V oblibě je má celá východní Evropa, ale já jsem si na nich pochutnala v Polsku. Tak jako na Slovensku, tak i na polské straně mají rádi plněné taštičky, tzv. pirohy. Na Ukrajině a v Bělorusku tíhnou k varenikům. Plněné taštičky jsou tak oblíbené, že se stávají čím dál dostupnějším pouličních jídlem a před pirohárnami stojí fronty.
Pelmeně a pirohy
Potřebujeme:
Nádivka pro pelmeně:
500 g masa, 200 g cibule, 1 malá lžička soli, mletý pepř, špetka mleté papriky, špetka mletého koriandru nebo kořeněná směs dle vlastní chuti (chuť masa by měla zůstat vždy výraznější, proto méně koření je vždycky více)
Uvařené maso skopové nebo hovězí rozemeleme na masovém mlýnku. Přidáme drobně pokrájenou cibulku, papriku, mletý pepř. Podlijeme trochou vody, osolíme a promícháme.
Těsto:
500 g hladké mouky, 2 vejce, dle potřeby trochu vody, sůl
Postup přípravy:
Připravíme tužší těsto jako na nudle a necháme 10 minut odpočívat. Pak z těsta na pracovní desce vyválíme 1 až 2 mm silnou placku, nakrájíme na čtverce velikosti cca 6 x 6 cm. Do středu každého čtverce položíme masovou náplň, čtverce přehneme přes protilehlý roh do trojúhelníku a kraje dobře přitiskneme. Můžeme si pomoci vidličkou.
Naplněné pelmeně vkládáme do hrnce s horkou vodou a mírným varem vaříme cca 10 minut (pokud je náplň připravena z masa syrového, u vařeného masa se doba varu může podstatně zkrátit až na pouhé 3 minutky!). Uvařené vyplavou na hladinu. Poté je vybereme cedníkem na mísu a před podáváním upravíme.
Jak a s čím podáváme?
Hotový pokrm můžeme na talíři pokapat máslem a polít kysanou smetanou. Jindy můžeme smetanu vynechat a pelmeně posypat dorůžova vysmaženou cibulkou a přidat lžíci vinného octa a trochu čerstvě umletého pepře. Nic nepokazí čerstvá petrželka, pažitka, kopr.
Čučvara, aneb pelmeně po uzbecku se např. podávají s hustou omáčkou připravenou z rajského protlaku nebo naložených loupaných rajčat.
V Polsku se vyplatí ochutnat náplň z kysaného zelí, hřibů nebo ochucených brambor s tvarohem.
Pelmením sluší i silný horký vývar.
Sladké varianty se podávají s jahodami nebo višněmi. Fantazii se tu opravdu žádné meze nekladou.
Domácí zvyklosti kolem úpravy v různých koutech světa jsou rozhodně za léta obliby tohoto jednoduchého jídla vyladěné k dokonalosti. Vyzkoušet recepty tradiční, to je ta nejlepší cesta k úspěchu.
Připravujete doma plněné taštičky ve stylu pirožek či pelmení? A máte je raději na slano nebo na sladko?
Dobrou chuť a báječný barevný podzim přeje
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
pelmeně nám vaří kozáci,buď je vaří nebo je dají upéct, dobré je oboje a způsob podávání vařených pelmění v nádobce s máslem a zakysanou smetanou s koprem, je famozní…..vareniky jsou podle ukrajinských kamarádů spíše ovocné knedliky…..
název „pelmeně“ čtu poprvé, takže další zajímavý článek, děkuji Gurmanko. Pirohy ale znám. Jinak oba milujeme italské ravioli a za pobytu v Německu jsem si zase velmi často v rest. dávala jejich plněné taštičky „Maultaschen“. Někdy to byly docela velké čtverce, jinkdy menší, ale vždycky vynikající. Ale ani jedno doma nedělám, jako ostatní jsem na to líná, výborné ravioli se tu dají koupit, stačí je hodit na 3 minuty do vařící vody, polít vybranou omáčkou a večeře je hotová 🙂
Přeju vám všem krásný slavnostní den! 🙂 (f)
Pelmeně ruského či ukrajinského typu neznám, ale jedla jsem cosi velmi podobného na Slovensku. Martinova maminka do těsta balila šťouchané brambory s cibulkou a sladkou paprikou a bylo to moc dobré. Nějaké pirohy jsem párkrát jedla v Polsku. Celkem mi to jako jídlo chutná, ale nechce se mi se s tím dělat, je to na mě pracné 😛
Pelmeně kupuju v ruském obchodě, jakékoli masové, jen v nich nesmí být houby. Mají i vareniky, zhruba to rozlišují tak, že masovým říkají pelmeně a bezmasým (s tvarohem – sladkým nebo neslazeným, s bramborovou náplní, s ovocem) říkají vareniky. Ale jinde to zase rozlišují jinak – ruské pelmeně a ukrajinské vareniky, no, je v tom trochu zmatek, ale hlavní věc, že je to dobré. Domácí nevyrábím, bez mučení se přiznám, že jsem líná se s tím babrat.
Kolegyně mojí maminky z práce, Ruska, vařívala pelmeně zásadně v polévce, ve vývaru, měly skvělou chuť.
ano vaří se ve vývaru, to těsto získá úžasnou chu\´t….
Jéje – ta tady se musím vytasit s památečním pátkovým (jakože postním, tudíž bezmasým) jídlem a to jsou pirohy po našem. Na rozdíl zde zmiňovaných bylo těsto klasické bramborové – vyválené na tenko, rozřezané na čtverce (a podobné tvary (rofl) ). Na tyto čtverce se kladly trnky (či-li povidla), složily se do šátečku (nebo jak to vyšlo) a tyto se vařily ve vodě cca 3 minuty – dokud nevyplavaly. Pak se vytáhly, v míse se štědře posypaly osmaženou strouhankou s cukrem a polily rozpuštěným máslem – mňam, moje nejoblíbenější jídlo na sladko (vedle smažených belešů). Hmm – budu muset zase někdy uvařit.
Jinak klasické pelmeně, jak je zde zmiňované, jsem nikdy nejedla.
A jinak přeju všem krásný sváteční den – dneska bude ještě hezky, tak si ho užijte. (h)
https://www.youtube.com/watch?v=9rAvJxuhe_I
Ygo, u nás se taky dělaly, přesně takové, z bramborového těsta, skládaly se buď do trojúhelníku nebo do obdélníku a říkali jsme jim prostě taštičky s povidlama. Posypané osmaženou strouhankou a moučkovým cukrem a polité máslem, úžasná dobrota. Už jsem je strašně dlouho neměla, musím je zase udělat.
Jj, tyhle povidlové taštičky dělávala babička, já jsem nikdy strouhanku nechtěla, jen cukr a máslo, to mi stačilo. A dělala je i s normální marmeládou, hlavně z černého rybízu, a a to místo strouhanky tvaroh.
Jak na sladké nejsem, dvě nebo tři bych si k snídani dala.
Povidlové taštičky dělávala prababbička z toho nudlového těsta, i pak babička. Přišlo mi to jako dost vopruz to spleskávat k sobě, protože to nudlové blbě drželo. Ale dobré to bylo moc 🙂
Povidlové taštičky z bramborového těsta 🙂 a u nás bohatě posypané mletým mákem s moučkovým cukrem a polité rozpuštěným máslem :*
U nás se dělaly povidlové taštičky z bramborového těsta a, přesně jak píše Yga, sypané sladkou strouhankou a polité máslem. Bylo to jedno z mých oblíbených dětských jídel. Vůbec se těch sladkých jídel dřív vařilo víc – se slzou v oku vzpomínám třeba ještě na škubánky s mákem babičky mečové či na trhanec přeslicové babičky. 😛
Máš pravdu, s těmi sladkými jídly… jenže dnes každej hubne a je po dobrotách! 🙂
Škubánky s mákem servírované z hrnce na talíř lžící namočenou v sádle, to byl svátek 😀 . A skoro stejně jsem měla ráda i nudle s mákem. A ovocná rýže s meruňkami nebo se švestkami, anebo třeba i jen s obyčejnými jablky, mňam. To všechno byla jídla, která se dělala z okamžitého popudu, z potravin, které byly doma vždycky.
Kvůli nudlím s mákem jsem byla ochotná se poprat s bráchou i bratrancem – všichni jsme je milovali a když nám babička plnila talíře, musela ty nudle málem rozpočítávat, aby někde náhodou nebylo míň 😀 Dnes to úplně nepochopím… ale doteď miluju třeba ten nákyp, švěstkové knedlíky a další dobroty. Taštičky s povidlama se u nás dělaly jen málokdy… hned bych si je dala (kdyby je udělal někdo jiný:))
U nás se jako méně pracná varianta těch taštiček dělaly bramborové šišky (šlejšky) s povidlama. Prostě se navršily na talíř, přelily rozehřátými povidly – případně s trochou rumu, trochu másla a cukr podle chuti, jestli byla povidla více či méně sladká. Chuťově to bylo stejné a nebyla s tím zdaleka taková práce. A bylo to úžasné 😀 .
tomu se u nás říkalo taštičky 😀
Pirohy sme nikdy doma nevarili-pre našu rodinu je to dovolenkové jedlo vo Vys.tatrách a ďalej východne.To sa vieme obžrať/pardon/ Plnky bývajú rozne,ale najlepšia je s bryndzou a zemiačikmi.Navrch opražená slaninka,cibuľkaa kyslá smotana.Vedia to východniari.
A raz som jedla v Rusku/zájazd ROH/ pirohy alebo pelmene plnené kaviárom-nemali chybu.
nadivka ze spenatu a zerve, to je basta… asi to neni uplne klasika, ale ty se snedi i studene 😛
zkus špenát a fetu a trošku česneku
Mám ráda obyčejná a na přípravu jednoduchá jídla.
Moje dvě bývalé holegyně – Rusínky, se pravidelně vracely z návštěv u rodičů se vzorky jídel, která se tam u nich doma vařila. Takže to byly třeba kdysi zmiňované golubce (to zrovna na přípravu úplně jednoduché jídlo nebylo) a taky tyhle pelmeně. Ony to jmenovaly jinak, ale už si na název nevzpomínám. U nich doma se dělaly především ty plněné bramborovo-tvarohové, sypané smaženou cibulkou nebo škvařenou slaninou a podávané se zakysankou nebo tvarohem rozmíchaným se smetanou.
Těm plněným nasladko říkaly pirohy, ale ty se smažily.
No vida, mohla bych je zkusit. Díky za recept.
Jediné pirohy, které jsem jedla byly ty na Staromáku nebo v Berjozce (jéžiš, jsem fakt stará), smažené se sladkou náplní, nejlepší byly s tvarohem a lískovými oříšky.
Ano, ty byly skvělé, a ty s tvarohem a oříšky byly nejlepší. U okénka v Berjozce jsem byla častým hostem 😀 .
ahoj Ivo,nemyslíš Arbat?