Popsaná trika se v mé garderobě nevyskytovala. V první polovině šedesátek snad ani neexistovala – a pak, od nějakých 12 let, jsem se svůj hrudník snažila spíš maskovat než zdůrazňovat.
Ještě doplním: slyšela jsem vyprávění o tom, jak napajedelská děvčata striktně odmítla mít do spartakiádního průvodu trička s nápisem identifikujícím jejich domovský tělovýchovný oddíl.

Trička s nápisem jsem nemívala – nebyly k sehnání a za tak moc jsem po nich netoužila. Ta touha jaksi přišla později a o to silnější:)) Potíž je v tom, že nápisy, které mě oslovují, jsou většinou jen na pánských tričkách a ty jsou ke krku, což mi velmi vadí, takže smůla. O to radši je vybírám klukům. Marek má sbírku pěkných matematicko fyzikálních. Moc se mi líbí nápis „I am engeneer… enginere… engenere… I am good with math 😀 Ty pokusy o slovo inženýr jsou přeškrtnuté, to tady nesvedu.
Další nápis, který mě velmi oslovil (taky jsem to triko pro Marka koupila) je Normal people scare me (Normální lidi mě děsí:))
Moc se mi líbilo triko s tlustou kočkou (typ kresby jako Simon cat) a nápisem: Big girls don´t cry, they eat (Velké holky nepláčou, ty jedí:))
No a prvně v životě jsem si koupila triko pro sebe, protože mi mluví z duše. Je na něm nápis „This is my humane costume“ – pak vlčí hlava a pod tím „I am really a wolf“ 🙂 (Toto je můj lidský převlek, ve skutečnosti jsem vlk)
No, čím starší tím dětinštější, že:))

Jako malá jsem byla šťastná, když jsem si z dovolené v Maďarsku přivezla tričko s Tipem a Tapem 😀 . Pár triček s nápisem mám, ale jsou na nich jen názvy míst, kde jsem byla, nebo akcí, kterých jsem se zúčastnila a dostala přitom tričko. Pár triček mám reklamních s logem a názvem nějaké firmy. A pak mám hromádku triček s nepovedeným potiskem, kde je nějaký nápis nebo obrázek křivě natisknutý, nedotisknutý, rozmazaný nebo nerovnoměrně natisknutý. Kdysi jsem si je koupila od kočičího útulku, který dělal potisky a tyhle „zmetky“ vyprodával, protože jsou to pěkná kvalitní trička ze silné bavlny, pořádně a rovně šitá. Všechna tahle trička nosím jako domácí nebo cestovní, kdy je mi jedno, že po cestě bude zmačkané a špinavé.
V téhle souvislosti jsem zaperlila, když jsem si v říjnu 2001 na sebe na cestu do Egypta bezmyšlenkovitě a bez jakéhokoli úmyslu natáhla tričko s nápisem NEW YORK přes celou přední stranu. Moji parťáci mě málem ukamenovali už v Praze na letišti 😀 . A když mě v Káhiře pár domorodců oblažilo významným pohledem a zdvihnutým palcem, přičemž nebylo poznat, jakým směrem se jejich myšlenky ubírají, uznala jsem, že to nebyla zrovna dobrá volba, a hned po příjezdu na loď jsem tričko pohřbila hluboko na dno báglu, abych neprovokovala horké hlavy.
Jinak si trička s nápisy nekupuji a ani po nich netoužím. Je mi líto, ale nemůžu si pomoct, všelijaké ty rádoby vtipné nápisy mi přijdou přinejmenším nevtipné, ne-li trapné, a na domácí nošení jsou ta trička drahá 😀 .
Nějaká malá loga, třeba na sportovním oblečení, nebo nějaké obrázky mi nevadí.