Sliby se mají plnit, a nemusí to být vždy zrovna o Vánocích. Plním tedy i já svůj slib a přináším první várku historických stoslůvek, která jsem psala v DMD 2017.
O čem dnes bude řeč? Začneme honosně – zrozením krále. Dále nakoukneme, jak se dařilo křesťanům v Japonsku, a s panem Metternichem si dáme šálek kávy a na závěr se zúčastníme námluv ve staré Anglii.
Téma: Zázrak zrození
Nebýt náhody, není krále
Prosinec 1637.
Ludvíka XIII. zastihne v Marais silná bouře. Gardisté tuší, že další cesta by nemocemi sužovaného panovníka mohla stát život – a Francie nemá následníka trůnu!
Přemlouvají krále k přenocování v nedalekém Louvre. Král se brání – pobývá tam královna, nechce ji rušit. Popravdě, nechce ji ani vidět – nesnáší ji. Potratila přece kdysi jeho dítě!
Nakonec podlehne. Netuší, že zámek není dovybavený a vytápí se jen královniny komnaty. Po příjezdu už nemá na výběr. Po dlouhé době spí manželé opět v jednom loži.
Září 1638.
Narodí se Ludvík, budoucí Král slunce.
Kdoví, jak by Francie dopadla, nebýt bouře a nevytopeného zámku.
Závěrečná poznámka:
Ludvík XIV. přišel na svět po 22 letech manželství Ludvíka XIII a Anny Rakouské, kdy spolu pár v podstatě vůbec nežil. Louvre v době královy návštěvy (5. prosince 1637) byl ještě středověký hrad, ve kterém prostě v té chvíli nebyla pro krále volná postel. Výbava králova apartmá se totiž nacházela v Saint-Maur, kam byla odeslána toho dne ráno. Druhé apartmá patřilo královně…
Ludvík XIII
Téma: Neruš moje kruhy
Japonsko, 1562
Úvod:
Evropští námořníci – mimochodem Portugalci – nalezli Zemi vycházejícího slunce v roce 1543 tím, že ztroskotali u západojaponských břehů. O dva roky později už do Japonska připlouvaly evropské lodě pravidelně. Kromě námořníků začali přijíždět i jezuité. Snaha o evangelizování nové země vypukla naplno.
Evropa objevila Japonsko v době jeho vnitřního rozkladu. Zemi chyběl císař, soupeřily mezi sebou jednotlivé klany i různá náboženství – šintoismus, taoismus, buddhismus, konfucianismus. Není divu, že křesťanství, přicházející spolu s Evropany, se šířilo jako kruhy na vodě. Císařský vazal Oda jej využil jako klacek na buddhistické mnichy. Kjúšský kníže Ómura přijal křest v roce 1562 – za podpory jezuitů založil prosperující přístav Nagasaki.
Budhističtí mniši se ale nevzdali. Tokugawa, nový faktický vládce Japonska, v roce 1587 udělal ostrý střih. Zakázal kostely. Od roku 1589 i křesťanství. Do roku 1614 zemřelo v Japonsku 200 tisíc křesťanů mučednickou smrtí. Nová víra byla smetena.
Závěrečná poznámka:
Nacpat takové události do sta slov je někdy téměř nemožné. Doufám, že se mi v povedlo naznačit, že si japonské náboženské skupiny dlouho své kruhy rušit nenechaly.
Mimochodem Nagasaki mělo opravdu krutou historii. O staletí dříve, než se zapsalo do dějin jako jedno ze dvou měst, zničených atomovou bombou, se nechvalně zapsalo do dějin jako mučednická aréna japonských křesťanů.
Togukawa
Téma: Zbraň civilizovanější doby
Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum…
Káva? Nezdravá! Škodí zažívání! Snižuje potenci! Příčina demence!
Kavárny? Semeniště infekčních nemocí!
Takto bojoval Metternich proti kavárnám. Nesnášel je. Není divu. Doupata protirakouských živlů!
Nařídil negativní kampaň. Lékaři (dle jeho nařízení) vynášeli kladné vlastnosti čokolády a hanili kávu.
Společnost se rozdělila. Měšťané a šlechtici popíjeli dle nových trendů čokoládu. Káva se stala symbolem odporu, její objednání bylo bráno jako protimetternichovské gesto.
Milovníci čaje byli buď proruští – pili čaj ze samovaru, nebo probritští – zalévali čajové lístky.
Tajní agenti zapisovali, kdo co pije, a hlásili dál.
Vše marno.
Vzato kolem dokola, kancléř měl pravdu.
Revoluce roku 1848 měla kořeny právě v kavárnách.
Závěrečná poznámka:
Je ironií osudu, že Metternich sám kávu miloval – pil několik šálků denně. Byl jejím odpůrcem jen pro lidové vrstvy – měl ideu, že pití kávy může probouzet nekalé myšlenky… Jaký oblíbený nápoj máte vy? Jste kávoví buřiči, proruští či probritští pijáci čaje? Nebo snad šlechta či měšťané s horkou čokoládou v šálku?
V každém případě, dobrou chuť!
Metternich
Téma: Žádám vysvětlení
Nápadník
Anglie, 19. století
„Tak Elisabeth se vám libí,“ pokýval hlavou hospodář po chudé večeři.
„Uživíte ji?“
„Bratranec, co pracuje u pana Pickworda, se za mě přimluvil. Nastoupím tam jako dělník příští týden.“
Žena mezitím pohlédla z okna. Stmívalo se. Otevřela truhlu, vytáhla velký vak. Rozprostřela jej na postel.
„Pojď,“ vybídla dceru.
Mladý muž se polekal: „Co jí chcete udělat?“
Hospodyně se usmála: „Vy nejste odsud, že. Jinak byste znal námluvový pytel. Topit už nebudeme, svíček nemáme nazbyt, hospodář má ještě plno otázek. Koneckonců, vy také ještě domů nespěcháte. A já vás s Elisabeth v posteli jen tak nenechám, to víte, jistota je jistota.“
Závěrečná poznámka:
Nejen ve Velké Británii, ale v celé severní Evropě panoval až do 19. století starý zvyk, že namlouvající se páry spolu oblečené sdílely lože. Má to svoji logiku – v chladných měsících nemohli pobývat mladí dlouho venku a chudší lidé zas nemohli topit dlouho do noci. Proto obecně odcházeli na lůžko velmi brzy. Mladý nápadník tak mnohdy skončil v teple postele své nastávající. Tyto „postelové námluvy“ však neprováděli tajně. Očekávalo se, že budou v posteli ležet ve vší počestnosti, samozřejmě oblečení. Nicméně (jak pravila hospodyně) jistota je jistota a tak se místy rozšířil zvyk zašít nevěstu do „námluvového pytle“, nebo mezi pár umístit dřevěnou desku. To pro jistotu, aby se společenský styk jaksi „nezvrhl“ ve styk úplně jiný.
Zdroj: Nigel Gawthorne, Milostné hrátky ve staré Anglii
Anglie
Toro! Díky! Jakov vždy velmi zábavné a poučné, máš můj obdiv! Na závěr dne mne potěšilo. (h)
Opět úžasné historické miniaturky, milá Toro, pobavila jsem se jako vždy!
Ludvík XIII. a Anna Rakouská, důvěrně známí ze Tří mušketýrů! Podle pana Dumase to ovšem vypadalo, že Ludvík na Annu spíš žárlil. No, důvod k tomu měl.
Jéé…“Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum…“, díky Toro za připomenutí tohodle rozpočítadla. Úplně jsem na něj zapomněla a okamžitě se mi vybavily obrázky, jak si v chatě hrajeme na pikolu 🙂
Jinak další bezva historicky poučná drabblata !
U námluvového pytle mi naskočila představa, co když si slečna potřebovala odskočit ? Mne by pak jakékoliv milostné špitání okamžitě přišlo, protože tahle „starost“ by mi to celé zkazila.
Piju kafe, v zimě nám večer k TV často udělám čaj (silný černý s hodně citronem)a když jsem v zimě prochladlá, udělám si pro zahřátí hrnek instantního kakaa. Teď ve vedrech piju přes den kvanta vody, určitě několik litrů denně, obzvláště, když něco dělám venku. To pak potřebuji nejen uhasit žízeň, ale i doplnit vypocenou tekutinu.
Ygo, silně oponuji. Kde vidíš šviháka? Já si osobně myslím, že vysoká šlechta, jak se tak furt mezi sebou oplozovala, se kapánek nevyvedla. Jsou většinou velice nepůvabní a slabší jedinci i mírně debilní. Ještě že mohli oslňovat tím nepraktickým, ale třpytným oděvem, který odvedl pozornost od velkého nosu, nebo ustupující brady. A vůbec.
Ježiš, můj prapředek byl baron, že bych byla slabší jedinec? Snad ne, to nebyla vysoká šlechta, ale nejnižší stupínek na cestě k nedosažitelnu. Možná na mne vybyla ta nepůvabnost. No, co nadělám. 🙂
🙂
Ále jenom koukni na ty jeho vypracované nohy! To není žádný nemrcouch 😉
Nadarmo se neříká, že náhoda je v…
Jakoupak náhodou se o dva roky později narodil Ludvíkův bratr Filip? Co jsem o Ludvíkovi četla, nebyl to úplně špatný král. Měl hodně mocenské choutky, to jo, ale kterýpak panovník je neměl? Rozšířil Francii prakticky na tu velikost, jaká je dnes. A zanechal Francii Versailles.
A další české přísloví platí na pana Metternicha:
Káže vodu, pije víno.
O křesťanech v Japonsku toho moc nevím, ale jestli tam misionáři šířili slovo Boží stejně, jako jinde ve světě, tak se Japoncům nedivím, že s nimi časem vycukali.
A islám je tam přímo zakázaný.
Ale jinak jsem si – podáno stručně a výstižně – zase rozšířila obzory. Toro dík, těším se na příští pondělí.
Tak tahle drabblátka jsem si fakt užila.
Ludvík XIV měl víc štěstí, než by jeden věřil, že vůbec přišel na svět. Po 22 letech manželství potom jedna noc… To už musela být obrovská náhoda, nebo se na tu flákárnu nemohl strážný anděl francouzské monarchie už dívat 😛
No, Japonci se s tím ne… nemazali. Cizí náboženství používané beztak k vyjádření politických postojů… není to ve světě neznámý přístup.
Metternich byl prostě chytrej, ale jak je vidět, jakmile nespokojenost lidí přesáhne jistou míru, ani zdravotní rady nepomohou! (Jinak já jsem závislý kafař, bez dvou denně nefunguju, jinak piju hlavně vodu:))
A ten pytel mě rozesmál – co lidi nevymyslí! Ačkoliv jsem tu knížku, co z ní cituješ, četla, nezůstalo mi to v hlavě – nebo jsem to přeskočila, nečetla jsem to postupně. Nedovedu si představit, že bych v pytli (a s rodiči vedle) vedla nějaké… hm… námluvní řeči 😀
No, snad tam panímáma měla nějaké přitažlivé sluhy, ne? Ale asi ne, on Ludvík XIV byl taky ujetej. Viz moji neuctivost trochu výše. Král slunce, ha!
Mě spíš napadlo, kolik asi v té době bylo Anně Rakouské let… 🙂
Jinak povinnost byla povinnost a princeznám to – počítám – vtloukali ještě před sňatkem do hlav dost důkladně 😛
No možná stejně jako mnohým dnešním prvorodičkám.
v létě piju studenou matchu a když j eléto chladnější,dám si banchu nebo ge-maichu…kávu o víkendu a v klidu-to ochutnávám různé..Kenyu,Costaricu,Brazilskou, Etiopii… čokoláda mi moc nejede, tedy jako nápoj,to pudinkový bláto v kavárnách mi prostě nechutná….černý čaj piju v zimě, mám ráda černej Ahmad s bergamotem (krabice má žlutý proužek)a zakápnu ho troškou grepové š´távy,nemá chybu….v čajovně přes zimu oblibuju roiboss s kandovaným zázvorem.
Rozbilo se mi napájení na pc, půjde do opravy. Taky jejíž hlídám mláďata, tak se předem omlouvám, že nemůžu reagovat více, nějak na to ťukání na mobilu není čas. Díky všem, komu se líbilo.
Milá Toro, užij si babičkování! (inlove)
A ať je tvoje počitadlo brzy fit 🙂
Aniž bych sem chtěl tahat politiku, první co mě napadlo: pojem pražská kavárna je i dnes, zejména na jistých webech, velmi frekventovaný. Ale spíš v opačném smyslu než za Metternicha.
Tak já jsme kávový rebel a příležitostně probritský piják čaje- jenže černý piju málokdy, preferuju bylinkové- takže moravský venkov, no 🙂
O tom pytli a prkně jsem slyšela, přijde mi to vtipné- co když byl nápadník krejčí?
Jéé – tahle úžasná drabblata si pamatuju a ráda jsem si je znovu přečetla.
Jak tak koukám na obraz Ludvíka Třináctého (asi blízká přízeň jisté paní na Chipsíně (rofl) ), tak zimy si užil asi dost a dost, protože nohy má chladem celé fialové! Proto se nedivím, že se přemohl a zalezl do vytopeného lože paní manželky. A ještě že tak, jinak nevím, nevím, o čem by psal pan A. Dumas st. (nod) . Ale byl to jinak švihák!
To kníže Togukawa se nám nějak rozkydl! A já si ho představovala jako pana Toranagu z filmu Zajatec japonských ostrovů. Pravda, tam se páni jezuité neukazují v moc dobrém světle (no jo, my Češi je vůbec nemáme v lásce, páč nám pálili knihy), hezky intrikovali! Pak se není co divit, že křesťané na Východě dopadli neslavně…
To pan Metternich sice intrikoval taky, ale dopadl daleko líp. A na obraze mu to také velice sluší, není divu, že mu podlehla i kněžna Zaháňská. Jinak já jsem asi pěkný chameleon a piju dle situace: někdy se cítím jako středostavovská měšťanka a piju si čokoládičku z koflíčku (no, spíš kakao ze čtvrtlitráku); jindy jsem ctihodná Angličanka a dám si dobrý čaj s mlékem. Ovšem většinou jsem odbojná chátra a lokám lógrové kafe. Jediné, na co se necítím, je ruská báryšňa a samovar a srkání čaje skrz kostku cukru (shake) .
Já tam kdysi byla, dokonce na čajových plantážích, ale srkat čaj přes kostku cukru jsem nikoho neviděla. Ale ten čaj, ten mi strašně chutnal.