PÁTEK S GURMÁNKOU: Recepty s atmosférou první republiky

Dnes jsem se zastavila u prvorepublikového stolu a pohlédla do kuchyně na jídla, která nebyla nikterak opulentní, zato se skladba jídelníčku řídila mnohem víc ročním obdobím a suroviny pocházely téměř výhradně z regionu. I když byla surovinová základna i kuchyňské vybavení v mnohém skromnější, šikovné hospodyně dokázaly ve svých malých domácích kuchyňkách vykouzlit tu poetickou krásu, která se z moderních kuchyní nadobro vytratila.

 

Pojďme zavzpomínat na staré časy, prolistovat pár starých kuchařských knih, oprášit jídelní servis ze slavného českého porcelánu, položit na stůl bílý damaškový ubrus a přenést se tak o 100 let zpátky. Třeba k prezidentskému stolu.

 

Víte, jak vypadala prezidentská snídaně pana T. G. Masaryka? Jaký vztah k jídlu měl a jaké pokrmy jídával nejraději?

T. G. Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk, první československý prezident, politik, státník, pedagog a filozof se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. V roce 1918 se stal prvním prezidentem Československa a dostalo se mu pocty, že byl sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru. Možná ale nevíte, že patřil k prvním průkopníkům zdravého stravování a jeho přístup k jídlu byl víc než příkladný. Sám propagoval v jídle střídmost a pěstoval pravidelný pohyb.

„Žaludek si potřebuje odpočinout, jako každý pracující úd, a toho se mu dostane vyhladověním. Mnoho lidí ale nechává svůj žaludek dřít do úmoru – přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena,“ tvrdil v dobách, kdy se tloušťka považovala za výraz blahobytu.

„Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě; to není materialism – materialism je nemyslet a jíst a pít přes míru a proti rozumu.“

 

 

Oblíbená jídla TGM

Z pamětí je zřejmé, že uměl ocenit pokrmy nekomplikované a potrpěl si na obyčejná staročeská jídla. Rád jedl krupicovou kaši, pochutnával si na bramborové polévce, nepohrdnul škubánkem ani topinkou, ale jestli něco miloval, byly to prý brynzové halušky a ze všeho nejvíc švestkové knedlíky s mákem. K těm se váže i vzpomínka prezidentova stolníka, Antonína Kadlece.

Díky prezidentovu stolníkovi Antonínu Kadlecovi se zachovala tato vzpomínka:

„Pan president si nikdy nevybíral, vzal si, co přišlo na stůl. Ale jedno oblíbené jídlo přeci měl: švestkové knedlíky. Kdykoliv jsem po hlavním jídle přišel s moučníkem, nechal si dát vždy jednou. Víckrát ne. Jakmile však byly švestkové knedlíky, vzal si nejprve tři a potom ještě tři. Paní dr. Alice a hosté, kteří byli právě ten den u jeho tabule, si dávali na švestkové knedlíky tvaroh a obyčejně se divili, že si pan president sype švestkové knedlíky mákem. Když se tomu máku divili pořád a stále o tom mluvili, obrátil se pan president na mne: „Tož, jak je jíte u vás? Taky s mákem, nebo jen sypané tvarohem?“ „Nejčastěji s mákem, pane presidente,“ povídám na to. „Tak vidíte!“ podíval se pan president vítězně po ostatních a pustil se do dalších tří knedlíků.

 

  1. Mikesková, Muzeum T. G. Masaryka v Lánech zdroj: internet

 

Když pan prezident stoloval sám, neurazila ho ani obyčejná bílá káva s rohlíkem. Při slavnostnějších příležitostech si s chutí nechal servírovat pokrmy z ryb českých vod. Na zámku v Lánech se pravidelně podával silný hovězí vývar či oblíbená zadělávaná polévka. I když bylo jídlo prosté, muselo být hezky servírované.

 

I pan prezident měl neřest

Prezidentská snídaně sestávala z energeticky vydatné ovesné kaše. TGM jedl pravidelně 3x denně, sportoval, nekouřil a neměl zálibu v alkoholu. Ale protože každý máme nějakou tu neřest, přiznával se k ní i pan Masaryk. Miloval černou kávu.

 

Střídmě, pestře, pravidelně

Z odkazu TGM si můžeme vzít k srdci, že jíst je třeba střídmě, pestře a pravidelně. Začít se zdravým životním stylem není nikdy pozdě, změny lze zavádět postupně, ale zodpovědně. Bez pravidelné fyzické aktivity se zdravý životní styl neobejde. Stačí 30 minut aktivního pohybu denně a můžeme mít dobrý pocit, že se budeme jednak cítit lépe a snížíme tak riziko vzniku civilizačních chorob.

TGM zemřel dne 14. 9. 1937 na zámku v Lánech, ale jeho odkaz je stále živý.

 

Bramborový koláč s mákem a rumem

 

Kdo si chce připomenout, jak se vařilo za první republiky, stačí otevřít nějakou starou dobovou kuchařskou knihu. Tam nejsou jen recepty, ale i věrohodný obraz naší doby minulé. Osobně si v nich velmi ráda listuji. U příležitosti oslav naší republiky jsem si pár nových „starých“ knih přikoupila do své sbírky a naleštila jsem i starý český porcelán. Právě jsem dostala od jedné z mých tet pěknou rodinnou sbírku porcelánu s cibulákovým dekorem.

Teď už zbývá jediné. Vybrat si z mnoha možností nějaké sváteční menu v takovém duchu, aby pěkně zapadlo do našich českých tradic. Teď jdu upéct koláč podle receptu, který jsem našla ve starém rodinném ručně psaném receptáři po babičce Heleně. Mimochodem i ona brzy oslaví „stovku“ 🙂 Ze všeho nejraději měla a stále má ráda jídla jednoduchá, připravená z brambor, proto dnes přidávám recept na sváteční bramborové krokety a na dobrý bramborový koláč.

 

Bramborové krokety sváteční

 

Potřebujeme:

  • 5 brambor uvařených ve slupce
  • 50 g másla
  • 2 žloutky
  • muškátový oříšek
  • čerstvě mletý pepř
  • sůl
  • slunečnicový olej na smažení
  • 100 g hladké mouky na obalování
  • 2 vejce
  • 100 g strouhaných mandlí
  • 100 g hrubě sekaných mandlí

 

Uvařené ještě horké brambory oloupeme, rozmačkáme je s máslem a našleháme se žloutky, špetkou muškátového oříšku, solí a čerstvě umletým pepřem. Směs necháme vychladnout. Mouku na obalování vsypeme do misky a přidáme pepř se solí.

V druhé misce rozšleháme vejce, ve třetí misce smícháme mandle. Z bramborové směsi vykrajujeme lžící kousky, které v dlani vymodelujeme do tvaru válečku. Obalíme je v mouce, ve vajíčku a oválíme v mandlích. Smažíme v horkém oleji dozlatova. Krokety servírujte z pánve rovnou na stůl, protože každá snaha uchovat je v nádobě přikryté poklicí jim sebere všechnu křupavost.

Krokety můžeme připravovat i s náplní, např. kousky oliv, zelených bylinek, šunkových kostiček nebo pikantní sýr udělají krásně barevnou strukturu a pozvednou bramborovou chuť trochu výš do gurmánského nebe.

P. S. Také jste si všimli, že ve starých kuchařských knihách nebývala nouze o olivy, parmazánský sýr, olivový olej a dokonce ani o lanýže? Do bramborových kroket můžete dát něco podle své chuti, ale když budou jen „bramborové“, budou skvělé.

 

Bramborový koláč s ořechy a skořicí

Toto je recept na bramborový koláč, který se obejde bez jediné špetky mouky. Je plný křupavých ořechů a voní skořicí.

Potřebujeme:

 

  • 400 g vařených brambor
  • 150 g medu
  • 4 vejce
  • 150 g sekaných vlašských ořechů
  • kůra z půlky citrónu
  • skořicový cukr

 

Postup přípravy:

Brambory uvaříme ve slupce a necháme je vychladnout. Po vychladnutí je oloupeme a nastrouháme na jemném struhadle.

Med rozšleháme se žloutky a přidáme do mísy k bramborám.

Nastrouháme kůru z citrónu a spolu se sekanými ořechy přidáme do bramborové směsi. Z bílků ušleháme pevný sníh a zlehka ho vmícháme do ochucených brambor.

Koláčovou formu vyložíme pečícím papírem a vyplníme ji těstem. Povrch posypeme ořechy a ve středně vyhřáté troubě upečeme. Upečený teplý koláč poprášíme skořicovým cukrem.

 

Můj tip do kuchyně:

Pro změnu v chuti někdy vynechám skořici a přidám mák a rum. Skvěle se na koláči vyjímá i ledová rumová nebo citrónová poleva.

 

 

Jak hodláte oslavit stoleté výročí naší republiky? Nabízí se spousta možností, kam vyrazit za kulturou, ale jde to i doma u stolu. Svátečně prostřít stůl a servírovat do tradičního českého porcelánu nějakou opravdu českou tradiční dobrotu. Co plánujete dobrého uvařit a kam se zajdete podívat?

 

Pěkný sváteční víkend v duchu českých tradic přeje všem

 

Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi

 

 

Ještě blesková zpráva!

AKCE – autoři pospěšte!
 
Očekávám fotky akčních předmětů do 31.10. na adrese renata.eremiasova@volny.cz! Už mám slíbenou plnou akční síň, ale ty fotky… těch moc nemám. Před nastoupenou jednotkou chválím juniorský tým AJ a TJ od JJ a LJ, ti mají hotovo!
 
RenataE
Aktualizováno: 25.10.2018 — 13:30

63 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Gurmanko, recepty vypadají velmi zajímavě, asi někdy vyzkouším, hlavně ten koláč mě láká a manžel miluje cokoliv v čem je skořice. Ale opravdu se dá sníh vmíchat – tedy ne „vpracovat“ – do bramborového těsta. Není to těsto na to příliš hutné a lepkavé? Já vlastně nikdy žádnou buchtu (ani chleba) s přidáním brambor nedělala, tak jen musím najít tu kuráž to zkusit 🙂 Každopádně děkuji jak za recepty, tak za zajímavý článek.

    1. Marička: Lehkým obracením se sníh do tohoto těsta vmíchá. A po upečení to vypadá tak, jako na fotografii 🙂 Brambory jsou jemně strouhané, není se čeho bát.

  2. Toro, čtu to až dnes – je mi moc líto, že Jája vás opustil, vím jak moc to bolí a vlastně nikdy bolet nepřestane, jen čas to tak nějak ohladí… objímám tě, upřímnou soustrast (u) (u) (u)

      1. Ach Toro, to je smutná zpráva,že už nemáte krásného Jáju. Upřímnou soustrast ! Dodnes si pamatuji ( ač je to už 24 let, co umřela moje milovaná kočka Kotě), jaké bylo najednou v domě po té „němé tváři“ ticho. A to jsme naštěstí měli alespoň upovídanou andulku v kleci. Moc dobře vím, jakou bolest prožíváš a soucítím (u)

        1. Moc děkuji, Maričko. Zvykáme si, nic jiného nám nezbývá. Ale máme svědomí čisté, nenechali jsme ho trpět.

      2. Milá Toro, při každém odchodu milého chlupatého kamaráda si uvědomíne, jak je ten jejich drahý život krátký. Víme to a když se jejich čas nachyluje, musíme s tím i počítat, a přece to pokaždé tolik bolí! Posílám (hug) .

        1. Hančo, díky. Ano, víme, že ta chvíle přijde, už ve chvíli, kdy si je přichýlíme. Ale přesto to děláme pořád dokola. Stojí to za to, i za tu velkou bolest. Stoprocentně.

  3. OT – taky u vás tak strašně fičí? Tady od včerejška leje (díkybohu), dnes ráno klesla teplota z nočních 6 stupňů na dva a začal fičet opravdu nepříjemný vichr.
    Berry prohlásila, že pokud jde o ni, tak to dnes bude vyčůrat a hned domů:))

    1. U nás foukalo ráno, pršelo nic moc, spíš tak přeprchalo. Ale zima teda je. Jestli bude zas příští týden těch dvacet, co slibují, tak to bude mazec teda.

      1. Mám dojem, že jsme na nějakém tlakovém rozhraní či co… Dokonce i net nám jede v nouzovém režimu, protože se porouchal vysílač a v tomhle počasí tam nahoru radši nelezou. Ani se jim nedivím.

    2. Dede,u nás sic nefučí, ale poprvé letošní ráno bylo docela bílé a ještě v 11 hodin docela fest chumelilo. Sic v poledne už bylo zas vše černé,jeliož první bílá nadílka roztála, avšak celý den střídavě silně leje nebo pro změnu zahradnicky prší a je skoro celý tma jak v řiti.Sluníčko se zkrátka rozhodlo, že svícení a světla bylo předtím dost,takže se přikrylo hustou a, patrně teplou mrakovou duchnou a spí, jako by tím protestovalo proti nařízené a hodně hnusné změně času..No, nemůžeme chtít stále krásné dny, když za kratinkou dobu bude listopad. Ztítra musím na svém záhonku zlikvidovat zbytky už pomrzlých měsíčků a afrikánů.Už nědělají žádnou ozdobu, takže je nejvyšší čas to udělat.mávám v dnešní sváteční podvečer všem, kdo nakouknou.Při psaní jako každou neděli poslouchám už 10 let staré, ale krásně teplé a moudré vzpomínky Jiřího Anderleho.před chvílí malíř vyprávěl o jablíčkách zvaných soudky. Jejich chuť i vůni si taky velmi dobře opamatuji ze svého dětství, které jsem s babičkou každoročně prožívala ve svém milovaném Pekle nad Zdobnicí.Vraceli jsme s z pekla pokaždé až 10-14 dnů před Štědrým dnem, aby babička ještě stihla napéct vánoční cukroví. Krom soudečků znám dobře i moc dobrá panenská jablíčka i jablka kožená. Koženky má za plotem přes ulici jedšen soused. jeho jabloň však skomírá, i když se on o ni dobře stará. Jabloň shazuje bohužel každoročně skoro všechny plody, což je veliká škoda.Kožená jablíčka vydržela vždy až skoro do června, pokud se dobře ošetřovala, pečlivě se přebírala a sklep byl nejen studený, ale taky správně a přiměřeně vlhký.Dnes už je podobných sklepů moc málo, jelikož domy se stavějí často jen na základovou desku a se sklepy pod zemí země se dnes nikdo nepáře.zelenina , jablíčka i další ovoce se dají koupit celý rok, tak proč to vše skladovat. je veliká škoda, že spousty druhůp výtečných druhů jabloní dnes zaniká. Ovoce se raději doveze přes celou Evropu )podle toho je taky nepřiměřeně drahé),takže kdo by se s pěstováním různých vynikajících druhů páral.

  4. Jedno smutné OT – dnes jsme převedli za duhu Jáju. FIV a nádor na ledvině zvítězily. Můj milovaný krásný černý kocourek už není.
    Je tu obrovské prázdno. Doma máme Rozárku a Čendu, vzadu čtyři venkovky, ale ta úžasná černá heboučká kulička tu hrozně chybí.

    1. Toro, to je mi moc líto – hlavně vás. (h) Jáju už nic netrápí a pomoc v posledních chvílích je to jediné, co na konci můžeme pro naše zvířecí přátele udělat.
      Člověk si říká, když zná předem špatnou diagnózu, že to ví, že s tím počítá… ale když ono to nakonec nijak nepomůže 🙁

      1. Díky, Dede. Ač si myslíme, že se na to připravíme, ono to nejde. Dá se to jen odžít, jít dál a nechat si jen ty hezké vzpomínky, pokud možno. Díky.

      2. Je dobře, že nemocným zvířatům můžeme my lidé trápení a utrpení zkrátit, ale napadá mne otázka. Kdo a kdy bude smět pomoci nevyléčitelně nemocným od jejich bolestí a utrpení?Ano, vím o hospicech dost , ale kdo na tuhle skoro výhradně pacientem nebo jeho blízkými hrazenou péči dosáhne?Omlouvám se za svůj pesimismus, ale dko opravdu o věci přemýšlí, může mít názor podobný. Chudáčka Jáju už nic nebolí.

        1. Lenko, děkuji. I já nad tím přemýšlím. Zvířatům pomoci dokážeme, nenecháme je zbytečně trápit. U lidí to obávám se hned tak nedokážeme – ono odhadnout tu hranici, kdy je ta chvíle už přišla, není ani moc brzo, ale ani moc pozdě, je hrozně těžké.

      1. Děkuji. Ano už je to zas pořádný kus kocoura, který má všechny zuby, zdravé packy, nic ho nebolí a snídat chodí minimálně sedmkrát… Díky.

    2. Toro,
      četli jsme to s kluky, je nám to všem moc líto. Nadýchaný obláček černé tmy byl můj nejoblíbenější kocour. Držte se s domácím. Určitě jste se rozhodli dobře a včas. Kluci ti vzkazují, že to tak určitě nezůstane a do hotelu přijde kotě. Pro jistotu bych s tím počítala.

      1. JJ, děkuji tobě i klukům. No, zatím po další kočce nekoukáme. Vzadu jsou čtyři a doma dvě, to zatím stačí. Co bude dál, se uvidí. Je nám smutno, ale rozhodli jsme se dobře – už to nebyl ten nadýchaný obláček černé tmy, ale jen jeho stín.

    3. Ach, Toro. Vždycky jsem se těšila, až budeš zase psát o Jájovi, byl to můj favorit. Je to moc smutné, ale už ho nic netrápí. A tobě zůstanou krásné vzpomínky.

      1. Díky, tapuz. Hotel U devíti koček si prostě bere oddechový čas… Ano, Jája byl miláček. To stoprocentně.

        1. Toro čtu teprve teď a je mi to moc líto. Jája byl krásný kocourek a „nadýchaný obláček černé tmy“ pro mně navždy zůstane pojem. Myslím na Tebe (hug)

    4. Toro, je mi moc líto, že Jájínek odešel. Hladím a objímám. Člověk se na ten odchod nikdy nemůže připravit, i když ví, že prognoza je špatná. Až čas to trošku uhladí.

      1. Díky, Aleno. Ano, časem to bude lepší. Ale zapomenout na ně se nedá. A je to dobře. Byli součástí našeho života dost dlouho.

    5. Ale Toro, čtu ař teď. Ten krásnej malej kočičí Plivník dobrosrdečný, co se mi tak líbil. Je toho v poslední době nějak moc. Chudák malej, nesl si velkou zátěž, to prostě nemohl unést.

      1. Tečko, díky. Přišel s tou náloží už k nám, byla jen otázka času, kdy to bouchne. Byl nezapomenutelný, to je fakt. A je toho moc, to je taky pravda. Nevím, tenhle rok je fakt hrozný.

    6. Ach, černá díra se u vás uzavřela … je mi to moc líto. Jájovi přeju, aby za Duhovým mostem našel plno plných misek … (u) (u)

  5. Šárko to byl opravdu zajímavý článek, a náš první prezident byl zajímavý člověk

    1. Fallen DragonKin: Je fajn si připomenout dějiny, které se odehrávaly u stolu s jídlem 🙂

  6. Maminka občas dělávala koláč z brambor, ale recept na těsto nevím. Na povrchu bývala směs zavařeniny a ovesných vloček. Hrozně jsem ho neměla ráda, byl hodně tuhý a nechutnalo mi ani to těsto, ani ty vločky. Časem ho pak přestala dělat. Snad je tenhle vláčnější, ale zkoušet to nebudu.
    Období první republiky si z neznámých důvodů silně idealizujeme. Bylo stejně, jako kdykoli jindy. Bohatí se měli dobře, chudí, kterých bylo nepoměrně více, se dobře neměli. A kdo nebyl a priori bohatý a chtěl se mít relativně dobře, musel se hodně ohánět. Existovali zkorumpovaní úředníci i poctiví úředníci, slušní politici i ti, co hrabali hlavně pod sebe a občané ja zajímali jen v době voleb, fungující i nefungující úřady, prosperita i šlendrián. Nic nového pod sluncem. Došlo samozřejmě k bouřlivému hospodářskému rozvoji, to je fakt. Základy našeho úspěšného průmyslu byly položeny za nenáviděného Rakouska-Uherska, kdy byl budován především v českých zemích, takže jsme měli po vzniku samostatné republiky štěstí. Málokdo vzpomene v souvislosti s touhle idealizovanou dobou i světovou hospodářskou krizi třicátých let, kterou bychom si asi projít moc nechtěli. A ten „sen“ navíc po kratičkých 20 letech dosti brutálně skončil.
    Stoleté výročí Československé republiky oslavím tichou vzpomínkou. Ta země už 25 let neexistuje. A své nynější vlasti, kterou mám ráda, popřeji, aby ve zdraví přežila všechno a jednou se zase vyloupla jako hrdá a samostatná země, která se nenechá okřikovat. Ráda bych se toho dožila.

    1. tapuz:

      Koláč z brambor, ten který popisuji a též jsem ho během přípravy vyfotila, tak ten se opravdu v ústech rozplývá, ale receptů je jistě moře a ne každý musí fungovat tak, aby výsledek byl skvělý.
      Oslavy republiky a připomenutí si dějin je vždy dobré a moudré. Každý může mít ty své malé rituály. Já jsem se dnes dojmula, když můj malý vnuk zpíval před školou naši hymnu u lípy, kterou se svými malými spolužáčky vlastnoručně zasadil 🙂

      Z odkazu první republiky stále dost čerpáme. Byla plná úžasně talentovaných lidí, na které se nezapomíná a jejich odkaz je v mnoha směrech stále živý.
      Pokud jde o Československo, které již neexistuje, tak jsem si uvědomila, že ho stále reprezentuje čtyřnožec – československý vlčák 🙂

      1. No jo, určitě, já mám jinak věci z brambor ráda. Tohle byl nějaký mámin nešťastný, zřejmě rodinný recept, který prostě nefungoval.

  7. První republika byla úžasná hlavně tím závanem svobody, a vezměte si, co úžasných věcí se tehdy tvořilo – od architektury až po oblečení:))
    K dnešním receptům – líbí se mi oba, ale kroketám rázně odolám, páč kdybych je udělala, tak jim neodolám a sež… sním jich víc, než by bylo zdrávo – tyhle věci (smažené a bramborové zároveň) já opravdu můžu 😛
    Co zkusím je ten koláč, jen jsem se ještě nerozhodla v jaké verzi. Mák doma mám, možná i zbytek rumu z předloňského a loňského vánočního pečení…

    1. Koláč vypadá opravdu dobře, a navíc je bezlepkový… to bych mohla dát kolegovi i ochutnat, pokud kousek uhájím…

    2. Dede:

      Spousta prvorepublikových věcí má stále svůj lesk, který léty nevybledl. I když ta doba vůbec nebyla snadná, našlo se v ní spousta místa pro vkus a noblesu. Já když vidím naši bábinku, jak pečlivě dbá na svůj zevnějšek a zachovává si spoustu drobných rituálů, které ji při jejím vysokém věku musí zatěžovat, obdivuji ji. Já si občas ráda život usnadním a říkám si, že na vsi je víc povoleno než ve městě, kdy je člověk všem víc na očích 🙂 Připomenout si století republiky skrze nějaký starý recept je docela fajn 🙂 Určitě něco přes víkend připravím. Zatím pořád ladím plány, ale už jenom to přemýšlení o tradiční české kuchyni je pro mě radost 🙂

    1. Míša z Plzně:

      Iva Huttnerová je úžasná! 🙂 Takovou nostalgii miluji a ráda se věcmi z té doby obklopuji.

      1. Míšo,to je krásný obrázek a já ti za něj velmi děkuju. I když má zlatá babička, velmi moudrá a nejlaskavější z blízkých, byla menší a trochu silnější postavy, jako kdyby té z obrázku z oka vypadla. A přesně takto si z dětství ve starém činžovním domě v Tylově ulici v Mostě pamatuju naši kuchyň, ve které babička nebyla jen královnou, ale doslova císařovnou kulinářského umění. ty dobroty se mi stále připomínají a já některé z těch babiččiných vařím dodnes. Mlp miluje sladká jídla, takže nedávno byly švestkové knedle s tvarohem a ještě cghvíli předtím jsem vařila nám oběma vynikající tvarohový závin, co se vaří v ubrousku.Obyčejné nudlové těsto se 2 č.lžičkami oleje se rozválí na tenkou placku , která se plní našlehanou tvarohovou nápní s rozinkami.Po uvaření sše závin nakrájí na kolečka. Kdo má rád a smí, sype je na talíři na másle osmaženou strouhankou s cukrem. Vím, že bych tohle jídlo jíst neměla, avšak neodolám a dvě tenká kolečka uvařeného závinu si k obědu dám.sypu strouhanými ořechy a už nemastím. Zbytek závinu ráda dorazí mlp zcela sám a třeba i studený.Takové jednoduché vaření u nás babička provozovala. jen můj táta spokojen nebyl, bo on požadoval k obědu jen pořádný kus flákoty. sladký oběd nebyl pro tátu žádný oběd.Svůj slaný oběd však klidně dokázal navrch zajíst někdy i skoro celým tvarohovým závinem.

      2. Když jsme tu u té nostalgie prvorepublikových babiček, tak já si dovolím ji trochu narušit svou babičkou. Moje prvorepubliková babička Láďa byla malinká a drobná. Nosila krátké sukně a šaty (samozřejmě „krátké“ v tehdejším pojetí – ke kolenům), barevné halenky, lodičky na podpatku. Úplně nejradši nosila kalhoty. Nikdy jí nechyběla šňůrka perliček, nebo jiné korálky, na krku, v kabelce měla vždycky rtěnku, růž na tváře, tužku na obočí a kolínskou. Měla krátce střižené vlasy – byla blondýnka a aby to nebylo pořád stejné, měla doma – a to až do smrti, vždycky tak dvě jinobarevné paruky se stejným účesem. Kouřila. Ráda hrála karty, u nich doma se pravidelně scházela partička na kanastu. To ale neznamenalo, že to nebyla nejmilejší a nejhodnější babička. Výborně a ráda vařila a pekla, před spaním mi četla pohádky. Nejradši jsem měla, když mi čítávala Babičku, to jsou moje nejmilejší vzpomínky.
        Ono to jistě souviselo s tím, jaký typ byl můj děda. Byl herec, převážně operetní, což bylo tehdy hodně populární. Byl dobrý zpěvák a tanečník, vysloveně frakový typ, moc mu to slušelo, byl opravdu fešák a dbal na sebe i v soukromém životě. Nejlepší léta zažil v plzeňském divadle a potom v Bratislavě. Takže babička tenhle jeho styl převzala, ale myslím, že bez problémů a ráda. Prožili spolu dlouhá léta, zemřeli krátce po sobě.
        Fotky babičky mám jen mrňavé z alba, musím si s nimi někdy pohrát ve scanneru. Ale mám naskenované pěkné ateliérové fotky svého dědy, babičce se ani nedivím, že se do něj zakoukala 😀 .
        https://tapuz.rajce.idnes.cz/Deda/

        1. Tapuz to je moc hezký obrázek moderní babičky a děda byl opravdu štramák! 🙂 Mimochodem máme velmi podobnou fotku mého otce, kterou kdysi přinesla domů maminka. Babička se podívala na tmavovlasého šik muže a prý v šoku zvolala: Co to je za barového zpěváka??? 😀 Můj tatínek vyrůstal v drsných podmínkách na horách a byť byl zapáleným a dobrým tanečníkem, nikdy v baru nezpíval. Ale vzhled na to měl:))

  8. T.G.M. přes všechny své chyby byl a je naše chlouba. A navíc – krásný chlap 😉 . A víte, že na koni začal jezdit až ve svých sedmdesáti, až se stal prezidentem … ono to teda bude tím, že se cítil přece jenom trochu jako mocnář a k tomu kůň patří, ale přesto je to důkaz toho, že není věk, co nás omezuje …

    Já vím, že si První republiku idealizujeme, ale to už tak bývá – to špatné zavál čas, to dobré je vypulírované do vysokého lesku.

    Sto let republiky – jak krásné výročí. Překonala všechna příkoří – okupaci německou i ruskou, politické garnitury minulé i současné, osekání i rozdělení republiky a pořád jsme tady. Doufám, že za dalších sto let bude stále co slavit … (rose1)

    1. Dokud budeme umět švejkovat, neexistuje síla, která by nás udolala. Co zmůže sebelépe vyzbrojený nepřítel s národem, který si z něj dělá srandu?

  9. Milá Šárko, dnes jsem si opravdu s chutí přečetla článek.
    O tom, že TGM byl střídmý jsem věděla, ale díky článku jsem dozvěděla podrobnosti.

    První republiku mám ráda, i když si jí asi trochu idealizuji.
    Moje babička ( ročník 1922 )v ní žila a říkala, že se museli moc a moc ohánět. Ale asi to byla chyba pradědečka, který hospodářství moc nedal. Raději dělal ve vsi místostarostu. Zřejmě by byl dnes dobrý komunální politik.

    Jinak i já si potrpím na krásný servis.
    Máme sbírku cibuláku a o slavnostních příležitostech z něho jíme.

    Ta prvorepubliková nostalgie má pro mě své kouzlo. Asi proto mám ráda obrázky a knihy od Ivy Hüttnerové .
    Mimochodem má letos výstavu na Novoměstské radnici http://www.nrpraha.cz/program/906/iva-httnerova-obrazky/

    A co přeji naší 100-leté republice.
    Aby jí vládli moudří a prozíraví lidé.
    Abychom si vážili toho co máme a není to málo.

  10. Nějak nechápu,proč si každej tu První republiku tak idealizuje…po I.sv.válce byl hlad a prvorepubliková strava u středních a nižších vrstev nebyla tak skvělá. Hospodyně se musely moc otáčet, aby vůbec nějaké ty regionální a místní potraviny sehnaly. A tehdy bylo běžné,uvařit doslova z vody nebo z ničeho něco…jídla , co nám poslední dobou nabízejí v rámci stého výročí, jsou spíše z třicátých let… TGM jedl obyčejně, hlavně tady doma, protože při pobytu v exilu, se mu po domácí české/moravské kuchyni stýskalo…
    Jak oslavím sté narozeniny mojí vlasti?
    Hlavně tiše…a přitom jí řeknu,jak moc ji mám ráda, jak bych jí přála hrdý, vzdělaný a rozumný lidi , zahojení všech ran a jizev,které jí působíme. A jak jsem ráda, že ji mám…a připiju jí na zdraví… (rose1) (cz)

    1. A mne taky ne – asi proto, že už dávno nespadám do juniorské kategorie. A jsem moc zvědavá, co nám kluci šikovní nabídnou …

            1. To těžko, všechny pokrevní příbuzné mám v Čechách, přes Vysočinu jsem se dostala jen já 😉

      1. YGA na to kápla – před nastoupenou jednotkou chválím pouze juniory. Vás ostatní chválím soukromě, někdy i v duchu 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN