Máme advent, blíží se Vánoce a nastává čas zranitelnosti. Není to překvapující, vždyť jde snad o jediné období roku, kdy existuje nesmírně silné společensky podmíněné očekávání, které se však ve skutečnosti ne vždy vyplní.

Co tedy očekáváme? Měli bychom zažívat klidný advent, věnovaný rozjímání, radostnému těšení, přípravě dokonalých Vánoc a pomoci druhým. V rámci oné radostné atmosféry je žádoucí napéct vánoční cukroví – a užít si to, a také důkladněji uklidit – to si už naštěstí užívat nemusíme.

A jaká je realita? Ve většině firem se ke konci kalendářního roku finišuje s prací, tedy nároky na zaměstnance stoupají. Obchody, začínají být plné i v poledne, stejně jako parkovací místa. Pak stačí málo, aby se emoce nebezpečně čeřily. Ona ta hladina stresu není zas o tolik vyšší než obvykle, ale když se setká s výše naznačeným očekáváním, podstatně efektivněji drásá duši zúčastněných.

Nemyslete si, ani děti nejsou ušetřeny. Na jednu stranu sní o tom, co dostanou pod stromeček, na druhou se bojí zklamání. Pokud samy vyrábějí dárky pro své blízké, tak do toho obvykle dávají srdce. Je tedy jasné, co je bolí, pokud nervózní dospělý dárek neocení tak, jak by měl.

Advent a Vánoce po nás chtějí, abychom se citově otevřeli a angažovali, což obnažuje zranitelné kousky našich srdcí. Tajné touhy a přání, stejně jako bolavá místa, u každého jiná. Chystání těch pravých rodinných Vánoc pak tak trochu připomíná tanec mezi křehkými bublinami citů všech zúčastněných.

Jistě, dá se tomu předejít – stačí vztyčit ochranné zdi, nenechat se dojímat a okouzlovat. Říct si, že je to jedno, že jsou to přece dny, které se od jiných nijak neliší. A budeme mít pravdu. Jenže potom ty správné Vánoce prostě přijít nemohou.

A tak vám přeju, abyste si užili těšení a nikdo vás – ani omylem – netrefil tam, kde to opravdu bolí. Přidejte na laskavosti a pochopení. Když nic jiného, budete se v tom předvánočním sprintu cítit líp:))

https://hradec.rozhlas.cz/dagmar-ruscakova-zranitelni-7698297