Začalo to tím, že si auto zase stěžovalo. Ostatně, nemáte pocit, že moderní auta napěchovaná elektronikou připomínají… něco hodně rozmazleného? Co po vás každou chvíli něco chce? Někdy si říkám, kdo je tady vlastně pánem!:))

Zkrátka Martinovo auto na mě jedno odpoledne, když jsem ho přeparkovávala z louky před domem zpátky na dvorek, hodilo oranžovou ikonou a požádalo o AdBlue. Tedy, aspoň já jsem si tak tu žádost vyložila. Inu… v tu chvíli jsem měla o této záležitosti zcela minimální povědomí. Věděla jsem, že ta věc (roztok močoviny) se dá koupit na pumpě a bylo mi známo, kde je otvor, kam se to má nalít.

Jsem poslušný majitel auta, takže jsem sice otráveně, leč pilně zajela k pumpě a tu věc tam doplnila. Věděla jsem, že v neděli pojedu na otočku na Moravu a Martinovo auto je podstatně pohodlnější než moje, tak jsem ho chtěla mít v cajku. Ukázalo se však, že auto má jiný názor. I když dostalo vhodné množství oné tekutiny, i nadále mi zdobily přístrojovou desku odpovídající oranžové ikony.

Kruci, co teď? Že by… že by si to auto ještě nestačilo všimnout, že má ten sajrajt doplněný? Dojela jsem od pumpy domů (vzala jsem to oklikou, takže to bylo asi 8 km) a nic. Zaparkovala jsem. Po hodině jsem to šla zkusit – třeba si to rozmyslelo! Nerozmyslelo. Bylo – jak jinak – pozdní páteční odpoledne.

Zavolala jsem do jedno škodováckého servisu v Hradci Králové. Technik byl ochotný, ale (pochopitelně) mi jen radou pomoct nemohl, a navíc mi řekl, že zítra nemá v servisu chlápka, který pracuje s diagnostikou. Jak už to technici umějí, předestřel přede mnou množství možných závad, o kterých jsem do té doby pochopitelně neměla ani tušení, a které se mi (stejně pochopitelně) vůbec nelíbily. Poradil mi ještě, ať to v sobotu zkusím v Trutnově – tam je další škodovácký servis.

Večer jsem strávila něčím, s čím nesouhlasí ani lékaři ani technici – tedy pročítáním internetových fór. Potřebovala jsem pochopit, k čemu ta zatracená věc slouží, jak to funguje a co přesně znamená ta hláška o „zbývajících kilometrech“. Pochopitelně jsem se na fórech neptala, protože pak bych se patrně dozvěděla víc o sobě (no jo, ženská) než o AdBlue. Ale speciálně na citroenovském fóru jsem našla hotovou studnici vědomostí – tedy popisy nejrůznějších problémů a způsobů, jak z toho majitelé aut nakonec vybruslili.

Takže v sobotu ráno jsem (pro jistotu bez ohlášení:)) vyrazila do Trutnova. Tam mi sdělili, že servis je zavřený, funguje jen prodej nových aut. Přesto se technik zeptal, s čím mám problém. Vysvětlila jsem mu, že jsem nakrmila auto AdBlue a ono je stále nespokojeno a svítí na mě oranžovými kontrolkami. Šel se mnou k autu, zapnul si palubní počítač a trpělivě mi vysvětlil, že auto mi netvrdí, že má málo močoviny, ale že má chybu v systému, který se tuhle věc stará.

Potom si otevřel kapotu a na chvilku se zadíval na motor. Otočil se ke mně (i já se zdvořile dívala, byť jsem byla schopná vidět jen to, že ten motor tam je) a zeptal se mě: „Neparkovala jste náhodou někde jinde než obvykle?“ Pokrčila jsem rameny a zavrtěla hlavou – vždyť já s tím autem jezdím jen málokdy, většinou stojí na dvorku. „Zkuste se zamyslet!“ trval na svém technik. „No, stálo dva dny na louce před bránou,“ připustila jsem nakonec. Měníme střechu a dvorek zrovna potřebovali klempíři, měli tam lešení.

„Pak je to jasné,“ pravil ten dobrý muž s uspokojením. „Podívejte, něco vám tady překousalo kabel! A náhodou je to ovládací kabel k systému používajícímu AdBlue…“ S nevírou jsem se podívala na rozžužlané dráty. „Takže je třeba ten kabel vyměnit, což tady a teď nemůžeme. Ale zavolejte si v pondělí kolegovi, zařídíme to.“ No jo, ale já potřebuju jet v neděli na tu Moravu! A pokud musí dáma mého věku projet ráno tam a po obědě zpátky víc než 250 kilometrů, dá přednost vozidlu s automatem, to dá rozum.

Ptala jsem se, jestli se mohu spolehnout na ten odpočet kilometrů, které mi palubní počítač slibuje. Stejně jako jeho kolega z Hradce mi odmítl dát jasnou odpověď. Tušila jsem proč. No, co už. Poděkovala jsem a odjela. A pozorovala, co mi auto píše. Než jsem dojela domů, snížil mi povolený dojez na 950 km, což znamenalo, že odpočítávání funguje. A pak mě napadlo další řešení – zeptám se na Škodě Asisstence!

Tou dobou jsem už byla natolik zběhlá v problematice, že jsem snadno vysvětlila, co jsem potřebovala, a položila zásadní otázku: „Mohu tomu odpočítávání věřit?“ „Můžete,“ pravil škodovácký mladý muž, čímž mi posvětil to, co jsem stejně chtěla udělat:)) A tak jsem vzala superbí Princeznu na výlet. Bezpečně jsem odjezdily všechno, co jsem potřebovala a když jsem odpoledne zaparkovala zase doma na dvorku, slíbila jsem jí: „Neboj, v pondělí půjdeme do servisu ukázat ten překousaný kabel, oni ho objednají a brzy budeš zase neokousaná!“

Jen by mě zajímalo, jaký tvor – a proč – okusuje pod kapotou kabely. Kudy tam vleze? Slyšela jsem, že kabely mají rády kuny… Ale kuna není myš, jak se tam vejde? Nemohla to být přece jen myš? Ten motor je hodně velký, kolem bůhvíkolik místa není, kapota je… přiléhavá:))

A tak se vás ptám – máte zkušenosti (své nebo sdílené:)) s překousanými kabely? Znáte pachatele? 🙂 Máte představu, jak by se člověk mohl bránit? 🙂