Studie rozličných odborníků nás nabádají, abychom při přemýšlení o profesní budoucnosti své, a hlavně svých dětí, mysleli na to, že všechna práce, která bude moct být jednou automatizována, také automatizována bude. Že roboti a umělá inteligence převezmou velkou část toho, co dnes musí dělat člověk. Pokud chceme v budoucnosti uspět, měli bychom umět něco, co stroje nezvládnou.
Do této kategorie budou patřit – velmi zjednodušeně řečeno – především práce pečující a kreativní. Když jsem poslední tři týdny sledovala klempíře, kteří nám měnili na střeše krytinu, stejně jako zedníka a truhláře, kteří dodělávali zevnitř okolí nových střešních oken, položených o něco výše, než byla ta předtím (střecha je zvednutá), tak mi bylo jasné, že tato řemesla vlastně zahrnují obě zmíněné kategorie – jsou jak pečující tak i kreativní, protože přizpůsobují svoji práci individuálním, speciálním potřebám zákazníka. Lidé mohou časem mít lepší nástroje, dokonalejší materiály či polotovary šetřící práci, ale konečný efekt je natolik personalizovaný, že ho žádný robot neudělá.
Měli jsme tu výtečnou partu, kterou byla radost sledovat při práci. Jednak byli opravdu šikovní – to by nakonec řemeslníci být měli, ne? Zároveň bylo vidět, že při práci myslí, že ji dělají… fakt myslím, že ji dělají rádi, že jim na výsledku záleží. Několikrát jsem je viděla na konci pracovního dne, jak stojí na louce proti domu a dívají se kritickým zrakem na své dílo. Spolu moc nemluvili, ale většinou se nakonec pousmáli – než se rozešli do svých aut a odjeli domů.
Navíc byli ohleduplní. Klempíři, vyskytující se vně domu, se snažili s tím ohromným množstvím potřebných věcí – materiálu, střešních tašek, latí, lešením a přístroji neudělat nikde žádnou škodu a průběžně po sobě uklízeli – aspoň z nejhoršího. Zedník byl vůbec skvělý – každý, kdo zažil práci se sádrokartonem, hlavně pak jeho broušení, pochopí, že jsem byla málem dojatá, když se při odchodu z koupelny, kde pracoval, přezouval! Také po sobě nahrubo uklidil. S truhlářem, který nově zasazená střešní okna obkládal palubkami, to bylo podobné.
Nedovedu si představit robota, který by dokázal takovou práci udělat. Umím si představit dokonalejší přístroje šetřící čas i námahu – to ano. On třeba už ten výtah, vypadající jako elektrifikovaný žebřík, který vyvážel klempířům na střechu tašky, moc pomohl. Ale dokud nebude jednou možné jeřábem starou střechu sundat a novou nandat – jako když si měníte klobouk – tak mám dojem, že se bez klempířů neobejdeme. Pečující a kreativní… teprve když se nad tím člověk doopravdy zamyslí, tak mu dojde, jak široká škála povolání se tam dá zařadit.
Na závěr bych chtěla říct, že obdivuju profesionalitu – v každém oboru. A ti chlapi, kteří u nás minulé týdny pracovali, profíci byli. Navíc, když si vezmete, že jsme měnili střechu prakticky ve zdejší verzi hurikánové sezóny…:))
eletrikáře a topenáře pro Prahu a okolí,mám a suprového, čistotného a akurátního…..
Zkušenosti mám všelijaké, u větších prací spíš horší. Před mnoha lety nová okna ve starém domě. Když firma chtěla už potřetí odložit termín, oznámila jsem jim, že klidně, ale uplatním smluvní pokutu, tak naběhli, jak měli, a nezdálo se, že by s tím měli problém. Práce šly dobře a celkem vzorně po sobě uklízeli. Když poslední den (pátek) přišel v poledne parapetář s posledním parapetem špatně uříznutým (děkovala jsem prozřetelnosti, že jsem ho předtím přiměla, aby si ty parapety vyměřil sám, nikoli, že mu já sdělím rozměry po telefonu) a chtěl to odložit na pondělí, tak jsem nepovolila. Takže značně naprdnutý jel v pátek odpoledne kamsi nechat znovu řezat parapet a pak zase zpátky ke mně, aby ho ještě osadil. Tož tak.
Po nějaké době nová střecha na starém domě. Vcelku to šlo. Když odborník na komíny už týden zdil na půdě nový komín a ten pořád ještě ani náznakem nevykukoval nad linii střechy, tak jsem vyjádřila určité pochybnosti 😀 . V závěrečné fázi zůstali na stavbě dva Gruzínci, s kterými byla opravdu velmi těžká domluva. Ale dílo bylo zdárně dokončeno. Po čase jsem reklamovala špatně udělaný komín. Měla jsem s tím velké problémy, příslušný pracovník, který předtím dělal na stavbě políra, ji nechtěl uznat. Létaly mezi námi i nepublikovatelné výrazy, nakonec pomohlo moje sdělení, že posílám dopis přímo řediteli firmy. Opravu provedli špatně, takže problém se po čase opakoval, opakovalo se i nevybíravé vyjednávání o reklamaci, kterou se mi nakonec opět podařilo uplatnit. Napodruhé už vyšla i oprava.
Na rekonstrukci bytu jsem měla firmu na doporučení, kterou bych ovšem já osobně už dál nedoporučila. Nechtěla jsem Ukrajince a ejhle, hned první den se dostavili Ukrajinci, včetně šéfa na place. Dohoda byla složitější, moje každodenní kontrola byla nutná, jinak práce vázly. Pán byl dost drzý a neochotný, dělali velký svinčík po chodbách v domě a nechtěli po sobě uklízet (není prý zvědavý na to, aby se tam oháněl hadrem a smetákem), takže jsem se kvůli tomu dostala do střetu i s důvěrníkem a s SVJ. No, nakonec to dotáhli do vítězného konce. Není to bez chybičky, ale zatím to víceméně drží. Nakonec byl velký problém s osazením svítidel, po třech týdnech jsem si to zajistila sama přes jiného, velmi šikovného a ochotného elektrikáře.
Pak jsem měla ještě potíže s truhláři, kteří instalovali kuchyň. Byli sice šikovní, ochotní a celkem sympatičtí, ale strašně se to táhlo. Špatně uříznutá pracovní deska zarazila práce cca na 10 dní, na mé dotazy mi jedinou odpovědí bylo, že firma novou desku ještě pořád nevyskladnila 😀 .
S různými menšími pracemi (vestavěné skříně, bezpečnostní dveře, lakování radiátorů, žaluzie apod.) jsem naopak měla vesměs dobré zkušenosti. A mám skvělého „hodinového manžela“, kterého mi doporučila kamarádka. Tomu vděčím za naprosto spolehlivé a precizní sestavení a ustavení veškerého nově kupovaného nábytku a pár dalších drobnějších prací.
Jo, a bezvýhradně jsem byla spokojená se stěhováky, až mě to (příjemně) překvapilo.
Já se držím zásady, že když chci mít něco kvalitně a levně, musím si to udělat sám. A funguje to. Takže doma nemám problémy, baterie nekapou, elektřina svítí a plyn neskomírá, protože ho nemám a orchidejka kvete. I kocourek je spokojený, cizí neznámé návštěvy nemá rád.
Moje zkušenosti s řeemeslníky jsou dost tristní, mají rozdělaných několik domů a vždycky zaběhnou na dvě hodiny něco udělat a pak letí jinam. Ale měla jsme doma i velmi slušnou ukrajinskou firmu a ti byli pečliví.
U mých dětí jsem chtěla, aby uměli dělat i něco rukama, kdyby náhodou nedošlo na použití univerzitního vzdělání, a vypadá to, že by to mohlo klapnout 🙂
No, k nám přicházel zedník i truhlář až odpoledne – po své jiné práci. Jinak bychom nikoho nesehnali…
jo,taky to znám….a o víkendech, hned zrána…aby se toho hodně stihlo a běda, jak nebylo vše připraveno,umíchaná malta navezený cihly…ale odsejpalo to s ním úžasně…obědval až ve dvě hodiny, v deset jen svačinovou polívku…po práci kafe a buchtu a jel domů s tím, že v neděli ráno nástup…já byla zvyklá,mě 6 hodina nevadila, ale ex, ten byl na prášky….
Kamarád s bratrem zedničili, tak jsme je doporučili naší paní sousedce. Byla s nimi nadmíru spokojená a zadávala jim veškeré své potřebné práce. Asi rok je nepotřebovala a tuhle u nás plakala, že jeden je na operaci a druhý v důchodu a musí shánět někoho jiného. Ještě tak dnešní padesátníci a potom už to začne být problém. Ještě že Bimbo je tak šikovný…
Inko, tihle jsou většinou mladí a šikovní:)) Ovšem taky jsme práci sjednávali skoro rok dopředu (tedy netušili jsme, že půjde o čas místní hurikánové sezóny:))
Jelikož pracuju ve firmě, která se řemeslem zabývá (a jelikož ji Jeník vlastní), tak vím, jak vypadá práce dobrého řemeslníka a co to znamená pro firmu – velmi často se stává, že k nám přijdou zákazníci na doporučení a to je nejlepší vizitka. Ale jak už tu bylo řečeno, bohužel, dobří řemeslníci asi vymírají – taky s tím máme problém. Hmm – oni vymírají vůbec řemeslníci, i ti průměrní i ti špatní. Asi si nakonec budeme vše tisknout na 3D tiskárnách (headbang) .
A OTéčko – od čtvrtka jsem byla u Terky, se kterou jsme si daly opět krásné výlety po okolí Benešova. Bylo krásně jarně a hlavně, nikde nikdo! Jsou toho tři alba, první je následující
https://yga.rajce.idnes.cz/2019_Prvni_jarni_den_v_okoli_Benesova/#IMG_4546.jpg
Jo a tady se můžete podívat, jak se trénuju před dostihovou sezónou (rofl)
https://yga.rajce.idnes.cz/2019_Terka_a_trenazer
Ygo, bezva fotky!
Dede, máš pravdu. Když člověk narazí na zručného inteligentního řemeslníka, tak jeho výkonům říkám řemeslnický koncert. Radost se dívat a člověk se i ponaučí. To mně vždy napadne, když máme nějaké řemeslníky. Naposledy instalatéry u poškozené kanalizace.
Přesně – je to radost. Jen takové sehnat! 🙂
Bude hůř. Ti staří vymírají a ti noví… Jenže kdo je to má naučit? Když si vzpomenu, co všechno jsme dělali na učňáku a představím si 90% dnešní mládeže, tak se mi ježí všechny chlupy na těle. Už jen to, že by mladík/mladice, musel odložit šmatlafoun, vyndat z uší sluchátka a dávat pozor, aby svými tlapénkami neudělal víc škody, než užitku, nebo o ně dokonce nepřišel!
My máme zkušenosti dvě.
První zkušenost byla před pár lety, když jsme si nechali dělat v předsíni dlažbu. Byl to problém sehnat obkladače, ale nakonec se to podařilo. Byli to 2 bratři a v předsíni nám krásně položili dlažbu.
Akorát si stěžovali, že až budou staří, nemá to po nich kdo převzít. Syn by to tak řídil po počítači, ale zakleknout a obkládat to ne.
Druhou zkušenost máme z loňska, když jsme dělali novou střechu na chatě. Měli jsme z toho docela strach, ale dopadlo to na jedničku.
Parta přijela, sundala starou eternitovou střechu, udělala nové krovy a novou střechu a okapy to vše za 3 dny. Makali jako šrouby a navíc po sobě vše vzorně uklidili.
Jak já říkám, jen více takových řemeslníků.
Na nedostatek učedníků a nástupců si stěžuje kde kdo, to je pravda.
Přes čtyřicet let jsem bydlel v rodinném domku. Za tu dobu u nás nebyl ani jeden řemeslník! S tátou jsme zmenšili kuchyň a vybudovali koupelnu, na obkladače jsem se vyučil během několika minut; všechno je jen o tom, mít nářadí a vidět, jak se s ním zachází a být dostatečně šikovný. Já jsem sám z odpadního železa z armatur, používaných ve Stavbách silnic a železnic, kde máma pracovala a které jsme koupili za cenu materiálu se slevou, svařil nová pole do zděného plotu. Přeložil střechu, opravil komín,za týden kompletně zgenerálkoval elektrické rozvody v patrovém domku, (materiál jsem získal od mistra za dvě flašky Tuzemáku a podnikový řidič s Avií mi ho přivezl až domů), malování nepočítám, to byla brnkačka, stejně, jako výměna domácí vodárny a instalace ponorného čerpadla do studny. Sousedé jen čuměli a záviděli. A pak jsem začal opravovat automatické pračky a to už byl vrchol! Nějaký dobrák mne udal na MNV, že melouchařím a tím narušuji socialistické soužití, jenže pan předseda i šéf místní SNB měli automatky také, takže to zametli pod stůl a ještě mi řekli, kdo mne udal. Když pak dotyčný přišel s tím, že mu automatka teče, poslal jsem ho do háje s tím, že mne někdo práskl a dostal jsem pokutu, takže už to nedělám. Odtáhl s dlouhým nosem a pak čekal měsíc, až místní komunál sežene náhradní díly. (rofl)
moje poslední zkušenost se řemeslníky- zasklení lodžií – skvělá spolupráce,domluva, držení termínů i vyřčených slov – já je pochválím na plnou hústu – Rovex Slatiňany. (naměřili,vyrobili,přišli,nanosili- roztáhli si svůj koberec přes můj, zavřeli se a makali…vše po sobě zametli,uklidili,vynosili, vysvětlili,co a jak, rozloučili se a odešli..) vše sedí …vlastně od nich mám kompletní zasklení i zábradlí s výplní….
Sharko, to by mě zajímalo – máš na tom zasklení nějaké rolety nebo žaluzie? Může to fungovat pro žhavé léto jako první fronta na odrážení horka – aby se nerozpalovala okna?
Dede, máš 3 možnosti:
1. venkovní žaluzie – ty chytěj fakt hodně, nejlépe na servo, ručně to přestane bavit zatahovat….
2. odrážecí polep na sklo – to by na lodžii asi fungovalo, ale společně s vnitřníma žaluzkama – vodorovnejma, ne textilníma..
3. těžkej , neprůhlednej závěs .. ale kdo by chtěl žít v kobce….
samotný skla jsou super, když je vichr nebo hodně fouká,neochladěj stěny, není to tolik slyšet – ten vítr, když mrzne,-nárazově, mám na lodžii plusový teploty … takže méně topím a už můžu mít venku kytky, jako je benjamin fikus, rýmovník, voděnka, myrthovej keřík….a rozkvetly mi minimacešky, co jsme kupovala v listopadu na Dušičky 😀
Když se mi opře slunko do skel, tak za dopoledne to tam na příjemnou teplotu kolem 20°C teď vyhřeje, jak to bude dál, dám vědět…ono je lepší popisovat praxi…
jediný,co můžu popsat – nervy, že mi do skel budou narážet ptáci – nepotvrdilo se, krmítko jsme tejden před instalací dala jinam, našli si ho a pochopili, šéf holubí letky přistane na držáku na vlajkovou tyč a huláká na mě, tak mu otevřu sklo, aby mohl vidět „jeho“ kočku…jinak přemýšlím nad posuvnou pevnou sítí, ale to si budu muset probrat v Rovexu, kdyby to začali vyrábět, že bych byla pokusnej králík…..
teda ten bod 2. myslím polepit to zasklení….
Zasklenou lodžii mám už pěknou řádku let, respektive zasklít to tady ještě dávali moji rodiče blahé paměti. Může to být už tak nejméně dvacet let a je to naprosto bezproblémové. Má to veškerá myslitelná plus, jediné mínus je to, že mám vlastně jednu řadu oken na mytí navíc 😀 . Jelikož mám lodžii na západ, od jara do podzimu mi sem počínaje polednem praží slunce na plné pecky a teplota stoupá často do neměřitelných hodnot. Proto mám zevnitř vertikální žaluzie. Včas je zatáhnu a naklápěním to můžu regulovat. Pomáhá to a rozhodně to třeba uchrání kytky před spálením sluncem.
Jo žár a západní slunce… to je ono. Díky 🙂
Já mám vnitřní žaluzie, bílé lesklé, horko odrážejí perfektně a namontoval jsem si je sám, do firmy jsem donesl jen rozměry oken a vybral si druh.
a připojistili jste už? Já byla připojistit zasklení….
Naposledy jsem připojišťovala elektrárnu… no, možná zase zavolám své paní pojišťovnové, díky 🙂
Jediné pojištění, které mám, protože musím, je povinné ručení. Tenhle ,,byznys“ zásadně odmítám podporovat.
tohle tema znam z obou stran – mam doma hodinoveho manzela 😉
pracuje dobre a levne na mistni pomery. ale taky ma kiksy, ne vzdy vlastni vinou. treba v patek jel sazet a navazovat na mrizku stromecky nekam k lovani. vse nakoupeno, v aute… a zustal cestou tam trcet na dalnici kvuli nehode pres 2h a navic mu kleknul mobil. da klientovi vedet jak to jde, ale dobry dojem to nedela.
a naopak, do verandy doma chceme dat plynovy krb. bylo tu nekolik firem si to premerit… a ted uz jak dlouho cekame na odhad ceny. nechapu, kdyz tu zakazku nechteji, proc sem tedy jezdi a meri si to, kdyz pak nejsou schopni napsat, kolik by to stalo a kdy muzou prijit? (a to nespechame, staci kdyz to bude do podzimka)
kdyz jsme renovovali koupelnu, to same, jeden jediny odhad, to se pak tezko srovnava, a bohuzel kvalita prace hrozna. tady to delaji vetsinou polaci a hresi na nedostatek mistnich remeslniku 🙁
Formičko, tohle jsme si zažili, když jsme chtěli zastínit/ zastřešit terasu – od mnoha firem. Přišli, změřili a už se neozvali. Tak máme markýzu – ti přišli, změřili a udělali 😛
To tak bývá. Přijedou, obhlédnou situaci a zjistí, že kdyby do toho šli, tak prodělají kalhoty, nebo bude cena tak vysoká, že zákazník se opupínkuje. Ne vždy jde všechno udělat jednoduše a levně, zejména když jde o otevřený oheň a plyn. A ti Poláci budou brzy jediní i u nás. Zlatý panelák, tyhle starosti jdou zcela mimo mne; barák řeší družstvo a domácí údržbu, pokud je jednou za sto let něco potřeba, zvládám levou zadní.
Zrovna to řeším. Chalupa nad Dalmatinovem potřebovala pár razantních zásahů – vodovodní přípojka a rozvod vody, koupelna a WC, podlaha v kuchyni, stropy v ložnicích, rozvody elektro. Ve fázi vodovodní přípojky jsem narazila na člověka, který umí všechno včetně truhlařiny. Zadala jsem mu následné práce, všechno fungovalo k mé spokojenosti, práce kvalitně provedená (a opravdu vím, jak to má všechno vypadat). A pak najednou přestal komunikovat. Nabral si víc práce, než stíhal. Já jsem trvala na tom, že některé jeho subdodavatele nejsem ochotna tolerovat. Asi odepsal to, co jsem mu dlužna (běžné zádržné na vady a nedodělky) a šel někam jinam. Předpokládám, že za chvilku, až boom skončí, si bude rvát zbytky vlasů, že zabil slepici, která mu snášela malá zlatá vajíčka.
na tom je nejhorší to, že přestal komunikovat. kdyby ti vysvětlil, co a jak ( což jsi stejně věděla), daly se posunout termíny atd…teď se bude obchodní vztah těžko obnovovat, pokud vůbec 🙁 něco podobného jsme řešili vloni a nakonec jsme renovaci odložili, protože nebyla akutní a pustili jsme se do jiných oprav a úprav na domě. pánové si toho prostě nabrali moc a nestíhají.. pak ale mají pracovat podle harmonogramu a odbavovat zákazníky tak, jak si je termínově nasmlouvali. já je chápu, ovšem pokud odsouhlasím rozpočet a termín a zhotovitel se mi poté není schopen půl roku ozvat, jede šusem na ignorlist :-/ ve finále – práce provede někdo jiný, sice vzdálenější, ale kvalitní a spolehlivý. a že to naštve, to je pravda. jak jiný má přístup náš truhlář – pět minut před domluveným časem prohlídky nebo práce stojí před vrátky a zvoní 🙂 dtto majitel firmy na montáž oken a dveří. ani nemluvím o vodaři-topenáři: když řekne ano, dostaví se a zhotoví precizní práci. když nemůže, řekne na rovinu, že ne a koho máme zavolat místo něj. na Rovex jsem také slyšela chválu 🙂
Renato, tohle znám taky. Nám se před lety podařilo najít truhláře „z boží milosti“, pana Tomáše z Dobrušky. Udělal nám i nádherné schody na nedostatečném prostoru – do té doby to každý vzdal. Nábytek, vestavěné skříně, úžasný člověk – a měl bezva lidi. Jenže pak (uprostřed jedné práce) umřel a firmu zdědil syn – byla velká potíž vymoct aspoň nasmlouvanou práci a pak už pochopitelně nebylo nic.
Škoda. Ale na pana Tomáše nezapomenu 🙂
Boom neskončí, lidé, jako on budou mít vždy o práci postaráno. A zákazníky si budou moci vybírat. (mělo by to být sice obráceně, ale to by Vašík pašík Klaus nesměl zlikvidovat učňovské školství). (rofl)