Super zdravá polévka, které není co vytknout, neboť splňuje všechny požadavky na přirozenou a zdravou stravu, která v zimě zahřeje a nehýří zbytečnými kaloriemi.
V sobotu jsem byla na výlovu našeho rybníčku u lesa. Domů jsem odcházela s kaprem, amurem, štikou, sumečkem. Hned mě napadlo, že je to skvělý materiál na Halászlé. Ryby jsme kuchyňsky upravovali hned u rybníka na hrázi. Do velkého hrnce jsem skládala pěkné kousky na vývar (hlavy, ocasy, ploutve a všechen upotřebitelný ořez. Vnitřnosti na polévku jsem uložila zvlášť. Kapra a amura na podkovy, štiku vykuchat a nechat vcelku na pečení nebo vaření v páře. Po sousedském potlachu a pohárku něčeho na zahřátí jsem skočila do auta a uháněla k domů. Rybníček mám z oken pořád na dohled, takže jsem čerstvější ryby nikde sehnat nemohla.
Pravé maďarské Halászlé se vaří z dunajského kapra. Staří dunajští rybáři prý měli v polévce rádi štiku, někteří tvrdili, že nejlepší šťáva je z hlavy sumce. Aby jídlo bylo opravdu dokonalé, musí se ve vývaru potkat i s jinými sladkovodními rybami. Ideálně se štikou, sumcem a drobnými plevelnými rybkami. Na základní vývar se spotřebuje všechno z úlovku.
Základní a geniální osnovou receptu je jednoduchost, neboť v jednoduchosti je síla. Halászlé je pořádně silný vývar, ve kterém se poté uvaří pěkné kousky ryb a tím získá svou hustotu na talíři. Tradičně ho rybáři vaří na břehu řeky v kotlíku, ale když jsou čerstvé ryby, podaří se i doma na plotně. Jakmile jsou ryby, stačí dodat vodu, cibuli, papriku mletou sladkou i pálivou, sůl, papriku zeleninovou, sušenou chilli papričku, nějaké to rajče nebo dobrý protlak, cibuli, sůl, divoké koření (bobkový list, nové koření, celý pepř).
Halászlé
- Rybí vývar, tzv. rybí šťáva
Do hrnce jsem naskládala rybí porce na vývar (hlavy, ořech, ocasy a trochu menších plevelných rybek). Čím víc, tím lépe pro sílu vývaru. Naplnila jsem polovinu kastrolu rybami na vývar, přidala jsem 3 oloupané a na klínky nakrájené cibule, 2 zeleninové červené papriky pokrájené na silnější proužky, (použila jsem i skleničku domácího leča z vysluněných letošních rajčat), 2 sušené chilli papričky, bobkový list, nové koření, pár kuliček černého pepře, sůl, mletou červenou papriku sladkou (2 lžíce), trochu pálivé mleté papriky, lžíci rajčatového pyré. Zalít vodou a nechat zvolna vařit dokud síla ryb nepřejde do vývaru. Vařila jsem 2 hodinky na plotně pomalým varem pod poklicí, pak jsem poklici sundala a vývar trochu zredukovala. Poté jsem všechnu šťávu procedila přes jemné sítko. Zeleninu i s kousky ryb jsem propasírovala. Tím se vývar hezky zahustil a zůstal pěkně jemný. Ochutnala jsem a nebylo mu co vytknout. V této fázi je dobré ještě dosolit a přidat špetku pikantní papriky, aby Halászlé mělo ten správný říz.
- Zavaření rybích kousků do šťávy
To je to pravé finále. Pěkné porce ryb (kapr na podkovy, kousky štiky, atd.) nasolíme a vložíme do hrnce s rybí paprikovou šťávou. Na kamnech zvolna zahříváme a povaříme cca 20 minut, aby ryby pěkně změkly, ale neměly by se rozvařit.
- Naléváme do talíře a jíme horké
Do talíře vyberu porce vařených ryb a zaliji je horkou rudou silnou a hustou rybí šťávou. Ozdobím feferonkou, chilli papričkou, zelenou petrželkou. Zvlášť v misce podávám cibuli pokrájenou na tenké plátky a zelenou papriku a kdo si chce přiostřit, ten si poslouží sušenou chilli papričkou. Jako příloha je skvělý chléb, tak na stůl pokládám ještě teplý malý bochníček od našeho šikovného pekaře, který se krásně trhá a kůrka parádně křupe. A nezapomenout talířek na kosti 🙂
HALÁSZLÉ je na stole. Na rybniční hrázi bych vařila jinak, v kotlíku a bez zbytečných ceremonií v podobě cezení a pasírování silné paprikové šťávy, ale doma v kuchyni jsem se rozhodla pro sofistikovanější verzi. A udělala jsem dobře. Byla vynikající a pro velký úspěch ji musím opakovat. Proč ne? Ryb je i v českém rybníčku pořád dost. Byl by hřích je přehlížet a vzpomenout si na ně jen na Vánoce.
Jaký vztah máte k této ikonické rybářské „polévce“ od maďarských břehů vy? Jaké jiné rybí polévky máte rádi? Vaříte je doma?
Dobrou chuť přeje
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
miluju poctivé halaszlé a je mi jedno,v kterém regionu Ma´darska, si ho dám…každý ho vaří jinak,každý má svůj origo-recept,na který přísahá a všechny se liší a všechny jsou dobré….kromě těch náhražek a hlavně, pokud ještě funguje na výpadopvce z Prahy na Brno (D1) restaurace U Rybiček, tak ho tam mají a je výborné…..
GURMÁNKKO: prosím o foto a recept na rybohrachovou nebo hrachorybovou polívku…to jsem fakt nikdy nejedla a neznám …..
Žijem na južnom Slovensku,varíme len maďarskú kuchyňu/a mama varila bravurne/,ale halászlé jedávam len vo vybraných reštauráciach-csárdach.Tam ju varia chlapi,rybári.Recepty si žiarlivo strážia,počas varenia vášnivo diskutujú o množstve, druhoch a pomeroch jednotlivých rýb.Polievka je gastronomický zážitok.Raz som videla/ ale nejedla/ tú českú rybaciu polievku-bola divna už od pohľadu.
OT pre Matyldu: podarilo sa mi kúpiť v Lidli tie svietiace domčeky-je to prekrasny gýčik,už mi robí radosť!!!A ako som bola v nakupovaní rozbehnutá,kúpila som aj pre sestru a oboch mladých.A pridala som k tomu pre nich na terasu tie stromčeky s led svetielkami.Do výplaty budem asi o chlebe a vode.Myslím,že nie som úplne mentálne kompletná.No čo už!
Verenko, namlsala mě představa vášnivě vařících rybářů!:))
A s těmi domečky jsme na tom podobně – zjistila jsem, že pro vnoučata člověk koupí věci, že se nestačí divit 😀
„Raz som videla/ ale nejedla/ tú českú rybaciu polievku-bola divna už od pohľadu.“ – Jj, vypadá jak už jednou použitá.
Nejsem úplně mentálně kompletní – tak to je hláška dne! Doufám, že si zapamatuju a budu často používat. I já jsem často takto postihnutá, až se tomu sama často divím (rofl)
Verenko nevadí, hlavně, že potěší. Pan doktor Plzák říkával, že rodina , či jedinec si má zachovat svůj standard, nevadí, když pár dní před výplatou žije chudě a zdravě. :-))
verenko, vánoční rybí polévka u nás, stojí za ochutnání…a rybí vývar se zeleninou a knedlíčky z mlíčí,je taky moc dobrý….
Verenko, česká vánoční rybí polévka JE dobrá a ne že ne – a to říkám jako člověk, který ryby v podstatě nejí a nemusí. Asi jsi měla „štěstí“ na špatný vzorek.
Verenko, taky asi nejsem mentálně kompletní 🙂 měla jsem udělanej košíček vánočních koulí artyčokovou technikou- a v neděli jsem je na oslavě narozenin rozdala přítomným… 🙂
parádní! přávidím ti tvoje tvořivé ruce, Matyldo 🙂
Jejda, co to je artyčoková technika? To vůbec neznám a zní to zajímavě.
To je toto: https://www.tvorivavila.cz/navod-vanocni-koule-falesny-patchwork/
No to jsou věci, to bych asi nezvládla, ale vypadá to pěkně.
Tak já bych skončila u určení středu. Dál moje inteligence nesahá. Kolik máš příbuzných? 🙂
Tuhle polévku bych si strašně ráda dala, ale určitě ji vařit nebudu. Na D1 se taky jen tak nedostanu, tak snad se mi někdy poštěstí na ni někde kápnout. A třeba se někdy i do toho Maďarska podívám.
Vypadá nádherně a úplně cítím tu vůni…
maďarskou kuchyni mám moc ráda. Rybí polévku jsem tam také měla, byla výborná. maďaři si potrpí na čwrstvost a to je také na potravinách vidět a chuť jiní než umělohmotná rajčata a papriky z Nizozemí. Adventní Budapešť je taky plná chutí a vzpomínám na ni dodnes. byla jsem tam asi před 3 lety.
U nás doma vaří vánoční rybí polévku MLP, já jen smažím housku a dochucuji, to se týká i bramborového salátu, je to sice jen jednou za rok ale pomoc veliká.
Gurmánko díky za dobrý recept. O výlovu u nás chystám článek a fotodokumentaci.
Jo, ještě jsem chtěla napsat o odéru z ryb, možná, že jsem to už jednou psala,nepamatuji se, tak sorry jako.
Moje bývalá kolegyně z práce si zakoupila rybí hlavy na vánoční polévku a přes svátky je zapomněla v kanceláři v budově,kde se topilo. Tak tohle bych nikomu nepřála, větrali jsme týden a používali deodoranty, pak to ovšem smrdělo jako kdyby se někdo po..al v lese.
Musím uznat, že na fotkách vypadá halászlé výborně – ty barvy! Ale nedala bych si, vyhýbám se pálivým pokrmům, jak mě pálí pusa, nemám pak už z jídla žádný požitek. Ale vzpomínám, že kdysi v Maďarsku si ji muž dal a tvářil se jako kdyby konzumoval manu nebeskou. 😛
Jinak rybí polévku vařím tradičně na Štědrý den, se zeleninou a osmaženou houskou. My s mužem si na ní pochutnáme, mladá generace ji sní z povinnosti (anebo když je čas, udělám jim hrachovku), a pak máme rybí polévku zase až za rok. 🙂
Hrachovka versus rybí polívka, to znám. Já jsem byla zvyklá na hrachovku, MLP na rybí, kompromis je žádná.
Anebo rybí polévka zahuštěná rozvařeným hrachem, jak o ní píše Gurmánka dole. 🙂
Až jsem se orosila (whew) , já tu rybí uvařila a ochutnala jednou a ty dvě lžíce ve mně dlouho nepobyly (puke)
Asi to kuchtík neuměl.
Nee, kuchtíkovi vadil ten pach vařené ryby, a to hodně.
Kuchtík totiž uvěřil tvrzení, že vývar se dělá z i z ploutví a ocasu, neřekli mu, že to je jen pro velmi silné nátury 😛
Jak anonym, já!
Asi tak, máti ryby nejedla, vlastně ani babi přeslicová, tak kdo mě to měl naučit, že. A kapr mi smrdí v jakékoliv úpravě, v té polévce to bylo asi stokrát horší, brr.
Kapr se musí zbavit šupin a pak vymnout v soli. Na jednoho kapra klidně čtvrt pytlíku soli, pořádně vydrhnout a opláchnout. Naporcovaný, nasolený a pokapaný citronem odležet do druhého dne. Nesmrdí 😀
Lído, díky, ale já zůstanu asi u toho tuňáka…
stačí nedat chilli
Přesně tak, pálivost není nutná, hotovou polévku si přikoření každý sám podle své chuti.
Tak tohle bych určitě ochutnala, ty fotky jsou přímo svádějící. Ale nevařila bych, protože je to hodně pracné a nemám přístup ke zmiňovaným ingrediencím. Moje maminka vařila na vánoce rybí polévku, ale ta mi těžce nechutnala, a vytvořila jsem si k rybím polévkám odstup.
Ale v Bulharsku jsme šli jednou na oběd do takové útulné rybářské chýše, přímo na pláži, tam jsem se nechala přemluvit k ochutnání, a chodili jsme pak na ni celý týden. Tak dobrou jsem nikdy nejedla. Plavaly v í kousky ryb i zeleniny, a nikdy nebyla stejná jako předešlý den. Číšník nám vysvětloval, že je to tím, co zrovna rybáři přivezou.
Tak tu bych si dala kdykoli.
Tak své první halászlé jsem jedla v Maďarsku, kousek od slovenské Rožňavy a to na služební cestě:)) Kolega, jinak Ma´dar, trval na tom, že na oběd musíme jít právě na ono místo a dát si halászlé. Byla jsem trochu nedůvěřivá, ale nakonec to bylo skvělé, opravdu nezapomenutelné. Ale přiznám se, že by mě nikdy nenapadlo tuto polévku vařit – nemám přístup k čerstvým rybám z rybníka a „supermarketová“ verze mě neláká:)) Prostě si na dobré halászlé musím někdy zase zajít 🙂
Jinak rybí polévku dělám je takovou, jako JanaBa, okoukala jsem ji v Norsku (tady u nás bez krevet:)). Vánoční polévkou je u nás slovenská zelňačka a u nás v rodině to bývala hrachovka. Takže žádná tradice… 🙂
Tak tuhle polévku vůbec neznám,vlastně o ní čtu poprvé. Což o to na pohled vypadá zajímavě, ale asi zůstane jen u toho čtení 🙂 Bez rybí polévky se oba objedeme, i když maminčina, kterou dělala o Vánocích mi chutnala. Ale kdyby mě na ni někdo pozval, určitě bych neodmítla a třeba pak i sama zkusila. Ale i tak jsem si Gurmanko o halaszle se zájmem přečetla. Co to slovo znamená ?
překladač nabídl verzi: halaszle – ryby
Hálasz by měl být rybář, lé plus mínus šťáva nebo tak něco, takže volně přeloženo by to mohla být rybářská polévka? Verenka nebo jiné dámy slovenské nám to určitě upřesní.
Tak svoje první halaszle jsem ochutnala přímo u Balatonu někdy v devadesátých letech, když jsme s kamarádkou sbalily stan a dva týdny jezdily po Maďarsku od kempu ke kempu. V jedné restauraci přímo v kempu si ji dávali u vedlejšího stolu nějací Němci a vypadala tak dobře že jsem si si dala taky a pak jsem si ji dávala pokaždé, kde ji měli na jídelním lístku ( a taky Gundel palačinky :-))…Na Vánoce děláme tradiční rybí bílou s jikrami a mlíčím a s opečenou houstičkou. Ale jenom na Vánoce, máti tvrdí, že je to slavnostní vánoční polévka a že se na ni máme těšit celý rok 🙂 A k těm rybám – letos jsem z jedné rybárny ochutnala filety z jesetera a musím říct, že byly vynikající, jenom osolené na másle, předběhly i mého oblíbeného pstruha…nechala jsem si odřezky a hlavy po vyfiletování a uzmu ještě pár kousků vánočního kapra a halaslé bude taky 🙂
I když mám ryby hodně ráda (s výjimkou kapra), rybí polévku ráda nemám a ani ji nevařím. Tím spíš, že jsou v ní kosti, to by mě spolehlivě odradilo, i kdyby byla sebelepší. Fotky jsou ale nádherné a možná, že přímo v Maďarsku bych si dala říct, tam jsem nikdy nejedla nic špatného 😀 .
tapuz: Ty nešťastné kosti 🙂 U nás doma také platí jisté předsudky. Recept jsem nechtěla natahovat o zbytečné řeči, ale můj muž miluje tu propasírovanou šťávu, která v chuti a hustotě připomíná šťávu gulášovou. Musím přiznat, že chuť jídla byla lepší než fotky. Může za to skvělá maďarská paprika a pochopitelně čerstvé ryby. Maďarská kuchyně je pozoruhodná a tak i po právu oblíbená 🙂
Jó, tak samotná propasírovaná šťáva, to by bylo! Úplně si představuju, jak bych do ní namáčela kusy báječně měkkého čerstvého bílého chleba, ach!
Já mám ráda hlavně mořské ryby, právě pro tu chuť a odér mořské vody, takže to, co povětšinou kupuju, je naporcované, a tím pádem i vykostěné, a to povětšinou zdařile, takže na kosti padnu málokdy. Ale když je jídlo dobré, jsem ochotná se nimrat i v rybě na talíři a lovit z ní kosti, pokud to nepřesahuje únosnou míru. Ale nabrat si na lžíci polévku a v puse zjistit, že v tom jsou kosti (a nedejbůh snad ještě třeba i kus ovařené kůže), a co teď, tak to by mě odradilo.
Do Maďarska jsme jezdili „odjakživa“ a párkrát jsem tam byla i teď v dávno dospělém věku, a fakt si nepamatuju, že by mi tam něco nechutnalo. Maďarská kuchyně je prostě fenomenální. A jelikož moje nejoblíbenější zelenina jsou rajčata a papriky (a pak taky kukuřice), tak je to něco pro mě. Taky se mi líbí, že se v zásadě nedali pobláznit a na pořádné vaření stále používají pořádné suroviny, žádné nechutné náhražky.
Nakonec ještě vzpomínky z dětství na takový tehdejší maďarský „fastfood“ od Balatonu, i když to není žádný vrcholný výkvět kuchařského umění. Všude kolem Balatonu se prodával fogoš, tedy blatenský candát, smažený v paprikovém těstíčku. Jedna porce do pergamenovitého papírku do ruky, k okamžité konzumaci. To byla dobrota!
Tak co se týče ryb, jsem na tom podobně jako ty. Nejradši si koupím nějakou porci chlazené, ale nevadí mi ani celá makrela nebo malá treska. Upeču ji v troubě jen na másle a pokmínovanou, a tak mi chutnají rybky nejvíc.
A s tím fogošem jsi mi připoměla rybí stánek v Bulharsku, kde prodávali takhle do ruky práě usmaženou rybku, obalenou v mouce, smíchané s paprikou a pepřem. Udělalo to takovou dobrou krustičku. Akorát jsme si nosili vlastní ubrousky a museli jsme být velmi rychlí, jinak bychom dostali tu rybku zabalenou v novinách. Přece jen jsme tu byli v tomhle o trošku dál. Ale byla to náramná dobrota. Doma jsme to zkoušeli, když švagr přinesl kbelík nějakých malých rybek. Bylo to taky dobré, ale mořské rybky jsou o třídu výš.
Ale pstroužka mám taky ráda.
„copak vaříš, Maruško? rybí polévku, babičko. porybný se za chvíli vrátí od rybníka a bude mít hrozitánský hlad“ okamžitě se mi vybavilo… jak už se blíží advent a romantická část duše se hlásí o slovo :-)rybí polévku bych si dala, ale když už není táta, tak jedině od naší Sharky 🙂
se tu rdím, děkuju za pochvalu…
jen pravdu dím 🙂
Halászlé jsem nikdy nejedla, jenom na to mám recept v mé velké obrázkové kuchařce, kteri vypadá skoro stejně. Dala bych si moc, ryby miluju, bohužel manžel ne a taky tady v supermarketech mají ze sladkovodních ryb jenom pstruha a lososa. Škoda.
Fallen DragonKin: O těch rybách to je. Když je člověk musí lovit v supermarketu v mrazáku, ani ho nenapadne se s něčím takovým vařit. Jiná situace je na hrázi rybníčku, kolem kterého denně běháme a sledujeme, jak se v něm rybky hemží. Když se loví, nedá se ryba odmítnout. Potom hlavou plují myšlenky: „co s tolika rybami v kuchyni?“ Halászlé bylo opravdu dobrou volbou.
OT – Dede, jak bylo včera? Tréma, úspěch?
Přidávám se k předřečnicím, rybí polévku …jednou v roce na vánoce… ale bezkaprovou. Ta moje je z tresky, lososa, krevet, zeleniny, bílého vína a trochy smetany. Chutná i mně a holky++ ji důrazně vyžadují. Jak chutná česká vánoční polévka z kapra už jsem zapomněla.
U nás se dělala hrachovka, tedy spíš kaše, která se naředila vývarem z kapra s jikrami a mlíčím. Pak byly vánoční mušle, (recept někde běhá), pak kapr v aspiku a nakonec smažený s brsalátem. Z toho všeho zbyla jen polévka, mušle a klasický řízek, já ani syn s vnučkami kapry nemusíme.
krakonoš:
Polévka s hrachem a rybou je i tady na jihu Čech oblíbená a nezapomenutá:-) Je to prastarý způsob úpravy rybí polévky zahuštěné rozvařeným hrachem. Je vynikající a hezky voní česnekem.
Já vím. Dodnes si na ni pamatuji. A nejraději jsem měl ty jikry a mlíčí.
OT – Jano, bylo to bezva (inlove) , i když nás na pódiu utiskovali muzikanti a veliký sál šel bez zvučení jen těžko ukřičet. 🙂 Asi bychom si měly ozvučení sehnat, jenže na to bohužel naše prostředky nestačí – ani s podporou obce… Holt budeme muset zůstat divadlem klubovým nebo někde zažádat o dotaci – a to je něco, čemu bych se radši vyhnula 🙂
Jsem ráda, že to bylo bezva!!
Muzikanti? Přetvořila jsi to na zpěvohru? 🙂
Ne 😀 Střídali jsme se… 🙂
Ale měli tam pořád strašných krámů a kabelů, takže jsme se na náš plácek jen těžko prodíraly… Tvářila jsem se, že to jsou kopřivy a ostružiní 😛
To je prima, že to bylo bezva a improvizace díky kabelům k tomu (clap)
Udělám nějaké album nebo napíšu článek – až dostanu nějaké fotky. Mám fotky jen z chystání scény a ze šatny, kde jsem fotila já – z vystoupení samozřejmě nemáme nic. Ale pořadatel snad nějaké fotky poskytne… 🙂
Budu se těšit ! 🙂
to by mě taky zajímalo :O :O
Aparatura se dá, když se ví kde, sehnat relativně levně, bratru do deseti až patnácti tisíc. (mixák, dva koncové zesilovače 2 x 60 W a čtyři 50 W reprosloupy).bElektricky to není nijak složité, až na ty repráky, ty je lepší koupit hotové. Postavit slušný, leč primitivní mix je sranda, problém je jen s krabicí. (umím a dokážu udělat na míru.)
Krakonoši, celá léta jsme nedostali nic než po představení do klobouku, až letos nám obec přispěla, protože šíříme dobré jméno obce po kraji 🙂 Obávám se, že za normálních okolností je pro nás i těch 15 000 moc velká pálka 🙂 Uvidíme, zatím obvykle hrajeme v tak malých sálech, že se to ukřičet dá. Tady byl problém i v tom, že tam měli před pódiem taneční parket, takže i první řady byly daleko… ne to ty poslední:))
No, já si těch 10 – 12 litrů vyjezdím za měsíc a vzhledem k tomu, že z důchodem, pokud nějak extrémně neblbnu, docela dobře vyjdu, je to pro mne čisté plus. Takže pořídit si takovou hračku by pro mne, kdybych usoudil, že ji potřebuji, velký problém nebyl. A zbytek je jednoduchý. Za pár šupů se koupí nějaký nefunkční šunt, ze kterého se použije krabice, knoflíky a pár dalších věcí, (to je to, co je na těchto věcech to nejdražší a nejhůře sehnatelné) a do té krabice se udělají nové vnitřnosti což je, aspoň pro mne, levná a srandiózní záležitost a navíc si takto mohu přesně na míru vyrobit to, co konkrétně potřebuji. Jo, když chceš něco kvalitního a levného, musíš si to udělat sám; to platilo, platí a bude platit vždy, bez ohledu na systém, ve kterém žijeme. Já jsem kdysi také působil v ochotnickém divadelním souboru a v divadle jsem postupně, ze šrotu, který zbyl po dokončení montáže nového zařízení a ktarý jsem bez problémů získal zdarma, (je to šrot a když si to odvezeš, ubydou nám starosti), vyrobil telefonní ústřednu a jevištní rozhlas, který uměl spoustu věcí a byl předmětem bledé závisti techniků hostujících souborů, na zvukovou aparaturu jsme dostali od tehdejšího národního výboru nevratnou dotaci, (postavilo se to ideologicky a obecní stranická buňka vydala befel, takže peníze byly). Kdeže loňské sněhy jsou. Soubor, který vznikl za první republiky, přežil Hitlera, Gottwalda, Zápotockého, Novotného, Svobodu, Husáka, ale nepřežil, což je poněkud paradox, Havla.
můžete tedy dát DeDivadlu sponzorský dar…
Jednak to není řešení, jednak už k vyřazovaným komponentům nemám přístup. Co šlo za socíku a ve třiceti letech věku, kdy jsem se do práce chodil bavit, už nejde, bohužel, dnes. Sehnat díly k postavení levné a spolehlivé telefonní ústředny, (relé a voliče) byla dřív sranda za jednotky Kčs, dnes už to vůbec neexistuje a pokud, tak za tisíce. Elektronky, které dřív byly za max. dvacku, dnes koštují několik stovek a s tím ostatním je to podobné. A 2/ takovéto věci se musí dělat na míru, čili než se začne tvořit, musí být někdo, kdo přesně ví, co chce a umí to srozumitelně interpretovat. Naše divadlo byl amfiteátr uprostřed lesa, který vznikl za první republiky a koncem 60. let kolem něj zcela samovolně a neorganizovaně, vznikla skupinka nadšenců, která vybudovala zděnou klubovnu, místnost pro osvětlovací a zvukovou techniku, elektrorozvodnu, kam vedly dvě přípojky, (jedna z cihelny o kilometr dál přes údolí; kabel se položil v rámci rekonstrukce veřejného osvětlení), druhá, záložní, byla napojena na místní síť, opravily se původní dřevěné stavby, (lavičky, pokladna, šatny, oplocení) a postavila v korunách dvou stromů lávka pro osvětlovače se sadou reflektorů; stromy nebyly nijak narušeny a ocelokolna pro kulisy a kostýmy. Hlediště mělo kapacitu přes 800 diváků a na jeviště se pohodlně vešla i velká hudební skupina. Jenom regulační transformátor pro 30 reflektorů uměl 30 kW výkonu, takže nic drobného. A to vše se vybudovalo brigádně a jen za cenu materiálu! Plány pro stavby zhotovil jeden pan architekt, který se v důchodu nudil, takže to namaloval rychle, zadarmo a rád, rozmnožení dokumentace se zvládlo jako melouch v jisté nejmenované firmě v rámci jiné akce a za dva roky, (pracovalo se jen o víkendech), bylo hotovo! Dnes něco naprosto nepředstavitelného a nerealizovatelného. A nikdo nemusel nikoho agitovat a do něčeho honit. Všichni jsme to dělali prostě proto, že nás to bavilo a každý dělal, co uměl. Výsledek byl takový, že jsme si troufli i na Hamleta, bylo deset repríz a divadlo bylo narvané tak, že se i stálo. A když se ozval záhrobní hlas králova ducha, bylo ticho, že by bylo slyšet i špendlík upadnout a duchův monolog byl slabě slyšitelný až dole na nádraží.
Jakkoli nemám v posledních letech příliš kladný vztah k rybám, takovou tu klasickou vánoční rybí polévku mám moc ráda i ji ráda vařím, rodině taky chutná (dceři ovšem samozřejmě dělám vegetariánskou vezi, ale tu už za ta léta umím taky docela dobrou). Což mi připomnělo, že je nejvyšší čas objednat nějaké ryby na svátky, vždyť už je to vlastně za měsíc.
aida:
Vánoce už klepou na dveře! I u nás se dělá vánoční polévka s rybou i bez. Dcery nemají ke kapru nejvřelejší vztah, ale já se snažím být patriotem a tak tradici kapří polévky na stole neporušuji a vařím ji pravidelně. Když se sejde celá rodina, jsou i tací, kteří ji vyžadují. Ryby už mám doma, tak se mohu pustit do jiných nutných příprav 🙂
Krátce – žádný a žádné.
Pojednání o halászlé jsme tu už jednou měli, ne? Tady: http://www.dedenik.cz/2011/03/18/mlsotnik-halaszle/
aida: Pravda, už o něm bylo hodně řečeno, ale já se domnívám, že Halászlé není nikdy dost 🙂 Přidala jsem trochu té romantiky od vody, která ke každé dobré rybí polévce také patří a něco fotek z kuchyně. Vždycky se pozastavuji nad tím, když někdo říká, že když nejsou nejméně 3 nebo 4 druhy ryby v kotlíku, jídlo nebude stát za nic. A to pravda není. I když je jenom kapr a dobrá paprika a pečlivá příprava, vznikne z toho dobrota. Když je ten správný materiál, může se navařit tak, jako na břehu Dunaje, když rybářům štěstí přeje a háčky jsou plné 🙂
Další povídání o téhle polévce je tady: http://www.judio.wz.cz/pojednani_halaszle.php
Posílala jsem ještě jeden odkaz, ale ten někam zmizel, třeba se objeví někdy později přes den, moc důležitý nebyl.
No a k polévce jako takové, mohla bych zopakovat svůj komentář pod Sharčiným Mlsotníkem, od té doby se nic nezměnilo.
Halászlé jsme si (teda spíš MLP, já na ryby moc nejsem) letos užili vrchovatě v Szegedu, za ten týden a něco, co jsme tam byli, si ji dal snad 3x nebo 4x (a v jiné dny jiné rybí dobroty, třeba paprikáš ze sumce nebo z kapra, podávaný se širokými nudlemi, tvarohem, kyselou smetanou, to vše posypáno škvarky – je to veliká dobrota, já ani tu rybu k tomu moc nepotřebovala). Všechny rybí polévky a jídla, která jsme letos v Maďarsku měli, byly z vykoštěných ryb, k polévce (servírované v kotlíku různé velikosti) nám vždycky přinesli na talířku pokrájenou zelenou tenkostěnnou papriku a nějaké pečivo.
aida:
Autentické Maďarsko. Chystám se tam zase v únoru a už se tam moc těším 🙂
Já bych tam jela nejradši hned, nikdy jsem tam nedostala k jídlu nic špatného. Teď nedávno jsme byli (s Michalem-Hugem H.) na maďarském menu v bistru Soul, vařil šikovný kuchař z místního velmi oblíbeného občerstvení Bucheck (on je slovenský Maďar), bylo to velmi příjemné. K tomu výborná maďarská vína a aperitiv/digestiv Unicum, jako dezert kaštanové pyré, co víc si přát.
Hmm – přiznávám, že zrovna Halázslé pro mne není to pravé ořechové – docela by mi vadily ty kosti v polívce. Ale ta fotodokumentace je opravdu skvostná a lákavá. Takže tu tvou, Šárko, bych okusila, ale jen tu pasírovanou část (nod) – a toho kapra bych si pak obrala zvlášť na talířku.
Jinak mám ryby moc ráda – a na rozdíl od velké části zde miluju českého kapra, pěkně pečeného na česneku s bílým vínem nebo smaženého. Co moc nemusím, je ta štika – pro mne je to příliš suché maso, anebo jsem ji jedla nesprávně upravenou.
Rybí polívku vařím jen na Vánoce – zasmažený hutný vývar s opečeným rohlíkem a kousky mlíčí. Mňam, dokonce i moje mamka říkala, že je lepší než její a to je co říct, protože ona byla kuchařka od boha.
YGA: Kosti v rybě, kdo by je měl rád. Dělala jsem i variantu s rybími knedlíčky – na přání mého muže 🙂 Jenže to je zase trochu jiný recept a proto jsem všechny fotky z akce Halászlé a jeho pokračování ke článku nepřidávala. Ta pasírovaná papriková šťáva je fakt skvělá! Dost fotografií dávám na FB, protože to jde s mobilem rychle a jednoduše. Jinak se zpracováním fotografií jsem dost na štíru. Nejspíš špatná organizace času; jsem sama sobě mizerným manažerem 🙂 Ovšem poslední rok to mám trochu složitější všechno. Jakmile omarodí chlap v chalupě a chybí jeho síla a nasazení, je to najednou složitější 🙂
V tom případě držím palce, ať je muž co nejdřív zdráv … ono je na houby i když onemocní ženská.
Jedla jsem originální v rybářské baště v Maďarsku, a jako že rybí polévku nemusím, tak tahle byla vynikající. Asi bych ji i zkusila, ale chybí mi suroviny…
Já si ji vždycky dávám v termálkách v D. Stredě u jednoho z mnoha stánků přímo na koupališti. (V dalším mají nejlepší langoše a v dalším nepřekonatelný jelení guláš).
Rybí polévku mám moc ráda, ale jenom já, takže ji jím jednou ročně na Vánoce asi tři dny. a teď si uvědomuji, že musím použít čas minulý, protože ségra se s tím asi patlat nebude. Nicméně zrovna halászlé mi připadá trochu moc rozhazovačné na člověka, který není rybář. A taky se musím přiznat, že mi nijak moc nechutná
Jj, taky mi to přijde v místních podmínkách jako úlet. Tam to v podstatě vařili z toho, co by neprodali nebo z kousků, které se nedaly uvařit jinak. Aby to nepřišlo vniveč.
Iva:
Když jsou čerstvé ryby z výlovu a porcují se na další zpracování, vždycky zbude úžasný materiál na dobrou polévku/vývar atd. Vůbec to nepovažuji za úlet 🙂 Recepty jsou různé, Halászlé je jenom jeden z nich, který u rybářů a milovníků ryb většinou vždycky boduje 🙂
Já myslela úlet v tom smyslu, že když se člověk nenachomýtne k nějakému výlovu nebo nemá v rodině rybáře, který už neví co s rybami, tak se suroviny dost těžko shání. A když už pak člověk koupí slušnou rybu, tak z ní udělá něco jiného než polívku (tedy já bych to tak udělala, ať se nechytáme za slova). Halaszlé je stejně jako česká rybí polévka primárně z jinak neupotřebitelných zbytků.
Tak rybí polívku nevařím, tu dělá jen na Štědrý den moje mamka. Ale ryby mám ráda, to zas jo. Štíku pečenou na másle, amura nebo kapra na pánvi s nějakým bylinkovým kořením… to všechno můžu 🙂
Štika, candát, pstruh, losos… To ano, kapra ne. Z plodů moře jsem zbožňoval kamčatské kraby, (konzervy Chatka někdy v 50. letech). A cestou domů z termálek se stavujeme v Lehnicích na sumčí paprikáš.