Nejen naklíčená čočka, ale všechny naklíčené luštěniny jsou skutečným klíčem ke zdraví. Pro svou nenáročnost je pěstování klíčků velmi rychlé, levné a celoročně dostupné. Uvážíme-li, že klíčky nutričně vyvažují maso, měli bychom si techniku klíčení i následné způsoby konzumace osvojit.
Všechny klíčky dozrávají během krátké doby. Může to být od 2 až do 12 dnů. Pro své klíčení nepotřebují žádnou půdu ani slunce, protože každé semínko je plné energie a živin. Stačí jen denní světlo a provlhčení. Všechno ostatní si zařídí příroda sama. I proto o výhoncích všeho druhu počítáme jako s potravinou budoucnosti. Drobná semena právě klíčením dokáží mnohonásobně zvýšit svou výživovou hodnotu a předat všechnu sílu do šťavnatého klíčku.
Klíček dodá tělu komplexní živiny, se kterými se dá zpomalit proces stárnutí. Při pravidelné konzumaci nebudeme mít potíže regulovat svou hmotnost, neboť klíčky podporují správné metabolické pochody v našem těle, pročišťují organismus a posilují imunitu. Kdo hledá klíček ke zlepšení své vitality a vzhledu, ten by se luštěninových klíčků měl držet všemi deseti. I když nejsme zdatní kuchaři, můžeme klíčky konzumovat v syrovém stavu jako běžnou zeleninu.
Naklíčená čočka aneb jak naklíčit luštěniny
Ke klíčení jsou obzvláště vhodné všechny druhy neloupaných luštěnin (čočka, hrách, fazole, sójové boby, cizrna).
Postup přípravy:
Do zavařovací sklenice s omnia víčkem nasypeme přebranou a dobře propláchnutou luštěninu (čočku) cca do 1/3 výšky a sklenici lehce uzavřeme víčkem. Víčko by mělo zůstat ještě nedotažené, aby se přes něj do sklenice dostal vzduch a urychlil proces vlhkého klíčení. Sklenici s čočkou postavíme na teplé místo, např. na okenní parapet, kde je dostatek světla a tepla. 2x denně musíme čočku propláchnout studenou vodou a nechat okapat na sítku. V žádném případě se ve sklenici nesmí držet nadbytečná voda! Propláchnutou čočku znovu nasypeme do sklenice a lehce zatáhneme víčko. Za 2-3 dny je čočka zpravidla naklíčená a má cca půlcentimetrové klíčky.
Můj tip do kuchyně:
Naklíčenou čočku přidávám jak do salátu, tvarohových pomazánek, tak do talíře s polévkou. Klíčit můžeme od čočky až po ředkvičku, tak se neomezuji jen na čočku, které jsem věnovala místo na mém parapetu a tento krátký předjarní článek.
I malá hrst výhonků má pro mě veliký půvab. Jednak moc hezky vypadá, ale každý klíček je až k prasknutí napěchovaný skutečně zdraví prospěšnými látkami, a díky tomu hravě strčí do kapsy všechny „rádobyzázračné“ a předražené pilulky, které slibují vitalitu a mladost na věčné časy.
Obyčejný klíček z našeho okenního parapetu, vytvořený silou přírody za pomoci kapky vody, která umí probudit do života i sebemrňavější semínko… To považuji za opravdový zázrak na počkání.
Tak ať jsou naše jarní parapety plné vitamínů do tří dnů.
Klíčíte? Jaké klíčky máte nejraději a co s nimi v kuchyni připravujete vy?
Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / Kuchařka ze vsi / www.gurmanka.cz
Naklíčené „cokoli“ ráda zkouším … třeba naklíčená červená řepa v salátech mi moc chutná a je hezká i pro oko. Chutnají mi i naklíčená chia semínka.
No kdysi dávno jsem zkusila naklíčič čočku, když se mluvilo o tom, jak je to zdravé. Měla jsem ji v zavařovačce, přes jejíž víčko jsem gumičkou připevnila síťku. Takže při proplachování jsem ji nemusela sypat ven. Jen jsem láhev naplnila vodou, protřepala a přes síťku vodu vylila. Ano, čočka hezky naklíčila, byla hezky křápavá, sice mi chutnala, ale nenadchla mě natolik, abych ji klíčila pravidelně. Manžel o ni nestál vůbec. Ale já si už roky a roky dělám kefir a ta práce s ním mi nevadí. Takže úplně chápu, že někomu zase stojí za to klíčit si čočku. A tady se prodávají v obchodě různé klíčky v sáčcích (s dírkami), tak je to asi opravdu zdravé a oblíbené papání 🙂
Jinak čočku máme moc rádi, zrovna včera jsem dělala (už po několikáté) čočkové jídlo(guláš) od Liky z Mlsotníku.
No, děkuji pěkně, jsou věci, bez kterých v pohodě žiju a bez kterých snad taky v klidu dožiju. Radši se ani neptám, co že to je na tom vyfoceném talíři 😡 . Jinak luštěniny mám ráda a jím je poměrně často.
V týdnu jsem dělala zelňačku a musím říct, že když jsem rozstřihla pytlík s kysaným zelím, tak jsem ho pěknou hrst sežrala ještě dřív, než přišlo do hrnce. Rozhodně to pro mě mělo větší půvab, než klíčky. (Ta zelňačka potom pochopitelně taky 😀 .)
Jak by řekl synek před mnoha lety – mně se to nelíbí, to papat nebudu 😉
Iva: 🙂 To je správný přístup. Mnohem zábavnější je pro děti právě to klíčení.
tapuz:
Vitamíny jsou ukryté všude, ale ten klíček je prazákladem všeho 🙂 Skvělé kysané zelí je poklad. Ani nemusím střihat igelitový pytlík, mám ho naložené v keramickém zeláku, ale protože na něj všichni chodí, tak už na tu zelňačku pomalu nezbude nic 🙂
Já mám asi nejradši ředkvičkové semínka, klíčky z nich mají dobrou ředkvičkovou chuť a troxhu štípou, jsou skvělé v salátu i v sandwičích. Jinak z luštěnin jsem zkoušela mung fazole. Mám takové vaničky plastové, co sedí v sobě, první dvě mají dírky, aby mohla odtékat voda, a ta spodní vanička tu vodu zachycuje, už jsem to asi rok nepoužila. Zítra určitě najdu a zase si nějaké klíčky vypěstuju
Fallen DragonKin:
Ředkvičky jsou skvělé, půvabná je i červená naklíčená řepa, ale nejčastěji mám v kuchyni naklíčenou řeřichu, protože je s ní nejméně starostí a stačí jen ta vlhká vata na dně misky 🙂
Loni na velikonoce jsme si udělali pučálku (mimochodem, klíčení hrachu mi přišlo ještě jednodušší, podle Kuchařky pro dceru). Alešovi moc chutnala nasladko s rozinkami, Tomáš ji neocenil. 😀 🙂
Asi je to strašně zdravé, ale mě to nějak neláká. Nevím proč.
Matylda:
Jako občasná změna jídelníčku je to fajn 🙂
No já vím, že bych se měla cpát klíčky (hlavně kvůli tomu metabolismu a snížení hmotnosti – ach jo, věčné téma), ale když mně to tak nějak nechutná. Jak říká Sharka – divný čmach. NO ale tu čočku bych snad mohla zkusit a uvidíme, jestli se uchytí v mém jídelníčku. Pokud mne na Setkání nepoznáte, tak vám bude jasné, že jsem se klíčky cpala od rána do večera (rofl) (rofl)
Ja miluju nakliceny jecmen. Uvari se z nej silny caj, a pak se jeste necha zkvasit. A dostane se to v kazde hospode.
Jó, ten je dobrý, když je dobrý – a dokonce mi ani nesmrdí (rofl)
Já ho miluju v polotmavé podobě, jako ležák.
Já radši překvašený mošt z hroznů…
to snad nemůže někomu nechutnat 😀
Jiri Moudry:
To je moudré klíčení 🙂
Ještě v době předkolumbovské a dáávno před tím, než vyřešila britská admiralita problém kurdějí, používalo čínské oceánské loďstvo klíčky jako zdroj vitamínů na dlouhých plavbách – podle všeho velmi úspěšně. To mě dost zaujalo, tak snad se vám to bude taky líbit :o)
Kaa, to mě zaujalo – protože to bylo chytré a dá se tomu věřit 🙂 Jen to potřebovalo sladkou vodu…
A az tedy v dobe kolumbovske pouzivalo namornictvo proti kurdejim kysane zeli?
Taky s sebou vozili náklady citrusů a věděli, že proti kurdějím účinkuje syrové nebo málo vařené maso a hlavně játra. Ovšem otázka je, jak dlouho to maso a to ovoce vydrželo na lodích v poživatelném stavu, a to i mimo tropické oblasti. Pokud to bylo možné, snažili se třeba cestou se někde dozásobit.
Nejsem na to žádný odborník, jen jsem to slyšela. Možná používali dešťovou a když voda už fakt nebyla, tak vitamíny chvíli taky nebyly…
Ohledně toho zelí mě napadlo, že to může být trochu problematické při plavbách v tropických oblastech, nevím, jak může v horku dlouho vydržet – a Číňani se jinde než v tropech prakticky neplavili, na rozdíl od Evropanů. Ale je pravda, že moje původní srovnání bylo trochu nefér, protože pokud se mi podařilo vyhrabat, tak právě Britové byli v tomhle ohledu sto let za opicemi a kurděje řešili ještě v osmnáctém století.
nevim,jestli zelí,ale vozily se citrusy a jablka…
Četla jsem jednu Londonovu povídku, kde se vše točilo kolem brambor. Všichni umírali na kurděje až na jednoho chlápka, který si umamonil dva pytle brambor a tajně je požíral – následně mu byly zabaveny a všichni si dávali syrové brambory a onomu vykukovi za trest nedali nic. Ale nakonec přežili všichni (nod)
Luštěniny mám ráda, ale jím je zřídka, protože mi nedělají dobře. Klíčky mám ráda velice velmi:)) Sharka má pravdu s tím pachem, ale mně nevadí, přijde mi takový… svěží – když se to nenechá zavadnout 😀 Pak to rychle připomene kompost 😛
O klíčení munga jsem četla článek, kde to bylo tak komplikované, že jsem to vzdala. Tohle ale zkusím. 🙂
Mungo na noc namočit, ráno dvě vrstvy papírové uterky do ceníku, na to rozvrstvit mungo(kidnu to tam a vprostřed udělám důlek), dvě vrstvy té utěrky navrch, povesit na misku tak akorát velkou (zezhora se fazole můžou zatížit,neni to nutné). Dvakrát(bo vícekrát) denně vyjít misku a zezhora nalít vodu. Ze dva tři dny jsou klíčky hotové.
Dělám tak skoro všechny luštěniny.
Díky, to zní také schůdně. Slyšela jsem o tom, že by se klíčky měly přikrývat před světlem, aby snad byly silnější a netahaly se daleko, ale tenké. To by asi dopovídalo, ne? 🙂
To jsem já – proč mě to nezná? (wasntme)
Proto světlu stačí ten ubrousek a když chce člověk pořádně silné klíčky, stačí dát těch fazolí menší vrstvu a zatížit další miskou s vodou.
luštěniny mám ráda, naklíčené jsem je ochutnala, ale nijak mne to nezaujalo,má to takovej divnej čmuch…ale čas od času si koupím mungo-už naklíčené, jemně ho popepřím, posolím, zakápnu oliváčem a stříknu trošku citronu…k horkému pita chlebu je to moc dobrej salát..někdy přistrouhnu mrkev, mísu vytřu česnekem…
Šárko, díky za tip. Máš pravdu, v zimě a na jaře je nutné doplnit přírodní vitamíny. Naší předkové byli v těchto věcech geniální. My už jsme se jaksi ztratili! Raději sáhneme po chemii. Předražené.
Naši předkové dělali maximálně pučálku. Chroupat klíčky a zrní je módou posledních tak pětadvaceti let.
Alex:
Souhlasím 🙂 Návraty k přirozenosti naší stravy za tu trochu námahy stojí.
Co vím ze čtení historických knih, tak se dříve v jídelníčku, hlavně na jaře, objevovala pučálka. Připravovala se především z naklíčeného hrachu, ale z jiných luštěnin by to nepochybně šlo taky. Připravovala se na slano i na sladko.
Luštěniny mám ráda, tohle jsem ale nikdy nezkoušela a ani mě to neláká. Ale má to něco do sebe, to zas jo.
…a zase jsem v Mexiku…
pučálka se dělala před velikonocema, to mi chutnalo,dělávala to moje prateta, sestra mojí přeslicové babičky.
Nevím, jestli to jídlo mělo nějaký význam v souvislosti s Velikonoci, ale bylo to vlastně podvědomá náhrada v době, kdy ještě nebylo nic čerstvého, co by dodalo tělu vitamíny. To ovšem předci takhle nebrali, to byl selský rozum.
tady to máš popsaný…
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pu%C4%8D%C3%A1lka
Ale já vím, co je pučálka, a pokud byla dělána především před Velikonocemi, pak to může být s těmi jarními vitamíy souhra náhod.
to ne kvůli pučálce, ale proč se dělala před velikonocema