Možná to znáte také. Otevřete schránku a mezi vcelku očekávanými položkami na vás vykoukne obálka, která zjevně obsahuje něco víc než jen nějaký papír. Pokud jste na tom jako já, sváří se ve vás v ten moment podráždění s jistým pocitem rezignace – zase po vás někdo chce peníze, a přitom tak trochu vydírá.
Pokud jde o charitu, přispívám různě, záleží na účelu. Roky ráda podporuju Akci na Zvířetníku, tam výjimky nedělám. U jiných záleží na situaci. Podstatné je, že se rozhoduju já, ať už podpořím cokoliv – Lékaře bez hranic, Člověka v tísni, Konto bariéry, Ježíškova vnoučata, příležitostně různé útulky… jak to přijde. Ony obálky jsou však něco jiného.
Říkám tomu sázka na špatné svědomí. Bez mého přičinění mi přijde dopis s prosbou o peníze – obvykle na nějaký zjevně bohulibý účel. K tomu je ovšem přidán nevyžádaný dárek. Klasicky propiska, ale už jsem zažila i malý kalendář nebo dokonce tašku.
Ok, pravidelně platím za pohledy od UMÚN, ale u ostatních váhám – i proto, že jich je čím dál tím víc. Jako by si hezky vzájemně dávali tipy na lidi, kteří se nechají obměkčit. Dlouho to byly jen Loutky v nemocnici, pak přišla Mamma Help, Helppes a další. Když se mi to stalo naposledy, tak mě doopravdy dostalo, jak je tato technika vylepšuje – na té propisce je dokonce mé jméno!
A moje dilema se prohlubuje. Ráda dám, když mohu. Jenže nesnáším, když mě někdo vydírá – a co jiného je tohle zasílání dárečků? Vidíš, něco jsi dostala, tak plať! Co na tom, že o to nestojíš. Poslední dobou mám chuť vzít milou obálku a bez snahy o třídění odpadu ji hodit rovnou do vedle stojící popelnice!
Ach jo… asi zase nějaké peníze pošlu – výcvik asistenčních psů je něco, co chápu a výsledky jsou jasně patrné. Jenže. Jenže!!! Vadí mi to čím dál víc a mám na sebe vztek, že se tímto primitivním trikem nechám ovlivnit. Prostě bych se ráda rozhodovala bez nátlaku. Protože… jestli to takhle půjde dál, budu to do té popelnice opravdu bez čtení (a třídění:)) házet. Nejsem si jistá, jestli autoři těchto kampaní s podobným výsledkem počítají.
A tak by mě zajímalo, jak to máte vy. Také vám chodí tyto prosby o peníze vyfutrované dárečkem? Jak to na vás působí? Chápu, že s tím jiní lidé problémy mít nemusí, zajímá mě prostě váš názor. Ostatně, jak se nad charitou rozhodujete vy?
Včera jsem se v Brně zúčastnil výroční schůze Orchideaklubu. Zaplatil členský příspěvek, vyfasoval další číslo klubového časopisu, pokecal s kolegy, ukázal pár fotek, (několik desítek A trojek a dvě A jedničky) a dohodli jsme rámcově letošní program, čili kdy, kam,jak, kdo s kým a na co. Za loňský rok se objevilo několik dalších nových orchidejových lokalit a na nich velice vzácné, velmi dekorativní a široké veřejnosti neznámé druhy. (např. Jazýček jaderský). Problém je v tom, že naše orchideje, až na několik málo výjimek, nelze zavést do kultury; jednak proto, že se to nesmí, neb jsou chráněné a hlavně proto, že mimo přírodní stanoviště ze semen nevyklíčí a po případném přesazení zahynou. Takže kdo se s nimi chce osobně seznámit, musí vědět, kde rostou a vyjet za nimi ve vhodný čas přímo na místo.
Tak na tohle má máma uplatnila celkem jednoduchý recept. Jen to chtělo vydržet. I ona leckde přispívala, ale začalo to všechno přerůstat přes hlavu. Ty společnosti i nám posílaly různé dárky. Tak jim to začala posílat zpátky v neotevřenych obálkach. Nějakou dobu to trvalo, ale přestali to většinou posílat. Píšu z mobilu, proto mi tam občas chybí nějaká čárka.
moje mati je na ulici hotovy ‚oslicku otres se‘ – dava kazdemu. a co se jednou spletla a na slozence variabilni CTYRMISTNE cislo vyplnila do placene castky, tluste obalky ji domu primo prsi 😀
Proč mě při čtení tvého příspěvku přišla na mysl hyena? Coby symbol, ne pěkné zvíře…
Dede, zase slovo do pranice. jelikož nepodnikám a pěšky se pohybuji jen mizerně a s chodítkem, nikdo mne žádným uvedeným způsobem neotravuje.Na ulici nikomu nic nedávám,přispívám trošku věcmi do zvířetnické aukce ,pravidelně neodmítnu dát do kasičky Tříkrálové sbírky, a pak pravidelně posílám pár stokorun na účet plzeňského Ledovce, což je nezisková organizace, která se opravdu poctivě, velmi obětavě a hlavně s velkou profesionalitou stará o lidi s normální mentalitou, ale postižené schizofrenií nebo maniodepresivitou apod.Mám velmi osobní zkušenost s jejich bezvadnou prací z rodiny. Ledovec totiž najímá vícepokojové byty v Plzni, které trochu po dohodě s majitelem stavebně upravuje, aby poté do těchto bytů umisťuje své nemocné klienty, kteří si už prošli peklem nemoci i drsnou psychiatrickou léčbou. Jseem toho názoru, že pro takovéhle lidi právě tohle může být a fakt i bývá cesta, jak ze zajetí nemoci uniknout. LEDOVEC NECHÁVÁ KLIENTY BYDLIT JEN PO DOBU 1,2, NEJVÍCE TŘÍ LET. Pracovníci Ledovce říkají, že své klienty jen nastartují a nasměrují správným směrem do života.Každý klient má v bytě sám pro sebe pokoj a pokud nemají dost financí, mohou bydlitn s někým druhým v jedné místnosti. Zcela dobře přístroji i nádobím vybavená kuchyň je společná, společné je i sociální zařízení, obývací pokoj s televizí a a pc. Svůj pokoj si může každý klient zamykat. A aby měl Ledovec přehled o stavu klientů i najatého bytu, občas do bytu zavítá terapeut . Tohle je jediná organizace, která se takto stará právě o tyhle klienty.Ráda přispěju na jejich účet.KLIENTI SI PLATÍ BYT Z VELKÉ ČÁSTI ZE SVÝCH ID, za méně majetné částečně doplácí Ledovec.Každý klient má pokoj plně vybavený nábytkem, má od Ledovce rozkládací sušák na své osobní prádlo, prošívanou přikrývku s polštářem a ložní prádlo.Vím dobře, jak je této organizaci každé korunky třeba. Tohle má obrovský smysl.
LENKO, JE MOC DOBRÉ MLUVIT O TAKOVÝCHTO AKTIVITÁCH A ORGANIZACÍCH – LIDÉ JE POTŘEBUJÍ A TY ORGANIZACE ZASE POTŘEBUJÍ PODPORU OD LIDÍ. (inlove)
Dede, o plzeňském Ledovci jsem psala asi přede dvěma roky, ale na hadech. To bylo taky proto, že Ledovec tehdy soutěžil o grant na své činnosti.Však i zdejší Míša o něm ví taky hodně, však u nich dělala a možná ještě dělá jako dobrovlnice pro práci s rodiči a blízkými takto nemocných. Tohle ja fakt skvěle fungující neziskovka a ti lidé tam pracují za velice malé peníze.Své o tom ví i Jovíci.pokud vím, tak Ledovec je jediná organizace, která se stará o mentálně zdravé jedince s touhle diagnózou. Bylo by fakt náramně dobré, kdyby podobné organizace fungovaly i mimo Plzeň. Chráněnýžch dílen i ubytování je po celé republice mnohem více, ale na všech těchto místech o mentálnen zdravé schizofreniky nestojí vůbec nikde.Do těchto zařízení přijmou pouze mentálně postižené jedince. Ačkoli je Ledovec organizace vyjímečně dobře fungující, bohužel do svých chráněných bytů může přijímat pouze zlomek lidí z Plzně a části západních Čech. Na širší klientelu mimoplzeňskou nezbývá kapacita. Je moc málo majitelů velkých bytů, kteří jsou ochotni pronajmout byt za trochu slušnou cenu a hlavně pro duševně nemocné nájemníky. Chvála Bohu aspoň za tenhle Ledovec!
Tohle všechno by měl dělat stát. Za to, co si od nás vybere na daních a kolik úředníků zaměstnává by to měl zmáknout levou zadní.
Stát radši zafinancuje aktivistům cesty do nějaké zádele, aby učili domorodce kopat latríny, a tisíc podobných ptákovin.
V případě Ledovce stát pokrývá 85%, klienti 7%, dary 5%.
Člověk v tísni – stát 8%, připočteme-li operační programy, tak celkem 11%.
Lékaři bez hranic nemají od státu ani korunu.
Navíc ty akce si od ČvT stát sám objednává, čili je dělají za něj (a laciněji)…
Outsorcing není nikdy levnější, než vlastní zdroje. Jen se tak tváří, protože peníze na něj se berou z jiné obálky.
No tak to jsem opravdu ráda, že jde o státní projekty a že stát na ně neposílá vlastní úředníky. Ráda bych viděla, anebo spíš radši ani neviděla, kolik podobných projektů má náš stát v plánu.
Znáte dokument „Pod sluncem tma“? Tenhle obyčejný dokument je opravdu trefnou výpovědí o osudech některých forem rozvojové pomoci, mezi které patří mimo jiné i výše zmíněné latríny, na které jsem kápla zrovna v těchto dnech úplně náhodně a které jsou jen takovým zobecněním.
Inu, každý dělá nejraději to, na co stačí. Kvalifikovaná a smysluplná práce s kvalitními výsledky vyžaduje kvalitní vzdělání, praxi, myslící mozek a šikovné ruce. Naši politici mají toho všeho buď mikroskopicky málo, nebo vůbec nic, (i když několik výjimek by se našlo, ale ti jsou za to, že jsou chytřejší, než zbylý dav, buzerováni). Když se takový výlet do Afriky náhodou výsledkově nezadaří, nic se neděje, nikdo se nemusí z ničeho zodpovídat a koryto není nijak ohroženo. A že prachy proletěly komínem? No a o co jde, vždyť jsou státní a tudíž ničí! A teď se našel rejpal, který by nám to chtěl kazit! Hrrr na něj! (rofl)
Charita by se měla řídit dle původní proklamace – ať neví levice, co dává pravice. Proto mi obzvlášť fascinují různí politici či hvězdy šoubyznysu, kteří se nikdy neopomenou nenápadně zmínit, kolikže na tu Charitu přispěli. Hlavně když si to můžou odečíst z daní, že. 😛
Mám to taky nastavené adresně. Zvířetníci ano a pak se vždy dobře rozhodne,pak na Tříkrálovou sbírku,to jó a jednomu neziskovému sdružení, kde je kamarádka ředitelka a starají se v PR o mentálně postižené děti i dospělé,taky vím, co všechno ona pro ně dělá a jak se potýká s financováním a na víc stejně nemám, takže si svědomí může hlodat jak se mu líbí.
Já přispívám pravidelně útulku Tibet, a to z jednoho prostého důvodu – byli jediní, kdo mi pomohli, když jsem měla na zahradě „překočkováno“ a byla už opravdu zoufalá a nevěděla, co dělat. Alžběta Humlíčková mi velmi ochotně vzala kočku s dvěma koťaty. Už jsou dávno někde po rodinách, ale příspěvek na tři kočky, které jsem slíbila platit, když si je vezme, platím dodnes. Ten útulek si to zaslouží. A jestli někdy budu plánovat vzít domů kotě (nebo dvě) – tak jedině od Alžběty. Abych třeba zas pomohla já jí.
Jinak to mám podobné jako spousta vás – nic nevyžádaného nechci, pokud hodlám někam mé peníze dát, rozhodnu se sama. Občas přispěju, ne že ne, ale ne každému, kdo natáhne ruku. To bych daleko nedošla…
a dnešní článek na idnes.cz
Mnoho desítek lidí uvěřilo tklivému příběhu o onkologicky nemocném chlapci Vojtíškovi. Na sbírkový účet určený na jeho podporu poslaly stovky tisíc korun. Všechno to ale byl jeden velký podvod. Havlíčkobrodští policisté nyní uzavřeli jeho vyšetřování. Dvěma podvodnicím hrozí pětileté vězení.
Zdroj: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/podvod-policie-vysetrovani-kriminal-vezeni-havlickuv-brod-sbirka-chlapec-nemoc-vysocina.A190221_125040_jihlava-zpravy_mv
a nedávno na twitteru …
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/blondata-behna-suchar-kauza-twitter-skandal-penize.A181220_102551_domaci_kuce
Kauza Blonďatá Běhna mi spíš než citovou manipulaci v oblasti charity připomíná případy, kdy přitroublé ženské posílají například fiktivním „americkým vojákům v nesnázích“, které znají jen přes internet, a to ještě prostřednictvím překladače, až statisíce, a pak si chodí stěžovat na policii, že internetový milenec beze stopy zmizel a že byly okradeny. Abych byla genderově vyvážená, dělají to i muži, kteří tak zachraňují křehké, například ukrajinské krásky v bezvýchodné situaci, ale to jsou spíše zřídkavé případy.
Jsou to samozřejmě trestné činy, podvody, pro to není žádný pardon, ale v tomhle případě je každý svého štěstí strůjcem.
Tohle bych opravdu trestala, protože je to hyenismus na lidské dobré vůli – která může příště někde moc chybět.
Jojo, o sbírce pro Vojtíška jsem to před chvílí četla pro změnu na Novinkách. Článek jak na zavolanou k dnešnímu tématu.
Podporuji dlouhodobě pravidelnou měsíční splátkou Člověka v tísni a Lékaře bez hranic. Obálky mi neposílají, všechny informace probíhají mailem. Na ostatní „výzvy – žádosti“ nereaguji, a musím se přiznat, že mnohdy ani obálku nerozlepím. Mám „svého“ prodejce Nového prostoru a když je čas, ráda si s ním popovídám.
Mám i jeden „Nový prostor“ (The Big Issue) zakoupený v Londýně na titulní straně Tom Jones 🙂 Když jsem to říkala „svému“ prodejci, vyprávěl mi, že má zákazníka, který je kupuje na svým cestách po světě a má už hezkou sbírku. Vánoční a velikonoční přání kupuji od Konto Bariéry.Pokud mě někdo na ulici zastaví, omluvím se, že už „své projekty“ mám.
Tak s tímhle nemám nejmenší problém. Vyhazuju to bez rozpaků tak, jak to vyndám ze schránky, ani to neotevírám. Propisky už mi dávno nechodí. Jako by si ty organizace skutečně předávaly informace o tom, kdo platí a z koho nedostanou nic. V posledních letech mi chodí vlastně už jen mimořádně vytrvalí Lékaři bez hranic a tato ziskovka u mě nemá šanci ani na jednu jedinou korunu.
Na ulici nedávám nikomu nic. Jednu dobu jsem vypadala tak nějak jako taková postarší hodná=blbá tetina, takže se na mě ty pouliční týpky lepily. Poprvé odmítám slušně, když nedají pokoj, tak už pak drsně. Párkrát jsem se stala i terčem naštěstí jen slovního útoku za to, že jsem nic nedala. Používané výrazivo bylo vždycky „husté“, ani bych nevěřila, za co všechno můžu být označena 😀 . Pak jsem tak nějak samovolně změnila image a už mi dávají pokoj.
Na charitu přispívám dlouhá léta pravidelně i nárazově podle vlastního uvážení. Jinak se vydírat nenechám. Stejně jako jsem imunní vůči reklamě, jsem imunní i vůči těmhle praktikám.
Mám to, koukám, jako všichni. Ze začátku jsme párkrát na základě těch propiskových dopisů něco poslali, pak se rozneslo, že jsme davajkové, a málem se nám tlusté obálky nevešly do schránky. Takže ne, už nedáváme.
Dávám na Akci, na Ježíškova vnoučata a čas od času na něco, co nás zrovna zaujme.
Na ulici zásadně ne (práce v centru Prahy člověka obrní značnou dávkou asertivity), v telefonu jsem ještě horší (děkuji, nemám zájem, na shledanou, cvak).
Kdysi dávno by chodily obálky a i telefon občas zazvonil. Zjistil jsem, která firma obálky posílá a napsal jim, že si nepřeji, aby mne nadále kontaktovali. Poslechli, jinak bych je napráskal na ÚOOÚ a tučná pokuta by je neminula. Telefony z neznámých čísel zvedám tak, že řeknu: Ano? a když zjistím, o co go, okamžitě a beze slova zavěsím, (anonymní předplacená SIM) a operátorovi jsem zakázal telemarketing. A pokud jde o byznys s osobními daty, měl by být zákonem zakázán a tvrdě trestán.
Stejná obálka se žlutou propiskou a mým jménem mi taky nedávno přišla. Nemám to ráda, ale tady jsem podlehla. Myslím, že Helppes je solidní organizace, lehce jsem si proběhla jejich stránky. Jinak pravidelně posílám příspěvek pro UMÚN a dvakrát ročně plním misky ve vybraném kočičím depozitu v rámci akce Splněných přání.
A když už jsme u tohoto tématu, pokud přispíváte na bohulibé účely,nezapomeňte si vyžádat od příjemce daru potvrzení a odečíst si pak částku darů od daňového základu – ta možnost platí to i pro zaměstnance!
na dobročinné účely přispíváme ( celá rodina, zdejší i moravská) přímo a podle vlastního uvážení. toto sděluji i otravům na ulici ( vyjímám studenty, kteří pravidelně nabízejí žluté kvítky). citový nátlak snesu výhradně od našich koček, pokud to na mě zkusí někdo jiný, zatvrdím se :-)dopisy mi ( naštěstí) nechodí, z výše popsaného důvodu bych je hodila do koše. Ještě mám v živé paměti, jak dopis se žádostí o příspěvek od Mamma Help vyděsil moje rodiče, protože přišel na jejich adresu, kterou MH získal tím, že jsme byli pracovně v kontaktu a použil ji bez mého vědomí ( já v té době bydlela jinde). Tenkrát jsem řádila jak černá ruka – jestli měli do té doby moji podporu, po tomto jsem se zasekla 🙁
Mě naštěstí tyto dopisy moc nechodí.
Bude to zřejmě tím, že nemám živnostenský list.
Občas přijdou přijde něco od Lékařů bez hranic a těm jsem přispěla.
Protože léčí a pomáhají na místě.
Jinak každý měsíc podporuji 2 kočičí útulky určitou finanční částkou už pár let. V jednom jsme se byli s manželem podívat a u druhého také vím, že to jde na kočičky.
Jednou mě zastavil na Zličíně před Metropolí chlap s plakátem a říkal, abych přispěla na nespravedlivě odsouzené. Byla jsem unavená a uchozená a tak jsem jen lakonicky řekla :
“ Mám postižené dítě a přispívám na kočičí útulky, myslím si že pro svět dělám dost. “
A odkráčela jsem.
O těch Lékařích bez hranic si moc iluzí nedělěj, Míšo. Někdy si prostuduj koho a kde a jak léčí. 😛
Čím větší a halasnější tzv. humanitární organizace, tím méně prostředků se dostane ke skutečně potřebným. MSF budou podobná černá díra a žumpa jako třeba Oxfam a podobné organizace. Kšeftování, tunel a sexuální turistika za peníze důvěřivých dárců (chuckle) .
Pokud jde o Člověka v tísni, zrovna včera jsem kápla na tenhle článek https://1url.cz/jMGYx . Fakt nevím, jestli se mám smát, nebo co. Radši to nekomentuju. Ještě že jim nepřispívám, asi by mě kleplo 😀 .
Můžu se zeptat, co je špatného na hygienické osvětě?
Hygienická osvěta je OK. Ale představ si, jak bude tenhle projekt vypadat třeba za rok. Dnes ti lidé chodí kálet do okolního lesa nebo nějakého roští, což je celkem normální. Ve vesnici samotné je tedy relativně čisto, alespoň co se výkalů týče. Samozřejmě to přitahuje nějaký hmyz a při dešti se to buď spláchne po povrchu do nějaké řeky, nebo se to vsákne do země. A teď si každý u svého domu ve vesnici vykope latrínu a bude ji svědomitě plnit. Bude to lákat hmyz, bude se to vsakovat do země, takže žádná změna, a bude to navíc hrůzostrašně zapáchat každému přímo přede dveřmi. I suchý záchod potřebuje čas od času nějakou údržbu – vyvézt a zkompostovat nebo nějak chemicky upravit, a taky nějak uklidit a vyčistit dostupné části, což se s největší pravděpodobností dělat nebude. Myslím, že to není třeba nijak dál rozebírat, každý si to snad dovede představit.
Myslím, že tyhle projekty nejsou tak úplně nedomyšlené, jak by se mohlo zdát ze stručné zprávy.
Do latrin se dřív pravidelně sypalo chlorové vápno. Dnes už ho asi nseženete a Sanytol, nebo Savo není to pravé ořechové. A pokud se průsak z latriny nějak dostane do zdrojů podzemních vod, je průšvih.
V Oslo se mi nestalo, že by mne někdo zastavil s prosbou o příspěvek, v Praze s úsměvem odpovím ne, nemám zájem. Ale je fakt, že chvíli ze sebe setřásám trochu rozpačitý pocit. Neměla bych, leč… Sama z vlastní vůle posílám příspěvek Slepeckému svazu a jednomu soukromému útulku. Ti dvakrát ročně pořádají den otevřených dveří s různými aktivitami na vlastním velikém pozemku a spřízněný lid si sebou může přivést i vlastní zvěř. Ty podporuji ráda, věřím jim. Důležité pro mne je, že jsem si ty, kteří potřebují pomoc vybrala sama a nebyla nikým manipulována. Propisky mám svoje.
tohle popsal hezky lodge v terapii: je bohaty, tak dava, ale vi ze i kdyby daval 10x vice, stejne to bude jen ‚krabice kapesniku na vysouseni more‘. a take zminuje ze si charity seznamy predavaji 😉
my jsme to resili uz kdysi davno… probrali jsme ruzne potrebne, rozhodli se pro jednu organizaci (tehdy to byla modra tkanicka – le lacet bleu, od te doby uz ji absorboval handicap international*) a zavedli kazdomesicni trvaly prikaz.
mozna se na to da koukat jako na uspani svedomi… ale cely svet nespasime at dame kolik dame.
a obcas kupujeme pohlednie a pranicka od unicefu.
nebo prispejem adresne,to je taky asi nejvic uspokojujici 🙂
*samo to bylo davno predtim nez jsme vubec meli deti a nez jsme se dozvedeli o handicapu dcerky
Mě už taky všichni vynechali a já sám jsem to před léty také vyřešil trvalým příkazem pro Pomocné tlapky, což je pro mne ideální pomoc pejskům a lidem zároveň 🙂 …
Dede,
tak si zasponzoruj svého asistenčního psa, ostatně,máš je obě vycvičené jako záchranáře…takže sponzoruješ dostatečně a dva…teda dvě….
ročně 7 propisek, kdysi jsem to posílala zpět adreátovi s tím, že kdyby ty náklady, co mají s tužkama, papírem,poštovným, dali do tý charity, že nebudou muset tyhle vyděračský akce dělat…
podporuji koho chci já, za svoj epeníze…já si o nich rozhoduji a tohle vydírání na mne dávno neplatí…
když začnu platit jedno africký mimino a budu ho do dospělosti sponzorovat, přijde pak jako dospělej inženýr nebo doktor obohatit Evropu??? Děkuju,nechci…
u koček a jiných zvířat si říkám, když bezmocně brečím, že nezacháním všechny,ale některým mohu pomoci a hlavně,chci jim pomoci…
je to prostě o chtění…a mimochodem, někdy ta propiska ani nepíše….
PS: pokud jsem v něčích očích rasista a xenofob, je to jeho názor….
To africké mimino bude mít za 15 let dalších 10 – 15 hladových mimin.
realisticky a možná hnusně řečeno, nebude, hodně jich nedožije do druhého dne….Unicef nás tím krmí dnes a denně….
Děláš dobře. Pokud budeme zachraňovat negramotné afričany, kteříse umějí jen množit, ale pro život v Evropě jsou naprosto nepoužitelní, až na několik málo jedinců, dopadneme nakonec tak, že nás přemnožení afričané sežerou – načež umřou hlady, protože parazit, který svého hostitele zabije, umírá s ním.
Možná budu trochu za exota. Zažila jsem ošklivé 2 roky, kdy jsem měla problém koupit dětem svačinu do školy. Po zlepšení situace dávám, párkrát Fond ohrožených děží, sem tam i přímo na ulici něco vydoluji. Co mám psy, i z útulku, posílám přímo útulkům nebo např. na operaci konkrétního zvířete, loni Dogpoint, Hnutí Duha. Trvalý příkaz od loňska mám vydaný ve prospěch veverek, přečetla jsem úžasnou knížku Veveřácká kronika a veverky zvítězily, Soukupovi jsou skvělí. Onu obálku s propiskou jsem před pár dny dostala také, loni myslím od někoho jiného také, nereaguji, přijde mi to divné, že někdo natiskne mé jméno na propisku a přispěj…. to ne, musím chtít v té chvíli já, i když proč to dělám… rodiče ani děti by mě nepochválili, ale neví o tom.
Koukám, že ty obálky začnu zahazovat s klidnějším svědomím 🙂
Jinak už jsme ustoupili od trvalého příkazu pro jednu charitu (měli jsme tak nastavený po mnoho let Fond ohrožených dětí) a teď podporujeme jednotlivé projekt, které nám připadají smysluplné. Ona každá charita může časem „zvlčet“, může mít různé přešlapy, je lepší být ostražitý 🙂
Na ulici obvykle nedávám nic. jen sem tam… když je někdo opravdu originální 😛
Souhlas, také přispívám dle vlastního uvážení. A pokud se týká nevyžádaných dárků, několikrát jsem s díky vrátila zpět a zatím mám pokoj (abych to nezakřikla…).
Jaký máte pocit z výběrčích na ulici? Když jsem slečně nabídla místo peněz na psí útulek dovezení granulí přímo na místo, tak ten její pohled přímo zabíjel. Nechci házet všechny do stejného pytle, ale červíček pochybností hlodá…
Všechno je to jen podvod, stejně, jako církve. nejsnáze se vydělává na lidské hlouposti; stačí jemně zabrnkat na city a naivních troubů, kteří udělají Oslíčku otřes se, se najde vždy dost. A většina těch neziskovek by sem ráda pašovala migranty, protože to je opravdu lukrativní byznys. Takže ode mne nikdo nikdy nedostane ani pětník!
se mi jednou stalo u Globusu,že mne oslovila starší paní,zda přispěji na KN…řekla jsem že až pojedu z krámu,že nemám drobné…z obchodu jsem volala Pavlu, ta mi potvrdila,že tímto způsobem nikdy nevybírají..tak jsem zavolala policajty…kde skončila ta baba a prachy, netušim, ale na KN fakt nevybírala!
no to je opravdu chucpe! doufám, že ji finálně aspoň nějaký kocour z ulice podrápal, aby si to pamatovala 😉
já byla v první chvíli tak překvapená..no Pavla,když jsem jí volala,ta taky 😀
největší škoda, že jste tenkrát nejely s Pavlou nakupovat spolu – to by byl pohled za všechny prachy, kdyby baba vyslovila svůj požadavek a Pavla na to, že ona je předsedkyně spolku a ať teda baba navalí kasičku a seznam 😀
Přiznávám, už jsem se zatvrdila a tyto charity nepodporuju. I když – tuhle jsem vyměkla a koupila si skleněné srdíčko za pětikilo z chráněné dílny, protože mne zastihli na telefonu a tam jsem ještě stále bezbranná.
Takže podporuju zvířetnické akce bez rozdílu, dále nemocniční klauny a tříkrálovou sbírku. U ostatních se velice rozmýšlím.
Teď nedávno jsem vyhodila a definitivně končím s Člověkem v tísni. Čtyři různé zbytečně popsané listy, vše na křídovém papíře, dole seznam managééérů, dlouhej jak telefonní seznam menšího města :). Když mohou vyhazovat zbytečně takové peníze na takovouto prezentaci a platit nadbytečnou armádu pseudozaměstnanců, ke skutečnému člověku v opravdové tísni se se toho dostane pramálo.
Charitu činím, leč adresně, každý má ve svém okolí potřebných dost. Většina neziskovek je podvod, a přesně, postavený na vydírání.
přesně tak Abyt…vidím to stejně…
(y)
Já to mám podobně, nesmírně se mě to dotýká, mám vždycky pocit, že se nějak proviňuji, když nedám. Kdysi před 25 lety, když jsem měla malý krámek, dokonce mne jeden z „výběrčích“ velmi sprostě napadl, když jsem odmítla podpořit jakýsi projekt s tím, že podporuji útulky. Přitom jsem si vydělala tak na náklady a něco navíc
Dede, a ty jsi někdy dala souhlas se zasíláním takovýchto reklamních sdělení a předmětů? protože při bližším pohledu na foto obálky zjišťuji, že je nadepsaná tvým jménem a zřejmě adresou ( tedy ne tak, že by nabídku/žádost vložila organizace všem do schránek anonymně). takže pokud NE a 1) vadí ti to 2) stojí ti to za to, přepošli milý dopis na ÚOOÚ se sdělením, že takto si odesilatel počíná bez tvého souhlasu a opakovaně. jinak v koš. a na tvém místě, pokud sponzorovat asistenční psy ( souhlasím, je to nanejvýš záslužná činnost), našla bych důvěryhodnou organizaci a sponzorovala bych přímo a adresně výcvik konkrétního psa. to jen, že jsem si nasadila svůj pracovní klobouk 🙂
většinoou to někde odklikneš, že to nevadí,ž etvoji adresu poskytnou dalším…nebo ji využijí k zasílání i jiných nabídek…odklikneš, protože to nečteš….
Každoročně kupuji kolekci UMÚN, protože těm lidem moc fandím. Přispívám SMS na Adventní koncerty a jsem Dobrý anděl. Na ty „vyděračské“ dopisy s různými dárky reaguji okamžitým vhozením do „domácího pořadače“ (čti do kamen) 😀
S dárkem mi nikdy nic nepřišlo, takže to házím do popelnice všechno hned
P.S.: Dede, nemáš tu interní soutěž o miliontý komentář? Už se to pomalu blíží… 😀
Poštou mě naštěstí neuhánějí (vyhazuju, nereaguju, opravdu jsem několikrát měla chuť vrátit, ale neudělala jsem to), ale mívám docela smůlu na ulici – lepí se na mne různé existence, které chtějí peníze. Buďto jim rovnou řeknu, že nedám, anebo se zeptám, co chtějí za ty peníze, že jim to koupím přímo. To se pak dovídám věcí o svém charakteru…:D
Jinak Tříkrálová sbírka byla letos u nás skvěle organizovaná – náměstí obklopil skautský oddíl (znám je, chodí tam spolužáci mých synů), skupinky po dvou po třech oslovovaly chodce, a kdo někoho získal, volal honem vedoucího s oficiální kasičkou. No naběhal se, ale vybrali. Jinak taky rozdávali tříkrálové cukříky – když vás oslovila jiná skupinka, stačilo jim ukázat, poděkovali Vám a už nenaléhali.
Mimochodem, přijde zase sezóna maturit a do ulic se vyhrnou tihle výběrčí. „Přispějte nám na maturitu!“
„Ale ovšem, copak potřebujete vědět?“ No, byli i takoví, co tu provokaci vzali doslova a chvíli mne zkoušeli. Ostudu jsem si úplně neuřízla. 🙂
No přiznávám, při Posledním zvonění hážu do klobouku drobasy. Tady nejde o charitu, ale o srandu … navíc přece jenom Břeclav není Brno, tady těch maturantů není tolik (před dvěma lety jsem se v Brně zrovna nějak nachomýtla, když toto propuklo a opravdu jsem valila oči na ty nápady – dokonce tam byl živý velbloud!)
Tak na velblouda, na toho bych přispěla :).
Jenomže tady ti většinou skočí do cesty cosi, co ani pozdravit neumí, a chce to rovnou prachy. Ode mne dostali ti, co se chovali slušně, i když taky jsem si tu malou provokaci s nabídkou doučování neodpustila :).
Máte smůlu, hotovost nemám, všechno řeším kartou. A docela to funguje. Horší je, když vezu balíček a říkám: jsem brigádník, nemám terminál, musíte platit hotově. Pár lidí už se mi z toho opupínkovalo,
Podporuju zvířetnickou akci a každoročně vozím výrobky na setkání na podporu Trpaslíčků. Občas si něco koupím v aukci u SOS koček Hodonín. Jinak nepodporuji nic, protože mě uráží, když mi ty věci cpou do schránky, nebo mě přepadají na ulici. Nejvíc po mě různé charity šly venku v době, kdy jsem měla malé děti a fakt neměla peníze (ani na přídavky na děti nám to pravidelně nevyšlo asi o 50 korun, tak jsem se pak přestala snažit něco dokládat). To mě moc a moc štvalo. Tím pádem mám v sobě blok jako hrom a podporuju jen to, co si sama vyberu- a kde vím, kam peníze půjdou. Třeba letos šla tříkrálová sbírka do hospicu a přidružené charity v Rajhradu, tak tam jsem přispěla.
Vnímám to také jako vydírání a na žádnou z těchto akcí nepřispívám. Pokud mají peníze na to, aby si „koupili“ mou adresu, tak by je měli investovat lépe. Přispívám Ježíškovým vnoučatům (opravdu skvělý projekt), kupuji Nocleženky.
Mě tyto vyděračské dopisy nechodí. Nepodnikám, takže nejsem v žádném registru, telefonní číslo jsem si nechal u opa a paralelně na http://www.nevolejte.cz zablokovat a na schránce mám napsáno velmi výrazně REKLAMY NE! Datovou schránku také nemám a pěšky se venku ve městě pohybuji jen minimálně. Kdysi dávno jsem byl odchycen s tím, že: vybíráme na kardiaky, kolik přispějete? Odpověděl jsem: Tak to vybíráte i na mne, ukažte, kolik pro mne máte. Odpovědi jsem se nedočkal, obě dívenky utekly rychlostí závodního chrta i s kasičkou.
jj,taky mám vnouče 😀