Carpaccio se narodilo v Itálii, proto se na originál jezdí do italských Benátek do Harryho baru. Znáte příběh tohoto zajímavého pokrmu? Pokud ano, tak víte, že má mnoho společného se slavnou benátskou malířskou školou. Kdo nevzal za kliku Harryho baru, nepoznal Benátky 🙂
Říkalo se, že kdo nezašel do Harryho baru, jako by v Benátkách nikdy nebyl. Korunované hlavy z Anglie, Španělska, Nizozemska, E. Hemingway, Rothschildové, A. Onassis, M. Callasová, Ch. Chaplin a řada dalších z nekonečného seznamu hostí, kteří se stavili na drink a chutné maličkosti k němu podávané, by potvrdili, že za barovým pultem tu dokáží namíchat prosté, ale fantastické nápoje.
Za věhlasem baru stojí zejména Giuseppe Cipriani, autor světoznámých receptur, který si o baru celý život snil a díky setkání s Harrym Pickeringem si ho otevřel. Nemáte chuť na skleničku perlivého Prosecca? V Harryho baru k němu přidají špetku barmanské magie a vykouzlí nezapomenutelný zážitek barev, vůní i chutí. Jenže v tomhle italském baru také skvěle vaří, proto sem gurmáni z celého světa jezdí třeba na vyhlášené Carpaccio z hovězí svíčkové.
Harryho Bar se nachází na benátské adrese Calle Vallaresso, č. p. 1323 , což je kousek od slavného náměstí Piazza San Marco. Tento vskutku legendární bar byl po dobu pěti desetiletí místem setkávání slavných umělců, spisovatelů a různých dalších nezapomenutelných osobností z nejvyšších společenských kruhů. Cestu sem našli i ti, co toužili poznat nezapomenutelnou atmosféru, ochutnat skvělé drinky a potěšit své patro dobrým jídlem. V Harryho baru uměli potěšit všechny.
Odkaz Giuseppa Ciprianiho je zde stále živý, na podnik dohlíží pokračovatel rodu Arrigo Cipriani a bar má pořád svou osobitou přitažlivost. Večer co večer tu bývá plný lokál a všechny stolky obsazené, ale udělat si během pobytu v Benátkách rezervaci bylo mým přáním, které se mi splnilo. Od té doby vím, jak má to původní a nejslavnější carpaccio vypadat a chutnat.
Jak a proč v roce 1950 vzniklo Carpaccio?
Giuseppe za barovým pultem dokázal oslnit svou kreativitou a jednoduchým přístupem snad každého, ale krom geniálních nápojů dal světu i geniální pokrmy.
Amalia Nani Mocenigová, představitelka nejváženější benátské šlechty, trpěla chudokrevností a byla jí doporučena dieta spočívající ve zvýšené míře konzumace masa v syrovém stavu. Byla stálou návštěvnicí baru a tak poprosila G. Ciprianiho, aby jí něco v tomto duchu připravil. Ten nakrájel hovězí maso ze svíčkové na téměř průsvitné plátky a vyskládal je na talíř. Přidal lehkou zálivku a zázrak byl na světě.
Nebyl by to Cipriani, znalec umění, aby svému jídlu nedal i příznačné jméno. Barva masa mu připomněla červeň, kterou rád používal malíř benátské školy, Vittore Carpaccio. K dokonalosti zbývalo maso správně ochutit. Majonézu zjemnil sladkou smetanou a mistrovsky ochutil tak, aby stále zůstala bílá a maso oživila nejen svou chutí, ale též i výtvarným vzhledem. Povedlo se!
Carpaccio z Harryho baru si podmanilo svět. Dnes jsou někteří za carpaccio ochotni považovat všechno, co se tence pokrájí, já ale zůstávám konzervativní a beru na vědomí jen Ciprianův originál. Červená a bílá. Dvě základní barvy, tak charakteristické pro samotného mistra malby, podle kterého se pokrm jmenuje.
Harryho bar je také známý pro své skvělé sendviče, plněné unikátní směsí vajec a ančoviček, kousky čerstvě pošírovaného kuřete nebo krevetami s domácí majonézou. Místní specialitou jsou také ravioli, cannelloni, bramborové noky, polenta, atd. Tato původní venkovská jídla se tu pod rukama kuchařů proměňují v elegantní pokrmy, na které se jen tak nezapomíná. Sám Cipriani také vynalezl recept na risotto alle primavera, které je neméně oblíbené a pro Benátky doslova emblematické. Jeho brilantní nápad se od té doby napodobuje po celém světě.
Recept na Carpaccio z Harryho baru
(prý originální)
Potřebujeme:
1,3 kg čerstvé hovězí svíčkové, tj. jedna celá, dobře očištěná
na bílou omáčku:
3/4 šálku domácí majonézy
1–2 lžičky Worcesterské omáčky, vyladit dle chuti
1 lžička čerstvě vymačkané citrónové šťávy
2–3 lžíce čerstvého plnotučného mléka
mořská sůl a čerstvě mletý bílý pepř
Základem je bílá univerzální omáčka, která je ústřední chuťovou linkou tohoto pokrmu. Uvedené množství vystačí na 1 šálek, což je cca 250 ml. Všechny uvedené ingredience prošleháme metličkou v porcelánové misce do hladka. Omáčka musí mít takovou konzistenci, aby ulpívala na lžíci, ale během chvilky dokázala pomalu stékat. Tedy ani hustá, ani řídká.
Hovězí svíčkovou před přípravou nezmrazujeme, ale pouze ji zachladíme. Poté pomocí dlouhého ostrého nože krájíme tenoučké plátky a na talíř je vyskládáme tak, aby zakryly celé dno talíře. Pokapeme bílou zálivkou a může se podávat.
Nepochybuji o tom, že v tomto domovském podniku nepotřebují k dosažení tenkosti plátků masa paličku, přesto by se doma mohlo stát, že se nám nepodaří dobrat se kýženého výsledku a plátky budou silnější. Stačí každý jeden vložit mezi dva pečicí papíry a lehce a s citem rozklepat.
Víte, že Arrigo Cipriani se rozhodl sdílet tajemství a odhalit cenné a přísně střežené recepty v kuchařské knize? Když budete v Benátkách, můžete si ji v Harryho baru koupit a tím získat i skvělý suvenýr, který bude připomínat chuť kouzelného města na laguně.
Máte rádi carpaccio?
Připravujete si ho doma sami nebo na něj chodíte někam, kde ho umí připravit opravdu skvěle?
Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi 🙂
Matyldo, co ty na to? https://www.dedoles.cz/?link=ponozky.vesele.cz
V Benátkách jsme už dvakrát byla a líbily se mi, jen těch lidí bylo fakt moc.
Dneska je u nás slunečno, úplně luxus. Ovšem taky hodně sucho. A pokud jde o davy, tak u nás už začínají, jsme na cyklostezce Brno-Vídeň, tak si barevné panáčky na kole musíme holt užít.
Já jsem tak ráda, že u nás je skoro turistůprázdno! Všichni se upínají na atrakce v okolí (Safari, Kuks, Krkonoše a tak:)), takže moje stezky jsou většinou liduprázdné. Jen když vyrazí houbaři, tak se lesy trochu zaplní 🙂
Se máte!! 🙂
Mám ráda syrové maso, takže mám ráda i carpaccio. Ovšem nikdy by mě nenapadalo si ho dělat doma, to je záležitost slavnostní příležitosti a skvělé restaurace (neboli ho nemám ani jednou do roka:))
Ono, já mám ráda i suši a nad tím, že ta ryba je syrová, moc nerozmýšlím – prostě mám ráda suši:))
Když narazím na dobrou restauraci a mají, dávám si carpaccio z červené řepy. Pro mne daleko chutnější než masové a když kuchař vyčaruje patřičnou zálivku, nemá to chybu.
Nezaměňovat s řepným salátem, ovšem!
Jo, to miluju – i když nevím, jestli se tomu vůbec může říkat carpaccio 😀 S opraženými piniovými oříšky! 🙂
je dobrý i z divokýho syrovýho lososa 😀
Já nikdy carpaccio nejedla, ale myslím si, že to nemusí být špatné (rofl) . Na druhou stranu miluju tatarák a nejsem si jistá, jestli se mu takové karpáčo může rovnat (rofl) (rofl) . Leda ten z Harryho baru.
Jinak nemám ráda syrové ryby (ani zavináče) a rýži vůbec, takže v sushi baru mne asi nenajdete. Ale uznávám, že to může někomu chutnat, neb proti gustu žádný dišputát.
Poznámka: Kilo a čtvrt svíčkové? Jako na jednu porci?
YGA:
Rozpočet je na jednu celou hovězí svíčkovou. Nekupuji ji často, ale když na to přijde, také vždy beru jednu celou. Špičky jdou na beff stroganoff, střed na bifteky a je po ní 🙂 Takové rodinné obědy mají moje děti nejraději, ale jsou jen párkrát do roka. O to víc si jich užíváme. Carpaccio často nepřipravuji, ale zkušenosti s ním mám. U nás doma si na něm pochutnají všichni, včetně odrostlejších dětí/vnuků.
to kilo a čtvrt na jednoho mne napadlo taky, konečně porce, po který nemá jeden hlad, viď Ege 😀
sharka.68
Recept na Carpaccio z Harryho baru – (prý originální) – tak zní název receptu. Mně je z toho jasné, že do restaurační kuchyně se dostává hovězí svíčková po celých kusech. Myslela jsem si, že je to jasné již z toho nadpisu restauračního rcp. Kolik z té jedné celé svíčkové udělá kuchař porcí, to pochopitelně nevím, ale domnívám se, že jedna porce na talíři mohla mít tak 80 až 100 g, takže bych to viděla na 10 porcí. Ty konce/palce od svíčkové kuchař určitě odstranil, aby mu zůstal pěkný váleček. Zálivka/bílá omáčka by měla vystačit na těch 10 porcí 🙂 Myslím, že takhle nějak by to mohlo být. Ale vtip je stejně v tom ochucení domácí majonézy a o té se recept nezmiňuje. Já mám tušení, že tam bylo i trochu jemně strouhaného parmazánu, který dodal takový zajímavý říz a také zjemnil samotnou texturu omáčky. To je ovšem moje spekulace a tajemství Harryho baru 🙂
Gurmánko, však my si z toho s Ygou jen děláme legraci,prostě by se nám ta porce přes kilo, líbila 😀
Přesně, my jsme někdy takové držky plechové, nás nesmíš vždy brát vážně. A já si představila ten kopec nakrájeného hovězího, jak si ho hamounsky chráním před ostatními pícháním vidličky do rukou „Sama mám málo!“ (rofl) .
Řekla bych, že je to porce tak akorát na hezkou večeři (rofl) , aniž bych do sebe musela soukat ještě nějaké bagety (chuckle) .
Ygo, moc dobré carpaccio dělají (resp. dělávali, už jsem tam skoro rok nebyla) v hotelu Pavlov v Pavlově, zkus se tam stavit, až se tím směrem budete vyskytovat.
No vida, myslím, že mi o tomhle podniku Jeník říkal. budeme si muset udělat výlet 😉
Jak říkám, skoro rok jsem tam už nebyla, takže nemám čerstvé informace, ale obecně tam vařívali moc dobře, i takové ty obyč. hotovky typu moravský vrabec apod. No, však uvidíte. Můžete to třeba spojit s návštěvou archeoparku, teď někdy zas budou po zimě otvírat.
P.S. Jo a mají zahrádku, kam se může s pejskama.
Carpaccio jsem ještě nikdy nejedla, ale je to tím, že syrové maso fakt ne.
V Benátkách jsme byli v jedné z postranních uliček v Osterii a dali si tam moc dobrou pizzu.
Já syrové maso jím pouze v tataráku, jinak mne to až tak neláká. Syrové ryby nerada, takže se suši mám trochu problém.
tohle je skoro jako tatarák….jen to má jemnější ingredience, myslím, že by ti to chutnalo
Já můžu ledaco ale tatarák, carpaccio, mořské potvory a suši ne. Takže vlastně co je z masa syrové je pro mne nepoživatelné. Já tak brambory na loupačku (:D)
tak si dáš to carpaccio z červené řepy, Maruško….
Ano, řepu mám ráda
no nevim, v době , kdy je s hovězím jeden malér za druhým, dát Carpaccio do receptů, to chce velkou odvahu….
Příběh znám, někde jsem o něm četla…proto jsem se nedávno smála, když Zdendovi P. předložili české carpaccio a bylo pokydané tatarkou…
Dávám si ho na Mitrově, z jejich angusů, ale moje oblíbená varianta je maso,pokapané trochu citronem a oliváčem, bílej pepř a troška soli, rucola…
sharka.68:
Pořád existují poctiví farmáři a tak restaurace na celém světě s hovězím masem v kuchyni kouzlí denně 🙂 To není o odvaze, ale o přístupu a férovosti vůči zákazníkům. Dát Carpaccio do receptů? Pokud poznámka směruje ke mně, jako autorce článku, tak v tom nevidím nejmenší problém. Je to skvostná receptura s ještě lepším příběhem, který za zmínku určitě stojí. Byť se o něm zmiňuji jen okrajově.
Já to Gurmánko myslela tak,že jsi odvážná, zveřejnit to ve chvíli, kdy je tu kolem hovězího taková nedobrá atmosféra…
já si kupuju jen u svých „prověřených“ , ale někdo je prostě nemá…..
sharka.68
Článek si žije svým životem bez ohledu na to, jak to chodí v Polsku. Kdo bude cestovat do Benátek, ten může k Harrymu nakouknout a třeba ochutnat i ten originál, který nemá s polskou aférou nic společného. Sharko, já problematiku kolem hovězího masa vnímám i trochu jinak. Ono v podstatě nezáleží na tom, zda my si dáme pozor na to, co a od koho kupujeme. To diskutované „polské hovězí“ se údajně dostalo do restaurací, školních jídelen, nemocnic …. a tam my nemáme možnost kontrolovat, ale musíme jen slepě důvěřovat! Já mám také své zdroje, kde dobré maso kupuji, ale nemyslím si, že by článek o benátské specialitě měl vzbudit nějaké pohoršení. Lépe o tom mluvit než mlčet. Pokud jde o článek, tento není zrovna poplatný tomu, jak se já právě teď stravuji. U nás dodržujeme předvelikonoční půst, a tak se snažím vařit ještě chvilku bez masa 🙂
A kapary – ne poupátka, ale plody…
jo,velké kapary, ano,na ty jsem zapomněla…díky aido….
Sharko, to by se nemohlo psát o ničem… a pak, záleží na tom, kde člověk hovězí kupuje 😛 Na spřátelené farmě u Litomyšli mají vždycky úžasné, ale špatné nemají ani v Dubenci… taky z jejich stáda.
Jo a určitě dobré koupíš v Polsku! 😀 V jejich obchodech jsou většinou kvalitní potraviny, opravdu nevím, odkud (od koho) sem vozí ty hnusy, které se objevují na našem trhu jako „polské potraviny“… že by šikovní obchodníci za levno vykupovali to, co Poláci vyhodí? (fubar)
Dede:
Já se osobně nemohu smířit s tou „dvojí kvalitou“, která se v té naší EU tak roznemohla !!! Zatím se bráním tím, že nakupuji i tam, kde se hraje potravinářská I. liga. Pochopitelně nepřehlížím ani farmáře v mém okolí, ale nechci koukat jen na sebe a na mé možnosti, vadí mi ten fakt, že se to tak děje.
Gurmánko, já si nemyslím, že za dvojí kvalitou stojí ta nešťastná EU. Vina je na straně českých zákazníků, protože chtějí nakupovat levně. Takže nákupčí se musí přizpůsobit a objednávat zboží, které obchody prodají. Za co je zákazník ochoten zaplatit, to dostane.Těch několik stovek, no dejme tomu tisíců, kteří chtějí zaplatit za kvalitu, to nevytrhne.
Máš pravdu, málokdo si spočítá, že koupí levné potraviny nijak nevydělá. Není žádná dvojí kvalita, vyrábíme i pro západní trh, vlastně bych řekla, že tak 20% jde na Západ, jak toto pojmenování tady vnímáme. Nejenže jsou ty výrobky srovnatelné s těmi, které vyrábíme pro náš trh, ale někdy mnohem ochuzenější. Jak tady, tak tam jsou lidé, kteří nad potravinami přemýšlejí a snaží se koupit si za svoje peníze to, co považují za nejlepší a ti, kteří koupí to, co je nejlevnější
Přesně tak.
JanaBa:
Tak to je, … ale kde se to levné a často nevyhovující zboží v těch obchodech bere? Proč ho někdo vyrábí? Nemyslím si, že si nemůžeme dovolit dobrou a poctivou potravinu. Znám funkční trh ve Švýcarsku, tam se takový problém neřeší. Kvalita jen jedna, tak jak velí zdravý rozum. Fungují trhy, regionální produkty mají vždy přednost. Podobně to funguje v Itálii. Na poctivou domácí kvalitu potravin si také sáhnout nenechá žádný Ital. Často tam nakupují v menším objemu, ale vždycky sáhnou po kvalitě. Není problém nechat si uříznout pár plátků uzeniny, kousek sýru atd. Toto je hra obchodních řetězců a tvrdý boj o co největší zisky. Bohužel. Náš potravinový trh už není v našich rukou, tak se nemůžeme divit, že to je tak, jak to je. Paradoxem je, že často za hranicemi mají kvalitní zboží levnější než u nás to nekvalitní. Ví se, že to dávno není jen o tom, že český spotřebitel baží po slevách a nic víc ho nezajímá. Je to špinavá hra. A my všichni jsme její součástí. Jíst se musí, proto to v tomto ohledu nemá nikdo z nás lehké 🙂 Chce to v sobě živit plamínek vášně, že to zase jednou bude lepší 🙂
Ale houby! Když se v EK projednával zákaz dvojí kvality, Rakousko to zatrhlo. Takže dvojí kvalita, čili byznys, jede vesele dál a dřív, než za rok se to znovu řešit, (jestli vůbec), nebude. Jenže kdyby se prodávala kvalita za současné ceny, které jsou stejné, nebo větší, než v Německu, (vím, co říkám, jezdím tam nakupovat každý měsíc a zrovna brambory mají kvalitnější a levnější), klesly by šmelinářům a zlodějům zisky a to přece nejde, zejména, když vláda stále troubí, jak chce a bude podporovat podnikání. Jenže podnikání a podvodnikání jsou dvě zcela rozdílné věci. Takže já svůj důchod utrácím tam, kde za solidní cenu dostanu perfektní kvalitu a Drážďanský Elbe park je to nejbližší, co mám k dispozici.
ach Dede, proto jsem záměrně nenapsala „polské hovězí“ … já si vozím z Mitrova a nebo jdu do Globusu, vychvalují i tohle, já znám starýho (jeho otce) – jeho inseminační středisko je takovej pro mne pořád zázrak a brigádničila jsem na středisku,ještě když tam byl zaměstnanej a Pepa byl malej kluk, to bylo chvíli před i po Sametu
http://wagyufarm.cz/?page_id=83
ale při pohledu na to telátko,který je nádherný,mě ty chutě nějak přešly…..
…
Ano, přesně tak to je! ,,Šikovní“ obchodníci sem dováží odpad, který by si Poláci, nebo Němci nedali ani do psích konzerv! Však oni to Čecháčci sežerou a ještě budou rádi, že je to levné a my na tom hezky vyděláme. Bohužel neexistuje způsob, jak to zarazit, stát nemá, kromě namátkových kontrol, které jsou šikulům leda pro legraci, (jednu zásilku zabavili, deset jich prošlo, takže jsme vydělali o pár stovek míň, ale pořád jsme v plusu), žádné páky, jak to zarazit a kdyby to zkusil, byl by zažalován, že brání byznysu. Sama mocná EU už dala na vědomí, že kontroly veškerého dováženého masa nedovolí. Nevím, ale jako zákazník snad mám právo se přesvědčit, že zboží, které kupuji je opravdu kvalitní. A záruka na salmonelu nebo hnilobu? K čemu mi bude, když budu ležet v nemocnici? Za krále Václava IV byly nepoctivci veřejně máčeni ve Vltavě, měl by se tento dobrý zvyk obnovit, byla by to výborná atrakce pro turisty a vydělalo by se na vstupném. A ,,klientů“ je tolik, že by to klidně mohlo jet 24 hodin denně a sedm dní v týdnu.
Škoda, že jsem o tomto baru nevěděla, když jsme byli v Benátkách, můj manžel má rád carpaccio. Já sama syrové maso nejím, nanejvýš sushi, ale i tak nemám ráda například nigiri s těmi velkými kusy syrové ryby navrchu. My jsme v Benátkách měli docela smůlu na jídlo, i když jsme se snažili najít dobré restaurace místo pastí na turisty, povedlo se jenom jednou, jinak samé předražené nepoživatelnosti.
Fallen DragonKin:
Tak to je určitě škoda, když se nepovede narazit na dobrou restauraci. V Benátkách je pastí na turisty velká spousta, ale v tomto ohledu jsme měli zatím vždycky velké štěstí. Dcera tam má spoustu kontaktů na starousedlíky a tak jsme chodili vždy tam, kam chodí rádi Benátčané a báječně si to užili se vším všudy. Osobně mě zajímala autentická gastronomie, tak jsem si za ní šla cíleně 🙂 Teď bych potřebovala být pilnější v tom, abych si zpracovala nějaká ucelenější alba z cest. To mi rodina už hodně dlouho vyčítá.
Autentické benátské restaurace nebývají tak předražené, ale pro turisty mají jeden problém. Jsou obsazené Benátčany, kteří zde mají stálé rezervace a dostat se tam není tak jednoduché, ale není to nemožné. Chce to jen mít na Benátky víc času a bydlet v některé z těch úžasných uliček. Potom nás Benátky vezmou víc na vědomí.
Když jsem jezdívala za potápěním do Rudého moře, chlapi vždycky lovili ryby, aby byly čerstvé. A svátek nastal, když ulovili tuňáka. V posádce jsme mívali výborného místního kuchaře, který naprosto mistrovsky dělal carpaccio z tuňáka. Plátečky syrového masa tenoučké jak hedvábný papír a to všechno pokapané marinádou, jejímž základem byla citronová šťáva, a pak ještě nějaké další ingredience a koření. Už když se ta nádhera macerovala v lednici, tak jsme kolem chodili jak mlsní kocouři, a když pak kuchař konečně vynesl ty mísy na horní palubu, sesypali jsme se na to jak hladové vosy a za chvíli bylo vymalováno 😀 . Ohlala, to byla pochoutka!
Hasta la vista, už jsem zase v Mexiku! Ve skutečnosti je 11, nejsem blázen.
jo! a v Mexiku má rodina Capriani taky restaurant a jmenuje se Masaryk, takže jsme zase v Česku :-))
Skvělé jsou z čerstvých ryb ceviche. Místo pánve vaří limetka 🙂 Na moři jsme takto čerstvé ryby často konzumovali. Na Jadranu si s tím umí poradit také skvěle a nabídka podmořského světa je pestrá. Nejjednodušší recepty byly vždy těmi nejlepšími a platí to pořád.
To věřím, že to musela být dobrota.
Z tuňáka je dobrý i tatarák, asis ho na těchhle výpravách taky někdy jedla?
přesně, ten citron to „uvaří“ a je to lahoda…
Tatarák z tuňáka jsem nejedla, zbytek tuňáka se pak vždycky zkonzumoval pečený. Stejně tak různé jiné ryby, většinou to byli různí kanicové, ale sem tam třeba i barakuda. Na vykuchané vnitřnosti, odkrojené hlavy, ocasy, ploutve a různý jiný odpad jsme vždycky zkoušeli nalákat žraloky, občas se to podařilo 😀 .
Tak carpaccio jsem nikdy nejedla, ale určitě bych si ho dala a neošklíbala bych se. Mám ráda tatarák, tak proč ne tohle. Syrovou rybu nějak ne, ačkoli mám jinak ryby ráda na všechny způsoby. A sushi mě vůbec neláká.
Benátky mě jaksi minuly, jenže když vidím ty davy na občas uveřejněných fotkách, tak je mi to sice líto, ale tohle ne. Jedině jestli existuje vůbec doba, kdy by byly tůristů prosti.
Kruci, začínám mít Pavlovův reflex.
Tečka:
Toho se myslím Benátky už nedočkají. I když by je snad mohlo vysvobodit nařízení, že nejsou nafukovací a přijmou jen tolik turistů denně, kolik jich je pro Benátky rozumné. Problém dělají ty velké několikapatrové lodě, které do přístavu připlouvají jen proto, aby z nich vyskákali tisíce lidí, nacpali se do uliček, obsadili všechna náměstí a kavárenské stolky, udělali si pár selfíček a zase rychle zmizeli do útrob lodi, kde mají vše grátis. Krom toho, že Benátky totálně zahltí, tak jim nic nepřinesou. V Benátkách jsou krásné večery, pozdní noci a časná rána. Kvůli tomu bych tam jela zas a znova 🙂 Bydleli jsme kousek od Arsenale, což je kousek i ke sv. Marku i k nábřeží s vaporety.
Neplatí to jen o Benátkách. Zrovna tak nedýchatelno je u nás v Českém Krumlově. Jezdívala jsem tam často s přáteli, ale teď už na to nemám nervy. Tam sezóna snad nikdy nekončí. To samé je u nás na Červené Lhotě, kam chodím do parku na procházky se psem. Zámky se otevírají, začne tam být zase těsno a nám místním bude teskno a budeme se těšit na klid podzimu 🙂
To samé na Moravě, třeba Pustevny a mnohé jiné, dojedou vyskákají, proběhnou , nalezou zpátky do aut a jedou dál,už není nikde klid, jsem ráda, že jsem zažila i jinou turistickou dobu. Nicméně jedu s vnučkou v začátku května do Benátek,protože to moc chce, já tam byla už několikrát a stejně se těším, hlavně na ostrovy, tam to mám ráda.
jenny:
Mít s sebou vnučku, tak to bude jistě parádní a nezapomenutelná dámská jízda 🙂 Já moc ráda jezdím s dcerami.
Přeturistováno je všude! Fakt už máme všichni smůlu. Vždycky jsem moc ráda jezdila na jeden výlet po česku v předjarním období. To byl všude ještě takový ten klid před bouří a počasí už zvěstovalo jaro. Naposledy to byla Pálava, Pavlov, Lednice atd. Letos se jedu podívat za holandskými tulipány do Amstru. Doma jsem si stanovila cíl, že se psem prošlapeme všechny rybniční hráze v našem okolí. Je jich tu velká spousta, ale už jich pár máme za sebou. Tam kam chodím, tam skoro jistě nikoho krom labutí a kačen plovoucích na hladině nepotkávám, ale už tuším, že se to brzy změní. Kolaři zaplaví tu naši jihočeskou rovinku a člověk jim najednou bude překážet v jízdě úplně všude 🙂
Jenny, před pár dny jsem viděla reportáž o jakési nové visuté stezce na Pustevnách. Vypadalo to dost jako pěst na oko a ke klidu to asi nepřispěje. No ale já z Prahy nebudu množství a často chování turistů radši ani komentovat. Pár let jsem pracovala Na Příkopě a byl to děs běs.
Já vzpomínám na studia v Praze – turistů sice už tehdy bylo dost, ale v pohodě jsme chodili přes Hrad jen tak na prochajdu nebo po Malé Straně. Pak jsem párkrát byla s malým synkem, prolezli jsme Zlatou uličku, Malou Stranu, Hrad, zahrady. Nikde žádné kontroly, žádné výpalné za průchod. jo to byly doby.
A na ty Pustevny jsme s prckem jezdívali, lidí dost,ale teď je to jak na Václaváku.
Jojo, Ivo, to už je všechno jenom vzpomínka. Já jsem se v Praze narodila a co jsme toho v mém dětství s tátou procourali. On byl fanda na historii a chtěl mi všechno ukázat. Brousili jsme po Hradčanech, Malé Straně i Starém Městě. Turisti byli i tenkrát, ale to, co se mnohde děje dneska… Nejsem žádný zarputilý staromilec, mám ráda nové věci a těší mě třeba, jak Praha (a nejen Praha) prokoukla, ale často mám dojem, že se nám ten rozvoj a vývoj ubírá někam, kam snad ani nechceme.
https://stezkapustevny.cz/
Tož tak to tam včíl vypadá.
Pche – mi povídejte o nedýchatelnu a těsnu, mně, z Perly Jižní Moravy (headbang) ! Jak by tady bylo krásně… no ale hodně lidí tady z turistů žije, takže se neošklíbejme. Holt se psí vycházky přesunou na brzkou ranní hodinu.
YGA:
Není to jen lokální jev, ten turistický nešvar už je u nás všude! A proč? Protože ta naše zem je taková krásná a útulná zelená krajina, kterou nám mnozí závidí 🙂 Takže můžeme být pyšní, že se tu každému líbí. A pořád jsou tu ještě ta krásná a tajemná místa, kam lidé zatím nechodí, proto si můžeme přát, aby zůstala neobjevena 🙂
Vzpomínám si na naše rodinné výlety a na tátovo tak časté zvolání, ať koukáme na tu nádheru kolem. No jo. Vždyť koukáme… Dnes zírám na první sněženky v trávě a jsem u vytržení z každého obyčejného detailu. Určitě v tom nejsem sama 🙂
Momentálně se snažím najít místo, kde rostou jasany a pod nimi devětsil. Když to místo najdu, tak možná objevím i tajné místo s voňavými smrži a udělám si skvělou omáčku. A nebo to zase nestihnu a budu se o to samé snažit příští jaro 🙂
Byla jsem před nedávnem v Praze na „Pražení“ a šoupla jsem se do Botanické na ty orchideje a pak se prošla po zahradě, foukalo, zima byla a nikde, nikdo, paráda! 🙂
a to letos budete vybírat i poplatek za vstup do parku….ale docela nízkej….
Prý už zas ne, rozmysleli si to (ráno jsem to někde četla).
Ono to tu už jednou bylo… ale zatím to vypadá, že ještě vydržíme být bezpoplatkový. Samotný poplatek by mi až tak nevadil (zakoupila bych permanentku), ale horší by bylo, že by se uzavřely některé vstupu a u ostatních by stál ten debilní terminál – už tak tady máme samou tabulku ála Nešlapte na trávník!
Přetůristovaných oblastí je čím dál víc – už před pár lety jsem se divila, že do jeskyní Moravského krasu je nutno objednat se předem, jinak hrozí nebezpečí, že se člověk na prohlídku vůbec nedostane.
Ještě horší je to s naší Tugendhatkou, ta je zarezervovaná až snad do července: http://www.tugendhat.eu/pro-navstevniky/zakladni-informace.html