Říkala jsem si to už loni: „Něco takového opravdu nepotřebuješ. Kdo stojí o stálý stres? Stejně s tím nemůžeš nic dělat, tak se podvol, ber pokorně, co přichází. Buď v klidu – vždyť už na to sakra máš i roky!“ A co myslíte? Dělám to zase!
To je tak. Mám ráda zimu, která vypadá jako zima. Vždycky dám přednost mrazu a sněhu před deštěm a blátem. No, a protože žiju v Čechách, a přitom ne nahoře na horách, a protože se podnebí mění, jak se mění, je čekání na sníh a mráz rok od roku zoufalejší aktivita. Navíc naše víska se nachází právě na rozhraní vysočiny, takže otázka: bude pršet nebo sněžit to má u nás tak nějak padesát na padesát.
Ráno – první pohled z okna ložnice:))
Už kolikrát jsem si snažila domluvit: „Když je sníh, tak ho musíš odklízet. Musíš čistit auto. Na silnicích je binec. Polní cesty jsou hůř sjízdné, u lesů se hůř parkuje. Klouže to! Podívej se na sebe, kolik ti je let – neměla bys mít už konečně rozum?“
Nemám. I když se chápu, tak pořád trávím v zimních měsících spoustu času s pohledem upřeným na předpověď počasí. Když je hnusně (rozuměj nad nulou a bláto), tak na Yr.no úporně hledám modrá čísla v naději, že bude mrznout.
Náš strom má pořád ještě světýlka a moc mu to sluší:))
Když náhodou mrzne a je sníh, koukám do předpovědi a zoufám si, když vidím, že zase půjdeme do červených čísel.* Jestli jedna předpověď vychází špatně, horečně prohledávám jiné aplikace – co když má nějaký jiný meteorologický model jiný – příznivější – názor? 😛
Když je náhodou krásně, zimně, pod nohama mi skřípe prašan a vzduch je jiskřivě ledový, tak si to umím náramně užít. Jenže… někde v hloubi mé duše cosi vyje, že to zase nevydrží. No řekněte, mám já tohle zapotřebí?
Poetický obrázek mého hrabla na sníh:))
Takhle to se mnou půjde až do konce února. Potom se moje duše přepne do módu „čekám na jaro“ a červená čísla mě přestanou děsit. Ba co víc, začnu se na teplo zase těšit. Protože to, co je v lednu otrava k ničemu, je přece v březnu naděje! 🙂
*Na Yr.no se teploty od nuly dolů značí modrými číslicemi, plusové hodnoty červenými:))
V lese
PS: Poslední týden je to bylo typické počasí na zbláznění – ráno je klidně deset centimetrů nového sněhu, jaká krása! Vydrží to den, půl dne, a pak do toho sněhu začne intenzivně pršet. Chudák já!:))
PPS: Včera jsem přijela do Rožnova pod Radhoštěm, který je momentálně Rožnovem pod sněhem. Takových 60 cm tu bude. Kde není propluženo, tam se nedá pěšky jít. Běžkaři utiskují chodce:)) Asi opravdu nevím, co bych chtěla (wasntme)
A tak se dnes ptám: Máte rádi zimu jako roční období? Máte rádi sníh a mráz a všechno to, co by mělo ke středoevropské zimě patřit? Jaké zimy jsou u vás? Jezdíte na zimní dovolené za sněhem? Nebo byste radši odlétli někam do teplých krajin, třeba k moři?:))
Ari na sněhu není sněhobílá!:))
Pěšina, kde mi bude padat sníh za krk:))
Berry velmi kontrastní:))
Pozn.: Všechny fotky jsou z mobilu a foceny za špatného světla – jejich kvalita tomu odpovídá. 🙂
Asi jsem se rouhala… je skoro osm večer a právě u nás velmi rychle vodorovně sněží….
Tady fičí, mrzne, ale pro změnu nic nepadá 🙂
Myslím tady v Rožnově pod Radhoštěm 😛
Dede, krásné fotky, na nich je na „zimu“ radost pohledět. Ovšem já už tu na ni jen vzpomínám a přiznávám, že to sice dělám ráda, ale nestýská se mi po ní a žít už bych ve studených podmínkách nechtěla (asi proto, že jsem zažila tři roky v mrazech až -40, sněhu na zapadnutí a netoužím to už opakovat. Ale bruslení na zamrzlých jezerech byla náádhera).
Z pražské rozčvachtané zimy si moc dobře pamatuji promáčené kožené boty (kozačky), ponožky a nohy. Protože té mokré sněhové břečce se prostě nedalo vždy vyhnout. A jelikož jsem na nohy byla od dětství nesmírně choulostivá, vadilo mi to (hned za ledovým větrem) v zimě nejvíc. Tělo a hlava se daly zachumlat, ale nohy kromě teplých ponožek moc ne. V holinách byla i s několika ponožkami furt zima a v zimních botách tenkrát moc výběr nebyl (ještě neexistovaly ani žádné sněhuly). V am. zimě už jsem si mohla koupit i opravdu boty do mrazů, které udržely nohy jak v peřince (a koženou masku na obličej), takže se i ta krutá zima dala přežít bez onemocnění.
O.T. Včera jsme se jeli projít k jezeru a cestou jsme potkali pána s krásným psem. Když si očuchal moji ruku, nechal se hladit a radostně mával ocasem. Myslela jsem, že je to nějaký kříženec (naštěstí to jsem neřekla, jen se zeptala, co je zač:) ), ale byla jsem poučena, že je to jižanský „typ, ne přímo rasa“, o které jsem slyšela prvně – „Black Mouth Cur“. Původ mají i předky i v Evropě. Pán říkal, že tihle psi kdysi provázeli vagonóvé karavany při osídlování Západu. Byli nesmírně vytrvalí, věrní svým pánů, které chránili od nebezpečí, udržovali „v houfu“ dobytek, který lidé měli a navíc sami byli skvělými lovci.
Tady je odkaz na fotky, barevnost psa může být velice rozmanitá, ale ten „černý čumák“ je samozřejmě podmínkou. Ten pán měl psa přesně takového, co je až úplně dole „O’Neal-Powell’s Buck“
http://www.blackmouthcur.com/photo_gallery.htm
Maričko, já tě chápu. Zase bych nepřežila vaše léto 🙂
Ten pes je prostě pěknej pes 😉 taky bych nepoznala plemeno. Trochu mi připomíná rhodezského ridgebacka…
Ano, taky mi připadá jako ridgeback – je to opravdu krásný pes!
Krásné lyrické záběry zimy, jak by měla být! Jenomže! Zimy už nejsou tak jako když jsme dostavěli a začali bydlet v domečku. To jsme přišli z práce domů, když svítil měsíc, tak jsme nasadili běžky před domem, jeli jsme do lesa na už námi v předchozích dnech prošlapané stopy. Idyla! Tohle skončilo asi tak před 10-ti léty. Když napadne sníh tak vydrží maximálně týden a je ho tak málo, že už běžky ani nevytahuji. Kromě Ladovské zimy před lety a to si myslím, že byl spíše omyl od klimatu 😉 .
Vrátila jsem se s QAjvi z venku. Včera večer do trošky sněhu pršelo, tak jsem si mylsela, že projdu blátivou nohou, ale bezpečeně. Omyl. Na trávě a v listí bláto, ale pěšinky, pěšiny a cesty okolo lesa jsou zamrzlé tlustou vrstvou ledu. Do lesa jsem nešla, je tady u nás velká vichřice od včerejšího večera, tak jsem se blátila přes louky. Ale ani jednou jsem nespadla. Nestěžuji si, protože zem není zamrznutá a všechno co spadlo a roztálo šlo do ní. Jen co trochu obeschne, tak se dá bezpečně chodit po venku. Spíš nemám ráda léto, je strašlivé vedro a sucho. Všude kolem zmar.
Alex, u nás je to s běžkami stejné. Bylo obvyklé, že se daly lyže připnout hned na louce před naším domem a hurá na cesty. Dokonce jeden člověk ze sousední vesnice si koupil sněžný skútr (či co) a dobrovolně dělal pro lidi stopy přes pole. Starostové z okolních obcí mu rádi přidali na benzín:)) Jenže myslím s výjimkou z před dvou let (?) už prakticky nikdy nenasněží dostatečně. Sněží a taje a tak pořád dokola…
Mám ráda ladovský zimy a zimy Káji Maříka…krásně se o nich čte…já zimu miluju,nic nekvete,nejsou pyly a já nesmrkám,dejchám nosem a je mi blaze..a hlavně,není vedro…
upršenou zimu snáším pokorně, země se potřebuje napít aby dala vláhu všemu žíznivému….
jinak na hory bych se nestěhovala, dopadla bych jako ten pražák, co si tak liboval v tom krkonošským deníčku 😀
Sharko, upršenou zimu se opravdu snažím snášet… ale nejde mi to ani pokorně ani jinak. To je tím blátem (blush)
Já vím, že je voda potřeba. Ale pocity jsou jiná věc 😛
Já mám ke sněhu rozporuplný vztah. Kvůli Majdě a vůbec ekologicky bych i do té naší nížiny sníh přivítala – na pole. Na silnici bych viděla sucho. Čím jsem starší, tím hůře to snáším, nejen jako řidič, ale i jako chodec.
Jako dítě jsem bydlela uprostřed Prahy a vzpomínám si, že maminka ani kozačky nebo nějaké válenky neměla, jen zimní kotníčkové boty. Sníh byl pravidelně ručně odklízen, vozili ho do Vltavy nákladní auta
Taky pamatuju zimy nezimy v Praze… je tedy fakt, že nahoře na Lužinách ten sníh občas bývá 🙂
Což mi vybavilo vzpomínku z let po roce 2001, kdy jsem pravidelně dojížděla z Doubravice do Prahy za prací – na tiskovky, konference a tak, obvykle aspoň jednou týdně. No a kyž jsem se oblékla u nás doma a pak přijela do Prahy, tak kolegové pravidelně dělali hloupé fóry o severním pólu a hledali mi v kabelce pasti na medvědy… (rofl)
Mám ráda zimu se sněhem a mrazem. Přála bych si takovou i tady v Praze. Pamatuji si je z dětství. Kolem Vánoc začínalo tak opravdu mrznout, tátové chodili večer stříkat fotbalové plácky vodou a my holky jsme se těšily, jak za pár dní vytáhneme brusle a začnou každodenní radovánky na kluzišti. Taky začínalo tak pravidelně a stejnoměrně sněžit a já už jsem se těšívala, jak budu s tátou vyrážet každý víkend na sjezdovky do Špindlu. Pak ještě na týden jarních prázdnin a při troše štěstí jsme končili lyžařskou sezónu o Velikonocích. A když jsme přece nejeli na hory, šli jsme třeba v sobotu na Hrad a já jsem se nemohla vynadívat dolů na zasněžené malostranské střechy. A taková procházka po tajemném zasněženém a zamrzlém, téměř liduprázdném, Novém Světě, tak to už nikdy nezažijete. Zimy byly takové setrvalé, dlouhé, přiměřeně studené, většinou bez takových šílených výkyvů a zničujících kalamit. No tak takovou zimu už asi nikdy nezažiju.
Do teplých krajin bych teď v zimě nejela ani náhodou. I když letošní zima i u nás na studeném a větrném Proseku připomíná zatím předjaří, nebo dokonce jaro, pořád je to po tom šíleném létě příjemné ochlazení. A teď už to tak bude asi napořád. Bývala jsem teplomilná, ale teď mám pocit, že jednou to hnusné léto nepřežiju. Takže dík i za tuhle nanicovatou zimu v Praze, uvidíme, co nám ještě přinese, třeba ještě překvapí.
Sakra, zase jsem v nějaké časové smyčce. To by mě teda zajímalo, co s tím pořád je.
Tapuz, s tímhle nemůžu dělat nic než to urgovat u providera – mají časový bordel na serveru. Já jsem pro ně ovšem maličká ryba platící minimum za služby, takže můj hlas jaksi zaniká…
Tapuz, jsme přibližně stejně staré, já jsem do svých 22 let žila v Lužických horách a propršené zimy byly i tam. Pamět je sfiňa, většinou si pamatujeme to, co se nám líbilo.
No tak v Praze a v Krkonoších byly zimy zasněžené a mrazivé, nemůžu si pomoct. Jinak bych asi těžko chodila bruslit a jezdila lyžovat. Taky sáňkovat, v Praze na sídlišti. A věčné mytí kozaček nebo sněhulí od prosolené břečky z chodníků. A čepice, rukavice, šály a teplé ponožky – z toho všeho používám teď už jenom rukavice. Čepici a šálu jsem letos ještě nepoužila, vlastně ani skutečnou zimní bundu. A teplé ponožky už snad ani nemám.
Ale máš pravdu, paměť je sfiňa. Jistě i v Lužických horách býval sníh.
I já si pamatuju, jak nás jednou na obecné pustila učitelka spíš ze školy, protože zrovna napadl sníh, tak abychom si ho aspoň chvíli užili. Byly zimy sněhové (hodně), byly zimy mrazivé (hodně), ale byly zimy i bez sněhu, tak jako teď.
Jako dítě jsem měla zimu ráda. Sáňkovala jsem, bruslila. Bylo to fajn.
Teď zimu ve městě nemám ráda.
Na úklid chodníků město kašle a obyvatelé, když už to nemusí dělat, tak to nedělají.
Od začátku roku už jsem 2 x spadla.
Poprvé jsem si sedřela koleno a nohu mám samou modřinu.
Minulý týden jsem spadla na přechodu a rozbila si ret. Naštěstí to nebylo na šití, ale klepala jsem se ještě hodinu poté.
Takže jsem vytáhla nesmeky na boty a už se těším na jaro.
ty jsi smolař Míšo…. to v Plzni neuklízej?
Poslední dobou na to pečou.
U nás na sídlišti obzvláště.
Míšo, lity lity… led je zlej, stejně špatná je snehová břečka při teplotách kousek nad nulou – to klouže jako mýdlo. Po zmrzlém sněhu jezdím bez obav, ale tající… to je jiný kafe.
Tak se, holka, drž a nepadej! (hug)
Od té doby, co s námi bydlí pes, je bláto poměrně obtěžující element. Máme to letos u nás na severu na střídačku – chvíli bahnito, chvíli zase sníh. V sobotu ještě ležel mokrý sníh a mladí s dětma byli kousek za Lípou na lyžovačce, ale vrátili se celí mokří, protože víc pršelo než sněžilo. V neděli sníh slezl a dnes ráno nejdřív nepříjemná vichřice a potom vichřice se sněhem, takže odpoledne máme zase pěkně bílo. Musela jsem, ač nerada, protože vichr opravdu neoblibuji, vyrazit za povinnostmi a odpoledne ještě se psem. Jsem teď vyvětraná předůkladně a dávám si tu groček. (d) Ty suroviny, co se nevešly do vánočního cukroví, se musí nějak spotřebovat!
V Olomouci je jaro, ale na Vysočině na Třech Studních u Nového Města na Moravě jsem si zkusil jaké to je „sáňkovat s autem“. No nakonec jsem se rád do té jarně blátivé krajiny vrátil 😀
Já bych měl zimu rád, kdybych si mohl dovolit odjet nejpozději koncem října někam do jižního Tichomoří, třeba na Bora Bora a vrátit se nejdřív v půli března. No snad až mi ještě párkrát zvednou důchod, si budu moci dovolit aspoň pár dní na Kanárech. (rofl) A jsem rád, že v Praze teď není po sněhu ani stopa.
no, hned zkraje února jedu autem na víkend k Novému Městu na Moravě….to bude veselo….
Třeba do tý doby roztaje nebo stihnou uklidit.
Já jsem včera jezdil Vlašim a okolí. většina silnic je uklizená a ten zbytek, když je dobré auto a umí se, se dá zvládnout. Ale kolegu s Peugeotem boxer sfoukl v pondělí vítr u Mezna ze silnice; auto je na odpis, kolega je samá modřina a leží v nemocnici s nalomenými žebry. Můj Hunďa je nízký, dlouhý a hezky zaoblený, takže vítr mu nevadí a díky váze přes 1,5 tuny na silnici sedí, je to taková pohodlná bačkůrka, ale když je potřeba, tak i hezky čiperná. A líh mu dělá dobře. Minulý týden jsem byl na výměně oleje po 30.000, z motoru tekl téměř dokonale čistý olej a filtr by se, po lehkém propláchnutí, nejspíš dal použít znovu, i když bych to rozhodně neriskoval. Koncem února jedu na STK a emise, tak jsem zvědav, co emisní kontrola naměří. Ale nejspíš to bude pod limitem Euro 6.
Já jsem tu (v Rožnově) tentokrát se Subaru a jak jsem ráda! 🙂 Mimochodem kvůli Berry jsem se byla dnes se psima podívat v Hustopečích nad Bečvou… tam sníh skoro není!:))
Hustopeče nad Bečvou ? Tak to jste byly už kousek od nás. 🙂 U nás sněží, byly jsme venčit a čerstvě pocukrováno. Mám zimu ráda,nejlépe jen kousíček pod nulou a bezvětří, sníh být může a pod ním zmrzlo,když by se podařilo, tak aspoň v poledne sluníčko.To bych brala, to,jo ale ty rozbředliny bych oželela a vichr taky. Na běžkách jsem byla jednou, chystám se někam poblíž na vlek asi na Rusavu.
Nojo, no, současné město a sníh nejdou moc dohromady. Před několika sty lety, když se chodilo pěšky a jezdilo s koňskými potahy to bylo o něčem jiném. Jenže autům, ani tramvajím sníh a břečka nesvědčí; pamatuji, jak se u Smíchovského nádraží z roztátého sněhu vytvořila hluboká louže a každá tramvaj, která skrz ní projela po krátké chvíli bouchla a zdechla. Takže na dnes už neexistující točně stál za malou chvíli obrovský štrůdl nepojízdných tramvají a lidé na zastávce marně čekali na nějakou, která koupel bez následků přežije.
Pamatuju si doby, kdy tramvaje občas z mého pohledu nevysvětlitelně chcípaly 🙂 ale netušila jsem, že na to stačí pořádná kaluž…
Motory jsou v podvozku a když do nich zateče voda, (kvůli chlazení je nejde udělat vodotěsné), je vymalováno. To staré pantografy, (EM 475), zvané žabáky, to bylo jiné kafe. Souprava přijela do depa na pravidelnou revizi. Mechanik vlezl do prohlídkové jámy, otevřel kryt trakčního motoru a málem se utopil, motor byl do půlky plný vody a ten panťák normálně jezdil! Takže ho vyndali, vyfoukali teplým vzduchem, vyměnili uhlíky s držáky, které byly elektrolýzou skoro sežrané, přebrousili kolektor a motor šel zpátky.
Jo – a zapomněla jsem ti pochválit fotky, tolik sněhu jsem na vlastní oka viděla před lety v Jeseníkách – to byl ten rok, kdy jsme při odjezdu museli vykopat auto ze závějí (rofl)
Měla bys vidět Rožnov dnes:)) Poctivých 60 cm tu bude, holky zapadají tak, že musí ve sněhu skákat jako delfíni ve vlnách. Což pro Berušku není to pravé, takže hledáme prošlapané chodníčky… 🙂
Jé, ty jseš v Rožnově, mávám. U nás byl do včera sníh, asi patnáct cm slehlého, no už není, oteplilo se a popršelo. Naštěstí nebyla umrzlá hlína a vše se vsakuje.
Za oblevu můžu já, modlila jsem se, aby dneska nemrzlo a mohli přijet boys z VaKu a vyvézt čistírnu, Do jara by to nevydrželo. A teď už může mrznout a sněžit, 😉
Jo, tyhle trable znám 🙂 tak hlavně, že máte vyvezeno (wave)
Ach sníh – jako děcko jsem to neřešila. Byl-li sníh – sáňkovala jsem, byl-li led – bruslila jsem. Nebylo-li nic z toho, jezdila jsem na kole nebo lítala kolem baráku. Jako dospěla jsem sníh nesnášela, a čím starší jsem byla, tím větší trauma jsem z něj měla. I když nakonec jsem se i naučila (ve svých necelých čtyřiceti) lyžovat a na hory jsme jezdívali, nejvíc se mi tam líbilo, když byl sníh jen na Pradědu (rofl) .
NO a teď jsem se vrátila k módu „je mi to jedno“, dokonce u mne převládají myšlenky, že by bylo fajn, kdyby bývalo bylo zamrzlo a pak napadl sníh a chvíli vydržel – ano, je to kvůli fotkám a psím vycházkám.
V pátek odpoledne jsme si to ještě chrupali po lehce zmrzlém sněhu (no – byly ho dva centimetry, ale i tak) a včera jsme chodili po jarní louce – viz fotky.
https://yga.rajce.idnes.cz/2019_Snih_v_lednu/
Ygo, máš pravdu, děti se zabaví vždy 🙂 Jen u nás byl takovým sledovatelem sněhu taťka a já tu mánii nějak podědila… (wasntme)
K tvým fotkám – vy jste měli sluníčko!!! 🙂 No jo, ÚJM…
U nás letos bývá varianta ráno sníh, odpoledne nic, což mě štve, protože z okna kanceláře vidím sníh, ale odpoledne, až můžu ven, tak je jen bahno- a to mě nebaví. Pomíjím svou dočasnou kulhavost, kdy psice venčí Mušketýr, ale aspoň by měl čisté psy a ne blátotlačky. Prostě je to zas jen o tom bahně….
Jak tě chápu – s tím bahnem! Aby se mu člověk vyhnul, je ochoten si přát ledacos 😀 Například mráz… ach:))
Jsem městský člověk a nemám ráda zimu ve městě. Zima a sníh patří do hor a tam ať si ji užijou ti, které to baví 🙂 Nemám potřebu odjet do teplých krajin. Na sníh se ráda podívám v televizi, ale v osm ráno, když jedu do práce, přes noc napadne dvacet a z Hanspaulky se stane ledová hora – to opravdu nemusím.
Ideální situace je, když přes noc napadnou tři (u Muzea čtyři), ráno si to vyfotím a v poledne už je jenom mokro 🙂
Renato, i tento přístup chápu – dobře vím, co je to pak za snahu zaparkovat auto do řady, kde se nikdy doopravdy nepodařilo odklidit sníh a jsou tam zamrzlé velehrboly nebo pořádná čvachta (následně 😛 )
Nejlepší je čvachta, která do rána zamrzne, i s těmi zaparkovanými auty. Před lety tak v Přerově zamrzly i autobusy na nádraží.
Ani jako chodec a uživatel MHD nemám zimu ve městě rád. Krom momentu, kdy čerstvě napadne, to je krásné, ale jak se rozsolí, rozhrabe, rozjezdí, rozšlape, tak to už ta břečka se sněhem moc společného nemá