Když jsem se minule na Dedeníku kochala krásně dokumentovaným receptem Šárky Škachové na klasické české lívance, všimla jsem si její výzvy – nezapomínejte na staré recepty! Umějí nás přípravou i chutí přenést do časů a k lidem, na které už jenom vzpomínáme.
Přemýšlela jsem o tom, jestli já sama přenáším receptovou historii naší rodiny dál a zmocnily se mě pochybnosti. Ne, že bych s láskou nevzpomínala na dobroty, které nám připravovala maminka a babička, ale… když ony se časy mění. Dám vám příklad.
Moje babička se narodila před sto lety a nejméně polovinu svého života bojovala s tím, jak rodinu vůbec nasytit. Když přišly lepší časy, tedy byly k dostání všechny základní potraviny a z masa aspoň ten bůček, nemohla se nabažit třeba… másla.
Když si vezmu dnešní snahu redukovat tuk v jakémkoliv jídle, nemohu nevzpomenout na babičku, která usmažené řízky skládala do horkého pekáčku a prokládala je střípky másla – pro chuť i vůni. Věřte, že to byly nejlepší řízky, jaké jsem kdy jedla! Jenže dnes jsem na palubě s těmi, kdo si řízky dopřejí jen občas, a ještě je před podáváním spíš než máslem prokládají papírovými ubrousky:))
Nebo jiná kapitola – sladká jídla. Babička i maminka je dělaly často, klidně i k večeři. Babička proslula především ovocnými knedlíky, zatímco maminka zase dělala naprosto úžasný rýžový nákyp a její žemlovka nebyla žádná z nouze cnost!
Sama jsem dřív dětem vařila všechna tato jídla, ale poslední roky je už dělám jen výjimečně. Proč? Všichni je mají stále rádi, ale chápete… toho cukru! Snacha už z tohoto pohledu hlídá nejen sebe, ale i vnoučata a já ji v tom podporuju.
Jenže… co ta rodinná receptová tradice? Inu, musejí se hledat jiné cesty. Třeba tím, že se z babiččiných a maminčiných obyčejných každodenních jídel stanou jídla slavnostní:))
If you are looking for the nicest DJI drone, look at the http://djibestdrones.com
Anonym jsem já 🙂 Šárka
Dede: Přesně tak to je. Nemělo by se na ty recepty zapomenout, ale není nutno takto vařit každý den. je to velké téma, které se několika větami shrnout nedá. Doba se mění, nové trendy útočí na vše staré a tak je třeba tradice ochraňovat alespoň tak, že na ně nezapomeneme. Mám snahu o zachování jistých českých tradic v kuchyni, ale co se domácího vaření týká, jsem si jistá v kramflecích i v jiných stylech vaření, což je dáno tím, že jsem léta žila i mimo naši českou krajinu a kořeny naší rodiny jsou zapuštěny i v Itálii atd. Říkám, že kdo zvládne kuchyni českou, pochopí lépe i jiné taje gastronomie. U nás doma českou klasiku občas provětráme, ale repertoár jen na ní neustrnul. V létě jsem měla v domě delší čas velkou italskou rodinu, tak jsem přemýšlela, co jim nabídnout a co z té naší malé krásné zemičky ukázat. Bylo to těžké rozhodování 🙂 Nakonec jsem tak trochu vsadila na českou tradici, ale měla jsem nutkání navařit něco italského, neboť v této kuchyni jsem si za ta léta poměrně jistá dobrým výsledkem a mohla jsem se blýsknout 🙂 Dcera trvala na tom, abych vytáhla jiné trumfy. Zabodovaly např. plněné papriky,borůvkové knedlíky se žahourem (podávané jako dezert, nikoli hlavní chod 🙂 nebo bílá houbová omáčka z praváků a kulajda se zastřeným vejcem. Snažila jsem se to vhodně nakombinovat s lehkými saláty a čerstvými rybami atd., ale jsem ráda, že z té české kuchyně také něco měli. Jinak se u nás doma běžně po celý rok vaří tak nějak internacionálně. Člověk má v kuchyni skvělou volnost a může si fantazii pouštět na špacír do všech světových stran, ale kdyby na talíři dlouho nebylo nic českého, byla by to škoda. Jednoduše proto, že ta česká surovinová základna nám leží rovnou u nohou, tak ji nemůžeme přehlížet. Moderní veganské recepty plné datlí a jiných exotických surovin jsou moc fajn, ale proč na ně myslet teď, když jsou všude krásná zralá česká jablka a jiné plody ze sadů a zahrad. Dnes u nás doma bude štrúdl! 🙂 Některé pokrmy české kuchyně jsou tak obtížné, že je nutno věnovat jim mnoho času a ne každý je ochoten toto podstoupit. Ale pro tu jejich jedinečnost na ně nechci zapomenout a sem tam se obětuji a zvu přátele a rodinu na nějakou tu vymazlenou českou dobrotu 🙂 Blíží se sv. Martin a tak je čas svatomartinské husí pečínky už na spadnutí.
Se špetkou rozumu nikomu česká kuchyně neublíží. Nejsou to jen mastné smažené pokrmy, knedlíky a tučné pečeně. Stará česká kuchyně je báječně vyladěná věc, prostoupená rozumnými půsty a rituály opěvujícími přírodní cykly. Myslím si, že právě v takovém kontextu je třeba na ni pohlížet.
Jako puberťačka jsem o kuchyni zavadila jen s utěrkou. Maminka totiž nějak omylem učila vařit bráchu (a já s tatínkem montovala relátka).
Když jsem založila své vlastní hnízdo a zjistila, že hlad je hlad, popadla jsem kuchařku a… baf ho…
Nešlo to (a kromě cukroví dodnes ani nejde).
Ale mé chuťové buňky mě milují a hlavně si dobře pamatují. Dodnes vařím stylem – ochutnat – ano, tak to chutnalo u maminky, babičky, tetičky, kámošky… – ne – dodat vhodné koření, dochutit.
Nutno dodat, že tyto paměťové recepty předávám dál (mami, babi, heč ), protože mlsouni k nám dělají hotové nájezdy 😀
Receptů psaných babičinou, maminčinou a tatínovou rukou mám porůznu založených dost. Některé maminčiny stále dělám, ale povětšině už vařím i peču „moderně“. Přesto, kdykoliv se mi některý z těch rodinných receptů dostane pod ruku, znovu si ho přečtu už jen kvůli tomu tolik známému písmu rodičů (babiččino jsem nezažila)a když už to které jídlo neuvařím či neupeču, alespoň si zavzpomínám.
Schovávm sice recepty psané rukou babičky i maminky, ale neřídím se podle nich. Pouze u vánočního cukroví. Babička byla vynikající hospodyně a kuchařka, ale opravu ještě z doby před vznikem republiky. Vyučila se na hospodyni na faře v okolí Vyškova. Obě světové války zacloumaly jejím kuchařským srdcem, takže já už pamatuji babičku jako utrženou ze řetězu, co se týkalo tuku a cukru. Dnes kdybych měla kuchařit podle ní, tak by se můj žlučník vzbouřil a slinivka s inzulínem by zaplakala.
Alex, přesně s tou mojí:)))
Som v práci a slintám-vynarajú sa mi staré zabudnuté naše rodinné recepty.Čo by ste povedali na deň,kedy.
by sme písali svoje starodávne recepty.
N rezne tiež dávam trošku masla a plátok citronu-na obrusok na odmastenie nedávam.
Na obed mám smažené kuracie pečienky/ jatýrka/ na cibuľke, kápii príjemne pikantné a dusenú ryžu.
Ak by nejaký operátor šiel do mesta,dali by sme si ku káve špic/ neviem ako sa to vola u vas:je to čokovládový krém s vaječ&ńakom vnutri,obliaty čokoládou.,proste taký špic/
Prostě špička – česky (chuckle) … a koukám, že dneska je den jater, akorát že v naší závodní restauraci jsou játra vepřová se slaninou a dušenou rýží … asi si teda radši dám ten hovězí guláš, ten je s knedlíkem a feferonkou.
bombička..špička je u nás plněná takovými rumovými drobkami s marmeládou…bombička je uvnitř s krémem s příchutí ajrkoňaku…
To jsem z toho blázen! Píšete, že řízky prokládáte máslem kvůli chuti a vůni. O to máslo nejde, ale znamená to, že se řízky vrší na sebe? Tím by ale strouhanka měla ztratit svou křupavost a zvlhnout do jakéhosi poloodloupnutého obalu! Nebo ne? Řízky moc nedělám a když, tak je položím na kuchyňský papír a zdá se mi, že strouhanka zkřehne. To samé dělám se slaninou (bacon), která je pak hezky křupavá.
Z maminčiných receptů uchovávám svíčkovou a jedno vánoční cukrovi, které ale neumím jako ona. Můj muž přísahá na její vepřovou, ale káravě na mě zírá, protože ji také neumim jako ona. Ono to asi nebude jenom v receptu, ale i v přístupu k vaření. A ten já jsem po ní nezdědila. Moje jídla jsou jedlá, ale to jen proto, že se držím psaného. Ten esprit tam holt chybí! Sharka ho má, si myslím.
Jano, když babička běžně dělala řízky pro šest a víc osob, tak je musela někde uchovávat teplé. měla na to pekáček, kde je skladovala – a prokládala střípky másla. Nebyly křupavé, ale byly božské – a teplé pro všechny naráz:))
přesně tak nebo širokej kastrol s pokličkou….
Rodinné recepty byly podle zámožnosti. Moje babička už z dětství perfektně ovládala maminčin recept, jak jedním králíkem nakrmit celou rodinu (otec, matka, babička a čtyři až jedenáct děcek, z toho babička měla nárok na celou zadní nohu, protože tenkrát se rodičům vykalo a byli v úctě, zatímco děcek bylo jak trávy na pastvině). Jasněže, lepší kousky upéct na česneku a podělit jimi a bramborem ty váženější, pro ostatní knedlík s králičí omáčkou, obranou ze zbytku masa (i vývar se k tomu vyčaroval).
Když pak odešla sloužit do města do nóbl rodiny, zjistili její zaměstnavatelé brzo, že je šikovná, ale taky, že takhle jíst je pod jejich společenskou úroveň. A tak poslali babičku do Vesny – odpoledne zkusila recept ve Vesně, druhý den naostro pro paní, pána a slečnu.
Takže u nás jsou recepty dvojího kalibru, „nóbl“ a „nouzovky“ (ty druhé jsou podle hesla „jedno vejce ano, druhé nedám“, protože vejce bývala na prodej).
Asi nejlepší je čočka na bílo po znojemsku s kynutými bochánky. Musím zas někdy udělat. Jak píše Dede, tímhle rodinu rozmazluju.
recept na čočku na bílo po znojemsku, prosím do kuchařského koutku na hadech….
Myslíš, že to stojí za to, Sharko?
Vezmi čočku obyčejnou hnědou, přes noc namoč. Vodu slej, cibuli na drobno nakrájej, přidej k čočce se špetkou tymiánu a uvař v přibližně polovině vody (vzhledem k tomu, kolik chceš mít jídla). Po uvaření si udělej jíšku a zavař ji do čočky spolu s mlékem tak, aby výsledkem byla omáčka, nikoliv čočka nahusto. Osol a přidej smetanu, máš-li potřebu, trochu okysel octem. Podávej s vejcem na oblíbený způsob a s bochánky z kynutého těsta (hrubá mouka, vejce, sůl, mléko, máslo, kvasnice a cukr pro ně).
no to si myslím, že to stojí za to…..tohle neznám a zkusím to..
Řízky prokládala máslem moje babička i moje maminka. Tehdy mi to moc nelezlo a dnes to nedělám. A papír do řízků taky nedávám 😛
Proti sladkým jídlům podle starých receptů nic nemám. K mnohým jsem se vrátila a provozujeme je.
Možná by se chtělo vrátit ještě i k té další tradici. Místo poutání dětí pětibodovými pásy v každém možném i nemožném okamžiku, je prostě vystrčit ven ať řádí po svém. A večer pochytat, umýt, roztřídit a nakrmit 😀
Jj, tak to chodilo za mých dětských let a ještě i za dětských let mého syna.Večer pak nebyla žádná TV ale oblíbená četba. Po dobrém obědě i se sladkým se pak všechno vylítalo a žádné diety jsme nepotřebovali.
Ano, i já se připojím. Žádné cukry ani tuky jsme v dětství nehlídali, protože jsme veškerou energii vydali při každodenním lítání venku (i když jsme bydleli v Praze). A nepamatuji si, že bychom měli ve třídě obézní děti. Možná nám ta civilizace trochu „přerostla“ přes hlavu….
Přesně – přimlouvám se za omezení ochrany dětí, mám dojem, že je to jedna z cest do pekel.
Už včera jsem psala, že se nám do rodiny nedávno narodila nějaká ta dítka. V neděli jsem byla zvizitýrovat to další, měsíční holčičku Terezku (ano, má nejkrásnější jméno na světe (chuckle) , konečně i ona je překrásná, jak už to tak míváme v rodině zvykem) a docela mne překvapilo, že už tak malé dítko, zcela kojené, dostává kapičky probiotik – prý aby nebolelo bříško! Tak nevím …
Vždycky jsem si myslela, že se víc kroutí chlapečci, ale možná je malá slečna vyjímka. Taky jsme na kluky zkoušeli kdeco, ale nejlíp zabírala teplá koupel a přimáčknout nožičky k bříšku. Tak jsme probiotika zase opustili (a dost ušetřili).
Když ona je dostává preventivně …
ježišikriste!!!!! A jak jí ta střeva budou pracovat sama, když budou líná a čekat na probiotika???
Ano máš pravdu DEDE, časy se mění.
Moje babička zase pravidelně ve středu vařila k večeři bramboračku a k tomu kynuté vdolky pokapané rozpuštěným máslem a posypané cukrem se skořicí.
Často také pekla lívance.
A i já jsem letos zabodovala jako babička u vnoučka v létě na chatě s lívanci.
Ale dělám mnohem méně častěji než moje milovaná babička Marie.
Co si ale ochraňuju, a peču podle toho každé Vánoce, jsou recepty na vánoční cukroví.
Pracny peču podle babičky Marie, vanilkové rohlíčky podle mojí maminky. Pak mám recept na linecké od kamarádky. Mám je zapsané v malém notýsku a ten si ochraňuju.
I když dostat recept z babičky Marie byl docela oříšek. Když jsem se jí ptala na množství, tak mi říkala : “ to poznáš od oka Michalko „. Ale já nepoznala. Nakonec se podařilo a recept mám.
Moje babička taky říkala „to poznáš“. Úžasně mne to vytáčelo, protože jsem fakt nevěděla. Teď už taky poznám a mám problém to vysvětlit jiným 🙂 (ale už jsem si našla způsob).
Míšo a JJ – taky jsem to slýchala, protože babička i maminka zásadně vařily od oka – u nás doma se vážilo jen na vánoční cukroví (takže tady, Míšo, tvoje babička vedla:))
Já to při vysvětlování beru přes definování cíle 😀
Já se snažím vařit šetrně a holt některá jídla nevařím. Ale u nás to zase nebyla až taková tradice, babička i maminka nebyly až tak vyhlášené kuchařky a táta vařil jako chlap, takže jeho vaření praktikuji, ale nejsou to žádné rodinné recepty. Ten máme asi určitě jen jeden – játra s nudlema – tak ten teda udržuji a vařím.
U nás byla IA kuchařka teta, která se starala o maminku. Ale to nebylo ani tak receptem jako způsobem vaření. Takže to je prakticky neopakovatelné. Někdy mám pocit, že receptové dědictví vytvářím já
tak tohle přede mnou tajíš už tolik let..a já bych si je tak dala…
Přidávám se – recept by nebyl?
No, Šárce je uvařím při příští návštěvě a recept? Musíte si to zkusit, já fakt recepty neumím:
Asi půl kila jater naškrábat či nasekat takovým tím mixovacím nožem. Játra nejlepší vepřová. Dvě velké cibule na malé kostičky nakrájet a nechat zpěnit až mírně zezlátnout na sádle. Na cibulku mrsknout ta játra a míchat a míchat, až se osmahnou. Posléze osolit, opepřit, očesnekovat a majoránku až na konec. Do směsi vmíchat uvařené horké domácí široké nudle z hrubé mouky. Smíchat dohromady a zamíchat do toho cca 50g másla. Podávat s něčím kyselým. Jestli stačí takhle, tak prosím. Je to levné, až na ty nudle nepracné a pro mne velmi chutné. Ty nudle by fakt měly být domácí a z hrubé mouky, ta játra se na nich tak jako drží.
Doplněno na Hady – nesmí zaniknout (:P)
Díky, to zní opravdu jedle. Zkusím, ale kdy? Nemám čas ani plácat cihly, natož domácí nudle. 😀 Možná to budou jistit vánoční prázdniny.
No tak zkus nějaké ty ala domácí, ale musí mít takový ten hrubý povrch. Bez těch nudlí je to hodně rychlé
a je to řidší,protože nudle část toho játrovýho vomajzu vypijou?
To není žádný vomajz, to jsou spíš mravenci na stromě. Prostě hrudečky jater nalepený na nudlích. Musím ¨Ti to uvařit, tohle fakt moc lidí nezná
Tedy děvčata, způsob, jak to jídlo popisujete… no… není z nejšťastnějších! 😀
Jj, možná je to dobrý, ale vyvolalo to ve mně vzpomínku na dušená játra, nevím, kde jsem to jedla, ale bylo to špatně udělané – játra byla suchá a drobila se. Od té doby je nějak nemusím.
aha, tak to si líp představím, dobrej popis…a chuť na to mám…
Ten pocit mám taky – jedna babička mi umřela, když mi bylo šestnáct, od ní nic nemám, ačkoli byla máti její dcera. Druhá babička bydlela v Liberci, jezdili jsme k ní na prázdniny, děcko moc nezajímá, jak se co vaří. A pak jsem odešla na výšku, vdala se 400 km od domova a babí za rok umřela. To co vařila máti vlastně nevařím, omáčková nejsem, při vzpomínce na hovězí polívku s masovými knedlíčky se hrůzou otřepu, cukroví a koláče pekla podle kuchařky, perníky a řezy z Vitany…
Tak o játrech s nudlema jsem neslyšela… napiš 🙂
Jinak kdysi jsem nechtěla věřit, že játra mohou být dobrá, když je na pánvi rychle opékáš se spoustou majoránky. Byla jsem překvapená, že to fakt dobré je! 😛
No, kdysi se psala taková kuchařka, tak tam jsem je dávala……. A ta majoránka se dává až nakonec, aby nezhořkla.
Jo a v neděli jsme měli anglická játra jehněčí a já je nesolila. Kupodivu to vůbec nebylo potřeba
kdysi byla v Chrudimi hospoda, dělávali tam Maminčino kuře a to kuře bylo právě s nudlema(flekama) s játrama, pro někoho to byla divná kombinace, pro nás něco nezapomenutelného, já odevzdala kamarádovi kuře,on mně nudle s játrama a byli jsme všichni spokojení…pak umřel starej kuchař a už to nikdo neuvařil….
Maminčino kuře je super. Poprvé jsem ho jedla v závodní jídelně a i tam bylo prudce jedlé.
Doma ho dělávám tak, že na cibulce osmahnu kuřecí játra s kořením podle chuti a přidám grilované kuře nakrájené na kousky.
Uvařím ty hříšně drahé „domácí“ široké nudle a pak smíchám všechno dohromady. Někdy ještě přidám zeleninku Bonduelle /mrkvičky,hrášek,kukuřici nebo Mexico/ ale to už se trochu změní chuť.
Je to velmi rychlé a luxusní jídlo. Hmmm v neděli asi bude… 🙂 😛
Přiznávám, jsem vinna! Já stále vařím tak, jak mne to naučila mamka. Je-li sádlo, použiju sádlo. Je-li máslo, použiju máslo. Je-li třeba dát do buchet, koláčů či dortů :O cukr a bílou mouku, dám cukr a bílou mouku (no dobrá, někdy nahradím špaldovou a cukr dám třinový). Vařím omáčky, i když knedlíky až tak ne (ale slyšela jsem jednoho výživového poradce, který tvrdil, že je úplně jedno, jestli si dáte knedlu či těstovinu, kalorií je v obém přibližně stejně). Jednou za čas smažím řízky v troubě – jsou vynikající, ale dietní zajisté ne. Do brsalátu dávám majonézu (ale ten dělám většinou jen na Vánoce). A jak se pěje v jedné písni (pamětníci vzpomenou) … bez chleba nelze jíst …
Jediné štěstí, že klasický oběd vařím jednou-dvakrát týdně, jinak se už neuneseme.
Takže ty mamčiny recepty sice nemám napsané (teda pár jo), ale mám je přímo v krvi. Co zdědí Terka, nevím, ale minimálně ji babička stačila naučit exelentní kynuté knedlíky a honzovské buchty (toto já nedělám).
Ygo, to jsi řekla moc hezky – máš to v krvi… a tak to vlastně předáváš dál. U nás umějí vařit oba kluci a oba se učili doma, tedy u mě. Ale sladká jídla nedělají… No, až pátek přijede celá Andyho smečka, tak zase něco sladkého vymyslím 🙂
Jo a bez chleba to nejde – a bez brambor! 🙂
Tak ta sladká jídla potvrzuji, jedli jsme je docela často a taky hodně různé omáčky s bramborami a vejcem, dneska se to zatracuje šmahem všechno… jenže já mám teď zrovna období, kdy mi to věčný maso a zelenina lezou i ušima. Chápu jejich prospěšnost, ale vůbec na ně nemám chuť.
Naše rodinná receptová tradice je asi spousta česneku do kdečeho 🙂
Matyldo, v tom případě jsme na tom stejně – já to včera vyřešila bramborama na loupačku 😀 A jaké to bylo dobré!
Já zvažuju špenát s bramborama a vejce, těch mám vždycky dost 🙂
Když už nevím, co by, upeču brambory na půlku a podávám s česnekovým máslem …
Tak to u nás bylo v neděli něco podobného,
vařené s česnekovým tvarohem. Kdyby ještě byla pažitka, byl by tvaroh s pažitkou. Hrnek mlíka a všeobecná spokojenost.
Problém je ten hrnek mlíka. Mlíko snesu v kafi a jinak ne.
Navíc moje večeře mají mít jednu podstatnou vlastnost- aby se to uvařené dalo sbalit do krabičky a druhý den v práci ohřát v mikrovlnce, neb nám nikdo nevaří a v dědině je hospoda, kde si člověk dá nanejvýš pivo. Což je závada právě třeba pečených brambor, druhý den už nejsou křupavé a hadry já nerada.
dej si kefír nebo podmáslí,kyšku…..
Dede, moje maminka prokládá řízky i smaženého kapra máslem i nyní, jednou za rok se to na vánoce nezblázní….a jak je to dobrý….
šizené žemlovky a ovocné tvarohové knedlíky bez cukru a másla? proč,proboha? neděláš je každej tejden, 2 x za rok si všichni pochutnají a budou se těšit na babiččinu-maminčinu žemlovku a nebudou dělat ksichty,že to není k jídlu..na úroveň školních žemlovek se teda nesnížím nikdy…pokud to děti vyběhají a dospělí mají dost fyzické práce, snad to není nutnost, tahle jídla nevařit nebo šidit…vždyť ostatní kuchyni už máš přizpůsobenou…a kila sladkostí vnoučatům nekupuješ…dovedeš si představit Ygu,jak si místo krajíců chleba se sádlem, nosí do školy mrkev a okurku v plastové krabičce a kousek žitného komisárku?
Ježišmarjá Sharko, až jsem se osypala (rofl) .
A s tím omezováním sladkého, další vzpomínka. Jediná neteř mého švagra (rofl) byla od malinka šizená na sladkém – pravda, celá jejich rodina se vyznačovala značnou boubelatostí (například pro jejího tatínka si musel pan doktor pořídit i novou, nosnější váhu), ale Lenička se nedala. Jenom co dosáhla na stůl naučila se vařit a hlavně píct. Došla ze školy, upekla pekáč buchet, snědla pekáč buchet, pekáč umyla a vyvětrala. Akorát zapomněla uklidit robot, jinak by nikdo nic nepoznal …
Ygo, ty nezklameš! 😀 😀
YGO!!!! Ty zvíže ! (rofl)
Ygo, to byla tedy úžasná efektivita – upéct a sníst skoro v jednom:))
No a právě proto je lepší nechat tak snaživému děcku volnou ruku- když jí to pomůže zbaštit zbytek rodiny, jen na tom vydělá a kalorie se rozloží rovnoměrněji. 🙂
Sharko, zrovna v neděli jsem udělala žemlovku – ta byla! 🙂 Pěkně poctivá, se spoustou jablek a dva a půl tvarohu k tomu.
A protože se u ní postupně vystřídalo celé mužstvo (Martin v neděli, plánovaně se v pondělí stavil Marek, neplánovaně Andy:)), ani jsem ji nemusela ochutnat a zmizela 😀
Já už peču převážně v ty dny, kdy k nám přijede Terka. Minule jsem upekla 14 jablečných mufinů a dvě nohavice štrůdlu. Terka na posez snědla dva mufoše a půlku nohavice (od prostředka, kde je nejvíc jablek). S sebou vzala šest mufíků a celou nohavici, Jenda snědl 2 mufíky a patky štrůdlu a tchanovým jsem poslala zbytek. Taky jsem neochutnala a že bych si toho štrůdlu i dala …
taky dobrá dieta 😀