Takže za celou svou hereckou kariéru jsem neztratila hlas. Taky nebyla dlouhá, 2 roky s prťákama (děsné je, že si nevzpomenu na korektní označení) pak 4 roky učení na DAMU a jenom 9 let coby profík.
Zato tady ve Švédsku byla paní učitelka ve školce v jednom kuse bez hlasu. Mezi dětmi jsem chytila všechno, kdejakou nakazu. Byl to děs. Vlastně bylo štěstí, že jsem byla vystavěna šikané a já, i když oběť, vyhozena z práce. Ta zlá dáma mohla nerušeně pokračovat ve své činnosti na nových obětech. Nemohla jsem se dobře bránit, zrovna mi zemřel manžel a já neměla dost sil.
Ale nebýt vyhozena z práce byla bych přišla o hlasivky. Všechno zlé k něčemu dobré. ;o)

Matyldo, moc tě lituju,ovšem poradit, jak se totální ztráty hlasu nedovedu.Jako bývalá učitelka hlavně prvńáků na základce jsem se toho vždy velice obávala.Jadinkrát za své působení ve škole jsem totálně ztratila hlas po opravdu silném zánětu krku a hlavně hlasivek. Ve škole ze mne byli nešťastní, jelikož zpočátku se museli střídat všechny kolegyně v mé třídě.jelikož tohle byla má nejdelší absence, která trvala více jak 2 měsíce,povolal ředitel jednoho kantora-penzistu. Byl to už hodně starý pan učitel, který vůbec nebral na vědomí, že žáci dnes nemusí sedět nehnutě celých 45 minut s rukama založenýma za zády. Z mých žáků byl úplně neš´tstaný, jelikožb oni fakt sedět v klidu celých 45 minut nedovedli, bo jsem to po n ich nikdy nechtěla. No, když se mé hlasivky umoudřily a hlas začal pomaličku fungovat, oddechli si všichni a děti mne uvítaly velmi nadšeně,protože mohly zas volně dýchat i během hodiny. No, musím uznat, že korunu mé indispozici nasadily později obě naše dcery, když svorně prohlásily, že to bylo moc prima, když jsem musela mlčet a hjen si s rodinou dopisovat.pro mnen to bylo velké ponaučení, takže jsem od té doby nachlazení vždy kuirýrovala už jsem ho bnikdy nepřecházela. Dnes už problémy s hlasivkami nemám,protož již od roku 1995 jsem v důchodu a námaha hlasu je minimální. Jako čtyřletá jsem ztratila hlas a jen jsem podivně chrčela a hvízdala. maminka se mnou objela spousty ORL lékařů a foniatrů.Každý mi něco zakázal, každý něco jiného doporučil. Nakonec se nade mnou smilovala jedna maminčina dobrá známá. Ta paní byla fakt skvělou učitelkou zpěvu. Vzalůa mn e do parády a první, co mne naučila bolo to, nejdůležitější.Naučila m,ne používat i úpři mluvení hlavovoutrezonanci. Dokonce mi tak výborně posadila hlas, že i po dlouhých letech bylo znát, že hlavová rezonance je pevně vytvořená a zakotvená. Naučila mne taky hlasová cvičení, abych nadměrné používání hlasivek neodstonala. Jsem této paní učitelce Záhorské neskonala za to vše vděčná. Paní učitelka už sice spoustu let učí zpívat andělíčky , ale ta vzpomínka je stále jako živá. Já k ní totiž chodila strašlivě nerada, takže kdyby mne mamka přímo z ruky do ruky nepředala, jistě bych na hodiny zpěvu nedocházela dobrovolně. Paní učitelka mne z toho srabu v dětství vytáhla, takže následky dávno nemám. jen jsem hodně hlasitá.