Proč chodit pro vitamíny do lékárny, když odjakživa rostou v našich zahradách a na mezích za humny? Jablka s křenem připravená začátkem října nám vydrží jako čerstvá celou zimu. Výhodou je i fakt, že není třeba ovládat žádné čáry máry z oboru konzervace. Bude stačit jedna velká mísa, dobře přikrytá a uložená v chladu.
Letošní úroda jablek byla přímo skvostná. Noční mrazíky báječně pomohly vymalovat jablečné slupky pěknou rumělkou. A jak jsem si všimla, dařilo se i křenu.
Křenový kořen má největší sílu právě na podzim. Jeho velkou oblibu potvrzují zejména lidové recepty kuchyně staročeské. Kdo by neznal teplé křenové omáčky se smetanou, pro zvlášť slavnostní příležitosti zahušťované jemně mletými mandlemi. Výtečné jsou jak k teplé šunce od kosti, tak k vařenému masu hovězímu či uzenému vepřovému.
Pochoutkový bílý křen z Čech vždy platil za značku noblesy. Na Kutnohorsko se jezdívalo pro křen od Malína. Já jsem si nakopala křen za chalupou a mohu říct, že má také pěkný říz. Letošní jablečný křen bude pochoutkový.
Jablka mu dají sladkost, ale přesto mu nevezmou sílu. Kdo k čerstvě nastrouhanému křenu přivoní, tomu pořádně protáhne všechny dutiny a projasní mu hlavu. Tak já jdu strouhat pořádně velkou hromadu.
Jablka s křenem
Potřebujeme:
- 2 kg jablek, ideálně právě načesaných
- čerstvého křenu dle chuti
- 100 ml octa (ideálně jablečného)
- 400 g cukru krupice
- šťáva z 1 ks citrónu
- (lze přidat i několik lžic jemného smetanového křenu konzervovaného)
Postup přípravy:
Jablka oloupeme, přepůlíme, odstraníme jádřince a nastrouháme. Jakmile zpracovávám větší množství jablek, sáhnu po el. robotu. Nastrouhaná jablka ihned pokapeme citrónovou šťávou, aby nám netmavla. Dobře promícháme.
Křen oloupeme a nastrouháme. Poměr křenu a jablek je zcela individuální věc. Osobně to dělám tak, že část jablek připravím s menším podílem křenu a část udělám tak, aby křenu bylo víc a jablka měla patřičný říz. Křen s jablky dobře promícháme.
Připravíme zálivku. V kastrolku svaříme cukr s vodou na nitku, tzn., že část vody odpaříme. Cukr s vodou se musí držet vařečky a táhnout se jako tenká nitka. Zvlášť ohřejeme ocet. Do jablek nalijeme horkou cukrovou vodu a dobře promícháme. Poté přidáme horký ocet. Jablka s křenem uložíme ve velké míse, kterou dobře přiklopíme poklicí a uchováme v chladu.
Jak a s čím podáváme?
Takto připravená jablka s křenem mají tu výhodu, že dlouho vydrží a nekazí se. Podáváme jako přílohu k masu vařenému i pečenému. Podle mě je nejlepší jen tak na lžíci, jako medicína proti zimnímu churavění.
Víte, že k nejstarším druhům zeleniny na našem území patří křen (2. st. po Kr.), jehož hlavnímu pěstiteli byli právě Slované? V 17. století se objevilo přísloví, že „je dobrý jako malínský křen“.
Malínský farář Paták ve studii „Pěstování křenu v Malíně“ z roku 1873 chválou nešetří: „Malínský křen ve světě té nejlepší pověsti požívá – a to vším právem. Neboť žádné z míst nedodává křenu, v němž by sladkost, vůně a příjemná čpavost v takovém souměru se nalézaly, jako v křeně malínském. Bavorský a hradecký křen vyniká sice sladkostí, nemá ale ani vůně ani čpavosti, kdežto pruský příjemné chuti postrádá.“
V 1. polovině 20 stol. křen z jídelníčku vytlačila hořčice a pěstitelů křenu ubývalo. V lidovém léčitelství dodnes platí teplé křenové placky za výborný lék proti revmatismu.
Starodávnou pochoutkou je též „vejmrda“ – strouhaná jablka s křenem zalévaná silným hovězím vývarem.
Recept na staročeskou vejmrdu
Potřebujeme:
400 g křenu, 3 až 4 jablka, 2 lžíce octa, podle chuti sůl a několik lžic hovězího vývaru.
Postup přípravy:
Křen oloupeme a na struhadle s jemnými očky nastrouháme, popřípadě jemně rozmixujeme. Šťavnatá kyselejší jablka oloupeme, vykrojíme jádřince a nastrouháme je. Smícháme s křenem, přidáme vlažný vývar, ocet a dobře promícháme. Dobře uskladněný vydrží v uzavřené nádobě v chladu po dobu několika dnů. Podáváme k vařenému hovězímu masu nebo k teplé uzenině.
Původ slova vejmrda?
Původ slova znali a znají uzenáři i dobří kuchaři. Etymologické příručky poukazují, že slovo vejmrda či výmrda, jak se křenu s jablky někde říká, vzniklo ze slovesa mrcati – mrdati, které ještě v 19. století vyjadřovalo pohyb, např. nohou nebo vrtění psího ocasu. Předpona vy- značí, že něco směřuje z vnitřku ven.
Čerstvě vykopaný křen má z hlavního kořenu vypuštěné další tenké kořínky „ocásky“. Dříve se říkalo, že křen má plno mrcásků (tenkých kořínků), které se musí před přípravou odstranit. Tudy vede cesta k označení, které vzbuzuje u jedněch úsměvy, u druhých stud, neboť by takto nikdy křenu s jablky nahlas neříkali 🙂
Každopádně se tento starý a tradiční název pro podzimní pochoutku objevuje i na soudobých jídelních lístcích. Zasvěcení si objednají a nehnou u toho ani brvou, druzí se zasmějí. V obou případech si milovníci křenu přijdou na své, a o to tady jde v první řadě.
Co vy a strouhaný křen? Připravujete ho také do zásoby? A co k němu máte nejraději?
Přeji všem dobrou chuť a ať nám, milovníkům křenu, jeho vůně pěkně stoupá do nosu!
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Stará dobrá pražská šunka, čerstvý štiplavý křen a poctivá hustá sladká šlehačka … co může chutnat lépe? Naše bábinka (99. let) vzpomíná na šunkové rolky s křupavou teplou houstičkou. Nejlepší pečivo prý mívala pražská pekárna v Mostecké ul. 🙂 Moje mnohem mladší paměť sahá do doby, kdy jsme si chodili kupovat mrńavé křupavé rohlíčky, tzv. banketky za 0,15 Kč / kus. K podzimu křen patří, tak ať ho mají dost všichni, kterým přinese labužnickou radost 🙂
Křen je moc zdravý a muluji masa s tím šrapnelem.
Jinak čeština je úžasný jazyk, což se ke křenu hodí. :-))
… miluji
Křen tu na Jihu nevypěstuji, marně jsem zkoušela několikrát. A přitom ho máme oba rádi. Takže ho musím velmi draze kupovat dovážený ze „studených států“ a nikdy to nejsou nijak velké kusy. Nevím jak vám, ale mě se vždycky děsně blbě strouhá. Loupete křen před strouháním? Já když ho strouhám „tak jak je“, tak se mi třepí okrajová slupka, která strouhat nejde (ať strouhám na jakékoliv otvory struhadla – jemně či hruběji). A když ji odříznu, tak mi zbyde jen takový střed jako od mrkve a ten už strouhat jde. Dávám ho do kysaného zelí, kam tedy pak přidám i ty odkrojené kousky, za ty peníze, co tu křen stojí je přeci nevyhodím. Jinak během roku si ho dáváme k vařenému hovězímu. Koupím pořádný kusanec hovězího. Uvařím silný vývar. Z něho udělám polévku a tak polovinu masa do ní rozkrájím. Tu druhou pak studenou pak jiný den tence pokrájím a jíme právě s kopečky strouhaného křenu a hořčice. A křen má pořádnou sílu, člověk má pocit, že si každým soustem pročišťuje nosní dutiny až do mozku. Jen když ho polknu moc najednou, obávám se, že si spáluji plíce 🙂 Prodávají se tu různé křenové hořčice, jsou dobré, ale není nad ten čerstvě nastrouhaný 🙂
Zmíněné výrazy, ani vejmrdu jsem neznala.
tak já Maričko raději křen k horkému hovězímu…a na to je právě vejmrda nejlepší….
I po více než 55 letech si moooc dobře pamatuju svůj šok, když jsem si u tety o zabíjačce nabrala vrchovatou lžíci strouhaných jablíček. Sice mi bylo divné, že v nich chybí mrkva, ale myslela jsem, že ji tam ještě přidají. Rodina ze mě měla opravdu radost, jak jsem prskala a slzela – bodejt by neměli, po hojné ochutnávce „trnkových kapek“ (chuckle)
Tak u nás se slovo vejmrda nepoužívá (jih Jižní Moravy) – křen s jabky a vývarem (není nutný zrovna hovězí) je jednoznačně jablečný křen a u nás se ho dělávala mísa právě na zabijačku k ovaru – mňam, až se mi sliny zbíhají. Sem tam ho dělám i teď k vařenému jazyku, ale už ho nikdy není ta obrovská zadělávací misa (rofl) .
Jinak miluju jak křenovku (mlíčná) tak polívkový křen- v sádle rozmíchat hladkou mouku a ihned zalít vývarem, dostatečně povařit. Před podáváním na stůl vmíchat větší množství křenu – dvakrát mňam – ten jsme dělávali k pečínce, ale i ke kačeně.
No a nejsilnější křen je samozřejmě od hřbitova, to ví každý (rofl) !!
Slovo mrcat se tady užívá jak u Matyldy (pes mrcá ocasem), navíc malé holčičky nosily na hlavičkách mrcásky (tenké copánky). A věta Co se s tím tak mrcasíš?! znamená, že ti ta práce trvá dýl, než je v kraji zvykem (rofl) .
větu znám, ta se říká i tady v kraji kolem Perníčkova, mrcásky používám spíš jako zbytečky, drobné kousky, co už za moc nestojí 🙂
Křenovou omáčku dělám občas, koprovku rozhodně častěji. Jinak křen si většinou koupím zavařený, letos jsem syrový kupovala jen kvůli zavařování okurek.
Jinak slovo mrcat se na Moravě používá právě v souvislosti se psem- pes mrcá ocasem. Tak to říkal můj děda a říkáme to dodnes:)
Křen miluje Martin, já ho mám ráda. Jen ho jíme strašně málo, takže čerstvej vlastně nikdy nedělám, kupuju ty zavařené, což je škoda. 🙂
„Vtip“ čichni si… k čerstvě nastrouhanému křenu, zkoušený na děti, jsem taky zažila – pak se dech chytá těžko, což vtipálkovi obvykle zachrání život. 😛
Jo a k té vejmrdě – u nás se ten výraz nepoužívá, četla jsem to prvně tady, od Sharky. A přiznám se, že patřím k těm co se smějí a fantazie se jim rozbíhá (rofl)
U nás jednoznačně křenová omáčka,když dojdou zásoby kopru v mrazáku – a letos má Bimbo smůlu, dojdou hned – tak místo koprovky vařím křenovku. Vejce natvrdo a knedlík a máme vystaráno. Malín nedaleko, ale křen máme od dědy čerstvý ze zahrady.
Křen po jednom velmi nepříjemném zážitku už nějak nemusím. Měla jsem dost křenu, chtěla jsem udělat něco jako krenex. Křen jsem nakrájela na kostičky, to se ještě dalo, mrskla jsem ho do robotu, rozsekala najemno s tím, že do něj přidám ocet a trochu soli. Dělala jsem to už víckrát, ale asi jsem měla zatmění mysli a místo toho, abych ocet přidala násypkou, tak jsem sundala víko a nadechla se při tom. Půl hodiny jsem visela přes parapet okna, kašlala, nemohla jsem otevřít oči, v dutinách mi jezdili asi s obrněným transportérem, teklo mi i z uší. Jediným plus bylo to, že se mi dokonale vyčistily dutiny, ale už bych to radši jako léčebný prostředek nezkoušela.
Ivo, když ti v dutinách jezdí obrněný transportér ( velmi výstižné 😀 ) stačí zhluboka čichnout ke chlebu, nejlíp čerstvému. Ale stačí i předvčerejší 🙂
Lído, to znám, ale toho křenu bylo v tom robotu půl kila, a byl silný. Naleptal nejen mé sliznice, ale i plast mísy, musela jsem ji vyhodit. A oči jsem měla jak králík s myxomatózou několik dní…
Šišbardón, tak na to nepomůže ani celý bochník chleba (chuckle)
U nás se taky běžně nazývalo tato směs vejmrda. Mamka to dělávala na Silvestra. Ale strouhání křenu bylo za trest.
Loni jsem tady na tržíčku koupila Malínský křen od zdejšího zahradníka. Prodával kusy kořene, tak jsem si vzala jeden s třemi pěknými puky a zasadila do těžší kamenité půdy. Ten rok nic moc, ale letos už je pěkný.
Trochu soupeří s libečkem, uvidím, kdo bude silnější. Ale těším se, jestli to zima dovolí, jak si kus vyrýpnu a dám si ho k ovaru. Ten výbuch v hlavě a pak to protažení všech dutin, to mám tak ráda!
Možná nevydržím a kousek si odreju už teď, v mrazáku odpočívá jazyk a těší se na uplatnění.
Jó křen je pochoutka. A ten malínský má fakt grády.
malínský křen není žádná odrůda, ale záležitost daná specifickým pěstitelským stylem a polohou. Když se dělal rozbor půdy, kde se křen pěstoval, zjistil se v ní vyšší obsahy mědi a zinku. Malínský křen úzce souvisí s dávnou ražbou stříbra. Další nedílnou součástí tohoto fenoménu je způsob pěstování. Tak zvaná matka křenu se vkládala do hluboké brázdy. V následujících čtyřech až pěti letech se pole sice obdělávalo, ale neplodilo. A kopání křenu dělali většinou jen sami hospodáři. Znali správné fígle a měli sílu.
https://regiony.rozhlas.cz/nejlepsi-kren-na-svete-malinsky-kren-byval-cennejsi-nez-chalupa-7418803
tak toto jsem nevěděla, ale hned se mi vybavilo “ a kdo chce rýt, může jít do Malína, rýt křen!“ ze slavného Cechu panen kutnohorských 🙂 křen je skvělá záležitost, zvláště nastrouhaný s velkým nasládlým jablkem k ostravské klobásce z Globusu…a vedle toho hrubozrnná hořčice od Kandu 🙂 nebo k pečenému masíčku, už na něj dostávám chuť, jen to čtu.
To nevadí, prostě českej křen je proti běžně prodávanému maďarskému jak rána do hlavy a průvan v trubkách.
A když ho nepotřebuju sklízet ve velkém, stačí zasadit „na cihlu“, jako jsme to dělali doma.
Jako dětem nám někdy dělala mamka vejce do skla. Měla zvláštní fintu, kterou jsem se nikdy nenaučila. Vejce v dlani přesekla tupou stranou nože, vajíčko vybrala lžičkou do misky, polila škvařeným máslem a posypala křenem. To byla bašta!
S kamarádkou jsme chodívaly do chlebíčkárny ve Spálené ulici, bylo to vedle prodejny zahraničních časopisů. Tam měli snad jen chlebíčky nebo obložené housky. Chodily jsme tam hlavně na takové na první pohled obyčejné, s plátkem šunky a kupičkou majonézy. Byly natřené máslem a pak tím máslem otisknuté v křenu. To se daly sníst dva, víc ne. Ale bylo to strašně dobré.
u nás se říká vejmrda běžně, nikomu to nepřijde sprostý ani divný…jen se použijí spíše nakyslá jablíčka a nedává se ten ocet,přileje se trocha vlažného hovězího vývaru….
až mě zašimralo v nose,jak jsem si vybavila tu úžasnou chuť….a moc dobré je to k těm „dražším“ masovým párkům, co mají hodně š´távy..když není jazyk,ovar nebo teplá šunka…
z křenu mám nejradši právě vejmrdu a pak křenovou omáčku a taky křenovou šlehačku v šunkových rolkách, jenže rolky jsou přežitek a tak si občas musím k této krmi pomoci sama a vyrobit si je….
Tak šunkové závitky s křenem se prodávají, ale málokteré jsou dobré – šunka v nich bývá ta nejlevnější, že v nich není šlehačka by i jeden pochopil, ale že i to žervé něčím nastaví…Ucházející bývaly v Lidlu, v rosolu, ale za tu cenu se už nehodí kupovat.
no jo Ivo,jenže jsou zalité rosolem..a já myslím takové ty rolky,co nesměly chybět na žádné svatbě 😀 to byla jen šunka a šlehačka s křenem a kousek chleba nebo bagetky na předkrm….
Jo, vím, co jsi myslela. Jako děcku mi to moc nechutnalo, teď bych si to i dala 😉
Přesně jak říkáš, šunkové rolky nesmí na žádné svatbě chybět!!! Je to moje nejoblíbenější jídlo ať už na svatbách nebo oslavách, pokaždé se na ně ohromně těším. Po tomto předkrmu jsem vrcholně spokojená a hlavní jídlo mě v podstatě už příliš nezajímá, protože těžko něco může trumfnout šunkové rolky s bagetkou! (:P)
(:P) Toto tam chybí! (:P)
😛 😛 😛
vítej v klubu 😀
Je pravda, že mi na těch moderních svatbách chybí tyhle tradiční pochoutky – šunková rolka, knedlíčková polívka s domácími nudlemi a svíčková (rofl) – takový suši bar jim nijak konkurovat nemůže, i kdyby ho připravoval sám mistr Jakuzi Šimiči (rofl) !
Ale zase se můžeš vyfotit ve fotokoutku, zahrát si svatební hry, od snoubenců dostaneš seznam žádaných darů, po svatbě ti pošlou odkaz na romantické fotky stylu „my s koňmi v zapadajícím slunci“, i když novomanželé v životě na koni neseděli (sousedův synek)…
Prosím tě, šunková rolka, knedlíčková polívka, to je přežitek, to není IN a všichni by je pomluvili. (rofl) (rofl) (rofl)
(rofl) (rofl) Svatá pravda!
Šišííí, nechte tohóóó, dostala jsem na tu rolku úplně ukrutnou chuť, a hm, taky na knedlíčkovou a svíčkovou jakbysmet. 😀
no,mě vy sushi jako jednohubky nabízené hostům v mezidobí nevadilo,ale taky bych se chtěla najíst (chuckle)