to tam vždycky voní!
Když přijdete ve vhodný čas, tak je vám hned jasné, kde se ta vůně bere – rovnou v obchodě je trouba, kde se pečou čerstvé frgály. Takže když vlezete do přívětivého prostoru plného úžasných vůní, je velmi těžké koupit jen nějaký ten celozrnný rohlík! Minule za mnou do dveří vešla zjevně uspěchaná paní, tak jsem ji ráda pustila před sebe: „Jen jděte, já stejně ještě nevím, co chci,“ pravila jsem ušlechtile, přičemž moje mlsná duše přesvědčivě šeptala – všechno… aspoň ochutnat! 😀
Kdepak, nekoupila jsem všechno, ale těch pár minut v pekařství mi vylepšilo náladu – bylo to stejně milé, jako předoucí kočka na klíně nebo horký čaj ve zmrzlých rukou. Vím, že na náměstí je ještě jedno – podobně voňavé, podobně příjemné. Jenže to v Palackého ulici – pekárna Lomná na něm píšou – je prostě to „mé“. 🙂
A přemýšlela jsem o tom, jak mi vůně vábné nebo nevábné mohou určovat, kde budu nebo nebudu nakupovat. Bohužel disponuju velmi dobrým čichem a věřte, že to vždycky není požehnání. (Mezi námi – proč nemohu mít místo vynikajícího čichu vynikající zrak? Hned bych měnila:)) Navíc mám čichovou (pachovou?) paměť, takže pokud mi jednou něco smrdí, mám problém se od té vzpomínky příště oprostit.
Voní mi ledacos – nejen pekařství (i když to vede:)). Třeba… papírnictví! Nebo knihkupectví, to voní novými knihami, to mám ráda. Hezky umějí vonět dobře vedené kavárny, hospody mi naopak zase moc nevoní – bývá tam cítit pivo, a to já nemusím. U obchodů s potravinami doufám aspoň v absenci pachů, že. Vůni beru jako bonus.
Tak jsem například kdysi dávno vešla do Kauflandu ve Dvoře Králové a nejspíš tam zrovna museli mít nějaké trable v oddělení zeleniny a mně ten kšeft prostě páchnul (já vím, mně stačí málo:)) I kdybych neměla proti Kauflandu jiné námitky (třeba davy a fronty), tak tam stejně nechodím – mám tendenci krčit ten nos i dnes, kdy to tam už je pachově neutrální. Já vím, můj problém – však si s ním taky žiju:))
A tak se dnes ptám – co voní a nevoní vám? Domníváte se, že vás vůně může pobídnout k nákupům? Máte také nějaký svůj obchod, který vám lahodí nejen svým sortimentem, ale i tím, co tam zachytí váš nos? 🙂
Ech, smrady. Včera večer jsem seděla u počítače a pořád jsem přemýšlela, co to cítím? Že by mi, s prominutím, tak smrděly nohy? Nee, nohy to nebyly. Dneska zase puch a jako zdroj jsem identifikovala kousek sušeného vemene, které mi zůstalo v kapse. Velikost tak 1×1 cm, smrad neskutečnej.
A vůně z prádelny, vůně mandlu, prádla ususeneho venku na slunci, posekaná tráva, seno, vůně jahod a malin. Nesnáším aviváže a těžké parfémy
Jano, to je přesné – prádlo usušené na sluníčku! Tráva, seno, maliny, jahody… jak já se těším na vůni první letošní posekané trávy 🙂
Bezva komentáře mi připomněly spoustu úžasných vůní. Ano, také jsem už v dětství v krámech ráda čuchala vůni čerstvě namleté kávy, ačkovliv ještě trvalo řadu let, než jsem ji začala pít! Ale tu vůni miluji dodnes. Z „obchodních“ vůní, tedy kromě toho pekařství jsem milovala prodejnu (lékarnu) s bylinkami !! Při vstupu jsem si vždycky myslela, že tady musí být radost pracovat 🙂
Jinak protože jsem minulý týden sázala na záhoně, krásně jsem se nadýchala čerstvé hlíny, protože mi manžel o pár dnů dřív celý záhon zryl. Tu vůni mám moc ráda. A pak jsem take pekla svůj žitný chleba. Když se peče a já jsem doma, tu vůni už tolik nevnímám, ale když jdu na chvíli ven, při návratu mě takhle úžasná vůně vždy „praští do nosu“!
A víte, kterou vůni jsem také měla ráda? Vůni kravína! Chodili jsme kolem jednoho z chaty na vlak do Všenor a pak v Německu jedna z našich procházek vedla kolem kravína. A v obou případech jsem se vždy na chvilku zastavila a „nasávala“ tu vůni. Ta, co se linula z oken a vrat ven už nebyla tak silná, čpavá, ale taková – nevím, jak to přesně napsat – taková živočisná, mému nosu příjemná. Zato jít kolem vepřína – to bylo jiné, silné kafe!
Z vůní, které vysloveně nemám ráda jsem si vzpomněla na dvě – vůni nafty a vůni asfaltu. Vůni nafty(diesel) mám „v nose“ z dávných dob častého ježdění autobusy. Nevím proč, ale při dlouhé jízdě se mi z toho smradu často dělalo skoro zle. Podobně smrad z horkého asfaltu, když se pokládá nova silnice a jsou cítit asfaltové výpary.
To je zajímavé, jak to každý má jinak. Já mám vůni horkého asfaltu ráda. A také mám ráda vůni bílé barvy, kterou se dělají pruhy na silnicích. Připomíná mi houby.
A miluju vůni dřeva, občasné pracovní návštěvy v truhlárně, kde se pracovalo s masivem – ach!
Jako mnozí nesnáším pach umělotiny ve vietnamských obchodech a specifický odér v některých secondhandech.
jo náš pravdu, ta bílá barva na silnice voní po houbách…..
Jo, potvrzuju houby 😀 Asfalt mi nevadí, když je to jen chviličku 🙂
Krásně voněl kouř z parních lokomotiv a benzin, který lil táta do nádrže motorky.
Přesně jak tady psala Dede, milovala jsem vůni, co se v samoobsluze šířila kolem těch velkých mlýnků na kávu. Vždycky jsem se tam zastavila a měla jsem radost, když jsme si šli taky umlít 😀 .
Když jsem byla malá, bydleli jsme v Holešovicích, na dohled od pivovaru, který byl tenkrát ještě v provozu. Nikdy nezapomenu na tu úžasnou vůni, když pražili slad, celé Holešovice byly utopené ve vůni sladomléčných bonbónů 😀 .
Miluju parfémy, jsem tak trochu sběratelka, mám jich pár stovek, ale zároveň je normálně používám. Přesně vím, jak který voní, podle nálady se každý den voním nějakým jiným.
Mám ráda odér čerstvých syrových ryb, což tedy nemusí být každému příjemné. Na rybím trhu, nejlépe někde v přístavu, kam ty ryby jdou opravdu přímo z moře, jsem schopná strávit hodiny.
Mám ráda i některé jiné divné vůně, třeba proužek dýmu z čerstvě sfouknuté svíčky, první závan čerstvě zapálené cigarety (ale protože už dávno nekouřím, tak už je to jen vzpomínka), studený vyvětraný kostel, v kterém se přesto usadila lehká stopa vůně květin a kadidla, závan povýstřelových zplodin, nové kožené boty a spousta dalších.
Velký problém mám s odérem, který se vznáší v obchodech mezi regály se zvířecím krmivem, nebo přímo v petshopech, ten mi spolehlivě zvedá žaludek. Přitom tam obvykle musím zajít pro něco pro kočičáky.
Čichovou paměť mám skvělou, jakmile něco zacítím, hned se mi vybaví nějaké situace. Vůbec mám dobrý čich, ale považuji to za plus, nestane se mi tak, že bych třeba snědla něco nedobrého.
tapuz a nechceš nám o těch parfemech napsat víc….?? prosím……
Dede a zajdeš i sem, k Cyrilovi?
http://www.frgaly.cz/
odtama nám nedávno jeden náš dodavatel přivezl frgály..no zmizely jen co odejel…prachsprostě jsme je sežpapaly s kolegyněma…rozplynuly se na jazyku….
No a tam to dobře znám, jezdíme přes Hrachovec nahoru do Veselé na chatu, kde trávíme dovču i se zvířaty.letos jedeme zas. :-), koláče a mňamky budou!
Sharko, já ty koláče v podstatě nekupuju (když už, vystačím s místním pekařstvím:)), ale krámek vypadá dobře. Zatím jen vím, kde je odbočka na Hrachovec 😀 tak počítám, že tam příště zajedu…
Jo, už jsem doma…
Vôni pekární sa snažím vyhýbať. Nie že by som tú vôňu nemala rada, práve naopak. No a keďže zo súboja „Čerstvé pečivo vs. Moja pevná vôľa“ vždy ako víťaz vyjde pečivo (niekedy aj niekoľkonásobný 🙂 ), tak sa radšej pekárni vyhýbam – predsa len, už som v strednom veku a mám pocit, že každé jedno pečivo si behom dvoch minút po zjedení dokážem nahmatať na bruchu / zadku / stehnách 🙂
Čo naopak nedokážem zniesť je zápach čínskych obchodov. Je mi tak nekonečne odporný, že sa týmto obchodom vyhýbam zďaleka.
Katko, máš stokrát pravdu!!! Radši tu vůni necítit:))) Ty následky! 😛
Mě zase takhle voní káva.
Jako malá holčička jsem si chodila do tašky s nákupem pro bonbóny, když babička přišla z nákupu. Celá taška vždy voněla čerstvě umletou kávou.
Takhle mi také voní po ránu Řím. Když odcházíme po snídani z hotelu za poznáním, všude tam krásně voní káva. Pro mě je to skoro synonymum pro Řím.
Míšo, já jsem zase jako malá ráda postávala v samoobsluze u těch velkých mlýnků na kávu… ach, taky mi voněla, dávno předtím, než jsem jí přišla na chuť 🙂
To jsem také milovala. Káva Standard zrnková za 7,- Kč. Dnes, pilně vzdělávána kávomilným Hřívnatcem, samozřejmě vím, že to bylo (a je dodnes) do mrtva přepražené kafe. Ale dodnes ho používám na ochucení kávové polevy na cukroví, tam prostě patří.
Mám také jedno voňavé pekařství v Olomouci, je to pak opravdu těžké odolat. Dokonce jsem slyšel, že minimálně velké řetězce ty vůně produkují schválně, aby to lidi namlsalo (zvlášť když si myslíte, že se něco peče a on se jen rozpéká polotovar).
Ale čichovou paměť mám jen na něco, nemám ji krátkodobou, spíš dlouhodobou. Např. vůně čekárny u doktora pro mě bude navždy vzpomínkou na dětství, zvlášť když zubařku mám tam, kde jsem měl dětskou obvodní lékařku a za ty léta se ta budova i ty čekárny do puntíku nezměnily a mají stále stejnou vůni! To se pak i trochu těším 🙂
Podobně to mám s takovou tou starou vůní nábytku, umakartu nebo čeho, styl tak 80.,90. léta. Voněly tak železniční čekárny, školní třídy nebo klasické koženková čímsi obkládaná kupé vagonů. Proto mám rád stará koženková kupé. Jinak tato vůně se mi za poslední dobu nejintenzivněji připomněla při vstupu do nádražní haly v ukrajinském Čopu. Dokonalé RETRO!
Vlak má také svoji specifickou vůni – je v ní hodně kovu, tedy aspoň bývalo:)) A to mluvím o normálních vlakových soupravách, vlak s parní lokomotivou, to je ještě silnější čichový zážitek!:))
Pokud jde o vůni u zubaře… tak pro mě to roky bývalo děsivé! 😛 Skoro bych řekla, že takhle byla cítit hrůza… Naštěstí, co zubaři používají tišící injekce, tak už to zvládám. Ale pochybuju, že bych někdy na ten strach spojený s pachem zubařské čekárny zapomněla 🙂
K tomu Čopu: v jedné z mých divadelních her se jedna postava rozplývá v kavárně – vidíte to zařízení? To je dokonalé retro! Načež ta druhá suše odvětí: Ne, tady je to původní…:)) Tož asi tak 😀
Vlak jo, lokomotiva nebo z venku, to jo. Pak ten kolomaz a tak vůbec. Ale interiéry vagónů jsou specifická věc, mohou být velmi sterilní, nebo mít svůj příběh ve vůni. No a nakonec tu jsou vagonové záchodky 😀
U zubaře jo! Ale v čekárně to je jiné 🙂
A Čop jo, udržované původní 😀
Ono to pečivo při dopékání voní. Nevím jak to napsat líp – ty „smrady“ na začátku pečení zůstaly ve výrobním závodě, v obchodě, kde to rozpékají to už voní.
Naše rodové nosy jsou pověstné.:-) Takže vím o čem je řeč.
Voní mi ledaco i když z toho často kýchám. A v životě bych už nikdy nepoužila propagované nosní kapky, při jedné šílené rýmě jsem podlehla a málem jsem přišla o svůj vynikající čich, avšak nos zůstal. 🙂
Teď si představ kapky intenzivně navoněné mentolem:)))
.. a co takhle,když psi tráví potravu a prdí, naše boxerky, to bylo unikum a spešl smrad. 🙂
„Proč nemohu mít místo vynikajícího čichu vynikající zrak?“ – no nějak to ta příroda musela vykompenzovat. Když to nevidíš, tak to aspoň cítíš (rofl) (rofl) (rofl)
Ach děkuji… (rofl) (rofl)
Já teda moc vyvinutý čich nemám, ale něco přece jenom cítím (nod) . Miluju vůni čerstvě otevřeného sáčku s kávou, čerstvého chleba a dozlatova upečené kačeny (rofl) . Taky mi voní čerstvě posekaná tráva a letní bouřka a žně (ano, ten horký prach z obilí).
A včera v parku – kam jsem se vydala po týdnu na další lov magnolií – mi mohutně zavoněl odkvétající jasmín. Ten na fotkách nemám, ale magnolie jo. Ale ty voní velice étericky, až si často myslím, že si tu vůni jenom domýšlím.
https://yga.rajce.idnes.cz/2019_V_parku_na_zacatku_dubna
Ygo, tu „vůni“ magnólií bych označila jako čerstvou vůni jara 🙂
Jinak mohu prohlásit, že tvé oblíbené vůně jsou i mé oblíbené vůně 🙂
Vzhledem k tomu, že máme magnolii přímo před okny, tak můžu říct, že zrovna nevoní. Mně ta vůně připomíná kostel nebo smuteční obřadní síň. Je toho prostě moc najednou. A když začne padat, tak ty usychající květy doslova smrdí. No koho by napadlo, že z proutku silného jak malíček vyroste taková potvora veliká.
… rozdíl mezi optimistou a pesimistou,viz. předchozí komentáře. 🙂 Docela mně to rozesmálo.
Jj, Jenny, v parku, kde se to naředí prostorem, je to příjemné. Ale když ráno vylezeš z baráku, na magnolii peče slunko, tak tě to málem porazí (rofl)
Budu muset zajít k sousedce, ti také mají magnólii před domem 🙂 Ovšem u nás je ke květům ještě daleko, i když s těmi teplotami, co hlásí, to asi doženeme…
Jo, Ygo, tak s těmi vůněmi bychom se shodly- a na podzim mi voní spálené listí, když toho není moc.
YGo, jako vždy, krásné fotky. Té magnolia se tu říká „Tulip magnolia“, nebo to může být „Lily m.“. Těch druhů je víc. My máme na zahradě jižanskou „Southern m.“. Bílé květy mají velikost obličeje (však latinsky je to „m.grandiflora“) a ta vůně je prostě úžasná !!! Něco mezi citronem a broskví. Jenže jak se nám na zahradě „množí“ veverky, prevíti dokáží většinu poupat strhat a okousat. Když některé poupě přeci jen dokázalo rozkvést, utrhnu si ho, dám doma na talíř s vodou a den, dva si tu vůni užívám. Fakt jediný květ dokáže provonět celou kuchyň!
Mám stejný problém jako Dede – hodně vyvinutý čich. A to mohu být ráda, že leta kouření a čas s tím trochu něco málo udělaly, protože kdysi to bylo opravdu otravné. Nejvíc mne otravovaly různé lidské pachy, sice bych si bývala různými sázkami mohla vydělávat, ale fakt to bylo otravné.
Dneska svůj čich používám při nákupech masa, zeleniny, ovoce, například při koupi ananasu je vůně nejlepší ukazatel.
Ano Inko, taky jsem doufala, že s tím chronická rýma něco udělá, ale pořád… 😛 Z těch kurióznějších problémů s citlivým čenichem bych zmínila pach mosazi z kliky u naší horní koupelny. Nevěřila bys, jak mi vadí, když si jdu večer lehnout a ruka je mi cítit mosazí! To se stane často, když zavírám dveře ne úplně suchou rukou (cítím to i ze suché ruky, ale ne tolik). To si pak připadám jako idiot… vždyť já i čichem poznám, na kterou knihu jsem tou rukou „od mosazi“ sáhla 😀
Ale zase, když mi něco voní, tak voní…
Čich mám celkem průměrný; místa s nelibým zápachem si také pamatuji a vyhýbám se jim. Pekárna Lomná je i u mě favoritkou, i když to mám k Sýkoráku trošku dál, ráda tam zajdu. A ještě v sousedství prodejna Trioly – ta mi taky voní…
Nejkrásnější je ale teď momentálně vůně jara :o)
Ano Alčo, vůně vody, zkypřené hlíny, zelených věcí, zimy a tepla zároveň (inlove)
Poslední dobou chodím velice nerada do drogerií (všechny), voní to tam až moc, vůně jsou smíchané a mě se z toho dělá zle..napřed mne rozbolí hlava a pak se mi chce zvracet…přitom doma mi ten SURF -modrej nebo růžovej (gel na praní) voní a nevadí… nevadí mi stát v masně, tam ta vůně syrového a uzeného,je pro můj nos přímo žádoucí, v pekárně si také ráda začichám, květinářství se vyhnu a nejčistější vůně – no to je pro mne papírnictví a knihkupectví…tam bych vydržela hodiny..ten papír a vůně dřevěnejch lakovanejch tužek..tiskařských barev….to nemá chybu…tam se mlátím přes ruce,abych odolala…
Koukám, že sdílíme papírnictví a knihkupectví:)) A zcela souhlasím s drogériemi! Přidám i duty free obchody na letišti… tam se míchá vůně tolika úžasných voňavek, až je z toho naprosto nesnesitelný smrad. Chudáci ty prodavačky… 🙂
Dede. ony to necítí, jen na začátku směny. Čich docela otupí, asi obrana před zahlcením.
Asi nemám tak citlivej čumák, drogerii ustojím, vlastně tam chodím jen zřídka, nakupujeme v Makru a tam je to na velké ploše. V květinářství vždycky smrdí nějaká kytka, nebo že by měli nějaký sprej s vůní „hřbitovní kvítí“? Voní mi pekařství (některé), cukrárna s čerstvě uvařenou kávou, uzenářství není špatné. Ale strašně mi smrdí takové ty obchody (Coop,Hruška, soukromé konzumy) ani ne snad jen na vesnicích. Tam vlezete a praští vás přes nos „vůně socialistické sámošky“ – chleba, tvargle z chlaďáku, oschlá uzenina, hele, tady jim někdo propíchl jogurt a vyteklo to, do toho uvadající květák a kedlubny, nějaká jablka a ty prací prášky smrdí i přes obal… Uff.
Vůně socialistické sámošky mne dostala pod stůl….
Ale je to přesné 🙂 Ovadlá zelenina a poškozené mléčné výrobky…
A ještě hnijící brambory a cibule.
no,zkyslý mlíko nebo zkažený..huh, to mi naskočila husina i teď…z hnijící cibule a brambor, to tak strašný není…horší bylo tu hnijící cibuli a brambory- přebírat!
ano, ano, tady se to řeznictví dalo čekat, rozumím tomu. 🙂