U nás na jihu Čech se bramborákům říká cmunda. Pustila jsem se do klasického neošizeného receptu, protože ten je nejlepší a nic lepšího ještě nikdo nevymyslel a nevymyslí. Alternativy s cuketou atd., nepovažuji za pravou cmundu, ale v mé kuchyni se jich také nezříkám.
Zpátky ke cmundě, protože právě tu jsem dnes doma slíbila připravit. Už jsem nemohla poslouchat řeči o tom, že pořád něco v kuchyni klohním, ale bramborákům se vyhýbám. A když už se do nich pustím, tak z toho vyjdou malé bramboráčky.
Kouzlo cmundy je přeci v tom, že je tenká, dokřupava vysmažená, a když se nese na stůl, talíř pod ní není ani vidět a v kuchyni to ještě dlouho voní po dobrém sádle, česneku a majoránce. Prý to vypadá, že pořádnou cmundu asi ani neumím. Omlouvá mě jen to, že nejsem ze své podstaty Jihočeška, ale pražská holka. Nějak mě to nebavilo poslouchat 🙂
Skočila jsem si do sklípku pro košík brambor, mimochodem zakoupených minulý týden kousek od Prahy, u sedláka v místě, kde jsem se narodila. Pytel brambor s červenou slupkou, co voní rodnou hroudou. To má pro mě samo o sobě jistou přitažlivost a důvěryhodnost.
Dnešní příprava cmundy bude ideální příležitostí vyzkoušet si, jak se brambory chovají v kuchyni. Včera byla bramborová kaše a podařilo se mi ji udělat hladkou a jemnou jako mušelín. Podle skvělé kvality letošních brambor sázím na úspěch i v případě dnešní cmundy.
Jihočeská cmunda
Pár brambor (v mém případě tak 8-10 středně velkých kusů) oloupu a ihned je na struhadle s jemnými slzičkami nastrouhám do mísy. Přeliji naběračkou vlahého mléka, aby mi tak rychle neztmavly. Přidám 2 vejce, drobně nasekanou cibuli šalotku, 4 rozetřené stroužky česneku, sůl, čerstvě mletý pepř, sušenou majoránku + trochu čerstvé ze zahrady, zapráším malým množstvím hladké mouky a rozmíchám těsto, které musí být řídké, ale zároveň ne moc vodové. Prostě tak akorát.
Kouzlo bramboráků netkví v přesně podaném receptu, ale záleží na našem odhadu, jak správné poměry použitých surovin vzájemně vyladit. Těstíčko nechám cca 10 minut stát a připravím si velkou pánev s nepřilnavým povrchem. Smažím na sádle. Dnes na husím. Sádlo se nepřepaluje, neprská a nadstandardně voní. To, co předá horké sádlo v pánvi bramboráku, to žádný jiný tuk nesvede.
Do horkého sádla vliji jednu větší naběračku bramborové směsi a rozetřu ji do všech stran, aby byla tenká a vyplnila dno téměř celé pánve. Po minutě smažení zkusím dřevěnou špachtlí placku podebrat a uvolnit ji, aby se poté dobře obracela. Obracím šetrně za pomoci dvou dřevěných nebo silikonových špachtlí.
Z obou stran dokřupava usmažené placky přenesu na velký plech, vyložený pečicím papírem a případný přebytečný omastek osuším kuchyňským papírem. Z uvedeného množství jsem usmažila 5 kousků. Během smažení jsem do pánve po troškách přidávala sádlo podle potřeby.
S čím bramboráky – cmundu podávat?
Nejznámější kombinace je cmunda po kaplicku, podávaná s uzeným masem a kysaným zelím. Jenže skutečnost je vždy taková, že vaříme z toho, co je doma. Já se snažím udat ještě jednu zbylou mističku křupavých houbových škvarků se šalotkou, připravených na olivovém oleji. Napadlo mě udělat si dresink z kysané smetany, jen lehce ochucené bylinkovou solí a posypat horkou cmundu zmíněnými škvarečky. Pro oko a pro vůni pár lístků čerstvé majoránky, které se ještě teď v říjnu na mé zahradě docela daří. Kdyby cmunda byla na talíři jen tak bez ničeho, i tak by lákala k ochutnání.
PS:
Vyvrátila jsem domácí pověru, že neumím udělat pořádnou jihočeskou cmundu. Vůně si všimli i sousedi přes tři zahrady. Přes plot jsem jim nabídla. Kousek. Tím jsem si pověst ještě značně vylepšila 😀
Pečete doma cmundu? Sázíte na sádlo nebo volíte jiný tuk? A s čím ji nejraději podáváte?
Přeji všem dobrou chuť a ať nám bramboráky bez ohledu na to, jak se jim u vás v kraji říká, voní po kuchyni 🙂
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Bramboráky miluju – tenké, křupavé a upečené někým jiným:)) Nejradši je mám holé, o plnění nebo přílohy nestojím. 🙂
Jen jsem na tom byla jako Jenny a ještě jsem nenašla odvahu to znovu zkusit, když by to už mohlo teoreticky jít. 😛
zkus to a po ruce měj febichol…..
Taky my jsme bramboráky měli dneska- a moc dobré. Navíc se po nich mohla utlouct Adelína- odkdy kočky žerou bramboráky?
nám jednou Nynyška přes noc snědla kuřecí řízek v bramboráku – i s tím bramborákem, nezbylo vůbec nic 😀
Bramboráky můžu, avšak můj žlučník už ne. Možná až mi odejde. 🙂 Jinak jsem jich snědla v životě hodně!
Manžel při výrobě bramboráků používal jinou technologii – ala teta Margita, takže hotovému tovaru jsme říkali maďarská cmunda.
Těsto, hóódně česneku, zapejkal ve vymaštěném pekáčku, navrch ještě poházel strouhaný sýr a hojně zasypal paprikou. Krájelo se na řezy. Chutnalo to trochu jinak než klasika, ale zase odpadlo přimontovávaní ke sporáku. 😀
bramboráky MILUJU (h) (h) (h) – leckdy když si v hospodě nemůžu nic vybrat, tak si dám samotné bramboráčky… i teď přemýšlím na Pražení, jestli je smažák s bramboráčkama příliš velká zhůvěřilost 😀 😀 😀
Je
já jsem si to myslela (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
…. a k tomu velká kofola,že Bedulko?! 🙂
no ta bez debaty, hned jak vlezu do dveří 🙂 (y)
Tobě to chutná? Já jsem kofolu, coca colu a pepsi neměla ráda ani jako puboš.
coca cola ani pepsi cola mi nechutná, ale kofolu prostě miluju – a vlastně jsem na ní jako dítě „vyrostla“, možná i proto 😉
Bedo, jsem na tom stejně – colu obecně nemusím, ale kofolu miluju. Jen si ji dovoluju jen výjimečně… třeba jako doping na dlouhých cestách autem. Vychlazená na mě funguje líp než kafe 🙂
Jo a nejradši ji mám s feferonovým salátem:))
Jéžiš, to jsou chutě 😉
Kofolu mám taky ráda, už od dětství. Na rozdíl od těch jiných col je řízná a není tak „parfémovaná“ – ta základní. Pořádně vychlazená a pořádně bublinkatá je suprovní. Jelikož ale limonády skoro vůbec nepiju, mám ji tak jednou za rok 😀 .
u nás děšlaj ondráš řízek a ondráš hermelín…ten hermoš v bramboráku není tak špatnej, ale Ivu asi vomejou(JÁ TO NEJIM, JEN JSEM TO OCHUTNALA)
My jsme na bramboráky povidla nikdy nemazali, to by mě ani nenapadlo. Ale s povidly jsme měli vždycky bramborové placky, ty z vařených brambor, co se z těsta nejdřív ty placky vyválí a pak se pečou na plotně. To byla další pochoutka z brambor. Vždycky jsme měli dvojí – s povidlama a naslano namazané sádlem a posypané škvarkama. Dodnes se nedovedu rozhodnout, kterou variantu mám radši.
já tu suchou,bez mazání…
Ach bramborák!!! U nás doma to bylo vždycky takhle: děti škemraly, že už dlouho nebyl bramborák a mně se strašně nechtělo ho dělat, protože to znamenalo celý večer u plotny a smažit a smažit a smažit. Nikdy žádná hromádka, ani malá ani velká, nevznikla, vždy jsem smažila na dvou pánvičkách, ale do dětí to padalo, jak by byly bezedný. Takže jsem vždycky pravila, že budou, jedině když si oloupou brambory a doufala, že na tom to ztroskotá, protože se jim nebude chtít. Zlatý voči. Brambor byla vždycky plná zadělávací mísa. No musím říct, že časem už to byl takový náš rituál. Strouhala jsem najemno, vajíčka, česnek, majoránka a kolik vajíček, tolik lžic strouhanky. A čaj s citronem k tomu. Moje babička vyprávěla, jak je doma ještě mazali povidly, ale to jsem nikdy nezkoušela. My je jedli vždycky nahatý. Tedy ty bramboráky byly nahatý, my byli oblečený.
OLČAVO, JÁ BYCH KLIDNĚ JEDLA BRAMBORÁKY NAHATÁ. VŽDY SI NA SVÉ PŘEDPRSNI ODNESSU NĚKOLIK MASTNÝCH FLEKŮ, KTERÉ PAK NEJDOU POŘÁDNĚ VYPRAT. MY JÍME BRAMBORÁKY TAKY BEZ NIČEHO. MUSÍ V NICH BÝT OPRAVDOVÁ HROMADA ČESNEKU, ABY KRÁSNĚ CONĚLY. JAKO DÍTĚ JSEM BRAMBORÁKY( MY JIM DOMA ŘÍKALI KŘÁPANCE, JELIKOŽ TY BABIČČINY MĚLY PŘENÁDHERNĚ KŘUPAVÉ OKRAJE.CELÉ ROKY JSEM NEMOHLA PŘIJÍT NA BABIČČIN FÍGL,NAKONEC JSEM NA TO PŘIŠLA. BABIČKA TOTIŽ SYROVÉ A OLOUPANÉ BRAMBORY NESTROUHALA, ALE NAKRÁJELA JE NA MENŠÍ KOUSKY, VHODILA JE PO ČÁSTECH DO MIXÉRU( NOŽOVÉHO), PŘIDALA ČESNEK,PŘILILA K NIM TROCHU VODY, OSOLILA A NAKONEC DO SMĚSI PŘIDALA VAJÍČKO A NAJORÁNKU.PAK UŽ SE JEN SMAŽILO A SMAŽILO. NAUČILA JSEM SE TAKTO BRAMBORÁKY DĚLAT. NĚPŘIDÁVÁM ŽÁDNOU MOUKU ANI MLÉKO. TĚSTO JE DOBŘE TEKUTÉ, ALE TROŠINKU HŮŘ JDOU BRAMBORÁKY OBRACET. SMAŽÍM JEN NA SÁDLE A K BRAMBORÁKŮM PŘIPÍJÍME OBYČEJNÉ MLÉKO, RADA NA ZÁVĚR:POKUD SE VÁM BRAMBORÁKY ZAČNOU TRHAT, ZKUSTE DO TĚSTA ZAMÍCHAT 1 VRCHOVATOU ČAJOVOU LŮŽIČKU BRAMBOROVÉHO ŠKROBU. TĚSTO SE PAK TRHAT PŘESTANE.
měla jsi jim to dát nejen okrájet, ale i nastrouhat, měla bys klid 😀
Ano, bramborák je jídlo, které přetrvává věky! Také v naší rodině to bylo velice oblíbené jídlo, ke kterému se prakticky nesedalo, jen se postávalo kolem plotny a odebíralo skoro s pávničky (podobně jako lívance). Nevzpomínám si, že bychom na placky něco mazali, prostě se jedly rovnou, horké, jen tak. A také už nevím, jestli byly na sádle, či jiném tuku, možná podle toho, co maminka měla. Říkali jsme bramborák, ale nejčastěji prskance (ale znám i cmundu (tatínkova maminka byla z Plzně, a slyšela jsem i název „trhance“). Manžel má slovo „bramborák“ rád, vyslovuje ho s patřičným důrazem na to „brrr“ 🙂
Já je teď dělám stejně jako maminka. Z nastrouhaných brambor (také tak půl jemně, půl hruběji) vymačkám částečně šťávu (méně to pak prská), přidám vajíčko, sůl, pepř, česnek a majoránku. Mouku nedávám, peču na oleji, já chuť sádla moc nemusím (ale do perníčkového pečiva být musí). Většinou dám první dva choti na talíř, ostatní naskládám do teplé trouby a pak donesu na stůl, abychom pak jedli společně. Tak jak „u maminky“ jsme je trhali a jedli suché, teď si je mažeme povidly. Kdysi mě k tomu zlákal manžel sestřenice (když jsme u nich byli na návštěvě) a od té doby je tak oba máme také rádi. Potíráme ale jen dost tence a já si samozřejmě také někdy slupnu prskanec jen tak suchý.
Óóó bramborák. Ten řadím k nej jídlům, jako jsou bramborové placky s povidlím, šulánky, nebo zelňačka. Dělám je bez cibule, ale s kmínem, česnekem a s majoránkou. Sliju vodu, přidám vejce a málo mouky. Dělám malé placky n a s á d l e! , aby byly hodně křupavé. Jako přílohu kvašené zelí, nebo kyselé okurky. Lékaři-cévaři a kardiologové mají dnes na tyto stránky vstup zakázán. Ale je to mňamka!!!
To je jedlo,čo?!!
zásadne s cibuľou,cesnakom,majoránkou vajcom.Zásadne bez mlieka!Zemiaky nastruhané pol na pol na jemno i hrubo. A u nás sa podľa regiónov vola táto božská pochúťka: haruľa,ťapša/to je varianta pečená v trube/,zemiaková baba alebo prozaicky placka.
V našej rodine preferujeme :Haruľa/ a ničím neplníme,užierame smažičovi rovno zo šporhelta.
U nás (Praha, ale náplava z Plzně) se bramboráku říkalo cmunda, název vošouchy jsme taky znali, ale neříkali jsme tomu tak. Byl to svátek, při kterém se zasmradil celý byt/dům, ale stálo to za to. Dělal a dělá se u nás zhruba tak, jak je uvedeno, akorát bez cibule, zásadně na sádle. Česneku a majoránky musí být tak, aby z toho „trčela“, jak jsem vždycky říkala. Maminka dávala zpočátku do těsta jablko nakrájené na drobné kostičky. To mi vůbec nechutnalo, vždycky jsem ji prosila, ať pro mě nechá část těsta bez jablek. Časem tam ta jablka přestala dávat.
Na nějaké odsávání tuku nebo estetické servírování zpravidla nikdy nedošlo. Bez ohledu na to, jestli je dělala babička nebo maminka, strávníci se obvykle nenápadně plížili kuchyní ke sporáku, aby z hromádky čerstvě udělaných placek odložených na talíři vedle pánve, aby nevychladly, uzmuli tu nejvrchnější. (Záměrně píšu „z hromádky“, protože nikdy nenarostla na pořádnou hromadu 😀 .) No a pak už nebylo moc co servírovat, ostatně všichni už byli obvykle najedení 😀 .
Bramboráky mám nejradši jen tak, bez ničeho, jen posolené. Mám je ráda i s kyselým zelím a uzeným, ale ne plněné, prostě placka, hromádka zelí a plátek uzeného.
Rozesmálas mě tím „odsáváním tuku“ – představila jsem si bramborákovou liposukci… Já jen po usmažení dám na papírový ubrousek, nachystám novou várku a až pak je možné dobrotu jíst :o)
A ještě jsem si vzpomněla, že jsem jednou neměla sádlo, tak jsem smažila na nasekaných škvarkách a taky to bylo dobré!
Bramborák je moje oblíbené jídlo, je to hned hotové. Za mě bez cibulky, bez mouky a bez mléka, dávám i drcený kmín. Jednou jsem zkoušela podle nějakého receptu i bez vajíčka, a nebylo to poznat. Brambory strouám půl na půl najemno a nahrubo, ty kousky nahrubo udělají krásnou křupavou kraječku. Smažím na oleji nebo na sádle, co zrovna mám. Někdy přidávám najemno nakrájené uzené, ale to už je víc práce. A kvůli lepšímu obracení dělám na velké pánvi malé placičky, je hodně toho křupavého. Je to trochu fofr, ale takhle mi to chutná. A bez ničeho, prostě jen hromada bramboráčků, mastná pusa a zaprskaný vařič. Jestli to zvládnu aspoň pár brambor nastrouhat, v nejbližší době, asi zítra, budou. A mám dobré sádlo, skoro mi je líto ho používat na vaření. 🙂
bramborák je mňam – musí být tenký a křupavý, voňavý sádlem, česnekem a majoránkou 🙂 za nás bez cibule/šalotky, bez pepře a bez mléka, s kousky uzeniny nebo bez a mizí hned po dosmažení 😀 takže ideálně, když bramboráky ve větším množství, uspořádat smažení jako společenskou událost – kuchaři se střídají ve smažení, ostatní postávají kolem sporáku, klábosí, pijí meltu/pivo/červené víno a hotové bramboráky ukrádají rovnou z obracečky 😀 pes sousedů toužebně čichá u dveří ( naše kočky mají přímý přenos )kuchyň a celý dům voní ještě druhý den. hmmm kolega mi dovezl 20 kg brambor na uskladnění ze svého hospodářství, že by v sobotu proběhl pokus?
Omlouvám se, překlepla jsem se.
Říká se vošouchy.
U nás na Plzeňsku se cmundě říká voušouchy.
Děláme je stejně, jen bez té cibule.
Česneku podle chutě a majoránka musí být.
Smažit na sádle.
Já jsem se k sádlu letos zase vrátila, smažím na něm a dělám na něm i základ na omáčky. Když se to nepřehání, věřím že je to zdravější než stužené tuky.
Naše babičky to moc dobře věděly .
Míša z Plzně:
Přesně tak, sádlo má tolik přirozených předností, že mu jen málokterý jiný tuk může konkurovat. A do tradiční české kuchyně jednoznačně patří. Všechno je o rozumné míře, jak všichni víme 🙂
Bramboráky, to bylo oblíbené kolejní jídlo, zasmraděná celá kolej 😉 . Nějak je neděláme, všichni jsme poněkud otylí a bramborák je bohužel jídlo velmi jedlé a velmi kalorické. A nějak mi vadí ten nevyvětratelný odér z oleje, česneku a majoránky, je to cítit několik dní, brr.
Kolej Yesterday? 🙂
Nee, kolej VŠCHT, tenkrát ještě v Neratovicích.
Jéje bramboráky – tak za mne brambory strouhané půl na půl na jemném a hrubém struhadle, voda vymačkaná, vajíčko až dvě, mlíko a hladká mouka (krapet) a strouhanka (krapet) – sůl, majoránka a česnek … hodně česneku (rofl) . Peču na menší železné pánvi (průměr cca 20 cm) na tenko a na křupavo. Je-li, použiji sádlo, není-li, tak dobrý slunčenicový olej.
Doma je zásadně jíme jen tak „na holo“ přímo z pánve. Ale v hospodě, kam chodíme na obědy, si dám i tu cmundu po kaplicku (kysané zelí + uzené maso) anebo katův šleh z kuřecího masa v bramboráku – obojí mají moc dobré a ještě se nestalo, že bych si nepochutnala.
YGA: Nejjednodušší jídla bývají těmi nejlepšími 🙂
zásadně na sádle, zásadně s bělským rusákem (česnek), zásadně bez mléka,zásadně s polohrubou moukou,zásadně bez jakékoli jiné přílohy,zásadně s bílou meltou, (chuckle) u nás se bramborákům říká kramfleky (neptejte se proč, nikdo mi to nevysvětlil). Znám dva druhy bramborkáků – tenké do křupava, bačkorové, silnější, mazlavější.
bramboráky plněné nemusím, tudíž ani cmundu po kaplicku, do které narvou všichni to,co jim zbejvá, čímž tento název i jídlo dehonestují.
nejpodivnější bramborák jsem jedla ve formě jednohubek – název byl Krkonošské kanapky a fronta na ně byla 2 x točená, vůně taková,že by psi pana Pavlova dostali slintavku, smažil je pán, co je sypal hotové do stočených kornoutů, chtěl za porci 60,- a lidi mu je ochotně dávali, vypadalo to jako smažené chlupaté knedliky, těsto měl na ně kynuté, což jsem do té doby neznala. Byly mazlavější,ale velice dobře ochucené…od té doby jsem ho nikde s nimi neviděla, ale doufám, že letos na vánočním Veselém kopci zase bude….
a zásadně bez cibule… (chuckle)
sharka.68: Na cibuli není nutno trvat, ale zrovna jsem měla doma lahůdkovou šalotku, ta je voňavá a neagresivní v chuti.
sharka.68: Bramborákové kornouty, to vypadá na zajímavé pouliční jídlo do ruky 🙂 Už si představuji, co by se do takového kornoutu vytvořeného z křupavé bramborákové placky dalo strčit 🙂 Osobně mám ráda domácí kysané zelí. Zrovna se chystám na nakládání, tak si na něj počkám a potom udělám bramborákům skrze něj dobrou společnost 🙂
svinuté bramboráky do kornoutu- no nevim, popálený ruce by z toho byly každopádně..kdyby to prodávali na ulici…to ty kousky v papírovém kornoutu,byly fakt příjemný zpestření…
jedna placka, kdoví na jakém vyjetém oleji a za 80 Kč ? Kde ? V Litoměřicích na výstavišti.
I u nás se používal výraz kramfleky…. rodina měla kořeny ve východních Čechách,tak asi tam byl zdroj názvu.
zásadně bez cibule. Na Turnovsku sejkory /nevím proč/ . V Podještědí se také peče bramborák v troubě na pekáči, bez česneku a majoránky, posázený švestkami. To já nemám ráda a nejím. Pro mě jsou bramboráky slané jídlo a peču je když nemám moc času na vaření. Na sporák dám dvě pánve a je to raz dva.
sejkory, brambory prostě nehnědly,ale modraly..a ty bramboráky byly namodralý,když se smažily…dělá to jen některá odrůda….
Na sádle, bez cibule, někdy trochu brambor nastrouhám na větších slzách struhadla. Dost často bez mléka, spíš víc vajec a mouky strašně málo. Zato česneku a majoránky metrák, jen trošínku pepře a ještě ne vždy a sůl. Víc bramborák nepotřebuje. Na JJM vždy bramborák.
Matylda:
Bramborák si vystačí s málem, tak to je 🙂
I v tom je jeho půvab.
No, tak kořeny mého tatínka jsou v Náchodě a tam se cmundě říkalo cmunda a kramfleky byly z podobného těsta pečené v troubě.
Jinak pro mne ne šalotka a chybí mi tam silně kmín. A dnes si dovolím trochu oponovat, myslím si, že v tom staročeském receptu fakt šalotka ani cibule nebyly. Jo a červené brambory já ráda na salát.
Bramboráky se u nás jedly zásadně samostatně co člověk snesl. Dneska je musím smažit na oleji, když už se dopouštím takového prohřešku, že Bimbovi povolím smažené.
Budou u nás v sobotu, maminka si je přála už někdy v létě, ale to už nám došly loňské brambory a z raných to fakt není bramborák. Ono jestli budete mít někdy chuť a čas to vyzkoušet – já to jednou udělala – zkuste si udělat základ bez brambor a srovnat několik odrůd, hlavně třeba ty krásné španělské a francouzské ze superhyper. Uvidíte ten rozdíl. Jedním z našich firemních trháků je bramborové těsto a to jsem teprve zjistila, jaká je ta brambora věda.
slyšela jsem, že to vaše bramborákové těsto je super – poradíš mi, kde/pokud se dá koupit? a je to zvláštní, ale brambory asi rády drsnější kraj – proč by jinak Vysočina byla jednoznačně bramborářská?
i když, brambory z Bramko Semice jsou skvělé a ty asi pocházejí odtud z Polabí.
No, naše bramborákové těsto zřejmě koupíš jenom přes velkoobchod, nebo bych Ti ho musela koupit v zaměstnaneckém prodeji. Ale Ty jsi asi slyšela o našem bramborovém těstě a to Ti koupit mohu buď já, nebo se dá koupit v Makru, děláme jejch ARO nebo HORECA
ufff omlouvám se, jak myslím na braMBORÁK, upsala jsem se… myslela jsem, samozřejmě, bramBOROVÉ těsto – Sharka ho vychválila do nebe, brala ho na Beaver :-)do Makra máme kartu, takže to nebude problém. díky 😀
Kdyby byl, řekni si Šárce, ať Ti kousek odsype a vyzkoušej ho. Já mohu koupit a nějak dopravit k Šári, jednou měsíčně máme prodej pro zaměstnance
díky moc, problém nebude – Makro máme za humny. a ty vaše červené brambory jsou přesně odkud? kolega mi přivezl žlutomasé, pěkné, velké, čisťoučké brambory – má statek kus za HK směrem na hory ( vrátili jeho rodině v restituci, tak vedle práce vesele hospodaří).
Inka:
Brambory, to je věda. Tajemství druhů jsem pochopila zejména ve Švýcarsku a ve Francii, kde jsem léta žila a nakupovala jak v obchodech, tak u farmářů. Tam nejde jen o chuť, barvu hlíz, sílu slupky, atd. ale také o různé druhové velikosti. V obchodech jsou doslova dlouhé plné regály různých bramborových hlíz v pohledné kvalitě, ale i tady se dají pořídit dobré brambory. Já mám svého ověřeného dodavatele a ty jeho brambory zase letos vyšly skvěle. Trochu jsem se obávala, když bylo takové velké sucho.
bych se nasmála,kdybyste měli stejného dodavatele,červené brambory na salát od Inky,to je velká delikatesa, z jiných už se u nás brsál nedělá….
Zásadně na sádle, u nás se dává hladká mouka a bez cibule. Toho tuku musí být dost, aby se placka dobře osmažila, pak okapat na ubrousku.
Zkoušela jsem i v troubě na plechu, nebylo to ono. Nedávno tatínek vzpomínal, že se za jeho dětství dělával bramborák v troubě pokladený švestkami a byla to prý dobrota – nezkoušela jsem.
Nejraději mám holý, tenký, křupavý… mňam!
Alčo, to nedávno dělala máti,bylo to moc dobré…i s jablky je to dobré….
Alča: Vzpomínka na bramborák se švestkami je u nás poměrně živá záležitost 🙂 Děláme menší bramborové placičky dokřupava vypečené a poté pomazané povidlím a pokapané medem. Pár čerstvých švestek na ozdobu. Před časem jsem o něm mluvila a připravovala ho v pořadu ČT. Brambory ve sladké kuchyni moc dobře fungují.
tady se zapejkaj švestky jako do bublaniny…
pochází to ze Slezska, říkají tomu „Stryk“
našla jsem ho tady:
http://www.mamutnakmine.cz/recepty/881/stryk-svestkovy-bramborak
Děkuji za další inspiraci a přeji hezký den!