Nedávno mě napadlo, jak zavádějící je vlastně výraz snění. To zavádění je v jeho dvojím významu a tyto významy se – aspoň podle mých celoživotních zkušeností – vlastně nikdy nekryjí:))
Když někdo řekne se zasněným výrazem, že sní o… něčem, tak tím obvykle myslí něco, po čem touží. Chce například úspěch, krásu, zhubnout, něco vyhrát, získat lásku, peníze, zhubnout, stát se šéfem čehokoliv, mít krásný dům, velkou zahradu, psa, koně nebo třeba – pro změnu – zhubnout:))
Když ovšem člověk sní, jakože spí a zdají se mu sny, tak to je něco úplně jiného – aspoň pro mě. Mám štěstí, že se mi prakticky nikdy nezdají sny v reálných kulisách, takže mě aspoň neděsí takovým tím vynalézavým způsobem, kdy přesně ukáží nějakou obávanou situaci a nechají ji skončit špatně nebo trapně – to jak kdy:))
Moje sny jsou fantasmagorické. Vypadá to, jako by někdo sesypal na hromádku reálné obrázky z těmi zcela fantaskními, pořádně je zamíchal, a udělal z nich děj, který obvykle končí špatně nebo trapně – to jak kdy 😛 Výjimečně se mi stane, že některé sny hezky začnou. Ještě výjimečněji i hezky pokračují. Ovšem stejně vždycky skončí trapně nebo aspoň zmateně… no, co už s tím.
Naprosto typickým rysem mých snů je selhávání jakéhokoliv plánu, jak ze snové patálie vyváznout. Pokud se chcete zachránit tím, že někam zatelefonujete, tak buď nemůžete najít mobil (teď tu byl!!!) nebo, když už ho najdete, nevidíte na displej nebo klávesnici, případně – to je ta poslední možnost – nerozeznáte čísla a písmena. Tedy vy možná ano, ale já ve snech obvykle skoro nikdy nejsem s to udělat to, co potřebuju. A pokud zvládnu jeden krok, znemožní mi úspěch ten následující.
Jediné sny, u kterých jsem – byvše probuzena – šťastná, že se mi k výsledku nepodařilo dojít, jsou sny záchodové. Patrně to taky znáte: všechny ty snové obstrukce, které vám brání najít vhodnou útulnu a pokud ji už najdete, stane se najednou veřejnou či jinak nepoužitelnou. A člověk pak děkuje naučené čistotnosti, která (podle mého názoru:)) tyhle sny ovlivňuje, protože představa, že se vám ve snu vhodné místo najít podaří a vy ho použijete… nepatří zrovna k těm veselým, zvlášť když jde o vás samotné! 😛
Takže kdyby se vás tedy náhodou někdo zeptal, o čem sníte, dejte si pozor na svoji odpověď – respektive na pochopení otázky…:))
A tak se vás dnes neptám, o čem sníte ve smyslu toužíte, to si člověk obvykle radši říká potichu, aby to třeba nezakřikl:)).
Ptám se zvědavě na to, o čem sníte, když spíte:)) Máte sny fantasmagorické nebo reálné? V jakém (přibližném) poměru? (Já reálné skoro nikdy nemám – jsem cvok?:))
Taky se vám ve snech tak málokdy něco podaří?
Máte něco osobitého, co se bez vašeho vědomého úmyslu rádo promítá do vašich snů? (Tady rovnou odpovídám – mě to pořád tahá někam do hrozných výšek, odkud je tak snadné spadnout:))
ještě k těm snům – jak dočítám komentáře, milé číslo 814151 mi připomnělo, že se mi jako malé (mladé, asi základka) hrozně často stávalo, že jsem po probuzení mívala tento pocit pokřivené perspektivy, zdálo se mi, že strop je hroooozně daleko, málem až v nedohlednu, ale zároveň byl celý pokoj úplně maličký jako pro panenky a já jsem nechápala, jak to že se do něj vejdu… bylo to naprosto příšerné, tfuj blbá vzpomínka!!!! 🙁
další sny už se dvojdenním zpožděním vypisovat nebudu – čůrací, školní (maturitní i státnicové, nevím do jaké chodím třídy, nemám rozvrh atd.), lítací apod.
Asi trpím nějakou poruchou spánku, ale sny si nepamatuji. V noci se několikrát probouzím a mezi tím asi spím jak dřevo.
V podstatě bych řekla, že máš kliku:))
Já ty sny bohužel zapomínám při probouzení – vím, že se mi něco zdálo, ale úplně cítím, jak to mizí 🙁
Asi to tak je. Včera jsem si vyslechla, že mám sklerózu, když si nepamatuji, co se mi zdálo
to je vlastně taky pravda, někdy po probuzení už už vím, co se mi zdálo, mám to skoro „na jazyku“, ale ne a ne si opravdu vzpomenout – taky nic extra příjemného… vy mi tu dnes dáváte, takové samé blbé vzpomínky mi vyvoláváte
Ve svých bohatých snech různého druhu žiji alternativní život. Už jsem si zvykla,někdy je to děsivé, někdy zase fajn ale je to pořád, takže se už ani nedivím. (party)
Jenny, a navazujou ty sny na sebe nějak? Třeba se opakuje prostředí? 🙂
Určitě se prostředí občas opakuje, některé si pamatuji i mnoho let a někdy zažívám deja vu, některé jsou i na pokračování,některé žiju v jiné době,v některých učiním i nějaký vynález, či poučku, mnó , to by bylo tak na knihu.
ty jsi jako Tulák po hvězdách…..
Všimla som si, že prostredie v mojich snoch je akoby pokriveným odrazom reality, spätne som si viackrát uvedomila, že napríklad ulica z toho sna mala byť asi naša ulica, len je v tom sne nejako pozmenená. Párkrát sa mi tiež snívali ulice nášho mesta tak, ako dnes už neexistujú, napríklad som mala párkrát sen, v ktorom som mala autom prejsť cez križovatku pri starej železničnej stanici, okolo hotela Imperial zbúraného v 80-tych rokoch, čo je samozrejme nemožná kombinácia, lebo vtedy som do šoférovania auta mala ešte ďaleko…alebo babičkin dvor a susedné mestské dvory tak, ako vyzerali, keď sme so sesternicou boli deti a hrávali sa tam. Alebo okolie paneláka, kde bývali naši (teraz už len otec), keď bol dom čerstvo postavený, domov sme sa brodili bahnom, lebo chodníky ešte neboli a najbližší obchodík bola stará mliekareň za panelákom, do ktorej sa vystupovalo po schodíkoch so zábradlím a na čerstvý chlieb sa na tých schodíkoch stálo v rade… Minule som to spomenula otcovi, že sa mi ten obchodík vybavil a on si ho už nepamätá. Ako v mnohých iných veciach, chýba mi mamina, tá by si ho určite pamätala … A potvrdzujem márnosť veškerého počínania v snoch, nič sa nedarí, všetko sa zamotáva, šaty sa nedajú obliecť, dvere otvoriť alebo zatvoriť, človek sa znemožňuje, nútia ho do toho, čo nechce … áno, áno, presne jak cez kopírák (chuckle)
Já se často ocitám ve zdeformovaném bytě mojí babičky a dědy… a zajímavé je, že je zdeformovaný vždycky v podstatě stejně, takže se tam už vyznám. Lidskej mozek je úžasnej pletač dějů… 🙂
Sny mám nejrůznější, od legračních – kdy se mi zdálo jak jednu z mých kolegyň přistihli jak krade v Tescu (chytili ji s pizzou pod mikinou). To se jsem se probudil a zalykal jsem se smíchy (to byste tu kolegyni museli znát, nesmírně seriosní osoba je to) až po horrorové. Ovšem průměrně dvakrát do roka mě navštíví spánková paralýza a to je tedy pochutnání.
Co to je? Zní to hrozně.
Probudíte se a zjistíte, že nejste schopná hýbat ničím jiným než očima. V podstatě totální ochrnutí. Do toho se mísí intenzivní pocit cizí přítomnosti v místnosti, někdy nepříjemné halucinace. Prožíváte opravdu intenzivní hrůzu a můžete si stokrát opakovat mantru „vydrž, to za chvilku přejde, nic se neděje, je to jen asynchronicita Varolova mostu…“ nepomáhá to.
Mám to taky, modlím se všechno co znám,to cizí mně tahá někam…, čistá hrůza, naštěstí vím, že to přejde, někdy už jsem si říkala, že snad i umřu.
Mě něco šeptá, něco děsivého. Nerozumím mu moc, ale i tak.
Hlavně slyším sebe jak se snažím volat někoho aby mi pomohl ale nemohu artikulovat,jen tak nějak táhle hučím slabiky.
Sny se mi zdají, ale těsně po probuzení si pamatuji jen pár útržků a během chvilky se i ty útržky vytratí. Pokud vůbec něco, tak mi zůstane jen takový neurčitý mlhavý pocit, většinou nijak moc příjemný. To proto, že i když si ty své sny konkrétně nepamatuji, vím, že v nich většinou někde bloudím, chci se dostat někam, kam netrefím, udělat něco, co mi nejde, objevují se v nich lidé, kteří se mi už vytratili ze života, často v nemožných kombinacích a podivně jednající. Zbývá z toho ten divný, celkem nepěkný pocit něčeho snad nepovedeného nebo ztraceného, který naštěstí po chvíli mizí a na mou další náladu nemá vliv. Za celý život si vlastně konkrétně pamatuji jen jeden jediný sen, který byl tak nehezký, že mi asi právě proto jako jediný uvízl v paměti.
Zase jsem někde v Kalifornii, je půl osmé, nikoli dvanáct.
Nejhorší jsou dezorientované stavy, kdy sen jakože člověka probudí, otevře oči, ale ve tmě vnímá obrysy ba dokonce i perspektivu úplně špatně
Tak tohle se mi naštěstí nestává 🙂 Že se vzbudím ztuhlá strachem, protože jsem konečně odnekud spadla, to jo – ale jak se probudím, tak už vím, že je to ok. Pravda, pokud na mě v tu chvíli ve tmě neupírá oči černá Berry… pak se umím leknout znovu 😛
Skôr mávam taký dezorientovaný stav, že keď sa mi napríklad v realite deň predtým prihodí niečo zlé, zložité, problematické, tak tesne po prebudení (skutočnom) si mozog ešte chvíľku spokojne lebedí v nevedomosti, kým sa mu ten problém vybaví v celej kráse … to by som sa najradšej zase vrátila naspäť do toho polovedomia, ale neskoro, kolieska už sa rozbehli… (doh)
Sny mívám různorodé, někdy děsivé a nejhorší jsou ty, jak nás Mušketýr stěhuje z pohodlného současného bydlení do prvního prťavého bytečku a přesvědčuje mě, že se tam s dětma, psama i kočkama a všema věcma v pohodě vejdem 🙂
Matyldo, tak tou říkám noční můra! (whew) 🙂
Jo sny – kdysi jsem sem psala taky snové pojednání ( http://www.dedenik.cz/2013/03/05/cloveciny-sny/ ) …
Já si na své sny nemohu stěžovat. Tak pravda, taky se mi zdají sny zmatené, nemohu najít telefon, klíče, dům, lidi … to, co zrovna nutně potřebuju, ale nakonec se to nějak obrátí k lepšímu. Navíc – mně se zdávají sny ve snu – něco se mi zdá, pak se probudím a řeknu, že se mi to zdá a pak se probudím doopravdy :O .
O mluvení ze spaní svých rodičů jsem tu už asi říkala. Taťka v noci vzbudil mamku, že ho chytla křeč, ať mu ji rozmasíruje. „A kde, Pepo?“ … „Do horního šuflíku!“ Mamka večer usínala u televize u večerních zpráv. „Mami, vzbuď se, už ide ten film!“ … „Chachachá, já se dívám, je tam Lujzíček!“ vece matka rodu, obrácená k obrazovce zády, kde se promenoval Luis de Funés
Maminka věděla… copak se neříká, že matky mají ještě jeden pár očí na zádech? 😀 (inlove)
Jinak umění uvědomit si, že jsem ve snu a správně se vzbudit umí být velmi užitečné 🙂
Když spím, tak nesním, ale něco se mi zdá. Podle mne je snění situace, kdy se v bdělém stavu no… zasníš. Třeba jaké by to bylo, kdyby On…
Sny mám reálné, příběhy všedních dnů, se kterými se snem asi vyrovnávám. Ťuky ťuk, noční můry mě zatím míjejí. No, semtam ten záchod hledám a nenalézám taky. Jinak jsem v dřívějších letech ve snu tančila, i s partnerem, šťastná, lehká jako pírko. Tak to už mě taky míjí. Že by těch pár kilo navíc 🙂 ?
Ale jo, snění je taky správný výraz pro spaní se sny – něco se mi zdá je přesnější opis 🙂
A máš pravdu lehké létací sny jsem mívala dost často – teď jsou z nich asi ty potenciálně padací 😀
Ty kila do toho radši netahej – to už by měly vliv na všechno! 😛 A to není dobré 🙂
Jako dítěti a mladé slečně a ženě se mi zdávaly sny barevné a dá se říci, že skoro filmové.
Teď se mi už moc nezdají. Souvisí to myslím s mojí spánkovou apnoi, kterou léčím.
Ale zpět k tématu.
Jako dítěti se mi zdávalo, jak běžím nahoře po kopci a na konci roztáhnu ruce a letím a přistávám.
Jako mladé ženě se mi zdával tento sen.
Jdu u nás v Plzni po Americké třídě a najednou zjistím, že jsem nahá nebo jenom ve spodních kalhotkách.
Zpanikařím, běžím do průchodů a hledám něco do čeho bych se zahalila. Tento sen se mi zdával pravidelně po dobu několik let.
Vzpomínám si ještě na jeden sen. V té době jsem měla už několik po maturitě.
A zdálo se mi, že za mnou přišli z mé bývalé střední školy a sdělili mi, že maturita je neplatná a musím jí dělat znova.
A já se bránila, že nemůžu jít studovat, protože mám 2 malé děti.
Ten maturitní máme stejnej, já je poslala do háje s tím, že už si nic nepamatuju a že bych neodmaturovala 😀
Taky mám podobný školní sen, zdál se mi několikrát a probouzím se po něm úplně zničená, protože jsem sice odpromovala, ale podmínečně, bez zkoušky z matematiky, kterou jsem si odložila – a teď, po desítkách let, se blíží termín, kdy ji budu muset udělat. Propadám panice, že ji neudělám, no ale tím se přijde na to, že jsem celé roky podváděla – ta ostuda! Tak mám to teda zkusit? – no ale nemám ty přednášky, budu muset obvolat spoužáky, jestli je někdo ještě nemá (šmarjá, co jsme to vlastně vůbec brali?), no a nejspíš tu zkoušku už stejně neudělám, jak já to jenom vysvětlím??? (whew)
Nedávno jsme sny probírali doma a mladší syn a snacha přiznali, že podobný sen se jim taky zdál. Tak nevím, jestli to o něčem svědčí! 🙂
Tak minule jsem na téma školních snů četla nějaký článek na FB – prý to jsou nejčastější „jednonámětové“ noční můry dospělých lidí. Četla jsem pak komentáře a bylo to v podstatě to samé, co píšete:)) Prý kromě zmeškaných zkoušek, které je třeba nahradit, je dalším společným podtématem hledání třídy, kde už člověk dávno měl být a není tam bude trest…
Já jsem školní sny mívala, poslední dobou už je nemám – asi jsem vnitřně na vzdělávání ve škole rezignovala 😛
To je zaujímavé, že to má toľko ľudí, mňa toto začalo prenasledovať dosť nedávno, začali sa mi snívať sny o tom, ako blúdim po chodbách svojej bývalej alma mater a stretávam bývalých spolužiakov, ktorí sa všetci strašne ponáhľajú na prednášky a cvičenia, pričom ja nemám ani len rozvrh a ani netuším o čom to rozprávajú. A akoby v druhom pláne si vždy v tom sne hovorím „tak moment, neskončila som ja už tú školu náhodou, a to už dosť dávno?“ 😀 Sa mi celkom uľavilo, že s tým nie som sama na svete (chuckle)
No ano!, třídu jsem také hledala a prof.Martinec mě tam nechtěl pustit, protože ztratil zelený lísteček a pro mne už neměl zadání. Huf fuj!!
Taky mám podobný sen!Že jsem nechodila na přednášky z matematiky, neumím z ní nic a mám dělat zkoušku. Přitom na gymnáziu s rozšířenou výukou matematiky jsem ji měla ráda a měla z ní vždy jedničku. A na vysoké jsem měla matematiku jen jeden semestr.
Hlasim se do tymu! Nocni mura na sto a jeden zpusob: sedim na zkousce, vim, ze jsem zadane tema kdysi znala a pak me napadne, ze statnice uz mam za sebou, cili tahle zkouska bude z doktorandskeho studia a tu uz dnes nemam zapotrebi. Vstavam, odchazim, prcham … probouzim se.
Dede: Taky se vám ve snech tak málokdy něco podaří?
Ale jiste! Pst! Zrovna eroticke sny konci naprostym fiaskem :)))))))
Ve snech jsem chronicky neúspěšná a případné erotické vždycky skončí dřív, než by to začalo být opravdu zajímavé 😛
Tak maturitní sen jsem konzultovaal se svými spolužáky napříč třídním spektrem, mají ho všichni a celé roky. To by měl už někdo vysvětlit. Trauma? Zážitek?
Vsadila bych na to trauma 😛
Mladší dcera mívala odmala – tak kolem deseti let – děsivě podrobné válečné sny, které ji doslova trýznily po mnoho let. A opravdu žádné filmy s podobnými tématy neviděla, nic takového nečetla, ani neslyšela vyprávět.Nikdy jsme nepřišli na to, kde k tomu přišla.
Nejbližší příbuzný, který válečné hrůzy zažil, byl můj dědeček legionář.
Assol, já jsem měla takový sen s vojáky a tanky, mnoho let. Taťka tvrdil, že to, co se mi zdálo, jsem mohla vidět v Praze v 68. Já si nic vědomě nepamatuju, ale ten sen jo – mívala jsem ho snad do… co já vím, skoro čtyřiceti.
Kde k tomu ale mohla přijít tvoje dcera, to netuším a muselo to být ošklivé.
v minulém životě….
Zajímavé téma…
Když se vzbudím, pamatuji si, co se mi zdálo.
Mé sny jsou barevné, reálné, v drtivé většině optimistické (nepamatuji si ve svém snu špatné počasí), hodně často se týkají mé rodiny (někam spolu jdeme, jedeme). Pokud se vyskytne problém, vyřeším ho (jsem tak zvyklá z práce). Nemám sny záchodové, pracovní, depresivní a strašidelné, takže se budím odpočatá a nabuzená do nového dne.
A opakující se sny? Zdá se mi o moři – mám domek někde na útesu nad mořem na Sicílii, kde trávím spoustu volného času s celou rodinou. Možná to zrcadlí i to druhé snění, ale v současné době se jeví býti tento sen zcela nereálný… :o)
Alčo, tak tohle ti upřímně závidím – asi máš skvělou vnitřní harmonii (inlove) nebo tak něco:)) Já se utěšuju tím, že se mi hezky sny nejspíš zdají také, ale nepamatuju si je… no doufejme 😛
O domčeku pri mori sme snívali so spolubývajúcou na intráku cez skúškové, v pauzách medzi učením, ale to bolo to bdelé snenie 🙂 Rôzne sme si tú vidinu vyšperkovávali, akože budeme mať vlastnú pláž, citrusový sad, dva afgánske chrty, skromné služobníctvo … (rofl)
Hezky jste si to vysnily! 😀
Většinou hned zapomenu, co se mi zdálo.
Ale o pár zajímavých snů bych se rád podělil.
Jednu dobu jsem měl často výtahové sny. Výtah jede do jiného poschodí, než jste stiskli. To může být ovšem docela reálné. Ale ten výtah někdy vyjel na střechu a pohyboval se vodorovně. Podotýkám, že o Karlíkovi a továrně na čokoládu jsem tehdy nic netušil.
Záchodové sny – běhám po velké budově a záchody jsou buď zamčené, nebo častěji znečištěné k nepoužití, fuj.
(Erotické sny bohužel nikdy.)
Někam jdu a prý se tam dá dostat zkratkou (někam daleko, třeba do Prahy). Tamhle přes ten kopec – vlastně jsem tam už někdy šel? Jdu a cesta je strmá, kamenitá, jsem strašně unavený – ještě že jsem se probudil!
Ale teď jeden, který si pamatuji neobyčejně ostře, jako nikdy jindy. Nechci vědět, co by tomu řekl psychoanalytik.
Sestupuji po točitém schodišti ve válcové šachtě, stěny jsou bílé, čisto, dobré osvětlení. Ve stěnách jsou občas úzké vysoké otvory, štěrbiny, tak 15 cm šířka, nedá se tím projít. Podívám se do jednoho z těch oken. Je tam divadelní šatna, žádní lidé, tlumené osvětlení, už se zřejmě hraje. Jedna šatnářka, starší paní, se zvedne a jde mi naproti. Podává mi ruku a když ji uchopím, mohu volně otvorem projít.
Stop, dál to nepokračuje, opravdu jsem se probudil.
Jé, výtahové! ty jsem kdysi mívala taky – bydlení v 11 patře s sebou neslo mnoho výtahových příhod a patrně to vstupovalo i do snů.
Ten se schodištěm je zajímavej – jen na pozvání? 🙂
bezne mivam sny taky bezne, vetsinou ohledne veci, co se deji.
ovsem v tomto tehotenstvi mivam neskutecne fantaskni sny jak uryvky z vypravnych velkofilmu. casto se sama ptam kde se mi takovehle veci v hlave vubec vezmou? televizi nemame, a na filmy se nedivam nikdy ani na pc, no naposled asi na „stardust“ s detmi loni o prazdninach…
mit vic energie, asi jsem je mela zaznamenat a nejak literarne vyuzit 😉
ale to ted uz nedam, za tyden rodim a pak budu rada kdyz nejaky spanek bude a nejlip i beze snu 😀
zvlastni, tady u nas je 11.46 a koment ukazuje 04.25 :O
—
Marianne GoFundMe
https://www.gofundme.com/marianne-handicape
jsi v Kalifornii,to nic….
Formičko, takovéhle sny jsou u mě pravidlem a v mém věku už je shledáván kapku unavující – dřív bych je byla taky chtěla psát:))
Držím palce, ať se malé narodí rychle a bez potíží – a jste oba zdraví. (h) Myslím, že jak bude malé na světě, nebudeš mít spánek na výpravné velkofilmy, spíš na takové… no… klipy:))
klipy 😀 😀 😀
a dekuju za prani
úžasné záznamy snů napsala Jana Heffernanová – Příběh cesty na sever I-III
viz zde https://www.databazeknih.cz/autori/jana-heffernanova-38805
zajímavý je také fenomén vracejícího se snu – sen se opakuje a v průběhu desetiletí se mění…
někdy se mi znají sny vizionářské,co bude..v tu chvíli nedávají moc smysl a já si ten sen vybavím,až když ta situace nastane a někdy je to třeba za 5 let a najednou se mi uleví,že ji znám a vím, co mám udělat…
To měl děda a mamina… jsem strašně ráda, že se mi zdají nesmysly, ono občas věděli věci, které já bych vědět nechtěla (wasntme)
ano Dede a jsme na to sami,protože nemá cenu to někomu vyprávět,protože by si myslel,že jsme cvoci…ale pak zas všichni zírají,že se nehroutíme a jednáme…že jsme „připravení“, ale že nás to nějakej čas pronásledovalo a museli jsme s tím žít,to už nikdo nevidí….
Sharko, já to chápu! (hug) A jak říkám, jsem vděčná, že mě tento rodinný „dar“ přeskočil 🙂
Ve spaní skřípu zuby a občas mluvím. Ilustrací budiž historka mého bývalého chotě, kterou rád vyprávěl a já mu ji věřím. Údajně jsem se kolem třetí v noci posadila v posteli a pravila: „Ne. Ne, ne, tuhle fakturu ne!“ Vzhledem k tomu, že jsem se v té době zabývala vyúčtováním zakázky za několik milionů, tak mu to fakt věřím.
Takhle na mne zhruba ve stejnou noční dobu promluvila kdysi spolubydlící na internátě. Posadila se na posteli a povídá: „Jo, a může to mít jenom nějaký kněz do třinácti let svého věku“. Pak zase v klidu ulehla a pokračovala ve spánku, a já si tuhle větu pamatuji už třicet let. 🙂
Tajuplná věta, jako od Dana Browna! (chuckle)
Fakturu snadno uvěřím! 😀
Ta druhá věta je fakt zajímavě záhadná 8)
Mně vždycky vzhledem k tomu, kdo tu větu pronesl, bylo jasné, že se hovoří o křesťanství, a bylo mi záhadou, jak někdo do 13 let svého věku může poznat, že je/bude kněz. Když jsme to s dotyčnou ráno probíraly, tak naprosto netušila, proč říkala zrovna toto, tak jsme záhadu nikdy nevyřešily…
Jeden můj spolužák na učňáku zase mermomocí chtěl naučit akordy na zouvák. Vydrželo mu to tři noci.
Možná mu prostě chyběly struny… 😀 Jinak by to určitě za pár dalších nocí dal!
My sme mávali prvé prednášky o 7:15 a jednu moju spolubývajúcu z intráku bolo skoro nemožné na tú hodinu zobudiť, niekoľkokrát sa mi stalo, že keď som ju budila, posadila sa na posteli a normálne sa so mnou rozprávala o tom, že áno je hore, ide na tú prednášku, a máme ísť popredu, ona nás dobehne. Na prednášku neprišla a potom mi tvrdila, že som ju vôbec nebudila …!? To bolo na mašľu, dodnes mám traumu z toho, keď mám niekoho skoro ráno zobudiť.
To bylo jasné falšování bdělosti 😀 😀