Nejkrvavější části konfliktu v Severním Irsku se říká The Troubles („Nepokoje“, „Problémy“). Začal ve městě, které dodnes nemá jeden název a kde samotné nazvání města určitým způsobem působí jako rozbuška.
V západní části Severního Irska, na řece Foyle, je město, kterému unionisté říkají Londonderry a republikáni Derry (irsky Doire). Hranice s Irskou republikou je velmi blízko, od centra města je to po silnici zhruba sedm kilometrů; v této části Severního Irska tvoří hranici právě řeka Foyle s jedinou výjimkou, a tou je právě město (London)Derry, které je pod britskou správou celé. Zatímco východní část města je unionistická, západní část je republikánská.
Troubles odstartovala (nepočítáme-li bombové útoky unionistické teroristické organizace UVF – Ulsterské dobrovolnické síly, které sporadicky probíhaly už od roku 1966) takzvaná bitva o Bogside, což je jedna z republikánských městských částí na západě města, které se účastnili extremisté i civilisté z obou stran. Republikáni obviňovali britskou moc, že takovým způsobem překreslila volební okrsky ve městě, aby republikáni vždy tvořili menšinu; z dvaceti poslanců vzešlých z (London)Derry republikáni měli pouze osm, třebaže tvořili přes 60 % obyvatelstva. Dvoudenní bitva probíhající od 12. do 14. srpna 1969 mezi republikánskými radikály a severoirskou policií, které pomáhali unionističtí radikálové, skončila vyhlášením tzv. „Svobodného Derry“, tedy situace, v níž byl celý západní břeh řeky Foyle až po hranici s Irskou republikou pod kontrolou republikánů a mimo dosah britských úřadů. Bitvu se podařilo ukončit až britské armádě, která byla povolaná na pomoc a kterou republikáni zpočátku vítali: viděli ji jako nezávislého arbitra, který měl držet severoirskou policii na uzdě.
Důsledkem bitvy o Bogside bylo rozhoření konfliktu po celém severním Irsku: násilné demonstrace a střelba po demonstrantech z druhé strany vypukly v Belfastu i mnoha menších městech, které si vyžádaly oběti na životech. V prosinci roku 1969 pak došlo k rozštěpení IRA mezi Oficiální IRA a Prozatímní IRA; OIRA se politicky posunula výrazně doleva a byla propojená se stranou Sinn Féin; požadovala spojení dělnictva z obou stran barikády proti Londýnu, zatímco PIRA zůstávala zejména nacionalistickou organizací, která trvala na odstranění britské moci ze Severního Irska násilnými prostředky proti britské moci jako takové.
Až do roku 1972 se události nesly v duchu neustálých útoků teroristických organizací IRA (obou frakcí) a UVF, respektive nové loajalistické organizace Ulsterské obranné sdružení (UDA) na sebe navzájem, britskou moc i úřady v samotné Irské republice; vyjmenovávat je by bylo velmi úmorné. Zásadní změna přišla 30. ledna 1972, opět v (London)Derry. Britská armáda podezírala, že jeden z účastníků nepokoje byl sebevražedný atentátník (nakonec nebyl) a kvůli tomu zahájila střelbu do davu, po které zemřelo 14 neozbrojených civilistů (dalších 12 bylo těžce zraněno). Tomuto incidentu se říkalo Krvavá neděle a byl to nejvážnější takový incident během celých Troubles. V odvetě odpálila OIRA bombu proti aldershotským kasárnám v Anglii a zabila tak sedm lidí. Jen o dva týdny později se ozvala i PIRA s vlastním bombovým útokem v Belfastu, po němž zemřeli čtyři lidé.
Británie reagovala rozpuštěním severoirského parlamentu a přímou vládou nad Severním Irskem rovnou z Londýna, což, nepřekvapivě, vyústilo v další bombovou kampaň obou frakcí IRA. Navzdory příměří z 29. května pokračovala v zásadě otevřená kampaň dál: v červenci došlo k několika vážným přestřelkám (s mrtvými zejména mezi Brity) v Belfastu, které vedly k takzvanému Krvavému pátku 21. července, během něhož PIRA v Belfastu odpálila dvaadvacet bomb, které zabily devět lidí a 130 dalších zranily. Britská armáda reagovala povoláním dvanácti tisíc vojáků s tanky a buldozery, kteří měli srovnat se zemí „Svobodné Derry“. IRA, když viděla sílu, jaká se proti ní postavila, se vzdala a nechala britskou armádu obsadit západní břeh řeky Foyle dobrovolně. Tím ovšem samozřejmě konflikt nekončil.
Od roku 1973 mělo Severní Irsko znovu svůj parlament (ovšem bez podstatných pravomocí), ale na situaci to nic nezměnilo. Obě frakce IRA (zejména PIRA), jakož i unionistické teroristické organizace UVF a UDA pokračovaly v bombových útocích nejen na území Severního Irska, ale i v Anglii a Irské republice. Až do konce roku 1976 byly takové bombové útoky (s počtem mrtvých zpravidla mezi pěti až deseti) minimálně dva až tři do měsíce. Když to nebyly bombové útoky, byla to neřízená střelba proti davu z automatických zbraní. Až do roku 2007 pak takové útoky probíhaly ve frekvenci zhruba čtyři až pět za rok (útoky pokračovaly i po mírové smlouvě, protože ani jedna strana neměla a dodnes nemá všechny radikály pod kontrolou; poslední bombový útok v (London)Derry se kupříkladu stal před dvěma týdny navzdory tomu, že mír už trvá přes dvacet let).
Zatímco v pozadí probíhal politický dialog mezi Spojeným královstvím a Irskou republikou, obě země měly problémy nejen s teroristickými organizacemi „z druhé strany“, tedy UK s republikány a Irsko s unionisty, ale i s „vlastními“ teroristickými organizacemi, které nehodlaly ani Londýn, ani Dublin poslouchat. V roce 1989 tak například vypukl boj mezi irskou policií (Garda Sióchána) a IRA; a došlo i k několika bojům mezi britskou armádou a unionistickými teroristickými organizacemi, k nimž se navíc ještě v postupu doby přidaly dva gangy: Gang z Gleanne zodpovídající pod UVF, který zavraždil v Irské republice na 150 náhodně vybraných civilistů, popřípadě gang zvaný Shankillští řezníci pojmenovaný po Shankill Road, ulici v Belfastu, která je dodnes centrem unionistického extremismu.
Únava z konfliktu, který stál životy 3532 lidí, a výrazně poškodila životy na půl milionu dalších, přivedla Severní Irsko v roce 1998 k mírové dohodě zvanou Velkopáteční dohoda, po níž dostal severoirský parlament opět svou autonomii, hranice mezi Irskou republikou a Spojeným královstvím „zmizela“ (vypadá jako hranice mezi dvěma schengenskými státy na kontinentu) a garanty míru se stalo Irsko, Velká Británie a Evropská unie.
A tady se dostáváme k Brexitu a co znamená pro Severní Irsko. Přestože byly formálně všechny výše uvedené teroristické organizace rozpuštěny (poslední v roce 2007), jejich členové nezmizeli, a vydávají například na YouTube velmi vážně míněná varování typu „vznikne-li opět hlídaná hranice, budou na ní oběti“, případně „vznikne-li bariéra mezi Británií a Severním Irskem, popřípadě bude-li Severní Irsko začleněno do Republiky, vezmu zbraň do ruky a poteče krev“. Od dob Troubles totiž nastala jedna zásadní změna: většinu obyvatelstva v Severním Irsku totiž teď tvoří republikáni, nikoliv unionisté, takže pokud by se konalo referendum o sjednocení Irska, stačí, jen aby všichni šli hlasovat, a dopadne pro sjednocení; což samozřejmě okamžitě vyvolá unionistický terorismus. Dojde-li k postavení hraničních kontrol mezi Severním Irskem a Republikou, znovu povstane IRA. Tohle není ani strašení, ani hypotéza, to je fakt podpořený samotnými lidmi z extremistických uskupení z obou komunit, kteří to naprosto otevřeně prohlašují, stačí jen poslouchat.
A to nejhorší je skutečnost, že ať už Brexit dopadne jakkoliv, ta hranice někde bude muset být. Whitehall (čili britská vláda) si představuje, že bude obchodovat se světem na základě pravidel Světové obchodní organizace (WTO), ale ta říkají naprosto jasně, že pokud nemají dva členové WTO (v tomto případě Británie a EU, která je člen jako celek) nějakou dohodou o volném obchodu, celní unii či další integraci, není možné diskriminovat ostatní členy WTO, a bude-li umožněna „otevřená hranice“ tak, jako dodnes, mezi EU a UK, bude UK povinno umožnit otevřený přístup na svůj trh kterémukoliv dalšímu členovi WTO, což by pro začátek naprosto jistě zničilo britské zemědělství. Kontroly tedy budou muset nastat, ať z britské (z tohoto důvodu) nebo z evropské strany (kvůli obavě z pašování ze třetích zemí skrze irskou hranici na evropský trh, které by jistě nastalo). Celní hranice tak musí být buď mezi Severním Irskem a Velkou Británií, nebo mezi Severním Irskem a Irskou republikou. Není žádná jiná možnost – a není to otázka zlé vůle Bruselu, není to prostě technicky možné.
Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud skutečně k Brexitu dojde, a pokud nedojde k žádné dohodě mezi EU a Británií (Británie hlavně ani neví, jakou dohodu vlastně chce: všechny scénáře britský parlament odmítl a žádný nepřijal), tenhle sud střelného prachu vybouchne takřka najisto.
Příští týden se můžete těšit na fotočlánek ze Severního Irska, které jsme projeli týden před brexitovým referendem (tedy v roce 2016). Mluvili jsme s mnoha lidmi, byli jsme každou chvíli v nějaké hospodě, kde jsme se ptali lidí na to, jak vidí situaci, a už tehdy, když referendum ještě nemělo své výsledky, jsme si přinesli s sebou velmi vážné varování. Stav, v jakém jsem tu společnost viděl, je totiž zhruba podobný tomu, co se říká o Jugoslávii kolem roku 1991-1992.
Mapa (London)Derry. Všimněte si státní hranice na západ od řeky Foyle, území mezi ní a řekou je celé obývané republikány.
Rozdělení (London)Derry podle etnické příslušnosti (tedy náboženství v tomto případě). Zelenou barvou jsou katolíci, tedy původní Irové, červenou a žlutou jsou místa s protestantskou (tedy původně anglickou a skotskou) komunitou.
A tady o sobě nechala IRA před několika týdny vědět v unionistické části (London)Derry. Jako zázrakem nikdo nebyl zraněn, jen pár minut před explozí okolo šlo šest mladých lidí.
Trochu na odlahcenie, ale stale k teme 😉
https://www.imdb.com/title/tt7120662/
Díky moc za oba články.
Díky za přehledně podané shrnutí severoisrského konfliktu. Bylo by možné ještě objasnit smysl a mechanismus irské pojistky dojednané premiérkou?
Smysl je ten, odsunout řešení problému s hranicí „na později“ tím, že NI zůstane pro celní účely v EU. Jádro sporu je ovšem v tom, že to je smlouva na dobu neurčitou a UK se bojí, že by to mohlo vydržet nekonečně dlouho a mohlo by to přispět ke sjednocení Irska, protože by to přeci jen vytvořilo bariéru mezi NI a zbytkem UK.
Díky za odpověď. A brexitáři mají o irské/severoirské hranici jaké představy?
Takové, že „se to nějak udělá“, případně že se hranice zabezpečí „elektronicky“. Mají představu, že se tam dají kamery, co budou skenovat registrační značky kamionů, které pojedou přes hranice a ty budou dělat celní formality někde ve vnitrozemí. Problém je v tom, že to je samozřejmě strašně děravé a pašovat přes takovou hranici by ve velkém dokázal i naprostý amatér, protože chtějí z kontrol vyloučit auta do 3,5 tuny, aby se zamezilo hrozbě terorismu. Kdokoliv fyzicky kontrolující osobní auta by si v tamních poměrech „říkal“ o dávku ze samopalu nebo o bombový útok. A to je něco, co třeba EU nemůže připustit, protože by se pak na Jednotný trh přes tuhle hranici mohlo dostat naprosto cokoliv odkudkoliv bez cel a jakékoliv – i bezpečnostní – kontroly. Z Irské republiky dál do EU už totiž žádná kontrola zboží není. Mají tedy evidentně pocit, že tam dají nějakou kontrolu nekontrolu a když kontroly zavede EU, protože bude muset, hodí to na ni a zase pojedou písničku jménem „ten zlý Brusel“..
Já mám někdy pocit, že ti politikové jsou natolik odtržení od běžného života, že vůbec neví, co se děje venku za dveřma. To hlasování o Brexitu bylo fakt podivný, ten co vlastně Brexit prosadil díky tomu, co prohlašoval a tak, hned poté, co se zjistily výsledky položil šrajtofli a zdrhl… Proč to proboha tedy tak prosazoval? Já vím, nevěřil že se to stane a naháněl si jen politické body, ale ty konce… A takhle je to se vším. Níkdo neřeší, co je vhodné pro zemi, pro stát, pro lidi, ale co je vhodné pro něj, maximálně ještě pro jeho stranu. A pak to tak vypadá, společnost totálně rozdělená a hádající se do krve A sociální sítě to jen podporují, bohužel.
Díky za velmi dobře podaný přehled, opravdu si těch článků moc vážím, je za nimi obrovská znalost a řekla bych i spousta práce.
Tohle se naprosto klidně může přelít na Bristký ostrov, nedejbože na kontinent. Abychom nakonec nelitovali všichni. Nevím co by se muselo stát, aby se za tím udělala černá čára.
Pokud jde o Británii, tak tam by rozbuškou mohlo být určování, kdo je, či není „pravý Skot“, ale naštěstí Skoti jsou v tomhle (zatím) rozumní. Co se kontinentu týče, tak na něm je samozřejmě ETA a Baskicko, ale to dostalo takovou autonomii, že mu to zatím stačí, a to jak ve Španělsku, tak ve Francii. Katalánsko má výbušný potenciál dostatečný, to už jsme viděli. Židovské komunity ve Francii, Německu, Švédsku, Norsku, Belgii, Nizozemí, Irsku, UK i mnoha dalších zemích čelí eskalaci útlaku vůči nim, a je možné, že začnou postupně mizet a stěhovat se do Izraele nebo do USA. Bosna začíná být znovu divná, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se něco semlelo tam.
A to ani nemluvím o všech národech bez vlastních států, které se nebouří jenom proto, že země, v nichž žijí, drží na uzdě EU. Stačilo by, aby Francie, Španělsko, Itálie, Maďarsko a některé další země přestala EU držet na uzdě a máme tu na krku další horkokrevné národy, které klidně vezmou do rukou bomby a samopaly: nabízejí se, kromě výše uvedených, například Bretonci nebo Korsičané.
Myslel jsem spíš souboj těchto frakcí IRA mimo teritorium nebo mstu přímo v Londýně či jinde
Ony by si to nerozdávaly v Londýně, spíš by útočily v Londýně nebo v Dublinu nebo kdekoliv jinde v UK na civilisty „druhé strany“.
A jinak takhle vypadá (London)Derry dnes – je to tedy pěkně drsná podívaná. https://www.google.no/search?q=derry+murals&client=opera&hs=srG&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwji3t6wuvLgAhVDDuwKHXuhA4oQ_AUIDigB&biw=1920&bih=939#imgrc=_
Irsko a Skotsko převážně hlasovali pro setrvání v EU. Obyvatelé Irska ví, že i když je teď relativní příměří, tak válka může kdykoliv okamžitě znovu vypuknout. Jenomže vládě co si sedí tady v Londýně to nějak nedochází a hlavně jim na nikom asi nejak zvlášt nezáleží. Hlavně, že potěšili xenofobní davy a zůstali u moci o něco déle
Oni toho nevěděli víc. Nejhorší na tom je, že Whitehall ani nevěděl, jak EU funguje, jak funguje zahraniční obchod v „základní pozici“, nechápali ani takové věci, že Británie nemá WTO schedules, a že si je bude muset vyjednat proti vetu takových zemí, jako je třeba Argentina, která na tom samozřejmě bude rejžovat o sto šest… Celé je to vlastně hrozně amatérské.
Když vláda sama tápe, jak asi informovala obyvatele před hlasováním, co všechno bude brexit znamenat, aby se mohli kvalifikovaně rozhodnout. Ačkoliv – většina lidí se stejně o tyto věci nezajímá a na osvěti kašle a pak jde hlasovat na základě nějakých svých představ. Ale ty konce potom!
Netušila jsem, že ozbrojený konflikt de facto stále doutná.
Jak níže píše Paul Garnell, stačí se podívat na jejich diskusní fóra a projet si trochu internet, člověk tam ani nemusí jezdit, aby viděl, že stačí maličko, a hned se obě strany rozpomenou na to, kde mají všechny samopaly, granáty, bomby a určitě ještě nějaké novinky v podobě zápalných dronů a podobně. Stačí se jenom podívat na ty příšerné vatry, co každoročně pálí a hlavně co na nich pálí…
Tady jsou nějaké detaily o těch vatrách:
Od unionistů: https://www.bbc.com/news/av/uk-northern-ireland-44799809/eleventh-night-bonfires-culture-and-controversy
Od republikánů: https://www.bbc.com/news/uk-northern-ireland-foyle-west-45203576
Tohle se třeba dělo v (London)Derry i Belfastu loni:
Teď si představ referendum u nás s lidmi zmanipulovanymi Zemanovymi proruskymi nohsledy a Okamurou. Dost mě tahle představa děsí. Snad alespoň pro někoho bude Brexit varováním. Samozřejmě UK je země jiné velikosti a významu, ale naše problémy by vůbec nebyly malé.
část toho,co popisuješ mi silně připomnělo film Gangy New Yorku a nakonec mi došlo,že tam se řezali taky Irové…..
Tak oni Irové jsou v dobrém i ve zlém takový Balkán. Na jednu stranu to jsou zlatí lidi, co by se rozdělili o to poslední, co mají, velmi přátelští k těm, co nepovažují za své nepřátele, pohostinní, atd. atd., ale zároveň velice „klanoví“ a „teritoriální“ a ochotní sáhnout ke zbraním velmi, velmi rychle, když na to přijde, s takovým tím balkánským temperamentem a ještě s tendencí mít blízko k alkoholu, který tohle všechno ještě akceleruje.
Já znám Irsko a Iry jen z knih. Ty konflikty ale probleskovaly i v těch knížkách, toho si nešlo nevšimnout. Snahy Jindřicha VIII o odchod z područí církve jsem docela chápala, i když jeho pohnutky neměly nic společného se zájmy království. Jenže následky byly děsivé a táhnou se vlastně dodnes.
Já mám ale jednu vzpomínku, kterou nezapomenu do konce života. Před mnoha lety proběhl ve zprávách šot, kdy děti, jdoucí první den do školy, slavnostně oblečené a důležitě se tvářící, procházely bohužel tou nesprávnou čtvtí. A byly přivítány kamením. A tak místo krásné vzpomínky na první školní den zůstaly vzpomínky na bolest, strach, slzy a krev. A tímhle mi Irové hodně klesli. Obě strany. Tohle se prostě dětem nedělá.
No tohle je asi nejslavnější fotka z Troubles:
Ano, to je tak výstižné, až to zamrazí. Ale tehdy to byly zástupy vrhačů kamení po cele délce ulice. Rozháněli to až policisté na koních.
Byl hezký podzimní den.
přesně jsi je vystihl…..a přesto je mám moc ráda, muziku a whisky mají hodně dobrou…
Myslím, že to jde hodně ruku v ruce. Muzika, kultura, jídlo, pití, to všechno jde ruku v ruce s temperamentem, který na druhou stranu vede k tomuhle… ostatně viz celý Balkán včetně Řecka a Turecka.
moje oblíbená kapela je Dubliners
https://www.youtube.com/watch?v=wjjh5EmkKCA
Přes tři a půl tisíce mrtvých! Jedním gangem zabitých 150 náhodně vybraných civilistů… a to máme být ta civilizovaná Evropa, kde se Britové považují za nejcivilizovanější z civilizovaných. Fuj.
A teď se tomu znovu otvírají dveře…
No právě na tom je nejvíc šokující to, že většina lidí v Evropě, a to ani v UK, neví o existenci unionistických teroristických organizací, ani o tom, co dělaly. Většina lidí, když už o Troubles něco ví, má za to, že boj byl mezi IRA a britskou policií a armádou, ale tenhle rozměr jim uniká. Zatímco Irové jsou svým „balkánským“ charakterem celkem proslulí, hodně lidí si neumí představit britský terorismus konaný ve jménu královny (samozřejmě, aniž by ona o to stála, ale jejím jménem to vedli). A ono ho bylo víc, než dost: bombové útoky, sabotáže irských železnic, střelba do náhodných civilistů, pogromy…
Je pravda, že pokud se řekne Severní Irsko, řekne se zároveň IRA; o jejich frakcích a další bojových protiuskupení se už nemluví.
Ono je to ještě o něco horší – to bude vidět ve fotočlánku – IRA měla/“má“ stále ještě dobré vazby na ETA, FARC, Hamás, Hizballáh a podobné organizace; dodnes je třeba západní břeh (London)Derry plný velmi hezky vyvedených maleb zobrazujících přátelství s výše uvedenými entitami…
Když jsem o tomto slyšel poprvé, udělal jsem si menší tour po irských „bojovnějších“ fórech. Naprosto vážně tam padají hlášky typu „V den kdy tam postaví závory vezmu v noci nůž a to zk…ýho cockneyho tam podříznu jako prase.“ A neviděl jsem jediného člověka, co by přiznal, že je z Ulsteru nebo Derry a hlasoval pro Brexit. Fakt ani jednoho. Ti lidé se nenávidí až za hrob, dvě tři generace zpátky. Zabíjet se přestali jenom kvůli „bojové únavě,“ kolovala hláška, že v Ulsteru není jediná rodina, jejichž člen během tří generací nebyl v IRA, není mrtvý nebo neseděl ve vězení. (A s vězni z IRA se zacházelo v britských věznicích často úděsně.) Teď to hrozí začít nanovo. A když tohle napíšeš nějak na český web, dočkáš se akorát nadávek do „bruselských svazáčků…“
Jinak o Troubles, po jednom opravdu zlém masakru, natočili Cranberries tuhle písničku:
Poznámka: šlo o vraždu dvou malých kluků rukama IRA v anglickém Warringtonu.
A tady jsou ti kluci, co je zabila IRA:
Ke sve hanbe priznavam, ze deni ve svete sleduji min, nez bych asi mela – proto jsem vdecna za Andyho texty.
Byla jsem presvedcena, ze vztahy mezi UK a Irskem sé srovnaly do te miry, ze uz aspon zanechaly obe strany teroristickych akci – ó já naiva!
A tento aspekt ohledne Brexitu mi vubec neprisel na mysl.
Vztahy mezi UK a Irskem jsou dobré. Vztahy mezi unionisty a republikány v NI jsou naprosto příšerné a že se vraždí jenom tak jednou až dvakrát za rok je obrovský úspěch. Obě strany přitom jsou připravené na to, si jít po krku v první možný moment, kdy k tomu dostanou nějakou záminku. Mír, který tam je, je velmi křehký.
V podstatě součástí problému je, že Sinn Féin a různí „volní radikálové“ (bývalá IRA, dnes „v civilu“) Dublin neposlouchají a totéž platí o unionistických teroristech a extremistech: oni nejenže neposlechnou Londýn, oni neposlechnou ani Stormont (severoirský parlament).
A chteji ti volni radikalove vubec dosahnout neceho pozitivniho, nebo jen jedou po linii >my vam ukazeme, zac je toho loket<?
No, jedni chtějí dosáhnout sjednoceného Irska a druzí zase zachování britské vlády nad NI… tu představu mají hodně jasnou.
Díky za pokračování článku ze včerejška. Myslím, že nad těmito důsledky Brexitu většina z nás nepřemýšlela.
Nad tím nepřemýšlel ani Westminster, ani spousta lidí v Anglii. Co hůř: ozývaly se / ozývají se vážně míněné hlasy, že by se to přeci dalo vyřešit tím, že z EU vystoupí i Irsko (které tam chce být), a přidá se k Británii. Celkem hezky to ukazuje, jak málo o historii svého impéria běžní Britové, a zejména pak Angličané, vědí, protože to je návrh pomalu jako kdyby Slovákům někdo navrhoval „návrat do uherské domoviny“. Jinak nedávno jsem četl článek o Irech v Londýně, a hodně z nich zažívá to, že je dodnes Angličané neberou jako jiný národ; že k nim mají přístup typu „no jo, formálně jste sice samostatní a máte svou republiku, ale jste pořád v zásadě naši, mrk mrk“.
Cože? To s tím vystoupením Irska z EU bylo fakt řečeno? Opravdu se ti Angličané zbláznili? (fubar)
Ve formě vypouštění balonků od některých politiků do médií ano. A v diskusích pod těmito články bylo celkem dost souhlasných názorů, hodně se to neslo v duchu „my ostrované si přeci rozumíme“.
Checheche – něco jako My, Slované… (headbang)
Jj, ono je to hodně podobné. Hodně Angličanů si naprosto upřímně myslí, že Irové je přeci musejí mít rádi, protože jsou „jedna rodina“; a kdo to tak nevidí, tak toho vidí pomalu jak nějakého sympatizanta IRA, nebo tak něco…