V listopadu jsem musela definitivně vzít v úvahu špatnou zprávu – moje laserová tiskárna se patrně dopracovala k technologické verzi Alzheimerovy choroby. Nejdřív ji nemohl najít počítač, ale to spravil nový kabel. Potom si při skenování nebyla jistá, zda má usb konektor a našla ho tak dvakrát z deseti pokusů.

Ok, byla jsem trpělivá – ten stroj mi sloužil devět let, člověk se má trochu snažit o pochopení. Ovšem když krátce na to prohlásila, že nemá, prostě fakt nemá tonery, zvlášť ten černej, co jsem jí ho koupila před měsícem, tak mi došla trpělivost. Přišel čas pro novou tiskárnu.

Jako obvykle jsem se obrátila na Marka – co myslíš, že by se nám domů hodilo? Navíc zrovna vypukl Black Friday, takže celá akce proběhla poměrně rychle. Jen s jednou otázkou: změř si, jestli se ti tam ta nová vejde! I našla jsem si rozměry nové tiskárny, přeměřila místo v mé pracovně a řekla: vejde 🙂

Asi vás nepřekvapí, že se nakonec nevešla – sice jsem její rozměry zaznamenala správně, ale bez vědomí toho, že se horní část při skenování ještě významně otvírá. Což normálně nevadí, ale u mě měla tiskárna vyhrazené místo v poličkách, takže to vadilo. Naštěstí má ta nová obludka wifi, takže se hezky vešla do Martinovy pracovny a mě zbylo… prázdné místo.

Představte si malou podkrovní pracovnu důmyslně vybavenou poličkovým systémem na míru. Prostor je maximálně využitý, vešla se sem i postel, byť o něco kratší, než jaké se běžně vyrábějí. Věci jsou stěsnané na svá místa, všechno se nakonec uloží, včetně obvyklého nepořádku překypujících dokumentů, propisek, všelijakých kabelů, šišek z tisícilelých borovic ze Sierry Nevady a rámečků s fotkami členů rodiny. A najednou je tu… prázdné místo.

Možná mi nebudete věřit, ale ono je tam pořád! Už dva týdny. Přemýšlím, jak ten drahocenný prostor pojmout – co tam dát, co přesunout, aby celek byl ještě efektivnější, hezčí a méně nepořádný? Dar takhle velkého prostoru by se neměl promrhat! Rozhodně by se tam neměly přesunout účty a dokumenty čekající (zatím marně) na založení, které okupují místo po mé levici. Nechci tam ani přemístit věci z podstolových poliček – vždyť už si tam zvykly.

A tak ve mně vyklíčil plán – to místo využiju hned poté, co si v pracovně pořádně uklidím.

PS: Nejsem si jistá, jestli to letos stihnu:))

A tak se dnes ptám: Jak to vypadá na vašem pracovní stole? Patříte spíš k těm, kdo mají  rádi pořádek, nebo k těm, které pronásleduje chaos? Mělo by prázdné místo šanci zůstat prázdné? 😀