Letošní úroda jablek byla… diskutabilní. Na jedné straně těch jablek bylo opravdu hodně, ale na druhou stranu byla po většinou velmi špatná. Napíchaná od hmyzu se jablka kazila už na stromech – člověk utrhl na pohled krásné zdravé jablíčko, s chutí se zakousnul a ejhle, už bylo obsazené.
Těžko říct, jestli to bylo tím strašným suchem, nebo bylo sucho jen jeden z důvodů. Každopádně třeba naše mladá jabloňka Šampion byla letos obsypaná – leč jablíčka měla velikost rynglí a většina jich popadala ještě předtím, než skutečně dozrála. Přitom loni měla jablka jak malovaná, pěkně velká.
Přemýšleli jsme, co s tím? Jako obvykle propukly posklizňové jablečné orgie, zahrnující jak mlsání čerstvých plodů, tak pečení jablečných dobrot. Bylo ale jasné, že uskladněné moc dlouho nevydrží, takže jsem poprvé zavolala do pěstitelského centra v Dubenci, v sousední vesnici, a objednala nás do moštárny (na dva postupné termíny).
A pak přišel den D, kdy jsem tam dovezla sedm bedýnek jablek a přivezla mošt. Určila jsem si, že ho chci ve dvoulitrových PET flaškách a pasterizovaný. Uložila jsem ho do komory a vzala domů poslední, ne úplně plnou láhev. Ochutnala. A překvapivě se zamilovala:))
Proč překvapivě? Protože já jsem pomerančová:)) Tedy, nemám ráda kupovaný jablečný džus, přijde mi, že je jen sladký, nic jiného – a to i ty lepší, samozřejmě myslím stoprocentní. Uznávám, že špatný pomerančový je taky jen sladký, ale když už náhodou džus piju, snažím se koupit ten lepší, aby to po těch pomerančích opravdu chutnalo.
Ale ten mošt… ach. Nejen že je zcela přirozeně bio a eko a já nevím co ještě, ale naše staré jabloně mají pořád ještě jablka s výraznou mnohovrstevnou chutí, takže výsledek byl skvost. Ano byl… Těch prvních 66 litrů jsme jako rodina vypili za necelé dva měsíce, a to já ho používám spíš jako sirup…
Druhá várka je chuťově ještě zajímavější, protože zdrojová jablka obsahovala asi třetinu smiřických, která jsou příjemně nakyslá. Opět jsem mošt rozdávala po rodině, ale tentokrát s výstrahou: šetřete, další bude až za rok – když pánbu dá:))
A tak se dnes ptám: pijete mošty a džusy? Jaké máte nejradši? Děláte si nějaký domácí mošt?
Podotázka: hotelové snídaně obvykle svojí nabídkou snídaňových džusů dělí hosty na jablečné a pomerančové. Který z nich byste si zvolili vy?:))
Vlastní zdroj jablek nemám, tak nemoštuju 😛 . Ráda bych, mošt – když na něj čirou náhodou narazím (třeba v palírně v Kácově 😀 ) mám moc ráda.
V hotelích piju pokud možno vodu, sladký pití nerada.
Jablečný mošt mám ráda, vloni jsme si pro něj jezdili do ovocnářského družstva ve Starém Lískovci: http://www.jablka.cz/ Letos jsme tam ještě nebyli, musíme to napravit. Berem vždy nepasterovaný a jen trochu, další týden si lze přijet pro nový. Nárazově mívají i jablečno-hruškový a jablečno-višňový, jsou dobré, nepřislazované.
Džus a jiné sladké brče nepiju (s občasnou, tj. 1-2x za rok, výjimkou džusu grepového, ten není tak sladký), radši vodu. A v hotelu si ke snídani místo džusu vždycky dávám mlíko (většinou jim nechtěně vypiju všechny zásoby, původně určené do kávy nebo čaje). 🙂
Vlastní zdroj ovoce na mošty nemám, ostatně mně stačí na uhašení žízně obyčejná voda nebo čaj. 🙂 Ale ve cvikovském pivovaru, kam několikrát do roka zajdu na oběd, jsem objevila vynikající lažanské mošty. Už jsem tu o nich, myslím, někdy psala, ale jsou tak výborné, že si publicitu opravdu zaslouží :
http://www.mostovna-lazany.cz/index.htm
Zjistila jsem, že je prodávají i v Kauflandu, ačkoliv nabídka tam není tak rozsáhlá, jakou má výrobce. Našim dětem taky moc chutnají, tak je pro ně vždycky nakoupím. Nejradši máme švestkový, ten je opravdu lahodný! 😛
Pomerančové š´távy a džusy nepiju. Nechutnají mi. Jablečné miluju mošty a i horké se skořicí, je z nich dobrej i tekutej štrůdl – jablečný džus,rum,skořice,hřebíček,badyán,cukr(není nutný), nechá se odležet smíchané cca 3 dny a pije se to na vánoce…..
Tekutej štrůdl zní pěkně, možná ho na Vánoce zkusím – moštu:))
Jo, já taky! Mńam, to je moje gusto! 🙂
Mošty ani džusy neoblibuji. Dělám si kombuchu. Ačkoliv, v sobotu jsem byla pozvaná svým bývalým zaměstnavatelem na vánoční večeři a protože jsem byla pojízdná, vybrala jsem si k pití jablečný mošt. Byl z nějakého statku a naředěný vodou byl výborný a velice pitivý. V této kombinaci byl dobrý jak k předkrmu, pokrmu i zákrmu. Tedy dezertu. Kdyby takový prodávali v obchodě, určitě bych si ho někdy koupila. Ty průmyslově vyrobený jsou sladký jak, no, říká se jak cecek, že?
Jablečné průmyslové mi většinou přijdou skutečně jen sladké – ale je fakt, že mě neosloví ani chuť v supermarketu kupovaných jablek. Takže se jablky doslova přejím, když jsou naše, pak občas koupím u místních ovocnářů a pak už je nejím… (wasntme)
Ó, Dede, domácí jablečný mošt, toť lahůdka. Podotýkám, nejsem pomerančová 😉 . Kupuji si ho v Domově, v Žernůvce od sestřiček, které ho vyrábějí naprosto excelentně, včetně různých ovocných marmelád a vína.
Máš pravdu, letos, i když bylo vražedné sucho, tak stromy zaplodily. Asi proto, že předchozí roky jim zmrzly květy. Ještě mám ve sklepě bedýnku jablek od kamarádky a zpracovávám je na pečení koláčů, dělám z nich kompot 😛 , protože ujíst se to jenom tak nedá. Prostě si jablečně lebedím.
Sestřičky v Žernůvce nepřestávají překvapovat 🙂 jak to stíhají? (inlove)
Přeju jablečné lebedění… já jsem si donedávna ještě sbírala jablka kolem naší cesty, ale teď už asi budou padanky definitivně zmrzlé
Mošt jsem měla ráda jako malá holka.
Džus mám raději pomerančový.
A pamatujete, jak v dobách minulých v lahůdkách prodávali džus, který se pořád promíchával v takovém zařízení. Ten býval moc dobrý.
Míšo, jsem ráda, že nejsem sama pomerančová 😀
Letos jsem pila naprosto excelentní pomerančový džus v Nice. Byl tak hustý a samý pomeranč, že jsem měla pocit, že se nasnídám už jen toho džusu 😀
Sodovku ze Sodastreamu, přírodní, tedy stáčírnami nekastrované minerálky, občas Coca,colu, Pepsicolu, nebo kofolu. Džusy a podobné ,,dobroty“ opravdu nemusím. Když si představím, že to do toho krouhače jde i s červíky a občas nějakou housenkou, či ptačím hovínkem… A dnes ráno jsem se opět pobavil. Včera jsem navštívil srovnávač povinného ručení a zadal nutné údaje, protože když chci platit méně, nesmím zůstat u jedné pojišťovny déle, než rok. A ozvalse mi nějaký jejich agent a začal do mne hustit ty jejich PR kecy. Jenže, když jsem mu řekl, že loni jsem platil X peněz a letos chci platit méně, bez ohledu na podmínky, vykolejil jsem ho natolik, že jsme se rozloučili s tím, že pokud se vejde do limitu, který jsem mu stanovil, tak se ozve. (rofl)
Sodovka ze sodastreamu a ten mošt – moje nej pití v těchto dnech 🙂 Tedy, když nepiju jen vodu…
Když dostanu od tchýničky jablka, házím je do odšťavňovače a vyrábím mošt. Je s tím docela velká práce, kuchyň pak vypadá jak po náletu, ale výsledek stojí za to. Nejraději máme kombinaci jablka/hrušky a jablka/červená řepa. Ze zbylé drti suším jablečné placičky.
Občas v zimě koupím pomeranče, určené na vylisování (takové menší, hodně šťavnaté, někdy červené) a o víkendu si k velké snídani dáme čerstvou pomerančovou šťávu.
A v hotelu (a v IKEA) si nejradši dám brusinkovou limonádu.
V IKEE také tradičně brusinkovou.
Tedy, pokud máš ve směsi červenou řepu, tak se ten svinčík v kuchyni musí mít grády 🙂 Ale nápoj taky… (inlove)
tu brusinkovou taky, je to už taková tradice….
V hotelu mrknu na sklenice džusu ostatních hostů a pokud je pomerančový džus skoro průhledná věc do žluta, vezmu si jablečný, i když pomerančový mám radši, jenže naředěný je hnusnější.
Džusy piju málo, ale je to lepší varianta než bublaté sladké věci, v restauraci si nechávám naředit „bazén“- do půllitru džus a dolejt vodou.
No… v těch hotelech nejdřív podezíravě zkoumám nabízenou tekutinu pohledem (kvalita džusu o hotelu ledacos prozradí:)), pak ochutnám a pokud mám pocit, že je to ovocná šťáva z prášku, tak to nepiju – v žádné variantě. Tak moc džus zase nepotřebuju:))
Jo, džus smíchaný s vodou v půllitru je dobrý způsob, jak si zajistit trochu víc nealko pití. Když mi ovšem nabídnou dvoucecku Cappy a dvoudecku vody balené ve skle, beru nealko pivo… 😛
DVOUCECKU Cappy?!!!! To bych chtěla vidět (rofl)
(rofl) ok, dvoudecku:))
Když jsme se přestěhovali do Plaňan, byla neuvěřitelná úroda jablek. Tak to jsme si půjčili krouhač a lis a vyráběli vlastní mošt. Ten jsem musela převařit, ale další roky jsme si zvykli ho dávat do mrazáku.
Kuba má na parcele větší množství starých jabloní, takže jezdí do moštárny. Nevím, jestli má mošt pasterovaný či nikoli, ihned po moštování končí u Majdy v mrazáku. My ho moc nepijeme, Bimbovi nedělá dobře na žaludek a teď i na cukrovku, já jsem ho vždycky vylemtala celou flašku a posléze pocítila blahodárné účinky. Takže já mošty ano, ale v omezeném množství
Hi, hi, Inko, na blahodárné účinky je skutečně dobrý jablečný mošt, výborný. Ale pít s mírou (wave) .
Přiznám se, že mě moštárna zaujala až poté, co jsem se dozvěděla, že pasterizují – do mrazáku bych těch 60 + litrů nenaskládala…
Kdysi jsme nechávali moštovat hodně. A osvědčil se mi následující postup: Mošt zahřát tak na 70 stupňů, ne víc. Doporučuji teploměr 😀
Nalít do PETek (které se teda trochu smrsknou teplou tekutinou)zavřít a hotovo. Mošt nám vydržel celou zimu, pokud se nevypil dřív! Stačí uložit naležato v chladu (chodba, spíž, garáž a pod.)