Předvánoční AKCE klepe na dveře! Je nejvyšší čas, abyste začali tvořit. A vy, kteří netvoříte, aktivujte svá prasátka, budete je potřebovat!
AKCE se jako obvykle bude konat v listopadu. Prosím tvůrce, aby mi během září naslibovali, co do AKCE přihlásí a do konce října poslali fotky svých krásných věciček. Ale můžete slibovat i zážitky, vloni jsme žádný neměli a byla po nich poptávka.
Pravidla přihlášek:
Každý autor může přihlásit tři položky. Sdružení autorů může přihlásit tři položky. Příklad: Víla přihlásí troje ponožky. Zároveň může Víla s Renátou (sdružení autorů) přihlásit tři marmelády (Víla sbírala maliny, Renáta vařila). Vedení AKCE si vyhrazuje právo posoudit, které položky do AKCE přijme s ohledem na žádoucí pestrost nabídky.
Spoléhám na osvědčené autory a zároveň lákám nováčky. Každý z nás umí něco zajímavého či krásného, nestyďte se nabídnout! Velké podpoře se v AKCI vždy těší dětští autoři, za ta léta už nám pomalu dorůstá nová generace. Popíchněte své děti či vnoučata.
AKČNÍ záběr je široký – šperky, bižuterie, ozdůbky, měkké dárky, hračky, zážitky, imaginární postavičky v perníku, střih na sukni, poživatiny, bylinky, kalendáře a fotografie, tašky a přívěšky, svíčky, přáníčka, keramika, hrnky, dečky, lampičky, ubrusy, patchwork, DIY věcičky… a můžete přidat i další kategorie.
Do konce září slibujte na mail renata.eremiasova@volny.cz, fotky posílejte tamtéž do konce října. V případě potřeby s focením poradím, případně sama vyfotím (po dohodě).
Už se moc těším, a co vy?
RenataE
P.S. Už mám pár věcí slíbených, to budete koukat!
Vážení přátelé i ti ostatní.
Vzhledem k tomu, že na tomto tzv. nezávislém webu řádí neomarxistická cenzura a politicky nekorektní názory jsou likvidovány, bude seriál o orchidejích pokračovat na Zvířetníku a na http://www.burle.blog.cz Což ale neznamená, že se sem občas nepodívám, rád se bavím a občas se tu ledacos zábavného najde. A když vidím, co se v okolních zemích, zejména na západ od nás, děje, jsem rád, že nemám vlastní potomky. Jenom mi není zcela jasné, proč povídání o orchidejích někomu vadí, ale pochybuji, že se dočkáme rozumného zdůvodnění.
Nevadí povídání o kytkách, ale mnohé vaše komentáře…
Přesně tak! Pokud se povídání o kytičkách přesune, ale ty stupidní komentáře zůstanou je úplně jedno, jestli jsou na Zvířetníku nebo Dedeníku. O orchidejích čtu moc ráda.
Karolínko, nebojte. O mé komentáře rozhodně nepřijdete, jenom ty kytičky holt budete muset hledat jinde. (rofl) A o tom, co je a není stupidní, by se dalo také dlouze diskutovat.
Ovšem výsledek by byl jasný. Stupidní jsou všechny mé komentáře, za které se hluboce omlouvám.
Já vím, pravda je někdy nepříjemná. Bohužel to nic nemění na tom, že pravda je jen jedna a nasazovat si růžové brýle je cesta do pekel.
Tak včera naše politicky korektní média konečně přiznala, že v Chemnitzu stále není klid a i když reportáž byla, jako obvykle, tendenční, bylo z ní jasně vidět, že Němci už začínají mít vyvádění nezvaných hostů plné zuby. Teď je ještě otázka, co s nimi udělají, protože dostat je zpátky nějakým politicky korektním způsobem je nemožné. A pokud jde o Afghánistán: Je jen otázka času, kdy se objeví zpráva v tom smyslu, že operace Trvalá svoboda, splnila svůj účel a bude ukončena a inteligentnější část veřejnosti si začne klást otázky, jaký ta okupace, (protože o nic jiného nejde), vlastně měla smysl a proč tam muselo zbytečně umřít tolik lidí. Takže Amíci si prožijí druhý Vietnam a zkorumpovaná centrální vláda během několika dnů padne. Hezký den, miláčkové, já pracuji jako kurýr, takže se vozím s erární plynovou Oktávkou po Středočeském kraji, kochám se krásami krajiny, občas vyložím nějaký ten balíček, (max. do 8 kg) a mám za to tisícovku čistého denně. Takže si jezdím po výletech a ještě mi za to platí a kolegové jen s údivem zírají, jak to sedmdesátiletý dědek s druhým stupněm invalidity levou zadní zvládá. 😀
Nemáte někdo nápad, kam jsem založil své léky proti schizofrenii? Nemůžu je vůbec najít.
Milá Ivo,
Máte pravdu, choval jsem se nedůstojně a odporně a je mi velmi líto, že tu obtěžují svou přítomností. Už jsem pochopil své omyly a všem se omlouvám za své výlevy. Doufám, že tu na mě budete vzpomínat i v dobrém a ještě jednou se omlouvám především majitelce serveru, protože ač jsem nerespektoval její pravidla, nechala mne zde ventilovat své problémy.
Věřte mi, že pokud se sem už nikdy nepodíváte, všichni propuknou v jásot. Bohužel tato stránka je příliš málo regulována, protože tu čtenář může stále potkat takovou lidskou trošku jako jste vy. Udělejte službu společnosti a spalte všechna zařízení připojená k internetu a vraťte se k mudrování nad pivem a cigaretou v 4. cenové. Jste smutný výblitek internetového společenství a jako takový patříte na jiné weby. Jsem si jist, že přijdete s nějakou pro vás duchaplnou odpovědí, ale na mou další reakci nečekejte, protože už bych se jen opakoval.
Amen
Ygo, hrozně tě lituju. Nechodící sádru jsem měla jen jednou kvůli ošklivě zhmožděnému kotníku. S berlemi jsem se chodit pořádně nenaučila, zato jsem do nich zdravou nohou kopla a vyrobila se tři černé prsty na zdravé noze. Velmi brzy mi berle odebrali a dali ortézu, protože měli strach, s čím zas přijdu. Ale dodnes si ten kotník snadno zvrtnu zas…
Jo a mimochodem- tím jsi získala spoustu času na výrobu aukčních předmětů, pokud možno velmi piplavých- líp ti to uteče, zatímco Jeník bude vařit, prát, uklízet a venčit Erníka 🙂
Jestli je Jeník tak šikovný a ochotný jak můj chlap, tak vyletí z kůže. No a cokoli se blbě dělá, když sedíš u stolu a jednu nohu máš na druhé židli, aby neotékala
Upekli jsme večer kuře – kus si vzal s sebou do práce a zbytek že pro mne. Akorát je blbé, že si ho teda neohřeju – talířek mezi zuby neudržím a tím pádem nedám do mikrovlnky! Nevadí, stejnak potřebuju shodit (rofl)
Já jsem si věci posunovala po lince, pokud jsem musela něco vzít do ruk, jako třeba ten talířek, tak jsem zůstala opřená pod rameny a normálně to do té ruky vzala. Tak jsem si předělávala talíř mezi linkou a stolem – z linky do jedné ruky, stoja na jedné noze a berlích, předělat do druhé a z ní na stůl. Zpocená jsem při tom byla jak dveře od chlíva… Nezávidím ti, jsem ráda, že jakžtakž chodím.
Já to dělala podobně, akorát jsem si vzala na pomoc to plastové křesílko, jak jsem kdysi psala. Zlomenou nohou jsem klečela na křesílku, navíc to byla i solidní opora, a z kraje linky jsem si to podala a přenesla na stůl. I nádobí jsem takhle po sobě myla, horší to bylo s uklízením. To počkalo na sestru.
Matyldo – vařit, prát, uklízet? Sis něčeho šlehla, ne?! (rofl) Ale venčení bere opravdu velice zodpovědně, to ho musím pochválit před nastoupenou jednotkou.
No tak zkusit jsem to musela- ale taky si pamatuju, že jsem s nechodící sádrou stála u vaření na jedné noze, případně ji měla podloženou pod kolenem štokrlí… 🙂
Ano, takhle jsem si vařila nebo ohřívala taky. Výhodou malé kuchyně je, že je všechno nadosah, takže jsem si i to ohřáté jídlo posunula po lince tak, že jsem na něj dosáhla od stolu. Akorát to kafe k PC do vedlejšího pokoje jsem prostě nezvládla. 🙂
Anonym jsem já.
Hele, u nás to bylo nadýl, navíc synek na bytě nemá pračku, takže v pátek donesli prádlo z prádelny a z košů v koupelně, já jsem jim to natřídila a prát už musela pračka. Jen jsem ještě nezačala tu hrůzu žehlit, Honza si svoje požehlil, sliboval, že vyžehlí i to ostatní, no nezadařilo se… Ale chlapy máme asi jak přes kopírák.
OTéčko (protože potřebuju politovat (rofl) ). Pan doktor mi tvrdil, že zlomená noha se nedá rozchodit!!! A napařil mi sádru a berle! Natvrdo!! I když částečně podmíněně – když do úterý odpuchnu, dá mi lehkou chodičku (S ní i do boty vlezete!) A prý: to máte na čtyři týdny … nebo taky na čtrnáct. Pan doktor je veselá kopa, ne nadarmo se jmenuje Kašpar (party) . Když mě viděl se ginglat na chůdách – teda na berlách, tak řval přes půl polikliniky „Babo, vy se nám tu zabijete dřív, než vás ošetříme! No nedívejte se, jste hrozná šmajda!“ Kdo by ho nemiloval (a navíc je to fešák).
Cos dělala? Vypadá to, že jsi převzala štafetu. Šmajda pajda jsem ještě pořád, i když bez berlí.
Ygo! Cos tropila? Ty nevíš, žes měla před úrazem absolvovat kurz chození na berlích? 😀
Jinak lity lity… (inlove) Ať jsi brzy fit!
(Budeš mít čas psát o Vrbici:))
No jestli jí dali francky, tak potěš koště. Já jsem si ve špitále vydyndala podpažďáky a dobře jsem udělala…
teda mně to na franckách přijde podstatně lepší než na podpažkách
Fakt? Když na jednu nohu nesmíš šlapat? To pak všechno držíš jen rukama…
Mě domů poslali rovnou s franckama, hned jsem se na chodbě málem přerazila. Soused se synkem mě dovlekli k autu, doma jsem sebou opět švihla. Naštěstí známá měla doma podpažďáky, tak mi je půjčila. Pro mě ty francky prostě nebyly, já se na nich neudržela, žádná opora to nebyla.
Jj, navíc s podpažďákama můžeš zůstat stát třeba u kredence, jseš opřená pod ramenama a máš volné ruce, francky musíš furt držet.
tak volné ruce třeba u kredence nebo u linky, to uznávám že je asi lepší
Ygo, lity, lity! Hele a teď už budeš mít vlastně čas mi nafot svůj náhrdelník, že? :))
YGo (hug)
Tak popořadě:
1) Co jsem dělala – to si tak jde člověk se psem na rychlou ranní čuračku nachystaná na odchod do práce, zvrtne se mu noha, upadne a zlomí kůstka v tlapě a domů jde jako o berličce, hnáty křivé …
2) Teoreticky bych už konečně mohla začít psát, ale zatím mám mít nohu výš, abych uspíšila odchod otoku a víš, jak se blbě sedí u počítače, maje nohu na stole vedle klábosnice? Já ti to řeknu – blbě!!!
3) Teoreticky bych mohla se vyfotit s náhrdelníkem (a možná i s oboma dvoma), ale to by mi je musel NĚKDO snést z hůry, to jest z ložnice o patro výš – já tam nevylezu (díky bohu, že jsme dosud v obýváku nezlikvidovali Terčino záhořovo lože).
4) Mám podpažáky, sestřička moudře usoudila, že o franckách bych asi neodešla.
Ad 3 – je zajímavé, že ti NĚKDO jsou všude stejně ochotní (devil). Taky ještě spím v obýváku, protože večer už sotva lezu.
Ad 4 – ještěže tak. Před třinácti lety jsem byla na operaci s meniskem, čtyři týdny bez došlapu a dali mi francky! Dneska bych to už nedala.
Tak se drž, co už jiného můžeš dělat.
Achich ouvej, to se ta ranní procházka teda pěkně zvrtla! Jedno špatné šlápnutí a je z toho noha v sádře. Lity lity, ať ta kůstka pěkně a bezbolestně srůstá! (hug)
Sem si zlomila záprstní kůstky na noze ,(já vím, že je to špatně řečeno ale nemůžu si vzpomenout jak je to dobře) no není to tak dávno, uf. Zapomněla jsem na poslední schod a už jsem letěla. Nohu jsem nosila na tenisce,pajdala jsem bez sádry, ortézy a doktora cca 3 měsíce a a pak to přestalo intenzivně bolet. MLP usoudil, že auto řídit můžu a tak jsem řídila, jsem kaskadér.
Občas to pěkně pobolívá ,změna počasí se pozná. Ale jinak chodím. :-))
Ygo drž se a zpomal, Jeník si zaslouží přidělenou odpovědnost ! 🙂
Zánártní
Ygo, lity lity, jsi opravdu „šikovná“… já mám asi tvrdé kosti, zlomeninu jsem v životě neměla, vymknuté, zhmožděné atd. kdeco a mockrát, ale opravdickou zlomeninu nikdy
ať to nebolí, ať to odpuchne!!!!!!!!! a ať se to rychle zahojí a Jeník ať tě kouká obskakovat (inlove)
Hele, a to já jsem ještě dostala 30 malejch injekcí, abych si je píchala do břicha, aby ten otok odešel a nenadělal někde paseku. Noha byla opravdu černá. Než jsem chytla ten grif, řvala jsem u toho jak tur.
Ty injekce byl nějaký derivát heparinu, aby se rozpouštěla ta krevní sraženina…
Nízkomolekulární heparin. Já ho měla na plicní embolii, než mi dali jed na krysy. Břicho jsem z toho měla hrbolaté a fialové, jako když mi nakope 😀 .
Aukce je krásná věc, akorát že já nikdy nic nevyhraju, to by musela končit tak v osm, maximálně v devět. Ale ráda se účastním a třeba na mne jednou také dojde
Si musíš uvařit silný kafe, abys vydržela do konce 😉
No, kávu piju v půl osmé a jsem schopná polknout poslední doušek a usnout.
Jasně, o sušený švestky ve vlastnoručně vyrobené přepravce jsem ochotna se do krve poprat i na Aukci 😀
Fix, proč to není dole pod Ivou a jejími švestkami??
Nechtěla jsem Renatě mluvit do článku, takže přidávám téma k diskuzi sem:))
Většina věcí, které jsou dávány do aukce, nějak souvisí s koníčky, které lidé mají. Nebo s činnostmi, kde se lidé cítí jistí, protože to umějí.
Takže se zeptám – bez ohledu na současnou aukci – máte své koníčky? Co vás baví dělat, když máte volný čas? Myslíte si, že člověk takové činnosti potřebuje? 🙂
Jasně, že člověk koníčky potřebuje, akorát k nim potřebuje čas a energii. Mám dojem, že v poslední době mým koníčkem je spánek
No já mám pocit, že mým největším koníčkem v poslední době je přenášení, vybalování, vyhazování, třídění, zařazování, leštění plus následný i průběžný úklid. Na nic jiného čas nemám. A aukce je skvělá, ale mám to jako Inka – v době, kdy by mohlo něco „kápnout“ už dávno spím.
To chodíte všichni spát se slepicema? Deset večer snad není tak pozdě…
Vzhledem k tomu, že vstávám v pět, tak deset je maximální výdržná hranice
Aha…
Taky by třeba mohla aukce končit v pátek, aby se mohli zúčastnit ti, kdo brzy vstávají do práce a pak to mohli v sobotu dospat. 🙂
To je zajímavý nápad, uvážím to. I dřívější konec akce, ale zatím nic neslibuju 🙂
Já mám skoro hotovou hračku 🙂
Nějak mě nic nenapadá…
Kdo tady mluvil o 25 kilech nasušených švestek? Třeba bys mohla trochu postrádat 🙂
Ale to je furt stejný 😉
Ale vždycky se to ochotně spotřebuje
mlsné pusy jsou taky pořád stejné a stejně nedočkavé 😀 tomu se říká “ osvědčená klasika“, víš?
Já taky budu nabízet svou klasiku, protože mne taky nic nenapadá.
No ale víš, jak jsme s tvým vyšívaným jehelníčkem spokojená?
Jasně, že nabízej klasiku! Aspoň se dostane na ty, kdo to rok předtím nevyhráli 😀
tssssssssss, stejný ale skvělý!!!!
Tak je jinak zabal! 😀 Skoro každý má rád sušené švestky:))
Tak je můžeš nabídnout pro změnu ve vyšívaném pytlíčku s mašličkou! 🙂
To patří pod Ivu, nějak jsem to špatně zařadila.
Z višně jsem sice spadla, ale ne na hlavu 😉 Vyšívat, pytlíček (rofl) (rofl)
Stluč přepravku (rofl)
Tak jsem tipovala dobře, že tě můj návrh rozveselí! (rofl)
Tak vyšívat bych uměla, ale je pár důvodů, proč už to nedělám.