Tak jsem se nakonec rozhodla. Karamelčiny falešky vyřeší kastrace a šmytec. Konec konců, nějaké zkušenosti už mám. Zalovila jsem v polici, našla jedno miminčí body – bílé s modrou sukýnkou – a pátrala dál, kde je to oranžové? Obě jsem měla už dřív pro fenky připravené, velikost 104 byla pro kavalírky akorát, spíš větší.
Ne tak ovšem pro Karamelku. Její štaflíkovitá figura je do všech stran o trošku delší, byť je hubená jako lunt. Takže body jí bylo na délku těsné. Když jsem jí ho ráno po operaci oblíkla, chodila v něm jako Robocop. Sice jsem ho nastřihla na zádech, ale ani tak to nebylo bůhví co.
Navíc mělo body velký výstřih a ramínka, což na psí hrudník a přední packy sedí poněkud hůř než na dítě. Dopoledne ji přijeli zkontrolovat mí rodiče, a to se Karinka právě dosvlékala. No nic, potřebujeme větší, abych měla v práci klid, že se naše tuze šikovná fena nelíže tam, kde nemá.
Stavila jsem se doma a vzala si to nastřižené, abych v obchodě mohla přeměřit. Vešla jsem do obchodu s dětským zbožím a pronesla, že mám trochu speciální přání. Potřebuju body s krátkým rukávem, malým výstřihem a barva i vzor jsou mi jedno. Větší než 104. Prodavačka pronesla, že to asi nemají. „To jste mě ale zklamali,“ pravila jsme a vytáhla z tašky bílé bodyčko vkusně zdobené černými chlupy, „potřebuju tu fenu po operaci prostě oblíct a tohle je malé.“
„Aha,“ pronesla s úsměvem paní, která zaregistrovala pod sukýnkou prostřiženou díru pro ocas. „Jenže fakt vám asi nepomůžu.“
Šla jsem to ještě zkusit do sekáče naproti, kde jsem vyjevila touhu po miminčím body. „Pro jaký věk to je?“ optala se prodavačka. „No, ten pes má tři roky,“ pronesla jsem a prodavačka se vyjevila: „Cože?“
„A má za sebou operaci břicha.“
„Tak to jo,“ pravila chápavě paní a začala přebírat bodyčka, která jsme přirovnávali k tomu s dírou pro ocas, abychom našli větší. Nakonec jsem si vzala žluté a růžové, přece jen jsem si nebyla jistá, které půjde Karamelce – Lupičákovi líp k pleti. Doma jsem je prohnala pračkou a sušičkou.
Nakonec zvítězilo růžové – bylo přece jen o kapku větší. Teď už má navíc i vkusnou díru pro ocas 🙂
Dede: Díky Matyldě za veselé povídání 😀 A já se tedy zeptám: Oblékáte také psy? Snášejí to? Jakým způsobem vy chráníte na zvířatech ta místa (obvykle rány), ke kterým by se neměly dostat se svým jazykem a zuby? 🙂
Hlavně aby byla Karamel v pořádku a jinak jí to moc sluší!
Nevím, jestli ji Světluch tak trošku nezávidí. 🙂
My jsme Áje I., kdy hárací kalhotky v maloměstě nebyly ,oblékali na doma dětskou plenku a přesto lidskobabské bombarďáky z kasilonu, takové bílé,vroubkové,pružné s modrýma kytičkama, doladěné protkanou červenou stužkou v pase a nahoře mašlička, bylo krásně apartní! Bylo to v době, kdy jsme hlídávali babičce Robinka,zachráněného od nepřizpůsobivých, který byl děsný erotoman. Později jsme ho nechali kastrovat k nelibosti našeho veta, že zase chudák pumr. Jenže jeho touhy byly nezvladatelné. 🙂
Záviděla jí jen tu péči první dva dny, kdy jsem ji nosila po schodech… jenže už druhej den mi zdrhla a těch pět schodů z terasy dala tryskem.
Upřímně, myslím, že bez nápadníků na rohožce, obech…é fasády a dveří se už úplně obejdu…
taky si myslím 🙂
Matyldo umíš skvěle popsat cokoliv co se tvých zvířat týče 😀 A Lupičce růžová sluší..no jako psovi uši“ 🙂
Trixie prvních pár let u nás šíleně trpěla vyrážkami po celém těle (včetně ocasu). Pomohl až prednisone. Ale do té doby jsem zkoušela všechno možné, včetně triček. Když už jsem Trixie nedokázala zabránit, aby se nekopala (neškrábala)zadní nohou do břicha, tak ať do dělá alespoň přes látku. Nejprve nosila bílé tričko s krátkými rukávy, ale lepší se ukázalo tričko bez rukávů (typ nátělník). Sice jí v něm neškrtily rukávy, ale zase jsem ramínka musela na hřbetě spojovat, aby nepadaly. V obou případech jsem jí trička pod břichem uzlovala. Trixie si také hodně lízala přední zanícené packy. Tak alespoň večer v domě jsem jí navlékala staré podkolenky, které byly přes ramena spojené gumičkou, aby jí nepadaly. Když ležela, držely, jakmile chodila,vydržely na ní tak deset minut a brzy jsem s nimi přestala.
Maričko, na tuhle patálii si pamatuju! Je to skvělé, že už s tím Trixie nemá trable, byť za cenu kortikoidů. On život v nekonečném svědění taky není žádná legrace. 🙂
No, bodyčko na ramínka jí trvalo výrazně kratší dobu, když ho svlíkala… uzlovat pod břichem ani na zádech jsme nechtěla, přece jen jsem dávala přednost tomu, aby se pořádně vyspala… a Karamelina oblíbená poloha je vyvalenej pupík 🙂
Lupičce růžová sluší, vypadá jako opravdová dáma :-)sice nenadšená, ale dáma každým strakatým chlupem 🙂
Je nenadšená- z dospávacího boxu odešla po svých, vyčurala se na trávníku a s dopomocí nastoupila do auta. Bolestínské období odložila na neurčito s tím, že to není žádná zábava. Momentálně se mi venku škrtí na vodítku a maká na tom, jak moct začít lítat jak utržená z řetězu…
je to malá strakatá dračice 😀 kolem mě tady teď pochoduje Pipi v decentním průbahu „loket-koleno velikost 6“, od pátku je kočkočka ( paralela kočkoura) 🙂 Eddie je skoro puberťák, to by nedopadlo dobře 😀 čekala jsem, že si vet řekne o doplatek – přivezli jsme mu na kastraci fúrii a on nám vrátil miloučkou mazlivou kočičku. nebudu se zlobit, když jí to vydrží.
Vlani sme mali vo februári tuhšiu zimu, tak som kúpila strakáčom oblečky, nech im nie je chladno. Obliekla som ich… a na ten ich výraz nikdy nezabudnem: „Panička, to ako čo skúšaš? Definitívne ti preplo???“
Tak som ich zase vyzliekla a odvtedy oblečky ležia v skrini 🙂
Žiaden anonym, len som zabudla meno napísať.
No psice taky z oblečků nijak výrazně nejásají- spíš to berou tak, že když na tom trvám….
Naša Šiša si myslí, že obleček způsobuje zimu a odmítá ho nosit. 🙂 Přitom má takovou pěknou tmavě červenou bundu s kapucí, vypodloženou šedým flísem (sama jsem ji kupovala, tak ji musím chválit, že jo), ale fakt ji snáší jen v té nejhorší zimě.
Límec ale letos po kastraci oproti tomu snášela docela dobře, nic neničila a za týden bylo vše zahojené a klid.
Máš moc hezký psí holky, Matyldo.
Psa po operaci zafixuje vet takovou tou rourou a to je v pohodě. Ale pamatuji, že jsem psovi věnovala pooperační tričko a omotávala ho tkalounama, které se furt rozvazovaly, tričko plandalo a vždycky si ho počůral. Býval to horor!
Teď jsem utrácela za psí boty, protože po operaci urvaného drápu se obvaz i dráp musel chránit. Jenomže on asi šmajdá nebo co a za chvíli si špičku, která měla dráp chránit, ušmajdal. Takže botka pěkně chránila celou tlapu, jenom to místo, které to potřebovalo, ne. Na žádný jiný fígl jsem nepřišla. Ale byli jsme hezká dvojka. Já po operaci, pes po operaci, oba jsme synchronizovaně kulhali na levou nohu.
Uf, tlapka je pro mě noční můra. Světluška má na nártu zadní packy bouličku. Biopsie ukázala, že je nezhoubná, a tak se při Světluščině šelestu v tom nehodláme zbytečně rýpat. Jen si to nesmí lízat- a lízala. Vet navrhoval zavázat, jenže ta zadní jí podkluzovala. Nakonec se ukázalo, že pokud si já boule nevšímám, nevšímá si jí ani Světluch 🙂
Já oblékám do prubanu. Kupuji je v lékárně a už mám vyzkoušeno, že na psa střední velikosti sedne na lidské stehno, když potřebuji přikrýt něco na trupu. Jako bonus je možnost pod pružný pruban vkládat longety, je-li nutnost zachytit sekret třeba z drenu. A hlídám. Počítala jsem s týdenní dovolenou, které jsem říkala veterinární. Když jsme měli šťastný rok a nic se nepřihodilo, tak jsem ji vybrala koncem roku na Vánoce. :-). .
Bydlím blízko práce, tak první dny jsem se na ni přes den zajela podívat a teď už můžu jenom doufat…
Alex, pruban je fajn – jen tak přemýšlím, na co by musel být na lidském těle určen, aby šel natáhnout na Berušku… 😛
No… na hrudník a ještě by zbylo? :o) Jsou nejrůznější velikosti, od malíčku po ten hrudník, a větší hrudník než člověk snad Beruška nemá…
Když byla Miu po kastraci (a vlastně i Kamiška) dostaly už u veta pruban. Vešly se do něj, ta i ta druhá 😀 A to bys koukala, jak najednou zeštíhlely, když se ty chlupy splácly! A Betka taky měla pruban, ale moc se jí nelíbil. Inu jezevčík! Ale zase po celou dobu nošení chodila JENOM pozadu. Po sundání nenáviděného se zase vrátila k normální chůzi 😀
…..chodila JENOM pozadu :-), tak tohle bych chtěla vidět na vlastní voko!, to nevymyslíš! Co se to v těch psích šišulkách děje!
Lído (rofl) (rofl) Jezevčík je jezevčík 😛
Já zkušenosti s oblékáním kočičáků po operaci naštěstí nemám.
Jen na chatě oblékáme Dandu do venčící vestičky. Ale to není problém, protože on drží.
Míšo, udělej,jestli to jde, na té venčící vestičce kapsičku a do ní vlož pytlíček prodyšnej,s fenyklem-kořením. je to přírodní odpuzovač klíšťat a klošů..i když má Daník určitě natřenej protiklíšťovej spot , může mít další jištění..
používaj to chlapi v lese – nosej fenykl v kapsách a začali to dávat i zviřátkům….a vypraný ponožky jim manželky dávají do igelitu s fenyklem a zavíraj je do šuplíků…
Hmm – obávám se, že fenykl by odpudil nejenom klíšťata, ale i mne. Prostě ten smrad (s prominutím) nesnesu – holt neblahé vzpomínky na dobu, kdy švagr chtěl nechutně zbohatnout pomocí fenyklu a naší nájemné síly! A jelikož prací ještě nikdo nezbohatl, nepodařilo se to ani jemu – ale od té doby ho nemohu ani cítit – ten fenykl, nikoli švagra.
Eh, připomíná mi to dobu, kdy JZD u nás na chalupě hodlalo zbohatnout na pěstování kmínu. Ten odér byl snad úplně všude, stejně jako pole kolem celé dědiny 🙂
Ygo,to je krásná historka, nechceš to trochu rozvést????
Ještě k oblékání mých zvířat 🙂
Ano, oblékám je… možná ještě Max blahé pamětu měl límec. Pak ho jednou dostal Kazan a zjistili jsme, že tudy cesta nevede. Na rozdíl od Petřinýho Vaška neztuhnul, ale zato ho začal používat jako zbraň hromadného ničení – mlátil s tím do všeho a že jeho límec už byl pořádný amplion!
A tak jsem začala nejdřív Nazgúly, potom i ostatní učit, aby jim nevadilo oblékání.
Památným zlomem v profesionalitě oblečků byly Kazanovy antikoncepční kalhoty, které mu ušila Bubu:)) Když Berry hárala, tak úplně nejhorší bylo (pro všechy!!!) jejich oddělení – truchlili děsně. S kalhotami mohli být spolu aspoň v domě za mé přítomnosti, což významně pomohlo. Od té doby jsem je použila několikrát – vždy úspěšně (Bubu, ten střih je geniální!:))
Övšem kalhoty nepomohly, když Kazan dostal do přední nohy flegmónu, ze zanícené praskliny na loketním otlaku – to už byl starší pán. Musel mít obvazy a trval na tom, že chcee být venku – ono udržet doma psa, který se považuje za převážně venkovního, skoro nejde. Tak jsem – stejně jako Matylda – vyrazila do sekáče a koupila dětskou flísovou mikinu. Seděla mu skvěle, obvaz byl chráněný a Kazan mohl být před domem na terase – na své oblíbené pozorovatelně:))
Tak zbraň hromadného ničení ne, ale bígl byl dokonalej buldozer. On je teda buldozer i bez límce, s límcem se to vynásobilo. Vašek se ho bál, ne že bych se mu divila, musela jsem oddělovat. A v mojí přítomnosti jsem sundávala, on si do toho nevrtal, ale riskovat rozkousání stehů bez dozoru nejde.
No, já to měla snadné, protože psi se v zásadě nesnažili, když jsem zavrčela, že se snažit nemají. Bylo vidět, že by si rádi lízli… ale ne látku, takže s jejich nevelkou snahou ty oblečky fungovaly.
Mám dojem, že to byla Danina Cecilka, která byla skutečný ničitel – ta si jednou prý dokázala vytáhnout kanylu ještě u veta na stole a to vet i panička měli dojem, že z ní nespustili zrak… Takového psa uhlídat je mnohem těžší. Ale když jí nakonec, při pokusu o záchranu po nalezení nádoru na mléčné liště, nechali operovat, tak měla na ráně ty kovové svorky – vypadala prý jako pejsek na zip 😀 A ty se vůbec nesnažila ani lízat ani ničit…
Zavrčení „nech to bříšeno na pokoji“ fungovalo tenhle víkend taky, takže jsem vždycky byla obdařena černým ublíženým lupičáckým pohledem a psice znechuceně odsunula tlamku z vyholeného břicha- mám podezření, že jí děsně vadily ty oholené chlupy 🙂
holila jsi se někdy? Víš jak to svědí,když to začne růst????
Vím, ale jak jsme měla vědět, že ten čenich neposune o kus vejš?
Tak nejprve doufám, že Karamelka je už docela fit. Dále konstatuji, že ji růžová sluší.
Já psy oblíkala do sekáčových triček – musela být tak dlouhá, aby se dal nastříhnout lem na zadní packy a na zádech (pokud byla moc široká) jsem udělala jednoduchý uzel. Toye nejvíce slušelo žlutočervené pruhované triko. Jinak musím zaklepat, ale psice po oblečení triček neměly tendenci si je ani vyslíkat ani se pod něma lízat. Na Ernestovi to ještě vyzkoušené není.
No, Borůvka ani Světluch se taky nesvlíkaly, to je specialita raketové Karamel 🙂
Matyldo, růžový lupičák nemá chybu:)) Nechce se mi věřit, že tomuhle potrhlému štěňátku by už měly být tři roky 😀
A nediv se, že se svlíká, když je taková žížalka – vždyť na ní to nemá kde držet! 😛
Jo, tři roky- a na záblesk rozumu pořád ještě čekáme 🙂
zlatý prubany a pak takovej ten obleček se spoustou sucháčů, ale prubany jsou lepší…jen jde do toho blbě oblíkat naprosto probuzená a vzpruzelá kočka….
PS:Karamelce to sluší….teda i Světlušce….
PS: Noriska má dneska 10. Přineseniny…letí to strašně….
Doufám,že dostane grilovaný kuře 🙂
posnídala kuře s čedarem 😀 a ještě i povečeří, zase kuře, ale grilované, tu čtvrtku jí koupím….
gratulujeme 🙂
Sharko a Norisko, nechte si chutnat! 🙂
Sharko, ještě mnoho krásných let s Noriskou (inlove)
Vašková panická hrůza se vztahuje i na límec. Neodváží se v něm pohnout, když je přemluven, prvním krokem narazí, zaječí a konec. Takže v pooperační čas jezdí se mnou do práce a hlídám.
Oblékám jej v zimě, jeho kožich za nic nestojí, ale že bych věřila operační ráně pod oblečením, tak naivní nejsem.
No u nás právě body fungovalo,ale Karamelka se z něj obvykle svlíká-prostě je jiná 🙂
Tenhle kavalíří článek byl v noci umístěný na hlavní stránce iDnes:
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/kavalir-king-charles-kralovsky-mazlik-pro-samotare-i-velkou-rodinu.A190327_153146_hobby-mazlicci_mce 🙂
Všimla jsem si- já bych podtrhla psík plný energie 🙂
Já když dovolíte odkážu na náš zatím nej akčnější zážitek
http://neviditelnypes.lidovky.cz/pece-o-handicapovane-kote-0ha-/p_zviretnik.aspx?c=A180130_135736_p_zviretnik_kosa
Jinak Mimi blahé paměti dostalo moje tričko po operaci a já s ním byla i v noci, ale o operační ránu se nijak moc nezajímalo.
Jo,to si pamatuju,to musel být zážitek….