To máte tak. Než se vědec stane vědcem, je docela obyčejným klukem, případně holkou. A někdy zrovna geniálně nepůsobí…
Maminčina dvojnásobná radost
psáno pro DMD 2017, téma: Zázrak zrození
Úvodní poznámka:
Krátce po 18. listopadu 1881 v Mnichově
Malému Albertovi táhne na třetí rok a rodina se od něj pořád nedočkala kloudného slova… je ten kluk vůbec v pořádku?
Drabble:
Hermann Einstein políbil manželku a zavolal na syna: „Maminka přijela! Pojď se podívat na novou sestřičku!“
Malý Albert odložil vozík a přiběhl k mámě. Políbil ji a nahlédl do povijanu.
„E?“
To jistě obdivuje ty krásné prstíčky naší malé, pomyslela si Pauline.
„To?“
„Ovšemže má sestřička trochu pomačkaný obličejík, Alberte, to malá miminka mají.“
„Toto!“
„Myslím, že mi chceš říct, že bys rád viděl i nožičky. Ty jsou maličké, že?“
„E?“
„Byls hodný, Berti? Byl, tatínku? Tak ta slíbená hračka je tvoje.“
Albert naposledy nakoukl do rozbaleného povijanu, zavrtěl hlavou a se slzami na krajíčku pronesl: „Ale kde má kolečka?“
Jakmile kluci trochu povyrostou, chtějí být užiteční. Zvlášť když tatínek zjevně potřebuje pomoci…
Kvákající sendvič
psáno pro DMD 2013, téma: Kopnutí
Úvodní poznámka:
Je to fikce, to ano, i když jeden nikdy neví :).
Drabble:
„Co teď, tati?“
„Tam ten plíšek.“
„Ten rezavý?“
„Ano, ale je to měď, synku.“
„A dál?“
„Teď já. Tohle musím vzít pinzetou, poleptalo by ti to ruce.“
„A co můžu udělat já?“
„Podej mi ten druhý.“
„Ten stříbrný?“
„Ano, ale je zinkový. A teď zase já.“
„A teď?“
„Zas ten měděný.“
„Tati, už to bude hotový?“
„Vydrž ještě, chci to mít co nejvyšší.“
„Tati, a k čemu to bude dobré?“
„To ti povím, až jestli to bude fungovat. Podívej, tady se dotknu jednoho konce, tady druhého … JAUVAAAAAAAJSSSSSSS!!!!!“
„Nefunguje to.“
„Naopak, funguje to výborně. Měl jsem pravdu. Žábami to prokládat nemusíme.“
Závěrečná poznámka:
Takzvaný Voltův sloup, skládaný z měděných a zinkových plíšků, prokládaných kousky kůže, nasycenými kyselinou, byl prvním zdrojem stejnosměrného elektrického proudu. Volta jej nejprve postavil, aby vyvrátil teorii, že Galvaniho jev (stah svalu žabí nožky visící na měděném háčku, pokud se jí dotkne železná vidlička) je způsoben živočišnou elektřinou.
…anebo poradit:
Modrá je naděje
psáno pro DMD 2016, téma: Pastelky
Úvodní poznámka:
zřejmě někdy kolem 1880, Cambridge
Drabble:
„Tatí, a proč je obloha modrá?“
„Proto, Bobby, že jsi ji vymaloval modrou pastelkou. Kdybys ji vymaloval červenou pastelkou, bude červená.“
„Obloha je červená večer, já maluju poledne. Kostelní hodiny mají ručičky na dvanáctce, vidíš? Proč je obloha v poledne modrá, tatí?“
John William Strutt, třetí baron Rayleigh, odložil unaveně pero.
„Nevím, Roberte. Patrně to bude souviset s rozptylem světla na částicích srovnatelně velikých s vlnovou délkou dopadajícího záření. Zkouším to spočítat už dlouho a nedaří se mi to.“
Dvě malé ručičky odložily výkres a pastelky a objaly otce kolem krku.
„Nebuď smutný, tatínku, já ti s tím počítáním pomůžu.“
Závěrečná poznámka:
Robert John Strutt, čtvrtý baron Rayleigh (1875 – 1947), dokončil práci svého otce, Johna Williama Strutta, třetího barona Rayleigho (1842 – 1919), která se týkala teorie rozptylu světla na velmi malých částicích. Touto teorií lze vysvětlit jak to, proč je obloha v poledne modrá a večer červená, tak například i rozptyl elektronů v pevných látkách anebo ztráty světla rozptylem v optických vláknech.
A dneska končím otázkou – drabble byly o dětech, takže co takhle nějaké zajímavé zážitky právě s dětmi (malými, velkými, vlastními, cizími, vypůjčenými…)?
Nahlédl jsem na Zvířetník, odpovídat na dotazy tam sice nebudu, protože web vyžaduje registraci, čili sdělení osobních údajů, ale časem se tam objeví další materiály. Nemějte strach, dnes jsem spočítal, kolik fotek mám celkem v archivu a je jich skoro třista, takže je z čeho brát. Takže pro Xerxovou: Hlístník hnízdák je, spolu s bradáčkem vejčitým, takový orchidejový plevel, roste skoro všude a není moc půvabný, stejně, jako bradáček vejčitý. Ale jeden markantní rozdíl tu je: Zatímco hlístíník nemá listy, ani chlorofyl, takže je plně závislý na přísunu živin z podhoubí, bradáček mykotrofní prakticky není. Oba druhy jsou sice chráněné, stejně, jako všechny naše orchideje, ale jen tím nejnižším stupněm.
Milá JJ, moc ráda tě čtu ale někdy doháním čas, tak čtu pozdě,prostě nejsem perpetum mobile :-)a dodané energie je málo.
Doma jsem měla malého chemika a občas jsme hýřili barvami,taky jednu dobu ,asi tak kolem 5let, studoval systémy hoření předmětů,naštěstí mu to nezůstalo. 🙂
Jenny, díky za chválu. Nic si z toho nedělej, taky zoufale nestíhám. Jo, malý chemik, to muselo být fakt náročné 🙂 .
Hi, hi, JJ, malý Albertek nemá chybu!!! I když vím, že jako dítě se jevil poněkud „divný“ tak tohle mě pobavilo. Jo a díky za všechna Tvoje drablata!
Díky, Alex, opravdu nemáš zač.
A teď jsem si vzpomněla, a je to zážitek starý čtrnáct dnů (chuckle) : stalo se, že se nám do rodiny narodily nové dětičky, a protože Terka byla předminulou neděli u nás, šly jsme navštívit to bližší – dvoutýdenního prasynovečka Matěje. Tento má staršího brášku Samka (dva roky). Při našem příchodu byl nějaký zaražený (jinak taky té hubě zadarmo jíst nedává a moc hezky mluví) a tak na všechny otázky odpovídal ano. „Sami, ty máš brášku?“ … „Ano.“ … „A plaká?“ … „Ano.“ … „A kaká do plínek?“ … „Ano.“ … „A smrdí?“ … „Ne!“
A další střípek – jak se tak rozplývám nad miminkem, které je mimořádně krásné (jako všechna dítka z naší rodiny (chuckle) ), Terka se nad něj opatrně nahne a pronese: „Podívej, jaké má pařátky!“ Upozorňuji, že ona dva roky nemá (rofl) …
Hůůůů, pařátky (rolf) , to se Terce povedlo!
Připojuji se s úsměvem a konstatováním, že nožkám mé nejmladší dcery říkáme rozverně „kopýtka“ (vel.43).
Další velikost je pramice 😉
A o dvě čísla menší je poslední číslo před tlapou 🙂 .
Tak to jsem ráda, že mám o tři čísla menší (rofl)
Prilepím sa k YGE.Aj my máme v Brne čerstvé mláďatko-je krásne/ čo krásne,je najkrajšie,vyrovná sa tomu od YGY/ jak sme nad ním ňu*ńali,priblížil sa Mišáček-4 ročný,zdvohol mu jednu nožičku,zdvihol druhú,pokrutil hlavou a povedal:je divný.
Drablátka sú bezvadné,JJ nevyberaj ber to radom!!
To je prima, že se množíme (tedy jako národ, já už mám splněno 🙂 ).
Víš, Verenko, když já mám radši věci nějak utříděné a propojené, když píšu DMD, je to napřeskáčku, tak utřídit aspoň dodatečně bych ráda.
Jedeme si takhle na Moravu na víkend, naše téměř tříletá ratolest sedí vzadu v autosedačce a zastavíme u benzínky nabrat palivo. A zezadu se ozve: „Chtěua bych koupit puyšovou bakteuii, aue obávám se, že tady žádné puyšové bakteuie nepuodávají. A podobné hlášky měla pořád – vždy dlouhá souvětí, spisovný jazyk a kolikrát i spousta cizích termitů. Ještě dnes používá celá rodina slovo „chemikáuie“ přesně s touto výslovností. 🙂
Tak to mi připomnělo manželovu tetu z Horňácka – do smrti chodila v kroji a mluvila úplně stejně (nářečím).
Moc pěkná drabblata, pobavila mě 🙂 Jinak obloha je večer červená, protože tam jsou červánky, to přece musí chápat i fyzik 🙂
Modrou barvu oblohy v poledne má na svědomí kyslík, červenou večer prachové částice ve vzduchu, kdy se, díky změně úhlu dopadu dráha slunečních paprsků prodlužuje.
Měli jsme tenkrát auto Praga Piccolo. Synkovi byly asi dva roky. Byl baculaté, blonďaté, kudrnaté dítě. Protože bylo teplo, manžel v autě pootevřel okno. Synáček seděl vzadu v korbě kočáru. A najednou se zezadu ozvalo: „Fouká vítu (vítr) studený na mý tělo hubený“ Nenabourali jsme jen zázrakem 😀
To opravdu nemá chybu. 😀 Zůstalo mu to básnění?
Ne, nezůstalo. Romantismu v něm nezůstalo ani za nehet, je to čirý pragmatik. Až mi to někdy leze na nervy 😀
to je úžasný!
(rofl)
K dalším možným výběrům: drabblíky mám, ale nenapadá mne žádný klíč, podle kterého je vybírat. Takže vyhlašuji VÝBĚRY NA PŘÁNÍ – kdo si řekne, tomu bude vyhověno. Takže libo nějakou osobnost, dobu, téma, situaci, jev…? (Doufám, že mám zásobu, ale pokud nebude stačit, budu muset asi dopsat… v tom případě by byl výběr jednodrabblový 🙂 ).
JJ, já ti to pořád říkám – nedělej výběr, prostě témata hezky namíchej – jako pestrý zdraví prospěšný salát 😀 každý si najde to své… (wave)
A já bych docela něco s dámama, zatím to byly jen chvalozpěvy na pány
Mas to mit. Nejake konkretni damy anebo to nechas na mne? (Pardon, tento pocitac nema cestinu.)
Hlavně chytré dámy, děkuji. I když klobouk smekám před manželkama vědců, které všechno táhnou převážně samy a u mnohých i finanční problémy musí a musely řešit také samy
Marie Curie-Sklodowska
Díky, ta je moje oblíbená, drabblíků o ní mám několik.
Souhlasím, že manželky vědců to mají povětšinou setsakra složité, viz například právě uváděný seriál o Einsteinovi. Albert byl „zvláštní“ nejen jako dítě, ale i jako dospělý muž, zahleděný do své vědy. Mohl si to dovolit, na rozdíl od manželky, které připadla péče o domácnost, ač byla velmi talentovaná matematička – a tak už se asi nedozvíme, zda se opravdu podílela na jeho teorii relativity. 🙂
Mileva? Tak o té může být taky speciál.
Mám, hned v pondělí budou :).
Amelia Earhart?
Tak o té zatím nemám nic, i když to tedy byla ženská, klobouk dolů. To musím napřed napsat.
Připojuji se…
Já bych prosila drabble o Boženě Němcové.
Moje oblíbená spisovatelka.
Když jedu na Vyšehrad,dávám jí na hrob květiny.
Míšo, to musím taky teprv napsat, paní Němcovou mám moc ráda, ale většinou píšu o přírodovědcích. Takže jestli budu mít nápad, bude i drabble.
JJ krásná drablata.
Můj starší syn Petr autista asperger už od 3 let uměl čísla. Když jsme chodili nakupovat, tak na autech četl SPZ . Jeho nejmilejší hračka byla kalkulačka.
Když jsem mu přivezla v jeho 20-ti měsících bratříčka Pavla, tak mu na uvítanou přinesl dřevěnou kostku jako dárek.
Hodně si spolu vyhráli a byli parťáci.
V pubertě to skřípalo, ale pak k sobě zase našli cestu.
Díky moc, Míšo.
Je moc pěkné, že Petr brášku takhle pěkně vzal hned od začátku. Tohle neznám, jak jsou kluci dvojka hned od početí, nezbývalo jim nic než spolupracovat – ona děloha je poměrně malý prostor na větší spory a strkanice. 😀
Hned po přečtení první povídky mi vytanulo na mysli naše rodinné stříbro, které se vytahuje při každé rodinné příležitosti (a myslím, že i tady už párkrát bylo, ale nemůžu odolat (rofl) ).
Navrací se mamička z porodnice s dceruškou přenádhernou a v ústrety ji běží její prvorozená. I zamží se mamičce zrak, neb ji vidí poprvé běžet – když před třemi dny odjížděla, tato ještě ve svých čtrnácti a půl měsíci ni krůčku! Skloní se k ní s uzlíčkem a „Máničko, podívej, to je naša Danuška!“ Děvčička nahlídne do povijanu skromného (mamku z porodnice vyšibovali tak rychle, že jí taťka nestačil přivézt ani vyšívanou peřinku, ani ostatní osobní věci pro miminko), pak pohlédne zhrozeně na maminku a pronese zdrcující větu. „Takový skaredý decko vezes!“
Poznámka pro Dede – ano, toto je jeden z střípků seriálu Děvčičky (chuckle) – tak ještě ten zbytek a bude hotovo (rofl) (rofl) (rofl)
No, Ygo – hezky kopíruj text do připraveného adresáře, kompletuj a piš! (inlove) Děvčičky mohou být vánoční hit… (letošní:))
Když jsem dovezla Kačku a poprvé jsme ji koupali, volala moje maminka na Kubu, ať se jde podívat, jakou krásnou má sestřičku. Kuba ve svých třech letech nahlédl do vaničky a pronesl: „Nemá bimbulu“ a odchvátal si hrát. Babičku málem omývali
Ehm – a poznámka důležitá: ten příběh je STOSLŮVKO!
A ještě jedna poznámka: JJ, opět úžasná drabblata, líbila se mi všechna. (h)
Ygo, ty fakt nezklameš! A stoslůvka! (h) Mně to tak od oka připadalo na sto, takže to už přepočítávat nemusím.
Poslyš, nechceš to vzít v pondělí za mě? Přiznávám se, že výběr zatím nemám a leze na mne nějaká viróza. Že by se jako seriál Děvčičky dočkal dalších dílů…
Jéééžiš, to teda ne. Za prvé u mne se určitě nebude jednat o stoslůvka (to jenom dneska výjimečně na tvou počest) a za druhé to tak plánuju kolem Vánoc (a to ještě nevím kterých). (rofl)
Poctěně se opravdu cítím, díky, Ygo, dmu se pýchou.
Letošních, Ygo, letošních… (rofl)
Sákryš, takový geniální děcko byla ta Mánička, takovou větu větu vyřkla již ve čtrnácti měsících!!! (rofl) (rofl) (rofl) Nebylo to až když dovezli tebe?
Já jsem se prý na bráchu nechtěla ani podívat.
Ne – ona byla opravdu geniální. Do čtrnácti měsíců opravdu nechodila a tak ju stařenka nosili na zádech v nošce a furt si s ní vykládali. „Ná Štefáno a s kym si pořád vykládáš?“ „Tož toť s našú Máničků!“ Z nošky vykoukla holčička a důležitě pronesla: „Já su Mánicka, z Íbice, či ve!“ Předklad: „Já jsem Mánička, z Vrbice číslo 302.“
Když jsem se narodila já, bylo Máničce více jak pět roků a dávno nešišlala. Ale takhle jazykově vybavené děti máme v rodině – i její první dcerka mluvila docela plynně velmi brzo a druhá dcerka zase do tří let mandarínskou čínštinou (rofl) … a dcera od sestřenice taktéž, brebentila od roku, chodila od roku a půl. Holt geny se nezapřou.
Zajímavé. U nás děcka chodí už kolem deseti měsíců, no chodí – poctivý krok neudělají, snaží se běhat (rofl) a ukecaný jsou jak kteří.
Kačka začala chodit taky skoro ve 14 měsících a mluvila brzy, Kuba běhal v 10 měsících a nemluvil skoro do tří let 🙂
Honza začal chodit v deseti, s nataženým prstíkem a otázkou „Co tototo to?“ začal ve třinácti a od té doby už hubu nezavřel
(whew)
YGO, už se těšíííím na krásné články, v JJM moravštině, kterou tak miluji (h) !
Mám tři šikovná vnoučata, ale to prostřední (Ema od Lucky – kdo byl na Setkání, zná obě) je obzvlášť svérázné.
Jdeme na procházku, Ema jako obvykle básní, jak už se těší až bude velká a bude pracovat stejně jako maminka v zahradnictví. Cožpak o to, prostředí i práci zná (tráví tam s maminkou hodně času třeba o prázdninách), ale já se snažím zasít semínko zájmu i o jiná povolání (je moc šikovná v matematice i ve výtvarce). Ema mě poslouchá na půl ucha, pak se zastaví a stromy kolem nás mi vyjmenuje latinsky. Zpochybním správnost, ale ona vytáhne deníček, kde má česko-latinské názvy stromů a rostlin a říká, že to mám kontrolovat. Je to správně. Ptám se, zda ji z toho maminka zkouší a ona odpoví: „Maminka ani neví, že ho mám. Víš, když v zahradnictví chodím kolem rostlin, které mají na cedulkách latinské názvy, tak si zjistím, co to je v češtině. Až tam jednou budu pracovat, tak budu lidem radit jako mamka a normální lidi latinsky neumí…“.
Je jí devět – za deset let dám vědět, jak to dopadlo… :o)
Ema je báječná … a nezrazuj ji od zahradnictví, taková šikovná zahradnice je k nezaplacení. A matematika, natož výtvarné uměni ani v tomto povolání není na škodu (viz zámecké zahrady u nás – tam je obojího velmi potřeba).
Alčo, tak malá je tedy obdivuhodná. Normální lidi latinsky neumí… Fakt jsem zvědavá, co z ní bude za deset let.
No v Lednici je vysoká škola zahradnická, mohla by tam projektovat třeba francouzské zahrady s kružítkem a pravítkem (větší matematičtví frajeři, třeba Santini, pracují jenom s kružítkem). Ona se ta matematika hodí i skrytě.
Radši zahradnice než matematička 😉 . Mám syna, který matiku vystudoval, no moc pro život se mi to nejeví.
Alčo nezrazuj ji, život ji zavěje na cesty, kde se jí i ta matika bude hodit. Havně že bude dělat něco, co ji baví už od mládí. Já v jejím věku se učila latinské názvy zvířat. Rodiče mi nedovolili a zrazovali a dopadlo to s mým povoláním blbě.
Já myslím, že ji Alča nezrazuje, spíš ji chce ukázat i jiné možnosti …
Děkuji za pěkné komentáře – samozřejmě mi jde jen o to, aby si malá vybrala z co nejširší nabídky a dokázala připustit, že by možná byla schopna být šťastná a spokojená i v jiných oborech. (f)
koukni se ,kam to dotáhl Větvička….třeba bude Ema jednou řídit botanickou zahradu……
Já možná trochu z jiného soudku – to už muselo být Kubovi tak od třinácti výše. Jednou jsem přišla domů a cítila jsem takový ten benzínový smrad. I došla jsem až do pokojíčka a tam na koberci rozebraný motor z fychtla. Dost jsem se provzdušnila a protože jsem zrovna potřebovala mluvit s tatínkem, postěžovala jsem si mu. No, moc mne nepotěšil, protože mi řekl, že to je ještě dobrý, oni s bráchou ve 2+1 ve druhém patře rozebrali celou velkou motorku
Joj, ty jsi svatá žena! 🙂
JJ, tohle je moc krásný výběr z drabblíků 😀 Dnes mě nejvíc pobavil malý Albert, řekla bych, že Andy si kdysi mohl myslet to samé, když jsme mu ukázali Marka 😛
Jinak mě žádné příhody s dětmi nenapadají – bylo jich moc, ale hlavu mám vymetenou. Tak aspoň jedna z posledních s Patrikem. Už pár let ho zajímá proces koroze – je to něco, s čím se setkává, co mu je vysvětlováno a co si pobral po svém – tedy korozi vnímá ne jako něco, ale jako někoho – kdo žere železo:)) No a minule jeli s Andym autem po dálnici, kde měnili svodidla. Stará, rezatá byla skládána stranou a nová stavěna. Andy mu vysvětloval, že ta nová už jsou ošetřena tak, aby na ně koroze nemohla a Patrik se hluboce zamyslel a pak se starostí v hlase zeptal: Ale tatínku, co potom bude koroze jíst? Vždyť bude mít hlad! 🙂
Chuděra koroze bude mít hlad… tomu říkám ale soucit s ubohou korozí. 😀