BTW: Ach boty, botičky!

Tohle je okamžik, kdy nelze pochybovat o tom, že to malé stvoření s krátkými blonďatými kudrnami, sedící bosé na zápraží, je holčička. S nadšeným úsměvem k sobě tiskne boty, střídavě si je zkouší obout nebo nám je ukazuje a volá – mám boty! Moje! Jediný problém bych možná viděla v tom, že ty boty patří jejímu pětiletému bráškovi…:)

 

Malá jeden a půl roční Kačenka mě neustále překvapuje a okouzluje svým… no… holčičkovstvím:)) Jako matka synů jsem nikdy neviděla zblízka vyrůstat malou holčičku a ty rozdíly proti malým chlapečkům jsou podle mě znát – v nejrůznějších směrech. Naštěstí se jako babička nemusím zajímat o to, zda ji nepřípustně pohlavně nedeterminuji, když napíšu něco podobného 😛

Každopádně její zájem o boty je pro mě překvapivý a legrační zároveň. Je jí rok a půl a botiček si všímá, co dostala své první. I když… možná spíš, co dostala své první, do kterých se zamilovala! Momentálně má troje botky, kterých si cení (pevné boty do přírody mezi nimi nejsou 😛 ) – bílé, černé a vínové bačkůrky s kytičkami.

 

 

Andy mi o její… zaujatosti… botami vyprávěl, ale mně se (přiznám se:)) tomu nechtělo moc věřit. Samozřejmě i kluci vnímali, co si mají obout a pokud šlo o ně, tak jako úplně malí dávali přednost čemukoliv, co se snadno obouvalo. Například holínkám 😛 Nikdy si ale bot nevšímali víc, než v kategorii „jsou fajn/ nejsou fajn.

Když u nás byli mladí tento víkend, mohla jsem vidět na vlastní oči všechno, o čem mi už předtím Andy vyprávěl. A nejen to – Kačenka totiž v průběhu víkendu našla Patrikovy zelenomodré kroksky a zamilovala se do nich na první pohled.

Což se projevovalo tím, že si okamžitě zula cokoliv, co jí někdo obul (včetně do té doby favorizovaných bačkůrek), bosa capala po Domě i kolem něj (pokud se jí to podařilo:)) a v náručí nosila boty, ukazovala nám je a stále o nich povídala. Upozorňuju, že je nepoužívala jako hračku – šlo jí výslovně o parádu:))

 

 

Bavila jsem se, a přitom přemýšlela o tom, kde se jí to v té hlavičce vzalo. Mohla to od někoho odkoukat (Andy tvrdí, že doma ne) nebo to vychází opravdu z ní? Těžko říct… a ona nám to zatím neřekne:))

Aktualizováno: 10.9.2018 — 23:47

90 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Hmmm, nemyslíte, že je to spíš dobou? Já jsem si teda naprosto jistá, že jako dítě jsem absolutně neřešila, co mám na sobě – fakt je, že za totáče vcelku nebylo co řešit.
    Vlastně jsem měla docela šok z toho, když synek (asi ve čtrnácti 😉 ) odmítl nosit jiné barvy než černou a světlounce béžovou… vlastně jsem moc nechápala, co ho to jako bere (rofl) .

    1. No já nevím – ale třebas já bych na sebe ve třinácti neoblekla krimplenáče i kdyby mne matka zabila – ale možná je to proto, že jsem vlastnila „trubky“ ála rifle (rofl) – ty jsem ze sebe nevyslekla ani za zlaté prase.

  2. Zdravím ,,zdravé jádro strany“! Dnes mi Renatka napsala, že o moje fotky nemá zájem. No to je teda pecka, já z toho snad žalem umřu! (rofl) Asi jí těch deset korun za kus ve velkém rozlišení bylo moc, (já si jenom na dýškách přijdu denně na víc,) nebo měla strach, že by ty kytičky nebyly dostatečně politicky korektní a sluníčkové! Takže: O pochybnou slávu, být uveden jako autor v nějakém pofidérním kalendáři opravdu, ale opravdu nestojím a fotím sobě a přátelům pro radost, ne pro byznys. 😛 A o víkendu jedu S kolegy ze severočeského AOPK fotit hořečky na Jizerky; máme povolení ke vstupu do míst, kam veřejnost nesmí, včetně práva vjezdu autem do celé rezervace. A poděkujte těm, co mne odsud marně zkoušejí vyštípat, za to, že reportáž, ani fotky nebudou. KVOK KVOK. A dámy, vydržte, ani nevíte, jak velkou srandu z vás mám.

      1. Díky, opět jste mne pobavili. Sociálně nepoužitelných lidí je u nás spousty, takže to beru jako pochvalu. A debil je ten, kdo to píše. (rofl)

        1. Jsem zvědav, kdy už vám konečně dojde, že mám kolem sebe psychický pancíř, který vaše zobáčky nemají šanci ani poškrábat, natož rozklovat. A nadává jen ten, komu došly argumenty, čili zoufalec s IQ tykve. 😀

          1. Tak proč sem pořád lezete? To musí být přeci pod vaši úroveň se zahazovat s lidmi, kteří podle vašeho hodnocení mají IQ tykve. Troufnu si říct, že většina zdejších přispívajících má vyšší vzdělání než vy, jen se tím nechlubí. Vy jste opravdu ubožák, který pokud každý den nenaštve pár lidí, tak ten den považuje za ztracený. Běžte už do pryč, nikoho ty vaše kidy nezajímají.

            1. Váš psychický pancíř nikoho nezajímá. Jen urážíte, pobuřujete a jste otravný. A zlý. A to je opravdu divná zábava.

            2. Protože se vašimi splašenými a neadekvátními reakcemi velmi dobře bavím. Na to, abyste mne dokázaly urazit, nemáte. A Černobyl vybuchl proto, že se napřed konalo a až pak přemýšlelo.

            1. A mě překvapuje, že nikdo nekárá anonymy, kteří na něho reagují. Když napíše anonym něco jiného než ke krakonošovi, hned je terčem narážek a kritiky.

    1. Myslím si že viem,akú máte z nás srandu.Je porovnateľná s tou,akú majú z Vás zamestanci termálu vo V.Mederi.Ste tam figúrka k popukaniu./rečami o sexuálnej zdatnosti i výškou vašho dôchodku./
      Dúfam,že budete medzi nami ešte dlho,viete rozjasniť deň.

        1. Víte, Elvíro, svět je vlastně strašně malej. Nejvíc se člověk dozví, když se vůbec neptá, ale ta informace mu prostě spadne do klína. A zrovna o Verenku se Krakonoš nedávno nehezky, přímo urážlivě otřel, kvůli její státní příslušnosti. A ejhle, vyslaná střela se vrátila.

          1. Že o tom nic nevím, pouze jsem reprodukoval, co jsem přímo na Slovensku od rodilého Slováka slyšel. Ale takhle vzniká většina drbů. Já sám s jinými národy žádné problémy nemám, tedy pokud nenarazím na blbce, kterých je, bohužel, stále víc.

              1. Svět se, bohužel, neskládá jen z pěkných věcí. Ale tím, že před těmi nepěknými budeme zavírat oči a tvářit se, že neexistují, se nic nevyřeší. A ostrakizovat ty, kteří si občas dovolí na to nepěkné upozornit už je dokonalá cesta do pekel. Ale nemoudří tohle nepochopí. Oni chtějí mít svět hezký za každou cenu a když na to pak jednoho dne dojedou, tak se diví i ušima.

        2. Protože Podhájska, kam Krakonoš jezdí, je v podstatě malá a Verenka to tam zná. páč ji má za humnama. A pokud tam jezdí někdo stabilně, tak i on je tam známý. Jestli chvalně či nechvalně – to už je jiná otázka.

          Jinak ani já nemám ráda anonymy a byla bych radši, kdyby se podepsali – pokud sem nepřispívají stabilně a častěji, tak je sice neznáme, ale lépe se na ně reaguje.

          1. Opět vedle, do Podhajskej, s výjimkou jediné návštěvy, kdy jsem na místním nádraží montoval sdělovačinu, také nejezdím. Takže, milé dámy, opět jste se ztrapnily a mě nahrály na smeč. Ale klidně pokračujte, já se pobavím a vám se, (možná) uleví. Ale za blbce budete vy. (rofl)

          2. Děkuji za vysvětlení, ale stejně tomu nerozumím. Ten pán je tam pod svým občanským jménem, a někomu tam řekne, že do diskusí na Dedeníku píše jak krakonoš?

        3. Zaručená informace od Rádia Jerevan. Nebo agentury JPP, (jedna paní povídala). Tolik nesmyslů pohromadě se hned tak nenajde, dámy, perlíte jak přefouklá sifonová láhev. Tohle je pomalu lepší, než Návštěvní dny Š + G. (rofl)

      1. Zdroj :Jackson Mackenzie
        Psychopati tvoří zvyšující se procenta celkové populace. Navzdory obecnému přesvědčení není většina z nich sériovými vrahy – naopak se mnoho z nich (bohužel) vyšvihlo na ty nejvyšší posty.
        Jedná se o manipulativní jedince, kteří cíleně ubližují druhým lidem bez jakéhokoli pocitu lítosti či zodpovědnosti. Psychopati jsou sociální chameleoni, kteří dokonale zapadnou do každé sociální situace. Dokážou měnit tvář tak, aby vždy dostali, co chtějí: např. peníze, moc,sex – a především pozornost. Ostatní lidi dokážou opravdu okouzlit a těm, kdo je ještě pořádně neznají, připadají velmi sympatičtí až šarmantní, nevinní a zábavní.
        Zakrátko ale každý, kdo se k psychopatovi dostane blíž, pozná jeho odvrácenou stranu.
        Když se psychopat cítí ohrožen nebo se prostě jen nudí, začne přiznávat barvu. Vtáhne vás do hádky, která nepřipomíná nic, co jste do té doby zažili. Hádka se často původně týká něčeho nevhodného, čeho se dopustil psychopat, ale zanedlouho se začnete bránit sami. Psychopat si nehraje jen na hodného a zlého policajta – má v arzenálu i další „poldy“: pitomého, šmírujícího, hrozivého i třeba dětinského.
        Hraje si na věčnou oběť.
        Tento vyšinutý rozhovor se vždycky nějakým způsobem stočí k ubohému občanovi ,který MU prý škodí.. Nakonec vaši protistranu ještě litujete, i když udělal něco hrozně špatného. A jakmile se psychopatovi podaří odvést vaši pozornost, tak zase rychle do vás. Psychopat křičí „pomoc, ubližují mi!“, ale ve skutečnosti je to on, kdo ubližuje.
        Máte pocit, že byste mu měli vysvětlit základní lidské emoce.
        Pokoušíte se psychopatovi vylíčit, co je to empatie a laskavost, a myslíte si, že když pochopí, proč vás jeho chování bolí, přestane s tím. Nejste první, kdo se v něm pokouší vidět dobro, a také nejste poslední. Ale bohužel je to tak, že psychopat se chová tak, že vám to ubližuje, právě proto, aby vám to ubližovalo.
        Z debat s psychopatem je jediná cesta ven. Stáhněte se.

        1. Nějak jsem si nevšiml, že bych zrovna já křičel o ubližování. Zato houfně a hlasitě řvou všichni, co na mne reagují, (čest výjimkám). Takže jak ono to vlastně je? (rofl) Včera jsem nakoupil v Říčanech kvalitní špekáčky, měli tam nádherný hovězí uzený jazyk, takže šel hned do papiňáku a teď si s kocourkem spokojeně baštíme. V sobotu bude posezení; starší vnučka se vrátila po roce z Austrálie a mám práci, chce, abych jí fotky z mobilu vytiskl na A trojky, což bude docela zajímavé; jsem zvědav, co z těch JPG patlanin s mizerným rozlišením dokážu vytáhnout. 😀

        2. Což ovšem vůbec nic nemění na tom, že jste jen dokonale směšná a trapná figurka. Nic víc, nic míň. Ale když vás to baví – klidně sem napište, až vám zvýší plat! (rofl)

  3. Dede, máš-li takové, zkus jí (místo těch kroksů) půjčit lodičky (nebo jiné dámské boty), hlavně na podpatku – a pak nám sem napiš, co to s ní udělalo 😀 (h)

  4. Jsem naprosto pevně přesvědčená, že s povahou, zálibami se děti už rodí, a zrovna tak mají už předem v sobě zakódované chování více či méně výrazně typicky ženské nebo mužské.
    Měla jsem stejně jako ty, Dede, dva kluky, trochu zvyklá jsem byla na holčičky mé sestry, ale přesto mě překvapilo, jak brzy (mohly jí být 3 – 4 roky) zaujala Anička zcela jednoznačný názor na svoje oblékání v tom smyslu, že nebude nosit kalhoty. Ona, která ještě před pár lety se zasněným pohledem tvrdila, že chce být vílou (to jako odpověď na otázku, čím chce být 🙂 ), přece nebude nosit něco tak zoufale neslušivého a přízemního jako jsou kalhoty. A tak nosí šaty nabo sukýnky, ano, nejraději ty točivé, a je spokojená. Jen na sport (některý) vzala kraťasy nebo legíny na milost, uznává, že třeba běžet Glaiátorský závod v sukni by bylo poněkud směšné. (chuckle)
    Dede, Katka je roztomilé zlatovlasé šibalské sluníčko! (inlove)

  5. Jasně, že to v nás je – to genderové rozdělení, ať si to tom říká kdo chce co chce! Dvě generace v naší rodině byly jenom holky a až s nástupem generace třetí se u nás začali rodit i kluci – momentálně dva (4 + 2) a třetí bude za měsíc. A když je porovnám s holčičkami (12 + 3 + 0), tak už od narození jsou jiní. A s věkem se to stupňuje.

    A Kačenka je krásná holčička – taková rozzářená. A tu radost z botek taky chápu, protože i Terka je taková. Má-li něco nového, tak v tom skoro i spí – a botičky jsou její radost, třebas i ty jezdecké (rofl) .

    1. Koukám Ygo, že máš dokonalý studijní materiál genderových předpokladů 😀

      Co noha? Jsi už chodící? 🙂

      1. ANOOOO! Mám apartní modrou (mohla jsem si vybrat barvu – modrá nebo oranžová) kotníkovku. V jedenáct hodin na ni můžu už šlápnout. Ani nevíš, jak se těším – ty berle byly hrozné. A smekám klobouk před Ivou a ostatními, kteří byli imobilní delší dobu – jste pro mne hrdinky.

        1. jéééé, oni dnes dělají barevnou sádru!!!??????? :O … vidět prosím cííííííí, hoď fotku třeba aspoň na FB prosím 😀 😀 😀

          asi bych si teda vybrala oranžovou, ale i jánevím hnědá by byla lepší než bílá 😛

          1. Ta oranžová byla moc oranžová – asi jako když ti natřou nohu takovým tím dezinfekčním blivajzem, než do ní zanoří skalpel (rofl) – ta modrá je barvy oprané rifloviny 😉 . Asi vyfotím …

            1. to bys byla moc hodná 🙂 (mimochodem, na veterinách (možná jen někde, to nevím) nabízejí barevné takové ty pružné lepící pásky co se dávají přes nějaký obvaz aby to drželo – červené, modré, zelené, s kytičkami, s tlapičkami, s lebčičkami, se čtyřlístky…..

  6. je to v nich. oblikala jsem dceru do veci po synovi (nejsem zatizena na ruzovoucke … eeee), a pak podedila nejake divci haderky a ty rozzarene oci a vydechnuti: ‚saaatyyyy'( inlove) waou, to je neco 😉
    prevleceni z cehokoliv co ma zrovna na sobe, byt hezkeho, do satu, je spolehlivy zpusob vylepseni pokazene nalady 😀
    plus to vybirani bot po ranu… zatim to neni, aby se hodily k tomu, co ma sobe, ale spise ‚na ktere mam dnes naladu‘ 🙂

  7. no,snad dostane rozum a tuhle gumovou hrůzu,co má na fotce v ruce, odhodí co nejdál a navždy! (f)

    1. Ta gumová hrůza je báječná na vybíhání do zahrady – já mám trochu jiné ještě z Anglie, Martin má stejné, jako Patrik – taky na zahradu, když prostě jdeš pro něco ven (ne na práci). V létě v tom dítě lítá z domu ven a zpátky… jen teď většinou běhal bos, protože jeho boty mu ukradla sestřička 😀

      1. letos jsem zírala,jak si v tomhle lze zlomit velice ošklivě obě zápěstí, když se ti ta krokska smekne (sweat)

        1. Psi vycmrndali vodu z misky a Jana se na tom krokskách mohla přerazit, ošklivě sebou sekla. A jak kloužou v mokré trávě! nemám a nemusím je mít.

            1. Já jsem v nich sjela schody po zadku. Ale to byly vietnamské napodobeniny. Originál prý nekloužou, nevím…

              1. Ty moje anglické (vypadají trochu jinak, nemají díry a mají něco jako vnitřní vložku) mám od roku 2009 a jsem s nimi spokojená. Jo, kloužou, ale většinou s tím počítám. Po ledu už v nich nechodím 😛
                Mají omezené použití, ale jinak jsou fajn 🙂 (na mých jsou stopy dvou sad štěněčích zubů – zajímavé je, že je ani jedna z psic nerozkousala úplně 🙂

                    1. Já ti, Ygo, nevím, když si zlomíš nohu, tak kromě toho, že se ti blbě chodí, se tak nějak obstaráš. Se dvěma zlomenýma rukama se nenajíš, neumeješ, neoblečeš,neutřeš zadek

                1. Já v nich zase po ledu chodím. Je to jediná obuv, která v době ledové neuklouzne, když vyběhnu bezdomovcům nasypat za garáž. V normálních botách dojedu ke garáži souseda. Po zadku.

                  Dede, ty vnučku opravdu nemůžeš zapřít!

                  1. Jano, a máš ty originál? Občas se dají koupit ve slevě a já váhám, jestli koupit nebo nee. Dosud jsem měla ty napodobeniny a v nich by se fakt člověk zabil.

                    1. Jo, tak to já nevím, ale fakt nekloužou. A mají takovou jakože kožešinovou vložku, která se do nich dá v zimě připnout. No jo, holt jsme na severu 🙂 .

                    2. Pokud je podrážka bez vzorku, je riziko, že klouzat budou. S ojetými letními gumami se v zimě také moc dobře nejezdí.

    2. Dokud jsem měla zahradu, měla jsem ty čínské kopie a nedám na ně dopustit. Nevzpomínám si, že by mi klouzaly – já jsem tam tedy neměla žádné hladké povrchy, jen trávu, kousek betonu a ploché kameny, které byly svrchu hrbolaté. Ocenila jsem je hlavně v mokru – nenasákly a byly za chvíli suché, taky se daly dobře umýt, když byly špinavé, a nijak nepodléhaly zubu času. Snad jen, že časem trochu vybledly, ale to mi bylo fuk. Švihnout sebou a něco si zlomit můžeš v jakýchkoli botách, když blbě šlápneš.

  8. Kolegově dcerce je asi 5 let a už odmítá odejít do školky, pokud nemá přijatelnou kombinaci bot,kalhot a trika/bundy. Prostě tohle a tohle spolu néé. Takže to tam někde v nich prostě je 😀

    1. Chichi, to musejí být rána! 😀 Tak mě napadlo, že asi pomůže si chystat oblečení večer… ale co když do rána princezna změní názor? 😛

  9. Dede, ono ji to ještě možná přejde. Já jsem jako malá dokonce s novými botičkami spala 😉 . A botový maniak ze mě nestal.

  10. Ještě přidám téma k přemýšlení – myslíte, že děti jsou do jisté míry ve svém chování a preferencích určeny svým pohlavím, nebo jim to „vnucujeme“ stereotypním přístupem k výchově?
    To je otázka, která teď docela hýbe anglosaským světem 🙂

    1. Já bych řekla, že ne, pokud jsou rodiče rozumní, ukáže se, co v tom jedinci je. Je jisté, že pohlaví s sebou nese i určité povahové rysy, samice se od samečků liší i u jiných savců, ryb či ptáků nejen fyzicky. Jen my lidé si to momentálně nechceme přiznat, dobře nám, až Evropa vymře, bude zde prostor pro jiné. Zatím kolem sebe vidím bohužel stále více mladých žen, které by to mateřství přehodily klidně na jakýkoli subjekt, pokud by se tím nemusely zatěžovat.

    2. Myslím, že pohlaví určuje leccos- Kačka byla na sebe vždycky přeopatrná, zatímco Kuba padal odkudkoli a kamkoli se hnal… Přístup k výchově jsem měla zhruba stejný 🙂

    3. Genetické a hormonální předdispozice. Ty ovlivňují chování, citlivost i třeba růst svalů. To pak určitě má vliv na to, co je komu příjemné a nepříjemné. Ale z malé barbinky určtiě vojenským výcvikem časem jde vychovat neurvalo mlátičku

  11. DEDE Kačenka je krásná holčička.
    Je to malá parádnice.

    Jsem matka 2 synů a babička 1 vnuka.

    Ale v příbuzenstvu máme 6-ti letou holčičku.
    A u té pozoruju to holčičí parádění.
    Kupuju jí sponky do vlasů a nějako parádu na sebe.
    Ráda se nechává česat.
    Tak si čas od času užívám holčičí parádění.

    V koutku duše doufám, že mě ta moje vnučka ještě čeká.

    1. Míšo, moc ti přeju, aby ses té holčičky dočkala (inlove)
      Ostatně, už je po svatbě? (wave)

      1. Ano už byla v srpnu.
        Ale od Péti a Zuzky vnoučátka nebudou.
        Je tam zdravotní zátěž z obou stran.
        Zuzka ochrnutá na vozíku a Péťa autista, nebylo by to dobré.

        Možná ještě od Pavla, časem.

  12. Bude to parádnice. Kačka taky milovala barevné botičky, pak „botičky, co klapou a sukýnka, co tancuje“- máte se na co těšit, jen počkej, až bude umět říct, co chce 🙂 Jestli vám z ní vyroste něco podobného „toto naprosto není můj styl, to si přece nemůžu obout/oblíct a míchání stylů mi nevnucujte“, zjistíš, co to obnáší mít doma holčičku 🙂

    1. „Botičky, co klapou a sukýnka, co tancuje“ Matyldo, to je krásné! 😀 Úplně Kačku vidím (inlove)
      Jinak styl si hlídal Marek, ale asi až od tří let – tehdy se rozhodl, že na jeho oblečení prostě nebudou žádné obrázky… v raných devadesátkách, kdy po letech socialistické šedi byly obrázky úplně na všem! (whew) Jeho výběr ale víc spočíval v tom, co nechce, než aby si říkal o něco, co chtěl 🙂 Ano, po hodinové snaze koupit tu správnou mikinu jsem už mívala tendenci řvát „tak si choď třeba v pytli, mě je to jedno!“ 😀 A ty říkáš, že holčička… (rofl) Naštěstí jsem už babička a můžu se spoustě věcí jen smát – jako rodič jsem se mohla smát, ale pak jsem to musela řešit 😛

      1. Pokud jde o nakupování oblečení/obuvi, je snadnější pořízení s Kačkou než s Kubou. Kačka totiž šmahem zamítne všechno a na pobídnutí je ochotna si něco zkusit, protože ví, že máme podobný vkus. Obvykle se strefím 🙂 Zato vybírání bot je u Kuby proces aspoň na hodinu, kdy blbý jsou úplně všechny, já bych ječela vzteky, ale něco si obout musí, a tak vydržím. Byť poukazování na to, co je blbýho na černých polobotkách oproti jiným černým polobotkám je něco, za co bych vraždila…

  13. Jasně, že to vychází z ní! Je to osobnost a Andy už aby sháněl designový botník. Alespoň nebudete mít problém s dárky – boty kdykoli v jakémkoli množství

    1. Inko, pro mě je to tak trochu jako zjevení 😀 O milovnicích bot jsem různě četla, pamatuju si i na nějaký film, kde měla dáma jakýsi obrovský šuplíkatý botník (Goldie Hawn? Pak ztratila paměť a nějaký truhlář – co jí dělal ten botník jí namluvil, že je jeho žena?:)), ale přiznám se, že jsem to brala tak trochu jako folklór 😛

      1. No a teď babo raď – podporovat ji, dělat mrtvého brouka či odmítat? Mám kolegyni, která ke každému kousku svého oblečení má jiné boty. A kamarádka je ujetá na klobouky, chvíli to spalo, ale momentálně si ke klobouku kupuje oblečení, protože ten klobouk je dražší než ty šatky z Bonprixu…..

      2. Ač nemám žádnou příležitost je nosit, mám několikery lodičky. Na jedny jsem zvlášť pyšná, modré semišové s kytičkou, na jehle… A nic co by se k nim hodilo obléct. Ale byla to láska na první pohled. A za dvě stovky v dobročinném obchůdku, no nechte je tam:-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN