Dárkové koše si pamatuju z dob dětství. Mívali je v lepších prodejnách potravin a vždycky mě lákalo to, jak do proutěného košíku s dlouhým uchem naaranžovali obyčejné věci, do kterých přihodili něco exkluzivního, aby se to lépe prodávalo – vzpomínám si, že nedosažitelnou věcí obsaženou v koších býval ananasový kompot. Zabaleno v celofánu s kytičkou z umělého lýka mi to připadalo jako neobyčejný luxus.
Nikdy jsem nechápala, proč moje mamka takový koš nekoupila dědovi, i když si zcela pravidelně zoufala nad tradiční kombinací papuče-ponožky-zmijovka. Prý se tam zbytečně platí obyčejné věci. Ale mně se to vždycky tak líbilo!
Po pubertě jsem koše obdivovala dál, i když spíš kvůli aranžérskému umění a touze po tom koši 🙂 Kamarádka v něm měla květináč s mučenkou a vypadalo to luxusně. Mne zklamalo, že mučenku neumím pěstovat, ale koš bych nepochybně užila na jinou kytku 🙂
Dospěla jsem do věku, kdy obvykle nevím, co dát svým rodičům k Vánocům/ narozeninám/ vyberte si jinou příležitost. Koš ještě nebyl, zato dárkový balíček od místního řezníka ano – a s velkým úspěchem. Jenže mně připadalo, že to není tak… zdobné 🙂 ovšem koš nezavakuujete!
V koutku duše mi zbyla touha po vyladěných sadách čehokoli. Naprosto dokonale sem zapadají vyladěné balíčky patchworkových látek. Asi tři mám, ale je mi děsně líto s nimi něco dělat, když jsou tak hezké, a tak si je chodím prohlížet 🙂 Taky bych chtěla balíček výtvarných potřeb, nejlépe v košíku… A já ještě něco vymyslím!
Matyldo také jsem jako dítě obdivovala ty dárkové koše.
Ale také jsme je nikdy nikomu nekoupili.
Nyní chodíme u nás v Plzni do italsko-francouzského krámku. Mají italské a francouzské potraviny, kávu a vína. A také dělají na přání dárkový koš.
Hodlám ho nechat udělat manželovi napřesrok k 70-tinám.
Nejlíp se prý dělají ruličky ze starých telefonních seznamů. Dávali jsme je z práce do školní družiny. Já bych to nedělala ani kdybych neměla do čeho píchnout. Takové zbytečnosti nemusím.
Dcera od kamarádky se tím svého času bavila- když se to nastříkalo lihovým mořidlem a pak nalakovalo, bylo to hodně pevné. Vím, že z toho někomu pletla i koš na miminko. Takže pokud je i z takové piplačky užitečná věc, beru to.
Tak to jo. Ale je to o tom: kdo umí, umí a kdo ne tak čumí. A to jsem já, to druhé. Je to to samé jako s tím vaším šitím, na to jsem také levá. To taky jen obdivuji.
i z letáků co ti házej do schránky
Jo dárkové koše, tak to je kapitola sama pro sebe. Ty se přece vyhrávají na plese (ještě stále) – vzpomínám si, když naši došlo z ostatkové zábavy (masopustní), tak jsme kontrolovaly, co všecko donesli – kromě tradičních papírových kloboučků taky sem tam i nějakou tu výhru („Nejhorší výhra v životě byl ten pěťák červenýho vína. S tím musel taťka obejít celý sál a s každým si připit. Následná cesta dom byla nekonečná!“ pravila mamička) – a jaká sláva, když tam byl i dárkový koš! Ten se posléze – již prázdný – využil na dušičkovou vazbu!
I já jednou takový dárkový koš vyhrála a doteď nevím, co si s tím prázdným počít (dušičkovou kytici kupuju u odborníků). Tak mi stojí na polici v prádelce a práší se na něj – jestli o něj Matyldo stojíš, tak ti ho dám (nod)
Nejen na plese, Ygo.
Kdysi už hodně dávno se naše partička vypravila na Mělník na vinobraní.Byly jsme dvě holky a čtyři kluci. Jeli jsme vlakem, jinak by to nešlo. Byla tam jakási výherní atrakce, trefovala se čísla proti rozjetému kotouči a výhrou byl právě dárkový koš. Chvilku jsme to okukovali, pak se Anička rozhodla a šla do toho. Výhra. Tak začali kluci hecovat i mě a byl další koš. Strašně jsme se smáli, prostě to nevymyslíš. Anička odložila koš na zem a šla do toho znova. Další koš. To už se chechtali i ostatní. Když mě postrčili kluci dopředu, abych to zkusila taky, tak už mě pán k tomu radši nepustil.
Na zpáteční cestě dala Anička jeden koš „do placu“, a s těmi dvěma nám kluci kavalírsky pomohli. Taky jsme to měli od vlaku přes dva kiláčky, pronesly se ty koše každému. Ty koše zamozřejmě vypadaly parádně, už se nepamatuju, co v nich bylo. Ale pán na nás asi hodně dlouho nezapoměl.
Co to je za čas?
Když ,,hodně dávno“ tak určitě před opileckou revolucí. :*
Jo, stojím 🙂
Najlepšie darčekové koše u nás mávali v „bodege“ (lahôdkach) vedľa Spolku Sv. Vojtecha 🙂 . Tá bodega bola vôbec vyhlásená výberom rôznych úzkoprofilových pochutín. Napríklad tam bežne mávali originál maďarský salám (uherák), alebo tresčiu pečeň. Presne ako Dede píše, uprostred takého koša zväčša trónila pražská šunka v konzerve (tiež som ju nikdy nemusela), ale okolo zase bývali sladkosti, konzervy, kávy aj ovocie, aké v normálnych obchodoch neboli. Však taký kôš tam mohol stáť aj podstanú časť vtedy bežnej výplaty. Výberom pochutín sa teraz obdarovávame s mojím spolužiakom, s ktorým sme najprv roky spolu cestovali vlakmi ráno do práce a keď som dostala pridelené služobné auto, začala som ho brávať so sebou. On mi zase dosť pomohol v iných veciach. Tak s ním si pre Vianocami namiesto košov vymieňame darčekové papierové tašky. Nachádzam si tam niekedy fakt zaujímavé veci, lebo jeho bratranec má vinotéku a v nej aj všelijaké pre mňa nevídané maškrtky k vínu 🙂
V Praze pod Palmovkou byl také takový malý krámek s méně obvyklým sortimentem, dárkové koše jsem tam taky obdivovala. Ale líná huba, holý neštěstí, prostě jsme se se setrou jednou vypravily a zeptaly se, jestli si můžeme nechat udělat koš podle vlastního výběru. Kupodivu to šlo, jen byla podmínka láhev nějakého pití a záloha. A tak mamka tehdy dostala dárkový koš docela exkluzivní.
Tu šunku v konzervě jsem taky nikdy nepochopila… blbě se to krájelo a z drahé věci pak zbyla hromádka dost nevzhledného šrotu.
Asi jsi měla tupej nůž, dalo se to krájet docela dobře.
Vždycky se mi líbil ten zvláštní tvar té šunkové konzervy, a ten typický potisk, ale vůbec mi to nechutnalo, i když kvalitu to mělo. Ten aspik v tom je pro mě prostě nepoživatelný, nikdy jsem nechápala, jak to někomu může chutnat. Jak to vypadá dneska, nevím, jen doufám, že to neprošlo stejnou „transformací“ jako například luncheon, vepřové ve vlastní šťávě apod. a nestal se z toho stejně nepoživatelný humus.
tapuz,přijď na Venčení,donesu ti vepřový ve vlastní šťávě z přeštických prasátek..je to neskutečná dobrota….
V Globusu v Čakovicích mívají dědečkovo vepřové ve skle. Sice za hříšný peníz, ale papká to i kocourek, takže to bude dobré. (rofl)
Já jsem dárkové koše taky obdivovala, bývaly hezky naaranžované a věci v nich dostávaly luxusní nádech. Přes ten celofán. Aber das Ende! Vykuchaný obsah, rozložený na stole byl malý nákup potravin, který už jsi z krámu na rohu měla doma. On byl sortiment ve všech obchodech stejný 🙂 . Ale na koše byla hezká podívaná, to zas jo.
Že jo? Obvykle ten obsah za moc nestojí – tedy aspoň pro mě ne, ale mně nechutná dost věcí, které se berou obecně jako velmi dobré – třeba ona naprosto existenciální pražská šunka v konzervě 😛 ta musí být vždycky a vepředu 😀 kafe bych si taky koupila jiné, o hořčici nemluvíc:)))
Ale vypadá to náramně, to ano…
Obvykle tam byly obyčejné věci a jedna až dvě extra, které měly dodat zdání exkluzivity. Ale vypadalo to tak dobře….
Matyldo,dárkové koše bez obsahu, jsou koupit samostatně….a moj ekamarádka na ně chodí o vánočních svátcích k popelnicím…několik jich donese domů, opucuje,uloží a na jaře do nich dělá květinové aranže….
Tak na ty popelnicové lovy bydlím na špatném místě- jednak dotyčný koš každý použije na něco ze zahrady poté, co tomu ufikne to dlouhé ucho, druhak je věcí cti si na dědině narvat všechno smetí do popelnice- když už je tvoje a musíš se s ní tahat 🙂
Dárkové koše mě zajímaly hlavně jakou malou holku – v obchodech vypadaly tak luxusně! A nikdy je nikdo u nás nekoupil:))
Vlastně moje zatím první a poslední zkušenost s dárkovým košem je zcela nedávná – když moje teta a strejda slavili zlatou svatbu. Kupovali jsme ho v Hradci Králové a nechali ho naplnit podle sebe. Věděli jste, že v každém koši je třeba hořčice? 😀 A to prosím žádná extra… jak jsem se dozvěděla, tak tyhle věci tam dávají, protože dobře vyplňují mezery 😛
Jinak dnes mi přijde myšlenka na přání sestaveného potravinového dárkového koše jako bezvadnej nápad – jak mi to dřív nepřišlo. Hlavně pro lidi, kteří netouží po dalších „trpaslících“ tedy věcech pro věci, kterých už obvykle mají plný byt. A je to pěkný způsob jak nadělit luxusnější mlsání, které by si třeba příjemce dárku sám nedopřál 🙂
Hm, taky jsme začala dělat různé mlsotkové balíčky… ovšem koš je koš, že 🙂
tak jsi šikula, naviň papírové ruličky a košíky si vyrob….. (do hlavy neee)
Protáhni den z 24 hodin na 28 a přinuť mě nespat a klidně to dám 🙂