Jako každý člověk, který má psy a rád s nimi chodí ven, hledám v dostupném okolí stále nové trasy, kde by se nám líbilo. Do lesů za královédvorskou nemocnici jsem chodila celá léta, než jsem si vzpomněla na své dětství a procházky s dědou: vždyť tady někde musí být cesta kolem potoka, ne? A koukla jsem se na mapy.cz 🙂

Hartský potok řečený Katzbach znám velmi dobře, ale až od Podharťského rybníku po proudu dolů. Kdysi jsme si chodívali hrát „na kopec“ na Bajrák a radostné padání do potoka (aspoň takhle se vždy mokré boty a šaty prezentovaly rodičům:)) patřilo k hrám prakticky ve všech ročních obdobích. Nezapomenu, když jsme jednou se sáňkami skončili v potoce a proud nám je zatáhl pod led. Nepustili jsme je! Vytáhli jsme je! Ale než jsme došli domů, tak jsme doslova zvonili ledem:))

Na jaře jsem se ale jako malá Katzbachu bála, protože divoká voda z tajícího sněhu se zbarvila do žlutočervena a potok hladově hučel. Kdepak, tehdy jsem se ke kamenným schůdkům v regulovaném břehu ani nepřiblížila! Když jsem se chtěla opravdu hezky bát, chodívala jsem na starý most nahoru do Podharti – kluzké kovové lávky vedle vozovky, nic moc zábradlí a voda burácející hodně, ale fakt hodně hluboko… Jak tam se snilo o kaňonech v divokých horách, prériích a indiánech:))

Ovšem vlastně nikdy jsem se nevypravila proti proudu potoka, směrem ke Komárovu. S dědou jsme chodívali jen ten krátký úsek z Podharti, ale potom jsme potok přešli a pokračovali směrem ke hřbitovu. Takže teprve nutkavá potřeba hledat nové vycházky se psy mě po mnoha a mnoha letech přiměla kouknout do mapy a objevit… kaskády:))

Dobrá! Nejsou to kaskády, je to série splavů, skrze něž potok spěchá údolím směrem od Vítězné ke Dvoru Králové. Některé jsou nižší, jiné vysoké. Sama pro sebe počítám jejich výšku podle řad kamenů, které jsou vidět nad hladinou. Tedy malý splav je čtyř až pětikameňák a ten nejvyšší má těch řad osm! Viditelných:))

Mám je očíslované a chodím kolem nich velmi často, takže znám jejich podobu ve všech ročních obdobích. Vím, jak je za mrazů svírá led, jak s jarem velká voda vyčistí koryto. Jak loni v létě trpěl nedostatkem vody tak, že některé splavy vůbec nepřetékaly a dělaly se nad nimi kaluže téměř stojaté vody a tenké pramínky vody vytékaly často jen z děr uprostřed kamenných stěn splavu. Teď skončilo období velké vody a potok je ve své nejlepší kondici – čistý, plný bystré vody, klokotající kolem kamenů, bublající pod kořeny stromů. Radostný potok plný živé vody 🙂

A tak vám dnes přináším výběr zimních fotek, protože letos nám Katzbach představil opravdu krásné ledové varhany 🙂

Další fotky najdete zde: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Dvur_Kralove_-_kaskady_na_Katzbachu

PS: Fotky nejsou kvalitní, jsou jen z mobilu… nic jiného na psí vycházky nenosím. Ale pro ilustraci by stačit mohly…

A dnes se ptám – podařilo se vám někdy v poslední době objevit nějaké hezké místo, které potěšilo vaši duši? Ať už se psem nebo bez něj? 🙂