Kdy jindy, když ne teď? Je horké léto, slunce neúnavně praží a košíky se prohýbají pod tíhou právě sklizené, řádně vysluněné a dokonale zralé zeleniny. Když jsou naše skleníky a záhony tak štědré, byl by hřích nehýřit barvami a vitamíny i v kuchyni. Dnes jsem se pustila do přípravy ratatouille. I když se jedná o specialitu z Provence, všechny použité suroviny nesou značku „made in doma“. Kdo nemá vlastní úrodu, postačí mu vyšlápnout si směrem k nejbližší tržnici a naplnit svůj košík zeleninou.
Povede-li se vám shromáždit několik rajčat, lilek, mladou křehkou cuketku, červenou a zelenou papriku a nezapomenout na bylinky, máte dobrý základ na přípravu slavné provensálské speciality původem z města Nice – Ratatouille (ratatuj).
Ratatouille
Doporučuje se zvolit stejný poměr použité zeleniny. Zelenina na ratatouille by se měla připravovat odděleně, tzn. co druh, to jedna pánev nebo hrnec. Pokud to podmínky kuchyně nedovolují, je dobré alespoň zachovat pořadí, v jakém budeme zeleninu zpracovávat, protože ke změknutí každá potřebujeme jiný čas.
Ve finále bychom měli jednotlivé druhy zeleniny chuťově rozpoznat. Ratatouille podle znalců francouzské kuchyně prý chutná absolutně nejlépe, když je připravovaná v měděném nádobí, tak ho neváhejme použít. Každopádně se v něm báječně servíruje a pokrm zůstává dlouho teplý.
Potřebujeme:
- rajčata
- lilek (baklažán)
- cuketu
- červenou a zelenou papriku
- cibuli
- dle chuti česnek
- olivový olej
- nezbytné jsou bylinky – tymián/mateřídouška (může se přidat i rozmarýn, čerstvý bobkový list, ale i majoránka je skvělá)
- ochutíme mořskou solí a čerstvě mletým pepřem
Postup přípravy:
Rajčata nakrojíme, spaříme, oloupeme slupku, rozpůlíme a vyškrábneme semena. Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme, lilek osušíme. Mladé cuketky neloupeme a nakrájíme je na plátky. Nejlépe chutnají tehdy, pokud nepřerostou délku 15 cm. Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Cibuli i česnek nakrájíme též na plátky. Na pánvi nebo v širším kastrolu zahřejeme trochu olivového oleje a orestujeme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme cca 10 minut.
Přidáme cukety, lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, ovoníme bylinky a zvolna za častějšího míchání vydusíme ze zeleniny téměř všechnu šťávu. Vznikne fantastická směs barev a vůní dokonalého zeleninového pokrmu. Konzumujeme jako samostatné jídlo s pečivem (třeba s francouzskou bagetkou) nebo podáváme jako přílohu k masu či rybě. Hrnec s ratatouille je skvělá volba na každou letní grilovací party.
Můj tip do kuchyně:
Když mi ratatouille zbude, ráda si ji druhý den zapeču v troubě a povrch posypu např. strouhaným sýrem s výraznější chutí. Ratatuj se mi osvědčila také jako chutná náplň do slaných francouzských koláčů, zvaných Quiche.
Dietní verse bez oleje:
Do velkého hrnce navrstvím zeleninu v následujícím pořadí: lilek, rajčata, cuketa, paprika. Jednotlivé vrstvy proložím plátky česneku, posypu petrželkou, osolím a opepřím. Zeleninu vrstvím téměř po okraj hrnce nebo zapékací nádoby. Přikryji pokličkou nebo těsně uzavřu alobalem a dusím zvolna nejméně 2 hodiny na velmi mírném plameni na plotně nebo v troubě.
Pokud nemáte všechny uvedené suroviny, vadit to nebude. Dobrou dušenou zeleninu si můžete připravit i z toho, co máte právě doma po ruce. Udělejte si třeba španělské Pisto manchego – olivový olej, cibule, stroužek česneku, mladá cuketka, barevné papriky, rajčata, sůl a pepř. Nebo zkuste sicilskou Caponatu. Pokud nemáte náladu na cizokrajné chutě, dejte si staré známé a dobré maďarské lečo. Dobrá zelenina létu sluší a rozhodně nikdy nic nezkazí.
Mateřídouška čili tymián
Mateřídouška – tymián patří mezi polokeříky. Se svými drobnými a světle růžovými kvítky vytváří nízké voňavé půdopokryvné porosty. Nejlépe voní a chutná ten čerstvý, ale zatracovat se nemá ani sušený, uskladněný v dobře utěsněné kořence.
Použití tymiánu je velmi všestranné. Nepostradatelný je v bylinkových směsích francouzské i italské kuchyně. Tymián je velmi univerzální, proto jsem si ho oblíbila a pěstuji hned několik jeho druhů, ale když narazím u nás na lukách na mateřídoušku, hned se rozněžním a kousek si nesu domů. Všimla jsem si, že mateřídouškové porosty z naší okolní přírody za poslední roky mizí a nacházím ho docela vzácně.
Jak se daří mateřídoušce – divokému tymiánu u vás doma?
Přijmete pozvání ke stolu na ratatouille a všechny jeho blízké zeleninové směsky nebo patříte k těm, kteří dají přednost chuťově temperamentnějšímu leču s kouskem pálivé papriky a klobásky nebo uzeniny?
Vůně ratatouille je mocná čarodějka, možná někomu přivolá vzpomínky na krásy Provence.
Přeji všem krásné léto a Bon Appetit!
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Paní domu, v Paříži, kde hlídala děti, dělala ratatouille často. Napoprvé mi to přišlo zvláštní lečo, jídlo jsem neznala a lilek byl v té době pro mne neznámá zelenina. Ale jídlo mi chutnalo. Později v manželství jsem ho udělala několikrát, ale přípravu jsem musela naplánovat, abych nakoupila vše potřebné. Na a tady jsme si nějak zvykli na lečo z vlastních paprika a rajčat a na tohle dobré jídlo jsem vlastně zcela zapomněla. Takže gurmanko děkuji za připomenutí, budu muset někdy udělat a „připomenout si Francii“.
Jinak slovo Ratatouille se mi moc líbí, to „ra“ krásně drnčí, zvláště, se „r“ vysloví správně francouzsky, takové to „zadní“. 🙂
Mám doma všetko-som v práci a zajtra zase budem,tak si uvarim toto báječné jedlo.Aj keĎ sa s hnabou priznám,že moje ratatouille je tak nejak iné,ako to čo jem na dovolenkách na juhu europy.
Inak z baklažanu najviac milujem toto jedlo:čerstvý biely chlieb.baklazžn po nezbytnom vypotení nasucho opečiem na panvici a vložím na tanier do zálievky:olivový olej:balsamico v pomere 3 ku 1,nadrobno posekaná bazalka a hoodne cesnaku.Kolieska baklažánu sa „napijú“tejto tektiny,pokladú na chlieb…No paráda.
Verenko, i já mám takhle lilek nejradši, jen jsem do toho nedávala ten balzamikový ocet, jen olej, bylinky a česnek. Příště to zkusím s tím balzamikem, to bude ještě lepší.
Vzpomínám si, jak jsem jednou byla na pracovní cestě v Itálii a tam jsem se účastnila takové malé recepce v podniku, ke kterému jsem jela. Měli tam mimo jiné i tenhle opeřený lilek s česnekem a s bílým chlebem a já jsem se pořád držela poblíž toho stolu s lilkem a mohla jsem se z té dobroty zbláznit 😀 .
Už jsem to hodně dlouho nedělala, musím to napravit.
Já upeču lilek v troubě, po vychladnutí vydlabu dužninu, osolím, přidám česnek, panenský olivový olej , vinný ocet a projedu ponorným mixérem. Na nasucho opečené plátky bagety lahoda.
přesně tak
Vy mi tady s tím děláte chutě, já to snad zkusím.
U nás doma se nikdy s lilkem nepracovalo, tak ho fakt neznám. Ale tenhle obyčejný receptík si opíšu a zkusím.
LEČO – článek z loňského léta
http://www.dedenik.cz/2017/07/07/patek-s-gurmankou-leco/
Takové zeleninové jídlo s drobnými obměnami dělávám docela často, i když tomu neříkám ratatouille. Nepoužívám cuketu, tu nemám ráda v žádné podobě a v mé kuchyni se vůbec nevyskytuje. Často do toho přidávám velké červené fazole, to je moje láska 😀 . Nejradši to mám asi samotné s čerstvou bagetkou, ale přesně jak je uvedeno, někdy to dám i k masu, malým bramboráčkům, opečeným bramborům, je to dobré vždycky. Mám ráda i lečo s klobáskou, je to pořád variace na stejné téma.
Mám k tomu jen jeden takový malý postřeh. Přestože se to vždycky a všude v receptech předepisuje, rajčata do podobných zeleninových směsí nikdy neloupu a už vůbec nikdy neodstraňuji ten báječný mokrý gelovitý vnitřek se semínky, ten mám naopak obzvlášť ráda.
Tymiánu – tomu sušenému – se v mé kuchyni daří moc dobře, používám ho často. Nejvíc na maso, především na hovězí nebo skopové – tam mi přijde úplně nejlepší. A pak v rámci bylinkových směsí ho mívám v dresinku na saláty, v zeleninových jídlech, ale i na těstovinách, prostě často. Vím, že je to vlastně mateřídouška (nebo spíš mě kdysi překvapilo, když jsem zjistila, že ta něžná voňavá mateřídouška, kytička našeho dětství, je vlastně tymián) a je pravda, že ta něžná luční se nachází čím dál méně.
Přesně! Doteď jsem nedošla na to, proč se rajčata zbavují vnitřku! To nejlepší se vyhodí … ale na druhé straně, já rajčata taky loupu, nesnáším ty tvrdé ruličky ze sloupnutých šupek.
YGA:
Dříve jsem si to také tak nebrala, ale jak jsem měla možnost poznávat různé druhy rajských jablíček, pochopila jsem některé rozdílnosti. Některá rajčátka mají semínka de facto utopená v dužnině, jiná je mají ve vodnatém vnitřku atd. Spíš jde o recepturu, na kterou se ta která rajčata použijí. Ratatouille by neměla mít konzistenci leča, které může být řidší, ale pořád platí pravidlo, že si o tom rozhoduje ten, kdo vaří. Při přípravě italského suga slupky obtěžují, při leču mi tam vlastně ani nevadí 🙂 Větší kousky rajčatové dužniny jsou v ratatouille moc fajn a je příjemnější, když tam slupky nejsou.
tapuz: loupání rajčat je disciplína, na které vždycky netrvám 🙂 Dříve jsem to nedělala a rajčata do leča a podobných zeleninových směsek jsem jednoduše nakrájela a házela je do hrnce. Malé ruličky ze slupek mi v jídle nevadily a vodnatá dužnina se semínky mě neobtěžovala. Holt se to déle dusilo. Rajčata jsem rozlišovala jen na ta zralá a nedozrálá. Dnes jsem si oblíbila i jiné zajímavé druhy rajčat, které se pěstují třeba jen pro pevnou chutnou dužninu, která se nerozpadne ani kratším dušením. U takových rajčat ta semínka (vyžaduje-li to rcp) odstraním. Letos pěstuji pár zajímavých druhů rajčat, tak jsem zvědavá na úrodu. Sázela jsem později, některé keříky teprve nasazují na květy, ale já si ráda počkám. Semínka jsem si nakoupila v Itálii a ve Slovinsku, tak si držím palce, aby se urodilo. Měly by to být různobarevné sorty rajčat. Žluté červeně žíhané atd. Mateřídouška mě zpočátku také pěkně mátla a ve všech těch tymiánech jsem se neorientovala 🙂 Jakmile jsem se odstěhovala a začala nakupovat na krásných a bohatě zásobených středomořských tržnicích, doplňovala jsem si hezky vzdělání nejen v roztodivných druzích jedlé flóry 🙂 Bylinky jsou v kuchyni zábavné. Poslední roky si jich v našem okolí trochu víc všímám. Příroda se mění. Něco starého známého mizí a objevují se nové druhy, kterým se dříve nedařilo.
Gurmánko, tos mi připomněla mého prastrýčka, který kdysi dávno, když já jsem byla malá holka, pěstoval roztodivná rajčata. To byla jeho velká záliba, semínka tehdy sháněl bůhvíkde, ale vždycky sehnal. Pěstoval je ve velkém skleníku na zahradě. Nikdy nezapomenu na tu zvláštní vůni, kterou vydávaly rajčatové keříky v tom uzavřeném teplém prostoru skleníku, a na nich visela rajčata malá i velká, kulatá i podlouhlá, červená, růžová, žlutá, oranžová. Léta tehdy nebývala takhle vražedně žhavá a my jako děti jsme se v chladnějších dnech chodívali do toho skleníku hřát 😀 .
Tak ať se úroda vydaří!
Také mám různé druhy nap. býčí srdce jako máte na obrázku, hnědé velikánské rýhované, malé žluté hruštičky a samosebou normální stupické a start. U nás v podhorské dolině si nemohu moc vyskakovat. Moc se mi nevede žlutá cuketa a hokaidó má letos moc malé. Dostala jsem na jaře sazenici nějaké dýně a rostou na ní velikánské plody hruškovitého tvaru. Neporadíte mi co to je ?
O.T. U nás PRŠELO !
díky za inspiraci – bude o víkendu 🙂 ratatouille je synkův parádní a oblíbený kousek, nelení opravdu každou zeleninu připravovat v samostatném kastrolu. pokaždé všichni mlaskají 😀 zkusíme tentokrát přidal i sušená rajčata a houby podle Jindřicha, připadá mi to jako dobrý nápad. a ten film je taky náš oblíbený – hned za Myšákem Stuartem, když už je řeč o myších 🙂
Eva B.
Trpělivost se v kuchyni rozhodně vyplácí. Syn to dělá dobře, určitě to bude na velkou pochvalu 🙂
Tak tohle jídlo jsme ještě nezkoušela, zatím mě vždycky odradilo to, že mi něco chybělo- třeba lilky, které místní Penny snad vyvažuje zlatem 🙂 Lečo dělávám často, teď jsem si koupila ty obyčejné bílé papriky a dostala od rodičů pár rajčat, tak asi bude.
Lilky jsou opravdu hodně drahé jeden za 40,- (envy)
jsem je v pátek kupovala na trhu,jeden byl za 20,-
Kdykoli vidím tohle jídlo vzpomenu na známý film s krysáčkem. Tak ten můžu vidět víckrát za sebou na rozdíl od jiných a ratatuille mám moc ráda. A též přidávám olivy (černé), sušená rajčata a žampiony portobello. S brambůrky nebo francouzskou bagetkou je to úžasné. Rýži bych si k tomu asi nedala, i když jí můžu téměř ke všemu. Mám ráda i klasické lečo s pořádně pálivou klobáskou a chilli papričkami. Dojde na něj o víkendu. Pomalý hrnec je kamarád, pracuje za mne. Občas obsahem míchnu, případně dochutím a jinak se o nic nestarám.
Karolína:
O filmu vím, ale nikdy jsem ho neviděla 🙂 Jednou si na něj vezmu čas a dám si k němu právě tu ratatuj. Lečo to je zase jedna další a krásná disciplína, která nás doma baví. Pro rubriku „Pátek s gurmánkou“ jsem o něm psala loni tady:
http://www.dedenik.cz/2017/07/07/patek-s-gurmankou-leco/
Ratatouille jsem ještě nikdy nejedla. Ale vypadá to lákavě.
Lečo přes léto vaříme docela často.
Míša z Plzně:
Je pěkné zažívat něco poprvé 🙂 Určitě doporučuji vyzkoušet.
Ratatuille provozuji poměrně často, neboť tím určitě uctím svého vegetariánského zetě. Jen jsem recept trochu vylepšil, samozřejmě v intencích francouzské, potažmo provensálské kuchyně. Postup identický jen k základním surovinám dodávám drobně pokrájené olivy, sušená rajčata a jak známo francouzi jsou schopni dát houby , najmě žampiony, do všeho, tak proč ne, že? No a podlévám trochou červeného suchého vína. Baštu to nádherně zvedne. Podávám s malými brambůrky vařenými ve slupce, ale jedlé to je i s rýží.
Jindřich:
Je v tom cítit ta francouzská hravost při vaření a chuť dát jídlu vlastní punc kreativity. A o tom to vaření je! 🙂 Recept na Ratatouille je jen hrubým základem, co s dobrou zeleninou podniknout. Na výběr máme vlastní nekonečné cesty kuchařského důvtipu. To je to, co mě na tom světě chutí a vůní baví ze všeho nejvíc a určitě mě to nikdy neomrzí 🙂