Mňam, brambory. Znám dívčinu, co si vzala Peruánce, a ten dělával o bramborách pravé přednášky. Padesát odrůd se prý v Peru pěstuje a v totální nadšení ho uvedlo, když vědci kdesi v horách vyšťárali padesátou první, divokou. Každá prý je dobrá na jinou úpravu. Kam se hrabeme s A,B,C. 😀

Jinak, v tom Peru se vezmou brambory, rozháží se po dvoře a nechají tak, než seschnou. Přes den na ně praží, v noci mrzne, takže vyschnou a zesládnou, a pak se z nich vaří sladká kaše, zvaná (stejně jako takto upravené brambory) foneticky „čuňo“. Takže můžete hádat, co znamená úsloví „udělám to, až rozkvete čuňo“.

Ach jo – přiznávám, že na brambory jsem barbar. Dokud žili rodiče, vařila jsem ty, které byly ve sklepě (rofl) , teď ty, které jsou v obchodě nebo u místního prodejce brambor. Dokonce jsem dlouhá léta ani netušila, že existují typy A, B, C – a i teď se musím kouknout na informaci, na co který typ je dobrý.

Holt víc chápu odrůdy vína než brambor, jsa z kraje vinorodého a ne bramborářského – i když, samosebou, erteple se u nás pěstovaly ve velkém, ale hlavně se pasírovaly přes prasátka, kačeny a slípky. No a to uznejte, tam bylo keřkovských rohlíčků přece jenom škoda. Takže doma se erteple dělily jen na skorý a neskorý (chuckle) – teda na ty, které se vykopaly před hodama nebo až po hodách.

Jinak já brambory miluju – nejoblíbenější bramborové jídlo jsou umyté, rozkrojené na půlku a pečené v troubě a konzumované s česnekovým máslem. Mňam. Jinak brkaše, bramborák, erteplový guláš, vařené, hranolky v troubě (pečené, ne smažené), jednou v roce na Vánoce salát (už se těším!) a když jsem v jó dobrém rozmaru a mám vařené v šupce, tak udělám přesňáky (bramborové placky s povidly). No a plněné bramborové knedlíky škvarky či uzeným a s dobrým zelíčkem, tak to taky mohu, ale ty si radši dávám u nás v hospodě, páč se mi s tím nechce paplat.

A zakončím tklivou vzpomínkou na erteple, vařené v kotle pro drůbež i brav 😉 . Když jedna lítala celý den po venku a matička s tatíčkem byly v práci či na poli, a nebyl čas si ukrojit ani ten pověstný kajic chleba se solí, tak šáhla do kotle, rozlomila hlízu, vyhryzla nažloutlou masu a zbytek vrátila (prasata si nestěžovala) … a když ty erteple byly ještě teplé … ó, lepší než kaviár! Anebo se na oběd pár erteplí zbavilo šupky, nakrájelo na kousky a šup s nima do černýho kastrolku na domácí sádlo a tak dlouho ohřívat, až se přichytly na dno – pak posolit, vzít žičku, sednout na násypy na stoličku a debužírovat přímo z teho kastrólku, nakonec vyškrabat i ty přípečky – o jé, to byly krásný časy. Takové obědy jsem mívala se stařečkem, když jsme se navzájem hlídali (rofl) … já to zapijala mlíkem, stařeček červeným vínem a bylo dobře.

Já taky můžu brambory všelijak. Teď zrovna mám ještě půl pekáčku francouzáků :). Mám ráda ty moučné, „uvařčivé“, jak říkala mamka. Klidně z nich udělám i salát, protože je nepasíruju tím krájítkem, ale tak, jak jsem se to naučila od mamky, odkrajuju kousky špičkou nože. Brambory jsme pěstvoali i tady, mám osvědčené odrůdy Agrie nebo Impala. Teď už nejsou lidi na zrytí záhonu, tak si je kupuju. Když se dokopu některou neděli na trh do Štítar, tak si tam koupím 5 kilo, podle odrůdy. Ve vedlejší vesnici je velké zahradnictví, prodávají i na tržíčku na náměstí, tak si kupuju i od nich. Letos to ale byla dost bída, takže zase budu muset nakupovat v Kaufu. Tam mě štve, že sice napíšou, že jsou žlutomasé, ale odrůdu nenapíšou, ono je to asi těžké, taky nakoupí, co je zrovna v nabídce velkoobchodu. To si radši koupím ty francouzské, jsou napytlíkované podle varného typu. Jsou ale pekelně drahé.