Vloni jsme koupili chatu v Plasích. Je na pěkném místě a poměrně prostorná. Manžel je už v důchodu, tak tam chtěl trávit celé léto. Řešili jsme však problém, co s kocourem Daníkem. Aby byl doma sám, manžel na chatě a já v práci, to jsme nechtěli.
Tak jsme se rozhodli, vzít Daníka na chatu. Daník je kocour bytový. Ven pouštět jsme ho nechtěli, aby se neztratil. Říkali jsme si, že Daník bude v chatě a ven ho vezmeme v postrojku a vestičce. Museli jsem jen dát pozor na důsledné zavírání dveří, aby neutekl. Ale ty touhy zatím nemá.
V první řadě bylo potřeba vyřešit dopravu kočičáka na chatu. Auto nevlastníce, jezdíme na chatu autobusem. Spojení je dobré a docela časté. V květnu jsme začali vozit Daníka na chatu na víkendy, aby si tzv. zvyknul. Musím ho pochválit, ač nebyl nadšený, byl vzorný a ani nemňoukl a cestu vydržel.
Na chatě jsme ho vypustili, čekajíce, že si někam zaleze a neuvidíme ho půl dne. Opak však byl pravdou. Kocour chatu okamžitě prošmejdil. Našel zalíbení ve schodech do ložničky. Ty byly hned jeho. Lítá po nich nahoru a dolů. Sedí na nich a pozoruje, co se děje.
Okno v obývací místnosti jsme zasíťovali, aby kocour mohl pozorovat cvrkot před chatou. No díval se často a rád, až dostal přezdívku Keliška. Vžil se u nás výraz, že kocour „keliší“.
Na chatě měl všechno jako doma, pelíšek, hračky i záchod, který vzorně používal.
Hrozně rád nám ráno ve 4 hodiny nosil plyšomyši do postelí a dupal po nás. Abychom už vstávali a misku plnili. Na chatě by byl pořád jedl. Neustál mňoukal a vyřvával si jídlo. Tam asi máme nějakou zónu, protože i vnouček se o prázdninách na chatě rozjedl.
Když byli s páníčkem na chatě sami, spinkal kocourek na mé posteli. A měli byste vidět ty pohledy, když jsem přijela na víkend a večer si dovolila lehnout do své postele.
Po čase jsme ho vzali ven na postrojku ve vestičce. Kocour chodí po pozemku se zdviženým ocáskem a vše ho zajímá. Vše si očuchal a prohlédl. Myslím, že se mu to líbí.
Když se po více jak 2 měsících vrátil domů, tak byl smutný jak šafářův dvoreček. Už si zase zvykl, ale určitě se těší na příští léto na chatě.
Míšo, dočítám až teď, ale i s křížkem po funuse musím napsat. Daník je moc krásný kocourek, já jsem na pruchatý zatížená, tohohle bych si s chutí pomuchlala. V té vestičce vypadá náramně. A je vidět, že mu nevadí, a že to takhle byťáčkovi vyhovuje. Jako posluha tří polovenkovních koček si neumím představit, že bych je takhle nějak vystrojila. Stačil jeden pokus s protibleším obojkem. Můj Damíšek po navléknutí obojku vyváděl jak divokej kůň, pak vyběhl a vrátil se bez něj. A já byla o tři stovky lehčí, protože jsem ho nenašla. To byl první a poslední pokus něco na některou kočku navléci. Proto obdivuju Daníka, s jakou elegancí si vykračuje ve vestičce a na postrojku.
To se mu na dovolené líbilo, to je dobře a manžel se měl o koho starat přes týden. Vypadají spokojeně na fotce ze zahrady. A já jsem taky vždycky smutná jak šafářův dvoreček když mi končí dovolená.
Ot – náš nový chovanec https://i.imgur.com/rahufk3.jpg
Jé, tobě štrěně nestačí? Dala ses ještě i na ježky? (wave)
Je to pěknej/ pěkná Bodlinka 🙂
Štěně si ho minulý týden našlo. Byl hladovej jak ježek na podzim. Přežil odblešení a má se čile k světu, po tom ochlazení a dešti už by asi bylo po něm.
Hezkej ježura 🙂
Taky se mi líbí. A štěně? Uteklo mi něco? Rozhodně gratuluji, a moc, k oběma přírůstkům.
Jani, to je na dlouhé vyprávění a není to moc veselé. Jen v kostce – po zlomení nohy a následné operaci jsem skoro čtyři měsíce marodila. A během té doby mi umřela Fleur a Ellie. Štěně je náplast na bolavé srdce.
(h)
Ach jo, Ivo, tak to fakt není veselé. 🙁
Předpokládám, že štěně ti nenechává moc času na truchlení, ty mladé potvůrky to nemají v povaze (bez ohledu na biologický druh). Tak se drž. (h)
Míšo, Daník je prostě andílek v rouše kočičím! (inlove) A taky hlava otevřená – když si spočítal, že se mu vyplatí neprotestovat proti vestičce a vodítku výměnou za pobyt na zahradě. Mimochodem vestička mu sluší úžasně a fotka, kde čichá ke kytičce, je prostě boží! 🙂
OTéčko – Brnění
Podívejte se na Hady a kdo se bude kolem 23. listopadu potulovat kolem a v Brně, stavte se …
Prima! Jdu na tom pracovat. Teď ještě aby se to povedlo. Díky, že sem dávám upozornění.
Míšo, Daník je překrásný stříbrný kocourek. Jsem moc ráda, že jste vyřešili situaci k všestranné spokojenosti. Tvůj manžel je sympaťák a Daník ve vestičce fešák (jako věsák 🙂 ). Přeju vám všem třem, abyste si užívali další krásné chvilky na zahrádce a v chatě (zasítěné okno je skvělá věc). Naše zdejší Dixie také jednu dobu, dokud jsme měli jen ji, chodila ven na řemínku, rychle si zvykla a dokonce u dveří čekala, až ji ho nasadím 🙂
Míšo, povídání o Daníkovi je celé psáno v minulém čase, tak jsem se celou dobu bála, že až dojdu na konec, dočtu se něco smutného. Fuj, to jsem si oddychla!
Daník má slušivou vestičku a ty máš slušivého manžela. Ať je vám spolu dlouho dobře!
Áno, velmi slušíví oba. A jak delikátně očichuje květenu! Tedy kocourek. 😀
Míšo, můj bratranec z č. Budějic už několik let „letní“ jejich, dnes již patnáctiletého kočkoura, Mácu, na jejich chatě za Č. Krumlovem. Kočkour první dny tráví na chatě, ale potom běhá po celém pozemku a urputně ho brání proti domorodým kočkám. V noci, z bezpečnostních důvodů je v chatě. Moc mu to prospívá, protože tím pohybem zdravě zhubne, veterinář je spokojený.
My jsme všechny tři (postupně), naše kočkoury vozili na chatu. Autem v přepravce. Scénář byl vždy stejný: Ze všeho nejdřív odchytit a do přepravky umístit kočičáka, protože pokud se toto opatření opomělo, kočičák vycítil, co se chystá a okamžitě nebyl k mání. Po odchycení a zlostném Mňáááu se teprve mohlo začít balit. Přepravka šla do auta vždy jako poslední, protože kocour v autě bez nás znamenalo zoufalé a hlasité vřeštění. Po rozjezdu šelma zalehla a chrápala, zhruba 300 m před cílem se probudila a začla lomcovat mřížkou, že už jsme na místě a chce ven. Zajeli jsme na zahradu, panička zavřela vrata, (pro kočku dokonale propustná) a já kocoura vypustil. S pohrdavou důstojností vykráčel z vozidla, vyskočil na zídku u cesty, posadil se a s pohledem vládce vesmíru sledoval vybalování. Když zjistil, že z auta už se nic nevyndavá, odkráčel do chaty, zkontroloval misky a zalehl; věděl, že přes den by, jsa černý, musel čelit útokům drzého ptactva. Když se setmělo, vyskočil si v koupelně do otevřeného sklápěcího okénka pak na barel, který stál, dnem nahoru pod okénkem právě kvůli němu a šel kontrolovat rajon. Občas přiběhl zběsilou rychlostí domů, což jsme poznali, protože barel hezky zaduněl, občas jsme z venku slyšeli řev, když hnal ze zahradu nezvanou návštěvu a pod křovíčky jsme občas našli ptačí pírka. (Věděl, že ptáčky lovit nesmí, takže se s nimi doma nechlubil, ale hady, myši a zajíce, či králíky nosil). Přes den odpočíval a v noci byl akční. V pondělí ráno, když se mělo jet domů, bylo nutno odtáhnout na verandě rohovou lavici, splihlý černý žok vylovit a opět zavřít do přepravky. Scénář při návratu byl stejný; na rohu ulice se žok probudil a začal lomcovat mřížkou. Po vypuštění doma se ozvalo nasrané Mňááuůů, (proč jsem nemohl zůstat venku, nemluvím s vámi) a naštvanost trvala až do naplnění misek. Všichni tři naši kcourci, (všichni černí) tento scénář důsledně dodržovali. Nikdy jsme u žádného z nich nezaznamenali, že by někam ,,zabloudili“, zejména ne na ulici, kde občas jezdila auta, nebo se šli kamarádit se sousedy.
Míšo, máš vzorného kocoura. Moje příšery kočičí se s řevem cpou ven a rozhodně nechtějí zůstat doma. Kocourovi už přestalo vadit, že je v noci zima a courá kdovíkde. Malá koča pořád chodí spát domů a pokud se večer někde fláká, je důrazně volána- zůstala venku jen jednou, protože na volání nepřišla, já jsem mizerně spala a Adéla na mě ve čtvrt na šest ječela u dveří, že jsem ji tam nechalaaaa…
Možná jsi volala málo, do nesprávných stran a vůbec, pěkně jsi to tehdy flákla – říkala si nejspíš tehdy rozhořčená Adél 😀
ty jsi jí nenechala otevřené= dveře,aby mohla domů??? Styď se ,Matyldo! (chuckle)
Hi, hi Matyldo, to chce kočičí dvířka. Sousedé na ulici kvůli kočce probourali třicítku zeď, protože neměli do kterých dveří dvířka umístit. Spokojenost je na obou stranách. Navrhni to Mušketýrovi, ale ne, aby jsi mne bonzla! 😉
Máme kočičí dvířka, máme … a kocourovi stejnak děláme vrátného!
plus obojek s čipem, aby domů nechodilo procesí kočičích cizáků 😀
copak cizí kočky, ale jiná havěť…
Náš kocour má přísně nakázáno dostavit se domů do půlnoci. To nic, ale zajímavé je, že nejpozději ve čtvrt na jednu se doma rozsvítí žarovka, oznamující, že kocour stepuje přede dveřmi. Vím jistě, že hodinky jsme mu nekupovali, tak si představuji, že jeho kočičí chlupatý strážný ho žene – ‘koukej mazat domů, nebo dostaneme voba!’
Kočky vnímají čas a pokud jim zajistíte např. nějakou neodolatelnou mňamku pravidelně na určitou hodinu, budou vždy dokonale dochvilné.
Milá Míšo, máte kocourka chalupáře (chuckle) . Je fajn, že si chataření umí užít – nejen v chatě, ale i venku na postrojku, to ne každý kočičák dává. Ale takhle se mu dostane daleko víc vjemů a je vidět, že je naprosto spokojený (ta chuť k jídlu!) .
P.s. – ale na fotce je se synem, ne?!!! (rofl)
Yga má pravdu, manžel je štramák a ještě navíc moc sympatický (inlove)
Ne to je můj manžel, kterému je 68 let a vypadá sotva na 50-sát.
(y) (y)
(y) klobouk dolů ! Daník je parádní kočkour a vestička mu moc sluší 🙂
OT – jaká rasa je Berry?
Německý ovčák dlouhosrstý, anglická verze (Kennelu Club)
Podobnej postrojek má Chinook, z něj s ešpatně vyvlíká a hlavně neškrtí… tu bednu,co jsi nám tehdy posílala,že ho do ní dáte na zahradě, tu jsi nakonec vzdala nebo jsi nám ji sem z důvodů možných „váchní“ , nedala?
váchně – neváchně, za stavu kocouřího pohodlíčka, jak si ho Daník nastavil, zcela pozbyla smyslu, ne? 🙂
Ne tu jsme nekoupili.
Vyřešili jsme to takhle.
Jupíííí, velice dobré řešení a určo vyšlo mnohem levněji 😀
Míšo, Daník vypadá, jako pohodář a mám radost, že jste to na té chatě takhle pěkně zvládali. Uvidíš, jak bude příští léto – možná bude časem zvládat i pobyt venku na volno, jsou kočky, které to umějí, tohle ježdění na chatu… Ostatně, takhle funguje i Anešek od Abyt, ne? 🙂
a možná, že bude vyžadovat chození ve vestičce na vodítku jako kulturní vyžití 🙂 znáš to, kočky mají naprosto jasné představy o tom, jak má vypadat pohoda 🙂
Tak tak, zatím tak funguje. První dva dny po návratu do města se mnou sice moc nemluví, ale pak znovuobjeví různé bytové přednosti. 🙂
Ty jo, co udělala ta fotka na titulní straně? Omlouvám se a jdu zjistit, co s tím (já při zadávání článku nevidím, jak bude vypadat hlavní strana, to až když to vyjde…)
Tak teď vypadám jako idiot – na počítači je to správně, v mobilu mi to ukazuje úvodní (malou) fotku o 90 stupňů otočenou.
Jak to vidíte vy – kdo nejste v Kalifornii???
Dede, fotka je jako výřez hlavy kočky, zdá se to vpořádku.
Hm. Můj mobil to tvrdohlavě načítá špatně. No… jsou věci mezi čipy, které člověk prostě nepochopí.
mě se ukazuje kocour za sítí hledící 🙂
Správně nebo naležato? 🙂
mě správně…
a to jsem s tebou v Kalifornii
mě správně a jsem v Čechách 😀