V předchozí části jsme psali o dámách, které moc dobře věděly, co chtějí, a přitom ještě zvládaly péči o rodinu. Dokáží chlapi to samé, anebo to pro ně není? Osobně si myslím, že když chtějí, tak dokáží – vzpomínám na svého profesora na vysoké, který poté, co přiběhl na přednášku na poslední chvíli, omlouval se slovy: „No jsem tu taktak, ta moja je v Americe, vedl jsem holky do školy.“ Jenže když jsem se podívala do archivu drabblí, vypadli mi chlapi jenom dva, a to ještě z jedné rodiny. Náhoda? Posuďte sami.
Ponesu s tebou všechno dobré i zlé
napsáno pro DMD 2017, téma: Jsme tým
Úvodní poznámka:
Paříž, někdy po prvním září 1896
Drabble:
Marie drtila žehličkou rukáv manželovy košile.
„Co tě trápí, ženuško?“ optal se opatrně Pierre. Žehlička přitlačila silněji.
„No tak, povídej.“ Marie jen vzlykla. „Debierne…“
Pierre odložil opravenou písemku k ostatním a položil pero. Debierne měl spolupracovat s Marií na tématu její doktorské práce, dělit uranovou rudu na jednotlivé chemické sloučeniny. Nechal se tuhle slyšet, že na takovou piplačku je ho škoda.
„Ženuško, kropit můžeš i vodou, on za to nestojí. Pomohu ti já.“
„A co tvoje práce, co učení, kondice? To po tobě nemohu žádat.“
„Neboj, drahá, spolu zvládneme všechno. A už na něj nemysli. Třeba bude jednou hořce litovat.“
Závěrečná poznámka:
Název je vypůjčen z církevního slibu, i když Pierre a Marie Curie měli sňatek občanský.
V březnu 1896 objevil Antoine Henri Becquerel přirozenou radioaktivitu solí uranu. O rok dříve dokončil svou doktorskou práci jeho student Pierre Curie a vzápětí se oženil. Svou ženu doporučil svému bývalému školiteli a on jí přidělil poměrně neatraktivní téma: zjistit, proč je radioaktivita některých uranových rud vyšší, než by odpovídalo příspěvku uranu. Mladý chemik Debierne, který s ní měl spolupracovat, brzy tuto práci vzdal. Jeho chyba. Nobelovu cenu v roce 1903 obdrželi Becqurel a manželé Curie rovným dílem.
Po setmění
napsáno pro DMD 2015, téma: Slaměný vdovec
Úvodní poznámka:
Paříž, 1944
Drabble:
Pečlivě stáhl zatemnění, rozsvítil a políbil dceru na čelo.
„Běž si lehnout. Ráno vyprav Pierra do školy. Musím místo mámy do institutu.“
„Nepřišel od ní dopis?“
„Ne, ale určitě se má skvěle.“
Anebo kašle krev a dusí se.
„Nemáš se čeho bát, Hélène.“
Jen toho, že mě zatknou.
„Dobrou, tati.“
Osaměl. Irène chybí jemu i dětem. V práci i doma. Představil si její oči, neposlušné vlnité vlasy, stisk její ruky.
Najednou stála uprostřed pokoje.
„Irène!“
„Frédéricku! Bojím se o vás. Musíte se mnou do Švýcarska, všichni tři, tady ti jde o život.“
Pomyslel na svůj poslední odbojový úkol a přikývl.
Závěrečná poznámka:
Je to příběh rodiny Joliot-Curie. Irène, dcera Marie Curie-Sklodowské a Pierra Curie, onemocněla začátkem války tuberkulózou a léčila se v sanatoriu ve Švýcarsku. Její muž zatím zastával v okupované Paříži všechny její pracovní povinnosti a staral se o dvě děti (dcera ročník 1927, syn 1932). Kromě toho aktivně pracoval ve francouzském odboji – jako poslední úkol měl připravit Molotovův koktejl na likvidaci německých tanků v případném povstání. Irène tajně přijela navštívit rodinu a povedlo se jí zařídit i útěk manžela a dětí do neutrálního Švýcarska. Pro manželovo zatčení by stačilo i to, kdyby se někdo z jeho spolupracovníků podřekl, kdo stál těsně před německou okupací za odesláním veškerých francouzských výzkumů na poli jaderného štěpení do Anglie.
Otázka na konec: Čeho je podle vás schopna druhá polovina lidstva? Čím nás dokáží překvapit?
Skvělé drabble, milá JJ 🙂
Chlapi mě umí překvapit, co všechno zvládnou a občas i tím, co nezvládnou. Ale rozhodně se s nimi nenudím 🙂
Díky, Matyldo.
Taky se s chlapama nenudím a mám jich kolem sebe dost.
Jinak se omlouvám, že reaguji až teď, dovčíl jsem se k netu nedostala.
Milá JJ, tohle je ale zajímavý výběr – škoda, že těch případů není víc:)) tedy já věřím, že byly, ale tyhle soukromé věci se do životopisů nemusejí dostávat a člověk může jen hádat, jak to ten který vědecko-hvězdný pár zvládal:))
Mimochodem, napsalas to čtivě a přesvědčivě – umění psát ti rozhodně nechybí 🙂
A k těm mužům? Inu, já mám v životě velkou kliku na milující a pečující muže – taťka i Martin do této skupiny patří, oba kluci už taky. Samozřejmě mi občas „mužsky“ lezou na nervy, stejně jako já jim lezu na nervy „žensky“. Ale dokážeme se pořád ještě lidsky domluvit 😀
Děkuji moc, Dede. Oni to chlapi málokdy dávají okatě najevo, ale je dobré, když takoví jsou.
Opět krásná drabblata. No a čím mne Jeník překvapuje i po téměř třiceti letech společného života? Přece tím, že mne stále dokáže rozesmát – a to není tak málo! (h)
Tak to je skvělé, Ygo. Mne občas dokáží neuvěřitelně rozesmát kluci. 🙂
Tak tady se připojím pod YGu, protože mě můj drahý dokáže rozesmát stejně po 47 letech manželství, jako to dělal v začátcích. Tedy, ne že by dělal nějaké skopičinky, ale umí v pravou chvíli, kolikrát jen tak mimochodem prohodit správné, trefné slovo, nebo větu a já vyprsknu smíchy. A když takhle něco pronese v jinak vážné situaci, tak ta hned nabere zcela jiný směr (nebo alespoň krátké uvolnění).
Jinak JJ moc děkuji, zase jsme si krásně početla o obětavosti mužů k ženám. To vždy potěší.
Díky, Maričko.
Máš skvělého chlapa.
mám ráda Marii C-S a její rodinu, moc si jí vážím…
Chlapi umí překvapit, ale s kočkami mám větší trpělivost a snad jim víc i rozumím……
Hmmm, to vypadá, jako bys je posuzovala trochu jako jiný živočišný druh… no, nehádám se, taky dost často říkám, že jsou úplně jiní. 😀
JJ krásná drabblata,ostatně jako vždy..
Marie Curie je moje oblíbená „vědkyně“ .
Četla jsem o ní knihu. A vždy jsem obdivovala její houževnatost.
Čím nás chlapi dokážou překvapit ?
Můj manžel mě překvapuje tím, jak šikovný.
Na co šáhne, se mu daří.
Co je v důchodu realizuje se i v kuchyni a vaří moc dobře. A navíc i peče. Jeho vánočka je nepřekonatelná.
Ještěže mi nechá upéct, alespoň to vánoční cukroví.
Tak to je poklad, Míšo.
Chápu, že nedáš, ale nepronajmeš? 😉
Díky za chválu, za týden bude něco speci pro Tebe.
Je to stejné jako u kočky – nikdy nevíš, co udělá.
Už skoro 40 let mne překvapuje, naposled na mé narozeniny. Valentina v roce 2017 se mnou prožil v nemocnici, dostala jsem potom parkovací lístek darem. Dokáže se starat o čtyři vnučky najednou a každé dát část své pozornosti. Myslím, že by dokázal i něco uvařit.
Druhá polovina lidstva překvapuje stále.
Inko, tedy zvládat čtyři vnučky najednou, to klobouk dolů.
(h)