Jak už to tak bývá, sotva se měsíc s měsícem sejde, na Blízkém východě se stane velké množství důležitých událostí. Podívejme se na ty nejdůležitější, které se staly během listopadu.

Izrael na pokraji války s Gazou

Dvanáctého a třináctého listopadu 2018 dopadlo do Izraele přes čtyři sta raket vystřelených teroristickým hnutím Hamás, které v Gaze vládne, než bylo dohodnuto příměří. Izrael v odvetě zničil sídlo propagandistické televize Hamásu a několik dalších jeho cílů. Kromě několika obětí, mezi nimiž byl i palestinský Arab z Halhulu, který v Aškelonu (legálně) pracoval, způsobily útoky vážnou vládní krizi, během níž odstoupil na protest proti málo rozhodné izraelské reakci ministr obrany Avigdor Lieberman (ze sekulární nacionalistické strany Jisrael Bejtejnu), po čemž poslanci této strany stáhli svou podporu vládní koalice premiéra Bejmamina Netanjahua (Likud).

Toho využila další koaliční strana, ultraortodoxní HaBejt HaJehudi, která hrozila, že stažením z koalice vyvolá předčasné volby, nedostane-li křeslo ministra obrany pro sebe, ale premiér situaci nakonec ustál a koalice přežila. Řešení problémů s Gazou je ovšem obtížné, protože ačkoliv Hamás v Gaze vládne, i kdyby se stal zázrak a Hamás chtěl zodpovědně jednat s Izraelem, pořád tam je Íránem placený a vojensky silný Islámský džihád, který se rád postará o narušení jakéhokoliv příměří, které by Hamás mohl uzavřít.

Ba co hůř: normalizaci vztahů mezi Izraelem a Gazou se obává Palestinská autonomie (vládnoucí oblastem A a B Judeje a Samaří, jinak také Západního břehu Jordánu), která hrozí, že přeruší bezpečnostní spolupráci s Izraelem, uvolní-li Izrael blokádu Gazy. PA totiž chce kontrolovat Gazu pro sebe a izraelsko-egyptská blokáda je způsob, jakým chce tlačit na Hamás, aby se autoritě PA podvolil. Na stole jsou teď všechny možnosti od udržování statu quo, po válku a okupaci Gazy.

Saúdská podpora kurdsko-arabským syrským demokratickým silám

Minulý týden Saúdská Arábie oznámila, že vysílá své experty na pomoc kurdsko-arabským jednotkám SDF, které drží území mezi levým břehem Eufratu a tureckou hranicí. Jak bylo zmíněno v tomto seriálu, SDF se opírají ve velké míře o kurdské jednotky YPG a YPJ, které jsou proslulé svou radikálně levicovou (a samozřejmě sekulární) ideologií. Saúdská Arábie není zrovna známá svou velkou sympatií levicovým ideologiím, Kurdům a už vůbec ne sekularismu, proto tento krok, jakož i fakt, že ho SDF akceptovaly, může leckoho překvapit. Je to ale pro obě strany zabití hned několika much jednou ranou.

Kurdové v Sýrii se dostali na začátku listopadu pod silný turecký tlak; situace i v okolí Kobani začala vypadat tak, že je jen otázkou času, kdy se tam Turci pokusí o totéž, co udělali v dříve kurdském Afrínu. V podobné době se ovšem rozběhl skandál kolem vraždy saúdského novináře deníku Washington Post Džamála Chášukdžího, kterou podle všeho na žádost svého otce, krále Salmána bin Abdelazíze, zosnoval korunní princ a de facto vládce Saúdské Arábie Mohammed bin Salmán na saúdském konzulátu v Istanbulu. Ohlas, který tato vražda v západním světě vyvolala, Saúdy překvapil a saúdské zájmy značně poškodil. Německo a Dánsko už například reagovaly zrušením dodávek zbraní Saúdské Arábii a k podobnému kroku se podle všeho chystají i další evropské země. Turecko samozřejmě vraždy maximálně využilo ve svůj prospěch a k posílení své moci, která najednou začala kromě Kurdů viditelně ohrožovat i Saúdy (zejména kvůli turecké podpoře Kataru), což otevřelo dveře vzájemné spolupráci.

Spolupráce je to ovšem velmi křehká, protože jednak Saúdové pomáhají SDF jen v oblasti kolem města Deir ez-Zor, kde se nachází naleziště většiny syrské ropy a kde, shodou okolností, žije konzervativní arabské sunnitské obyvatelstvo, což se Kurdům špatně drží a Saúdům to naopak náramně vyhovuje; a hlavně protože Kurdové mají všechny dobré důvody Saúdům nevěřit. Potíž je, že v situaci, kdy Turecko hrozí masivním útokem a zničením kurdské oblasti Sýrie (tzv. Rožavy), nemají moc na výběr.

Jednoznačným vítězem je ovšem Saúdská Arábie – tím, že pomůže Kurdům, jednak zablokuje postup Turecka, které je už vůči saúdským zájmům otevřeně nepřátelské, ale hlavně získá vynikající argument pro evropské země, z jejichž strany čelí zbrojnímu embargu; ve stylu „když nám nedodáte zbraně, nebudeme mít jak Kurdy bránit“. A to přestože každý ví, že Saúdové používají dotyčné zbraně zejména k naprosto bezohledné válce v Jemenu. Saúdové tak získají možnost si vylepšit reputaci, odvést pozornost od Jemenu a Chášukdžího, zarazit turecké rozpínání a možná i utlumit volání po sankcích, které vůči nim mnoho západních států zvažuje. A to ani nemluvě o ropných polích, které, budou-li na ně Saúdové mít vliv, umenší tím vliv syrského prezidenta Bašára al-Assada.

Izraelské diplomatické úspěchy (nejen) mezi saúdskými satelity

Saúdská Arábie se dočkala v Chášukdžího aféře podpory ze strany dvou zemí: Spojených států a Izraele. A zjevně na to v Rijádu nezapomněli, protože saúdské satelity, jeden po druhém – Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Čad a Súdán – se za poslední měsíc sešly s Izraelci; a je evidentní, že tématem byly vzájemné vztahy do budoucna. Kromě saúdských satelitů se výrazně oteplily vztahy i mezi Izraelem a neutrálním Ománem.

Tato jednání také dobře poukazují na to, jak silnou moc Saúdská Arábie v jednotlivých svých satelitech má; zatímco na Kuvajt Saúdové díky místní téměř demokracii moc pák nemají, státy, které jsou buď absolutistickými monarchiemi, nebo diktaturami, a jsou v saúdské sféře vlivu (a mezi ně se počítá i Egypt a do značné míry i Jordánsko), nemohou si dovolit Saúdskou Arábii a její strategii ignorovat. Navíc v situaci, kdy se blíží termín pro nové vyjednávání dodatků mírové smlouvy mezi Izraelem a Jordánskem z roku 1994 (2019), se Saúdská Arábie a Izrael navzájem potřebují více, než kdykoliv jindy.

Dánsko prosazuje evropské sankce proti Íránu

Možná jste si všimli ticha, jaké znělo z Teheránu po vraždě Džamála Chášukdžího, třebaže by normálně íránský režim využil jakékoliv možnosti, jak se proti Saúdské Arábii vymezit, zejména dá-li se na tom něco trhnout – jako se to podařilo v tomto případě Turecku. Důvod je ten, že Saúdové nebyli jediní, kdo má za sebou v poslední době zpackanou vraždu v provedení tajných služeb.

Íránské tajné služby se 28. září pokusily o vraždu vůdce arabské nacionalistické separatistické organizace ASMLA, který v Kodani žije v exilu; tato organizace usiluje o samostatnost arabskou menšinou obývaného pásu území v jihozápadním Íránu; dala by se přirovnat ideologií i způsoby k organizacím jako je IRA nebo ETA, které známe z Evropy. Dánská rozvědka PET íránské plány odhalila a během dramatické honičky a uzavření velké části Kodaně a Øresundského mostu 28. září íránské rozvědce vraždu zhatila.

Írán nařčení odmítal, ale na počátku listopadu Dánsko zveřejnilo důkazy o íránské operaci a pohrozilo, že bude tlačit na připojení Evropské unie k sankcím, které proti Íránu vyhlásil americký prezident Donald Trump. Vzhledem k tomu, že íránské imperiální ambice stojí a padají s penězi, které Írán získává po ukončení původních sankcí prezidentem Barackem Obamou, a závisí tak ve velké míře na dobré vůli Evropské unie, může zpackaný pokus o atentát mít pro Írán a jeho vliv stejně vážné důsledky, jaké vznikly Saúdské Arábii po Chášukdžího vraždě.