Když jsem byla minulý týden v Rožnově pod Radhoštěm, tak jsem se opět s obdivem koukala na domy a kostel ve slavném skanzenu. Bohatá sněhová nadílka vyrýsovala čisté linie budov a moje srdce zaplesalo – to je taková krása!
Není na tom nic divného. Přestože jde o stará venkovská stavení, jejich tvary jsou harmonické, jako by je projektoval nejlepší architekt. Eh… Možná by bylo přesnější říct architekt ze staré školy. Protože mám dojem, že někdy po druhé světové válce v uměleckých kruzích vyšla krása a harmonie tak nějak z módy.
Uznávám, nejsem odborník. Ale zajímám se, hodně cestuju, umění ke mně dokáže mluvit. Bohužel mám dojem, že v touze odlišit se od tvorby předchozích staletí umělce oslovuje především disharmonie ve všech možných podobách. U umění mi to až tak nevadí, protože se mu mohu vyhnout. Ano, popouzí mě, když jsou krásné věci označené za kýč, ale mohu s tím žít.
Disharmonie, ošklivost a brutalita v architektuře jsou ale úplně jiná věc. U nás máme štěstí, protože naprostá většina našich měst a městeček má historické centrum. To bývá málokdy nevlídné, protože tehdy lidé chtěli hezké a účelné prostředí pro život, obchod a práci na jednom místě.
A teď to srovnejte s poválečným brutalismem, s oslavou betonu. S architekturou, jejímž cílem bylo ukázat lidem jejich malost a nevýznamnost. Nebo oslava prázdných strohých prostor, kdy se útulnost interiéru posune – stejně jako krása v umění – do oblasti bytového kýče.
Moderní architektura, když máme štěstí, dokáže stvořit hezký dům. Obvykle solitér, bez návaznosti na své okolí. Ale nevytváří městské čtvrti, kde se lidé mohou cítit dobře. Přitom architektura tu moc má! Napadlo někdy moderní architekty, proč největší cenu mají byty v historických a prvorepublikových čtvrtích?
Krása dnes možná není úplně moderní. Ale člověk ji pořád ještě ke spokojenému životu potřebuje…
https://hradec.rozhlas.cz/dagmar-ruscakova-krasa-v-nemilosti-7728781
A tak se dnes ptám: jaký máte názor na moderní architekturu? Tedy na to, co se staví u nás? Na městské budovy i rodinné domy? Zajímá vás architektura a její trendy? Máte v okolí nějakou novou stavbu, která vás z nějakého důvodu zaujala?
Domníváte se, že architektura má moc učinit lidi spokojenějšími? 🙂
Přidávám ještě vtip Miroslava Bartáka – Záchranka v galerii moderního umění. Řekla bych, že to má něco do sebe:))) (zdroj: FB – jiný zdroj uveden nebyl)
Moderní architekturu mám ráda, Tančící dům se mi líbí a lituju, že na Letné nestojí knihovna od Kaplického. Vizionářské stavby vždycky budí vášně 🙂
Příspěvek se mi dvakrát zařadil nesmyslně, tak snad teď – pro milovníky vily Tugendhat:
http://www.tugendhat.eu/data/2008-01-06%5B1%5D.pdf
Fuj fuj fuj! Jenže kdo by ještě dnes uměl a za rozumný peníz, postavit něco klasického?!? Tančící dům je na Jiráskově náměstí jako pěst na oko a moderní satelitní zástavba je hrůza a děs! A to už vůbec nemluvím o tom, že na Jižním městě jsou domy, kam se auto do blízkosti nedostane, takže stěhováci, servisní organizace, sanitky, nebo funebráci mají prostě smůlu. Kdysi dávno jsem, jsa ještě mladý a hloupý, také neměl rád paneláky; dnes si v něm lebedím a neměnil bych.
Ja mam moderni architekturu rada, Tancici dum se mi libi, mozna proto, ze Gehry je Kanadan 😉 Ja vzdycky premyslim nad tim, jestli lidi reagovali na nove stavby na zacatku minuleho stoleti, kdyz treba postavili Obecni dum vedle pozdne-goticke Prasne brany nebo dalsi secesni dum vedle barokniho kostela sv. Mikulase na Staronestskem namesti. Byli pohorseni ci se libilo?
To by mě taky zajímalo.
Každopádně když Loos postavil obchodní dům pro firmu Goldmann & Salatsch na Michalském náměstí vedle Hofburgu, stařičký mocnář prý moc nadšený nebya a přestěhoval se do pokojů s výhledem na opačnou stranu. 🙂 ¨
https://www.archiweb.cz/b/obchodni-dum-goldman-salatsch-looshaus
Dobrá „pecka“ pro sousedy musela být i mnou už zmíněná (a milovaná) vila Tugendhat, počítám.
…nebyl…
Těžko říct. Jenže v těchto stavbách pořád funguje princip harmonie… asi to neumím vysvětlit, to není otázka symetrie nebo tak… možná poměrů velikostí, nevím, nejsem architekt.
Harmonii obyčejného vesnického domu vytváří poměr jeho šířky a délky, tvar, velikost a rozmístění oken, výška štítu v poměru k výšce přízemí… prostě se na nějaký dům kouknete a cítíte, že je „to správně“ 😀 Znáte teorii zlatého řezu? Něco podobného.
Prostě i prosklená kostka může být harmonická, za určitých okolností. Často ale nejsou a mě přijde, že je to naschvál – vždyť architekti tohle musejí umět, tedy je tam záměr odlišit se?
Snažím se na to přijít, ale zatím se mi to nepovedlo:))
Dede, cítím to nějak podobně.
Dřív byly ty domy stavěny nějak s citem pro prostředí.
Ono ten Obecní dům se k té prašné bráně tak nějak hodí. Tančící dům je na Jiráskově náměstí urážkou pro oko, někde na sídlišti by se vyjímal mnohem lépe. A zhyzdit panorama Prahy blobem? to by bylo ještě horší, než Stalinův pomník!
Mám ráda moderní architekturu, nijak mne nepohoršuje, něco se mi líbí mpc a něco méně. Co se mi však nelíbí vůbec jsou snahy developerů ovládnout nezastavěná území měst do každé i úsporné proluky či jiného místa narvat bytovky vykazující následně zisk.Napřed si někdo vybere lokalitu k bydlení s výhledem na to či ono, „TO “ za velké peníze dostane na než se vzpamatuje je výhled zastavěn další betonovou hrůzou s výhledem na TO. Proč se TO povoluje?! K těm úplatným úředníkům bych řekla následující, pokud chtějí být zaměstnání musí,zdůrazňuji musí plnit vůli zastupitelů,kteří si jdou po volbách už zase následně na ruku, tam je třeba hledat tu úplatnost!
A jestli to někoho uklidní tak již naši předkové měli různé názory viz. spis Bestia Triumphanus (1897) – o bourání staré Prahy. Jinak to mám jako Renata,obdivuji Miluničův tančící dům i knihovna by mne uspokojila, myslím že by Praze ledaco prospělo a nejen Praze.
Některé ty dřevoskleněné domy ala zasklená stodola se mi ve své jednoduchosti i líbí. Pokud tedy neční na rozptylové loučce hojně lemované cypřiši.
Jsou prostorné, světlé, někdy se skvělým výhledem. Ale vždy se mi při návštěvě vtírá nepříjemná otázka – a jak to chcete vytopit, ty ladné prostory s vysokými stropy?, a kdo ty obrovské skleněné tabule bude po každém dešti mejt?
To řešil před časem kamarád, celou čelní stěnu domu mají prosklenou. Protože rád myje okna (fakt nekecám, moc ho to baví), k padesátinám jsme se mu složili na jakousi mycí mašinku. 🙂 Vytopit to prý jde v pohodě (oni to mají prosklené přes dvě patra, jako takovou jakousi galerii, nebo jak to říct), prostě záleží na tom, jak je to navržené a postavené.
Dvojité vakuované zasklení je totéž, co termoska – únik tepla je minimální.
Mě by zase zajímalo, jak se myjí prosklené stěny, které se neotvírají, tedy musí se k nim zvenku. Po žebříku… nejspíš.
Zažila jsem mytí oken ze žebříku, protože nešly otevřít – v Anglii, v tom našem velmi půvabném pronajatém domě. Domácí měli objednanou službu, kterou my jsme po dobu nájmu převzali (byla to jedna z podmínek nájmu). Co měsíc jezdil manželský pár s dlouhým výsuvným žebříkem – on myl v patře, ona dole. Ale to byl klasický anglický vesnický dům, tedy žádné prosklené stěny. Okna nemyju ráda nikdy, ale kdybych při tom měla balancovat na žebříku ve výši prvního patra, tak bych to asi ani dělat nemohla 😛
Ti, kdo mají prosklené stěny, které se neotevírají, nejspíš mají na to, aby jim ta okna myl někdo jiný. Myslíš, že si Gréta Tugendhatová ta okna, která šla podle počasí zasunout a zas vysunout, myla sama? Když i cihly na stavbu domu si nechali poslat z Německa? Ten jejich dům prý tehdy stál asi tak jako 10 jiných (a v současné době velice honosných) domů v jejich sousedství…
V tom je pes zakopán. Trochu se to prodraží, že. Dům mají obvykle na hypotéku a ročně zaplatí za mytí „oken“ desetisíce. Dtto topení. Sousedy v obdobném domě jsem neviděla loni celou zimu, tísnili se i s dětma v Praze v garsonce. Éch, jaksi levnější to bylo.
Proto my pořád bydlíme v bytě ve městě, prostě na tu údržbu nemáme, přitom máme jeden z nejpěknějších pozemků tady, možná si tam něco postaví až naše děti.
A proto jsem spokojená v domě na venkově, kde platím za vytápění celého domu míň než v bytě ve městě, a konečně se v zimě neklepu jak ratlík, protože město mi byt prodat nechce a vyměnit shnilá okna taky ne.
U nás jedeme na dálkové topení, okna máme před šesti lety nová, plastová, takže žádný průvan, úniky tepla minimální a zateplená fasáda je znát. Termostatické ventily na radiátorech mám na trojce a v bytě 23° C. A barák na venkově? Znám, bydlel jsem v něm skoro 40 let a vím, co to obnáší, takže děkuji, ale ne.
Já mám naopak velmi ráda moderní architekturu, vyhovují mi její jednoduché linie a nezdobnost (doslova nesnáším načinčanost). Je ale nešťastné ztotožňovat ji pouze s drsným brutalismem 70. let a s „bunkry“ z pohledového betonu, s holými žárovkami visícími ze stropu a se zařízením ve stylu nejhrubšího industriálu. Takové stavby a interiéry se mi taky nelíbí, ale moderní architektura nabízí řadu jiných možností.
Když jsem měla v Paříži čas a chuť, jezdila jsem do La Défense a nemohla jsem se vynadívat na tu krásu a dokonalost. Šílené kombinaci s fantaskní sochou Joana Miró jsem ani nemohla uvěřit 😀 . Chodívala jsem se kochat i tímhle nádherným pohledem na Quai André-Citroën https://www.flickr.com/photos/francois-2/36247119854 , to je málo známý pohled na město. No, byla jsem tak trochu za blázna 😀 . A okouzlení Manhattanem, ten různorodý výběr starých i nových moderních budov, ach, krása.
U nás je také řada krásných moderních staveb. Za všechny uvedu jednu, kterou mám doslova po ruce. Z ložnice a pracovny mám výhled na stanici metra Střížkov. Je elegantní, vzdušná, osvětlená za tmy je přímo nádherná.
Kdybych si měla vybírat, vždycky bych dala přednost bydlení v kvalitní novostavbě před bydlením ve starém domě, ostatně jednoho jsem se úspěšně zbavila 😀 ..
Doma mám kombinaci bílá-černá-šedá-antracit s výjimkou kuchyně, kterou mám v barvách červená-nerez. Dokonce tu nikde nemám ani to čisté dřevo, protože nemám ráda hnědou. Ani trochu mě to nedeprimuje, vypadá to světle a čistě a stačí pár barevných doplňků a je to příjemně „zabydlené“.
MMCH, Transgasu bude velká škoda, ale developer má jistě své plány a třeba tam vznikne něco pěkného, tak se necháme překvapit.
Co jsem tak viděla vizualizace, bude to zase další prosklená škatule a v ní kanceláře.
Jinak, architekturu mám (až na výjimku staveb z 90. let a podnikatelského baroka, jak už jsem psala níž) ráda asi všechnu, každé období má něco do sebe, na každém se dá něco najít. Ovšem u moderní architektury značně pookřívám. Asi jsem to sem už psala, ale jak jsme byli vloni na jaře v Římě, prolezli jsme kde co, hlavně samozřejmě všelijaké památky (třeba Pantheon, ten je opravdu nádherný, resp. ta jeho kupole). Ale když jsme měli už všech těch bazilik a spol. po krk, vyrazili jsme do Flaminia a tam si „spravili oko“ na dvou novějších stavbách – jedna je od Zahy Hadid, druhá od Renza Piana, byla to úleva. Taky čtvrť EUR má hodně co do sebe, jak tak o tomhle výletě postupně vyprávíme našim kamarádům a známým, skoro nikdo ji nezná, i zarytí „italofilové“, což mě dost překvapilo.
P.S. V Paříži jsme ještě nebyli, ale je to časem v plánu.
Do Paříže nejezdi, dle synka smrad, binec, moc lidí, před památkami několikahodinové fronty…
Máme ji ve výhledu cest na jednom z posledních míst. 😉
Musím se přiznat, že mám radši menší města, taková ta, kde se při troše snahy dá všude dojít, pro mě je v tomhle směru ideální Barcelona, Vídeň a Řím, Paříž už je na můj vkus moc velká.
Jen jeď, na jaře nebo na podzim tam zas tolik turistů není a Paříž není jen Louvre atd. Je to město, které tvořilo evropské dějiny a vyzařuje to z něj. Stačí dát si kafe na zahrádce před bistrem a nasávat atmosféru. 🙂
Dobře, dobře. 🙂
Kafe na zahrádce a nasávání atmosféry, to je moje, to děláme všude, kam jedeme.
Ano 🙂
Abyt, Honza je tam od září… Lidí mraky furt, jen teď, když je zima, tak prý to tam míň smrdí.
Tak schválně na jaře, až začnou na bulvárech kvést kaštany. 🙂
To už tam naštěstí nebude, odjíždí z tama 28.2. (whew) Tak asi něco jiného je jet jako turista na pár dní, kde ty cestovky mají zarezervované vstupenky na určitý čas, je o tebe postaráno a něco jiného tam jet na půl roku pracovat – mlátit se v narvaném metru cestou na univerzitu, cestou zpátky, chodit nakupovat do narvaných kšeftů, zmrzat v práci a na koleji, protože jaksi se tam netopí…
Ano, takhle se nejlépe nasává genius loci každého města 🙂
Jo, tak to jo, třeba si sednout v Praze někde v centru do zahrádky. Budeš jediný Čech, tedy kromě obsluhy (a ani u ní to není jisté), jinak uřvaní cizinci… To hned nasaješ genius loci (rofl) (rofl) (rofl)
Přesně tak! Jednou jsme se byli s manželkou podívat na Václaváku a Staromáči na vánoční trhy. Po několika minutách jsme znechuceně prchli.
Ale já nemyslela Prahu, a centrum už vůbec ne, jsem bývalá pražanda. Ale víš,jak krásně se sedělo třeba na nábřeží v Soluni, v malé taverně v Athénách, Sidari, nebo třeba v Sieně? Je docela zajímavé, že nikde se nechovají turisté tak, jako v Praze. Praha pro mě začíná být neskutečná.
Do centra to mám cca 20 minut, MHD zdarma, ale pokud vyloženě nemusím, tak tam ani nepáchnu. Před několika lety jsem přes ,,historické“ jádro Prahy, (z metra můstek přes Staromáč na Karlův most a Malostranské náměstí, pak tramvají na Újezd a lanovko na Petřín) protáhl kamaráda ze Slovenska a byl to tedy zážitek! Na každém rohu nějaký kašpárek, nabízející krajtu, (živou), na krk, stánky s ruskými papachami a podobnými hodnotnými suvenýry a na Krlově mostě mraky různých ,,umělců“ malujících fixami na papíry portréty! Kdyby tam byl jeden, nebo dva, tak by se to dalo ještě vydržet, ale když jich tam opruzují desítky, tak to už je cumoc. Prostě dokonalá přehlídka kýče a nevkusu, ale japonským a jiným turistům se to zřejmě líbí, ostatně jinde ve světě je to nejspíš podobné, takže mají to, na co jsou zvyklí. Nakonec jsme se pokochali na Petříně výhledem z rozhledny, růžovým sadem a ochočenými sovami, které se nechaly bez protestů pohladit. Příště se na krásy Prahy zvysoka vy… a vyrazíme parníkem na Slapy.
Ještě jednou
http://www.tugendhat.eu/data/2008-01-06%5B1%5D.pdf
Pro milovníky vily Tugendhat doporučuji
http://www.tugendhat.eu/data/2008-01-06%5B1%5D.pdf
Zcela OT – když je zde dneska řeč o umění, kdo máte poblíž Olomouc, rychle tam vyražte na výstavu Rozlomená doba. Je v tamním Muzeu umění, opravdu stojí za to a končí příští neděli, tj. 27. 1. My byli teď v sobotu a ještě pořád jsme nadšení, bylo to opravdu moc hezké a zajímavé. Celé MUO je zajímavé, i jeho stálé sbírky.
A když jsem v tom doporučování výstav, která jste z Brna a okolí a máte manžela zaměřeného na techniku a autíčka, v neděli 27. 1. taky končí jedna pěkná výstava pro muže v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně – „Jiří Kuhnert: Sketch the Dream“. Je to celé věnované jednomu modelu Porsche, modelu 928, je tam spousta obrázků, výkresů a taky karosérie toho auta a jedno auto celé. Dernisáž s komentovanou prohlídkou je v 17:00. Ženy si to moc neužijí, pánům se to bude líbit.
My máme starý dům a je to dům s duší, to jednoznačně. Ucítila jsem to hned, jak jsem do něj poprvé vstoupila. Je krásný, je dobře vnitřně uspořádaný. Je z roku 1902, má úžasnou verandu, velký průjezd (první majitel měl krámek se smíšeným zbožím, takže tam najížděly povozy s nákladem), zahrádku akorát. Jen co tedy nevychytali, je to umístění u frekventované trati. Ona tedy tehdy frekventovaná nebyla a nikdo nemohl vědět, že se tam za padesát let udělá koridor Brno – Česká Třebová. Co se týče architektury, tíhnu k té historické, ale nevadí mi ani moderní, když je – jak bych to řekla? souměrná? oku lahodící? Miluju vilu Tugendadt, zatímco vila Stiassni se mi velmi líbí zvenčí, ale vnitřek mi vyrazil dech a nejvíc se mi líbila část pro služebnictvo, která zůstala v původní puristické podobě. Líbí se mi i tančící dům v Praze. Nejsem fanda „operačních sálů“ v jakékoliv podobě. Mám prostě ráda zabydlenost.
U nás mne znechutila výstavba „rodinných domů“ zasazená do přírody, na pozadí lesnatých kopců buď natřené na tmavě šedou barvu, evokuje beton, nebo navíc kombinovaná chromovanou ocelí, rovné střechy a sklo. Na obrovské pozemky oplocené opět hradbami z betonu a oceli jsou navezené obří balvany uloupené přírodě bůhví odkud, vypadají jako z Povydří. Tato hrůza, za níž se zvedá les a panorama Babího lomu patří tak maximálně do městského prostředí a ne na venkov. A to není bohužel jedinná stavba v naší kdysivísce, nyní už lokalitě zbohatlíků z celé oblasti. No, konta úředníků na stavebním odboru jistě ztučněla, když tohle povolují.
Co k tomu dodat?
My máme štěstí, že jsme víska, která je ode všech větších měst daleko, dokonce i od hor, které lákají podobné investory. Některé domy tady taky nejsou žádná krása a harmonie, některé jsou strašlivě opravené (vlnitý plech na roubence!!!), ale celkově do krajiny zapadají, neruší, když už ji nezdobí:))
Tak si někdy projeďte u nás Kersko, co tam povolili, to je děs běs, vedle sebe dva obrovské sruby v ruském stylu, jen vykouknout Děd Mrazík a zapět častušku, dostavěli do stadia hrubá stavba a šlus, asi došly děngi:-) minimálně rok stojí beze změny na polovykáceném pozemku a jsou jako pěst na oko, obří, předimenzované…další zhůvěřilosti lepší nekomentovat, Hrabal musí v hrobě rotovat…
Kersko je slavné místo… takže to taky přitahuje. Bohužel.
a typizovaný domky od RD Rýmařov..to je v Kersku taky dílo a ještě se tím chluběj….
AD obří balvany: tak u nás taky jeden takový domek je obklopen … snad zahradou?! … a na ní je půlka Pálavy!!! Těch balvanů je tolik, že se jim už na pozemek nevlezly a povalují se kolem cesty. Fakt bych chtěla vidět to místo, odkud je vydolovali. Vždycky jsem si myslela, že na Pálavě lom není!!! ;(
Byl kdysi v Mikulově, teď je tam koupaliště, tam to určitě znáš.
No, ale asi to budou mít nejspíš přivezené odjinud, počítám.
Aha, tak tam bych kamenolom nehledala.
Nemyslím to koupaliště jako takové, je tam koupaliště, kterému se říká „lom“. Je to kousek od amfiteátru, směrem ven z Mikulova.
Nevím, jestli a jak tenhle odkaz projde, je to toto: https://mapy.cz/zakladni?x=16.6471249&y=48.8127214&z=15&source=base&id=2085418&q=Mikulov
No jo, vlastně, je tam lom s vodou … ale předpokládám, že se už netěží, tudíž by odtud ty balvany být neměly!
Asi to dovezli odjinud, no. Na takový ten pěkný dům s galerií v Mikulově si ten kámen dovezli až z Brače.
http://www.galeriezavodny.com/
No – nevím, proč v našich krajích jsou všichni architekti okouzleni betonem a šedou, maximálně bílou, barvou! A vůbec se snaží do historických jader měst a městeček zasadit něco hodně moderního a hlavně šokujícího … A beton v obytných domech je pro mne docela nepřijatelný, ale je to velice in – přiznaný beton, přiznané rozvody elektriky, přiznané ocelové nosníky – zkrátka industriální styl v novostavbách zřejmě náramně frčí (teď nemluvím o rekonstruovaných starých továrních budovách na obytné domy, kde to ten prostor unese, i když ani tak si nejsem jistá, jestli bych v tom chtěla bydlet).
Na druhou stranu, mně se třebas Tančící dům vizuálně líbí – kór když je jen jeden a není jich na ulici v různém tanečním stylu deset. To už by asi nebylo tak zajímavé a možná, že by se nám z toho víření i hlava točila.
A kašny v moderním stylu se mi líbí moc – třebas i ta plzeňská – ale musí v nich voda opravdu kašnit a vodostříkat a fontánit. (rofl) Třebas ta brněnská Skácelova je podle mne docela povedená.
https://1url.cz/RME31
A mně přijde vtipná i fontána Exekutor s pračkou, jenom kdyby ji nenazvali sochou Spravedlnosti (rofl) !
https://1url.cz/gME3K
Zpočátku se tahle socha nazývala ňějak jinak, už přesně nevím, jenom tuším, že je to nepublikovatelné.
Ygo, tentokrát s tebou souhlasím do puntíku:))
Mám ráda kašny a fontány (dokonce i takové, kde voda různě stříká vlastně jen tak „ze země“) a ta Skácelova je moc pěkná.
Vážně exekutor s pračkou 😀 😀 😀 něco na tom bude!
V Hradci mají na konci pěší zóny směrem k Labi několik moderních plastik, z pískovce, jak je v našem kraji zvykem. Líbí se mi všechny, ale nejvíc ta, co je na ní pověšeno mnoho různých zvonů a zvonků… Zazvoním si pokaždé, když jdu kolem (blush)
No, exekutor s pračkou stojí před budovou soudu 🙂
To je docela výstižné, ne? 😛 Jak dopadneš, když se svěříš do rukou spravedlnosti…
Možná to znamená, že Spravedlnost je sakra těžká, přestože nám vytéká děravým dnem … nevím, nevím, jestli je pro soudní dvůr její umístění dobrou reklamou (rofl) (rofl)
(rofl) Byla bych ráda, kdyby ses mýlila 😛
Spravedlnost? co to je? U nás to znamená, že vyhraje ten, kdo má na dražšího advokáta.
Má to být symbol spravedlnosti, proto stojí před tím soudem (mně se moc nelíbí). Naproti stojící koňafa = kůň + žirafa (která se mi pro změnu líbí moc), to zas má být symbol odvahy.
Koňafa je podle mě don Quijote jak vyšitej, takže za mě symbol rozhodně něčeho jiného.
No tak Don Quijote podle mně symbol odvahy je, ne?
Ale já jsem možná v tomhle zaujatá, protože Rónu, autora té sochy, odjakživa zbožňuju, stejně jako většinu Tvrdohlavých.
http://www.jaroslav-rona.cz/
No jo, když pro mě Quijote symbolem odvahy není.
Odvaha je relativní pojem. Někdy to, co vypadá, jako odvaha, je jen nedostatek inteligence, nebo pudu sebezáchovy. (pro blba není problém vylézt na střechu vagonu a chytit se troleje).
Já trávím dovolené, tedy my trávíme dovolené, cestováním po vlastech českých. Milujeme starou architekturu, ale líbí se nám hezká nová – jako třeba v Praze okolo Budějárny a směrem k nuselskému mostu. Tam je pár krásných baráků a hlavně tam se hodí.
Sami bydlíme v historickém domě z nepálených cihel a stále obdivujeme fortel našich předků. A leze mi mráz po zádech, když vidíme některé novostavby v našich malebných vískách a to i ty děsivé satelity.
Taky by mě zajímalo, proč musí být moderní dům od architekta částečně prosklená kostka/ spojené kostky s plochou střechou. V nejlepším případě ji má dům sklopenou jen na jednu stranu. Kruci, a to mě se opravdu líbí kubistické vily… nepotřebuju stavět roubenky.
Prostě mi přijde, že takové domy nemají duši 🙂
No, třeba se to těm majitelům líbí, nevím?
Kubistických vil v ČR zas tak moc není, něco na Rašínově nábřeží, něco pod Vyšehradem a pak už jen po republice sem tam jedna. Nespletla sis to s funkcionalistickými vilami? Ty duši mají, pokud si majitel s architektem porozuměli, zářný příklad je pro mě vila Tugendhat, ta opravdu duši má.
Spletla, odhadlas to správně – moje chyba:))
🙂
To nic, ale – ty kubistické vily a domy jsou pěkné.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/architektura-chocholovy-kubisticke-domy-pod-vysehradem-pkm-/p_architekt.aspx?c=A130210_202853_p_architekt_wag
Protože vypadají nízkoenergeticky 😛
Za to třeba stanice metra Křižíkova, to je vrchol koncepce. Tam, kde byl kdysi kousíček prostoru je dnes prosklená krychle, stojící cca 3 metry od oken bytů původních domů.
Ne že by nebylo metro potřeba, jenže ani ne o 70 metrů dál tehdy byl polorozpadlý areál nějaké bývalé továrny.
Já nerozumím obdivu betonu u současných architektů. Chápu, že každá doba měla své potřeby a v USA to bylo pobláznění z aut, u nás potřeba lidi narvat do velkokapacitních sídlišť a tak, ale dnes, kdy už jsme relativně poučeni stejně renomovaný architekt přijde k betonové kostce a řekne jak to je úžasné
Přesně 🙂 Jak málo nových domů něčím opravdu vyniká! Navíc, nikdy se nestaví klasická ulice – aby domy na sebe navazovaly, aby dole vznikaly prostory pro obchody, restaurace, služby… Možná to nevzniká, protože je to generacemi osvědčený koncept, tedy je třeba se od něj distancovat. Možná se dá do samostatně stojícího domu nacpat víc bytů a víc vydělat. 😛
U nás je v tomhle jiný problém. Na tomhle konceptu je stavěná Benešovka v Hradci, pár jiných sídlišť nebo i městských domů. Problém je, že ty obchody a služby na předměstí krachují, není zájem, všichni valí autem do obchodního centra, pak to chátrá, bydlí tam feťáci a dopadá to zle. Proto odvaha stavět nebytové prostory v bytové zástavbě je malá. Ale viděl jsem „funkční Benešovku“ v Kišiněvě. Jmenoval se prozaicky „Bulevardul Moscova“ a byly to obří paneláky, které spodní dvě patry měly zařízené komplet obchody, službami, bankami, supermarkety, restauracemi, terasami a žilo to a bylo to úžasné :O
Benešovku v Hradci znám, je děsivá. Ale tam to museli nezvládnout už od nova – to místo působí velmi nepříjemně, i když chápu, že snahu měli. Možná je to ten vyvýšený chodník, pod nímž jsou šeredné prostory jako stvořené pro odpadky, feťáky a podobně. Bůh ví, co měl původně na mysli architekt a jak to nakonec dopadlo po kolečku schvalování a s určitě omezeným rozpočtem.
Mám dojem, že dobrým příkladem je moderní Karlín 🙂
Šeredné prostory jsou vjezdy do garáží pod silnicí. Benešovka je náhodou vymyšlená fikaně. A bývala pěkná. Že město položilo tu oblast svou politikou obálkových nájmů pro nebytové prostory, takže seriozní firmy si v tom přidělování ani neškrtly není práce architekta
Neznala jsem tu ulici jinak než šerednou. Škoda, že to takhle zničili – ta myšlenka byla velmi dobrá.
Protože se to dá postavit levně a rychle. Udělá se bednění, přijede pár mixů a je hotovo, nebo se to poskládá z hotových panelů, což je ještě rychlejší. A pak se to draze prodá, developer si namastí kapsy a ovčané platí značně přemrštěné ceny za bydlení. A vrcholem zvěrstva je zástavba v oblasti Řevnice, Lety, Dobřichovice! nejen že je to hnusné a namačkané na sebe, ale té kvalitní orné půdy, co šlo do kopru!
Milá DEDE také mám ráda skanzeny a obdivuju v nich stará venkovská stavení.
Obdivovala jsem je i ve skanzenu v Oslu v Norsku.
Mám na našich vsích ráda s citem opravované roubenky.
Nové moderní architektuře nerozumím a ani jí nefandím.
U nás v Plzni v centru na náměstí ve stínu naší katedrály sv. Bartoloměje postavili tyhle kašny.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/ce/Plze%C5%88%2C_Ka%C5%A1na_And%C4%9Bl%2C_1.jpeg
Ani po letech jsem je ještě nevydýchala.
Prostě se sem nehodí.
Míšo, já jsem zase žila deset let s vychrtlými zoufalci od Olbrama Zoubka. Viděla jsem je minimálně dvakrát denně – když jsem šla na metro (na nákup, na poštu, vlastně kamkoliv s výjimkou vycházky se psem). Vadili mi strašně – nedokázala jsem si je odmyslet, nevšímat si jich. Mockrát mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby u toho schodiště stál Michelangelův David – to by byl jiný pohled! 😀 Z hlediska chápání umění jsem tedy staromilecký barbar. ¨
Jenže… já mám ráda moderní sochy, plastiky…
A tak jsem přemýšlela o tom, jaké věci by se měly dávat na veřejná prostranství. Umění, jehož primárním cílem je zneklidnit až vyděsit, bych nechala do galerií – tam je uvidí ti, kdo o to stojí. Pokud musím ale s uměním žít, protože okupuje „moji“ část veřejného prostoru, dám přednost kráse, nápaditosti, hravosti… protože si nemohu vybrat a to umění na mě každý den působí. Ovšem nejsem si jistá, zda je in tvořit umění, které dělá člověku dobře na duši… (viz ten vtip od Bartáka:))
Jinými slovy – chápu tě. Mně se ta fontána líbí, takhle na fotce. Ale neznám Plzeň, nevím, jak vypadá celé náměstí, jak působí a tedy jestli ho kašna harmonicky doplní nebo (s prominutím) kope do koulí 😛
Dede, kdysi do našeho soc.bloku, kde byla samoobsluha,trafika,drogerka ,kadeřnictví,pošta,čistírna a hospoda, dali doprostřed tohoto všeho sousoší, byl tam veselý otec,co rozhazoval rukama, udřená ženská,co na něj zoufale zírala a malé dítě,co se tisklo k té matce..
nevím, jak se jmenovalo,ale chlap byl natočenej zády k hospodě, vypadal,jako by z ní vyšel…řehtalo se tomu celé sídliště skoro 20 let, než se rekonstruoval povrch uvnitř tohoto bloku a sochy byly odvezeny a nikdy se tam už nevrátily…ono to sousoší přes SAZKOU v Praze,taky bylo hodně veselé…..
Nejsem si jistá, jestli by mě takové sousoší bavilo… den co den 😛
Já vyrůstala na Vinohradech, v jedné z nejhezčích a nejharmoničtějších pražských čtvrtí. Možná i to mi ovlivnilo pohled na svět 🙂
no,tohle zase byly jediný sochy na našem sídlišti 😀
Nenašla bys fotku?
Totiž, proč se ptám – u nás na Lesné, odkud pocházím, byla takových soch spousta, byly moc hezké. V posledních letech se ztratily, moc by mě zajímal jejich další osud.
Tak někdy, až bude teplo, přijeď DEDE do Plzně.
Sejdeme se na náměstí a okoukneš všechny kašny a zajdeme na kávu a něco dobrého k jídlu.
Proč ne? 🙂
Taky mi to připadá strašné a do toho prostoru se to nehodí.
mám ráda ty krásné staré domky a stavení, historické s citem opravené domy, hrady a zámky… co fakt nemusím, jsou ty typizované domky v satelitech, obchodní prosklenná cenntra a neosobní kancelářské budovy, mrakodrapy,rádoby moderní stavby, které za každou cenu musí vyniknout (i když jsou hnusné). Napodobeniny čehokoli, vydávající se za „dům“.
proto nemám ráda Tančící dům, odmítala jsem ten chrchel, co už naštěstí na Letné nepostaví atd…
Vidíš, já mám Tančící dům opravdu ráda – jednak se mi líbí zvenku, a pak jsem tam nějaký čas chodila i dovnitř a jednou jsme na střeše u té… no, kopule to není, zeměkoule (?) Jednou jsme tam fotili (profesionální fotograf fotil:)) jednoho sympatického manažera na obálku našeho časopisu. Vždycky mi v tom domě bylo moc hezky 🙂
Přiznám se, že dnes najdu i zajímavé moderní stavby (třeba nové budovy u Radlické v Jinonicích – připomínají mi zaoceánskou loď:)), ale většina toho, co bylo spácháno ve jménu brutalismu se mi prostě hrozně nelíbí. nemám tedy problém s tím, že zbourají budovu Transgasu v Praze nad muzeem. Z těchto budov bych možná ještě vzala na milost Kotvu… no, taky asi ne 😀
No, vidíš. Nám, starším /starým/ liberečákům zase vadí, že zbourali obchodní dům Ještěd. Byla to socialistická stavba ale místo ní stojí tuctový obchoďák. Pražský Máj stojí a je to kulturní památka. Přitom to jsou stavby ze stejného období. Ještě, že se zatím nikdo zbourat televizní vysílač Ještěd. Pan architekt Hubáček byl prostě nadčasový.
Ještěd je úžasný, jedinečný… to by snad nikdo neboural:)) (inlove)
Nevím, jak vypadal OD Ještěd… ale pokud byl v centru, mělo na jeho místě vyrůst něco zajímavého, co by ladilo s okolím a zároveň na sebe upozorňovalo. Pokud se městské úřady rozhodly hrát na jistotu a radši vsadit na nudu…
OD Ještěd byl typický brutalismus, od architekta Hubáčka, autora stejnojmenného vysílače a hotelu.
To já vím, prostě všechno zbourat musíme, ale OD Ještěd – to je nostalgie…. a byl zajínavý
Sharko, mluvíš mi z duše a naprosto ve všem s Tebou souhlasím. Tančící dům možná někde jinde, ale ne narvanej mezi secesní domy na nábřeží. Kaplického flus na Letné, zakrývající panorama Hradčan byl pro mě nepředstavitelný. I novou scénu Národního divadla jsem chvíli vydýchávala, ale nakonec mi přestala vadit. Prosklené betonové krabice a satelity plné podnikatelského baroka mi vadí dodnes, a to už ty satelity stavěné v polích dneska vypadají mnohem líp.
Mám ráda staré, s citem stavěné domy, obdivuju fortel našich předků, jejich cit pro účelnost, která ale nevylučuje určitý půvab. Miluju historická centra měst. Naštěstí si už dneska zase osoby odpovědné uvědomují, jakou tato místa mají hodnotu a snaží se jejich půvab zachovat. Kutnou Horu mám nedaleko, a pokaždé, když jsem ji procházela, jsem obdivovala, co nového je tam opraveno. Bohužel, budova banky, prsknutá mezi domy někdy z 18. století už zbourat nejde. I Kolín, který se vždy prezentoval víc jako průmyslové město, má svá krásná historická zákoutí a já je vždy, když je to dovoleno ráda objevuju.
Tečko, sdílím tvůj obdiv ke starým domům a historickým centrům měst. Ovšem pokud jde o účelnost, s tou mám vlastní zkušenost. Moji přeslicoví dědeček s babičkou bydleli v centru Olomouce přímo proti orloji v tzv. Ditrichštejnském paláci. Ten dům se vyznačoval velkorysostí prostor, už jen to široké a velmi pohodlné schodiště, široké chodby. Byt měl také rozlehlé pokoje (dalo se tam bezvadně hrát na honičku 🙂 ), ale zadní pokoj, jehož okna vedla do vnitřního dvora (nebo atria) byl dost tmavý. A zatímco u pokojů a jídelny se na metrech čtverečních nešetřilo, kuchyň byla překvapivě malá, navíc vlastně spojená s koupelnou. Dnes už by tak nikdo bydlet nechtěl. Já bych v centru města nebydlela, i kdyby byt odpovídal dnešním standardům. Kam bych chodila se psem? Ty staré domy jsou krásné, ale já radši bydlím u lesa. 🙂
Jak píšu jinde, zrovna v sobotu jsme v Olomouci byli, je to moc krásné město, úplně klidně bych si představila, že bych tam mohla žít, moc se mi tam líbilo, moc.
To mám radost, že se ti v Olomouci líbilo. Je to moje rodné město, tak pro ně mám slabost, ačkoliv – zcela objektivně – to skutečně JE krásné město. (inlove) My jsme bydleli asi čtvrthodinku chůze od centra, v domě se zahradou a poblíž parků, takže zeleně v blízkosti bylo dost. Našli jste nějakou příjemnou hospůdku?
Byli jsme kdesi, co se jmenovalo U Mořice (kousek od stejnojmenného kostela), ani to nezklamalo, ani nenadchlo, měli jsme hlad a všude jinde bylo plno. Příště ale musíme hledat líp.
Mně se moc líbilo, jak tam nikde nebyli žádní lidi, žádní turisti (až na jednu zbloudilou výpravu japonských středoškoláků).
Opravdu se mi tam moc líbilo, někdy na jaře si tam zase zajedeme, máme to od nás tak nanejvýš hodinu cesty.
Ach bože, tak to jste byli v tom domě, o kterém píšu nahoře, a tu restauraci kdysi provozoval můj děda. Tenkrát se ovšem jmenovala Litovelská, poněvadž tam točil pivo z litovelského pivovaru. Ale to už je tak dávno!
Doufám, že příště to s jídlem vyjde lépe. Případně bych se mohla zeptat sestry, co by doporučila, já už jsem ztratila přehled.
Děkuju předem.
Ovšem s tím domem a s tou restaurací je to opravdu veliká náhoda, ráno jsem to povídala MLP, divil se.
Proč jsi vlastně odešla z Olomouce? To je tak krásné město, já tam bydlet od mala, nehnu se. Svatba a TLP z druhého konce republiky?
Trefila jsi to přesně a navíc tady na severu jsme dostali byt. Ale dlouho jsem si nemohla zvyknout a léta jsem jezdila do OL „domů“.
To se nedivím.
Já vím, Hančo, pro dnešního člověka původní dispozice už nejsou. Ale ten palác byl stavěn poplatný době a způsobu života tehdejších lidí.
Ale citlivě opravené interiéry starých domů jsem už taky viděla, a určitě se tam teď bydlí dobře.
no, já ten včelín nevydejchala do dneška….
No, už kolem něj nechodím, tak mě nedráždí a navíc je přece jen trochu schovaný.
Nové scéně se velmi brzy po tom, co vznikla, začalo říkat Sloní prdel. A nono to tak z mnoha míst opravdu vypadá.
pro mě teda extrémní ukázkou „moderního umění“ je La Défense v Paříži, tam mi opravdu nebylo dobře a měla jsem pocit, že nejspíš celou Zeměkouli zalejeme betonem 🙁
velmi zvláštní pak bylo, když jsem zašla až úplně dozadu, až na samý krajíček kam skoro nikdo nedošel – a tam dole hluboko pod strmou zdí byl starý hřbitov, přišlo mi to vyloženě jako memento, až z toho šel mráz po zádech :O
doprdele a zase jsem až někde úplně dole (punch) (punch) (punch)
Brutalismus a v poslední době šedě nudný minimalismus nemám ráda. Nevím proč by budovy měly zvenčí vypadat jako nudné škatule a zevnitř jako sklep nebo pitevna. Je to nuda, nuda a obvykle to v zeleni působí jako pěst na oko. Druhý horor je, když to nacpou vedle historické budovy. Chápu, že jim vadí stavět kopie historických budov, ale mohlo by to mít aspoň nádech, nejen že si architekt něco myslel- tím poukazuju třeba na ten brněnský….orloj.
Je 9,10. Kde zas sakra jsem?
v Texasu 😀
Matyldo, nazvala jsi to přesně – nudný šedý minimalismus. Sice si snažím na fotkách těch nových domů představit, jak to vypadá zabydlené, ale jde to ztuha. Většinou ten interiér působí straně studeně, dokonce i když se použije dřevo, což je už opravdu umění – dřevo obvykle interiér „zahřeje“:))
Mimochodem, taky máte dojem, že nemoderní už jsou i živější teplejší barvy? Já jich v interiéru nechci moc, ale moderní kombinace bílá, šedá, šedohnědá mě deprimuje 😛
Ad brněnský „orloj“ – no, zase je slavnej 😀
Bílá, šedá a přírodní světlé dřevo (borovice nebo buk), to přesně máme doma a už léta, ještě předtím, než přišel ten současný boom „Scandi“. Nijak nás to nedeprimuje, máme rádi čisté a nepřezdobené věci a interiéry (a stavby).
Každému co jeho jest (inlove) V soukromí to není problém.
Potíž je, když se vytvářejí veřejná prostranství, které lidi v podstatě odpuzují. například nedostatek laviček v městských centrech je vysvětlován tím, že na nich spí bezdomovci. Ve Dvoře Králové tak koupili lavičky z kovových prutů, aby tam snad náhodou někdo déle neseděl.
Přívětivé koncepce pro život města by měly být stavěny na tom, co potěší běžného člověka. Ovšem běžný člověk je dnes z hlediska umění ignorant, jehož přání jsou nehodná umělce. Není divu, že se umění vzdaluje lidem a stává se pouze lahůdkou pro vyvolené. Nejsem si jistá, jestli je to pravý cíl umění. (Můj názor:))
No, myslím, že to, o čem píšeš, nesouvisí ani tak s uměním a umělci, ale buď s developery, nebo s nekompetencí lidí, kteří o takových stavbách rozhodují, za to fakt umělci a umění nemůžou.
Pro mě jsou úplně nejhorší stavební etapou u nás 90. léta a stavby, které tehdy vyrostly, podnikatelské baroko včetně, proti tomu je brutalismus ještě zlatý.
Ono to není jen v architektuře. Je to i v módě, užitém umění a tak. Pokud by se to mělo nedejbože líbit obecnému lidu, tak to umělci považují za minimálně hloupé a nenápadité.
Kteří?
Minimálně ti, co učí. Požadují pouze hranaté věci a jakákoli vlnka znamená „historizující“, což je skoro nadávka.
Aha, to jsem nevěděla. Naši se věnují produktovému designu a tam jde hlavně o funkčnost (ale hezké to samozřejmě být musí, to je jasné).
Já taky. Mě docela deprimuje náš starožitný nábytek (ale co člověk nesnese pro klid v domě…)