BTW: Barva hlasu

Když jsem si minulý týden pod článkem „Pořád dokola“ přehrávala písničky navržené v diskuzi, natrefila jsem na jednu moc pěknou, kterou jsem do té doby neznala – byl to soundtrack k filmu Hobbit.

 

 

Song of The Lonely Mountain je typ písně, jaké mám ráda, instrumentálně bohatá, je tam slyšet něco jako mužský sbor (dnes se už nemůžete spolehnout, že tam opravdu je, i když máte pocit, že ho slyšíte:)) a navíc ji doprovázejí zajímavé zvuky, jako je třeba řinčení řetězů:)) Mám s ní jediný maličký, ale nepominutelný problém – nesedí mi zpěvákův hlas.

Neil Finn nezpívá falešně nebo špatně, to rozhodně ne… ale jeho hlas mě prostě neoslovuje. Dovedu si představit jiné hlasy, které by v té melodii uměly zaznít! A protože jsem si nějaký čas pouštěla písničku pořád dokola, tak mi zase jednou došlo, jak úžasným nástrojem je lidský hlas – jeho osobitá barva, modulace… je v tom něco, co mluví člověku přímo do duše – nebo nemluví!:))

Však je také hlas nedílnou součástí svádění a řekla bych, že rozhodně patří k oné často citované partnerské „chemii“, díky které o někoho máme zájem, zatímco o jiného ne. Máme zafixované hlasy milovaných osob – svých rodičů, partnerů, dětí, přátel… a zpěváků a herců, kteří k nás nějakým způsobem svým hlasem oslovují. Na druhé straně jsou hlasy, které nás dráždí a někdy za to jejich nositel vůbec nemůže. Nic nám neudělal, jen jeho hlas nám prostě brnká na nervy.

Hlas je geniálně vymyšlený komunikační prostředek. Nejenže má svoji nezaměnitelnou barvu, ale zároveň jsme zvyklí v něm číst. Jedním uchem sledujeme, co nám někdo říká, aby druhé ucho zkoumalo všechny související emoce včetně posouzení, jak dalece jsou slyšená slova pravdou.

I proto trpí němí a hluší lidé větším vyloučením ze společnosti než třeba lidé tělesně postižení, kteří však mohou jasně mluvit a dobře slyší. I proto se staří nahluchlí lidé dostávají do sociální izolace rychleji než ti, kteří nahluchlí nejsou.

 

Rádi posloucháme dobře podané vyprávění, dobrý zpěvák nás umí svým hlasem vzít za srdce. Hlas je nezaměnitelná část člověka a vlastně obecně lidství. A tak se dnes ptám na vše zkušenosti s různými hlasy! Třeba matky by mohly vyprávět, co s nimi udělá hlas jejich miminka…:)) Určitě máte své oblíbené herce a zpěváky, jejichž hlas vás oslovuje. Další kapitolou jsou velmi podobně znějící hlasy třeba rodičů a dospělých dětí – a také trapasy, které nastávají, pokud si je v telefonu někdo splete:))

Pojďme si dnes povídat o hlasech – oblíbených i takových, ze kterých nám naskakuje husí kůže!:))

 

PS: Abych maličko načala debatu, tak pro mě má charismatický hlas například Leonard Cohen…:))

A ještě – dva zajímavé hlasy pohromadě: https://www.youtube.com/watch?v=_QguoUKqFVo (písnička začíná na 1:14)

Aktualizováno: 30.7.2018 — 18:06

57 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Teď jsem si vzpomněla na Evu Olmerovou. Ten neopakovatelný hlas, její scatování, frázování, byla jedinečná! Jeden čas jsem ji mohla poslouchat pořád dokola. Čekej tiše… kam se hrabe originál! Černá kára – nikdo před ní a nikdo po ní. Škoda jí.

  2. Tak já tady asi půjdu trochu proti proudu – zatímco u žen také preferuji převážně pěkné alty (v poslední době jsem se třeba v autě více zaposlouchala od Hoboes, a tam tedy všechny ty holky byly senzační), tak u chlapů sice také ocením krásný hluboký sametový hlas jako třeba Toma Waitse či Nicka Cavea, ale takový dobrý chlapský ječák, oj, to je něco. Ne nadarmo je mojí srdcovou záležitostí Rob Halford se svými pronikavými výškami, no a tak před deseti – dvanácti lety jsem si sedla na zadek z Bena Kowalewicze z Billy Talent (a to ten zpívat fakt moc neumí, ale ta barva a ta „spratkovitost“ v tom hlase, ty mě fakt berou).

    1. Ja zas tie mužské jačáky nemusím, pri refréne „Money on my mind“ od Sama Smitha mám chuť opustiť telo … to je síce popík ale ani rockoví jačáci ma moc neberú. To taký Eddie Vedder, alebo už nebohý Chris Cornell (bože, toho je strašná škoda), to je iná káva. No vlastne, on Chris vedel aj pekne zajačať… 😉

  3. Mimochodem ještě jeden pohled na hlas – jak se liší váš vlastní ve vaší hlavě, a když se slyšíte v nahrávce…
    Já se ze začátku nemohla slyšet, ale pak mi pomohlo vědomí, že ostatní jsou zvyklí právě na ten hlas, který je pro mě novinkou, a přestala jsem si to tak brát 😀

    1. Řekla bych, že je o něco hlubší a víc monotónní, než bych čekala. Upřímně- nic moc.

    2. Když jsem se slyšela z nahrávky, tak bych se nepoznala. A docela jsem se zděsila. Ale máš pravdu, ostatní jsou na to zvyklí a přijde jim to normální. Ostatně oni sami sebe taky slyší jinak, než je slyším já.

  4. Přeju pěknej den – a neupečte se! (sun)
    Dnes jsem byla v Praze a musím říct, že když mi teploměr v autě na Jižní spojce o půl třetí odpoledne ukázal 37,5 stupně, tak to hrozné číslo, i když vím, že rozpálený beton není přesným měřítkem opravdové teploty. (whew)
    U nás je líp, asi 32, ale stejně je to na zdechnutí.
    Jak je u vás? Dokážete se nějak účinně chladit? 🙂

    1. Na sušák hodím namočený povlak od peřiny a pustím na něj ventilátor. Okna otevírám jen na noc a mám trvale stažené bílé a lesklé žaluzie.

    2. Zoufám si a pláku. Na teploměru na severovýchodní straně domku v šest 39C. A bude hůř.

    3. Myslím, že rozpálený beton byl k tobě celkem objektivní. Na Proseku jsem měla odpoledne na severní straně domu, kam navíc skrz vysoké stromy nikdy nesvítí slunce, 35 ve stínu.
      Předloni jsem si koupila mobilní klimošku a díky za ni. Po včerejšku, kdy jsem tady doma měla 31 stupňů, jsem ji dnes spustila a přes den jsem v obýváku navodila krásných 25-26 stupňů, což byla paráda. Jinak mám samozřejmě stažené žaluzie vždycky tam, kam svítí slunce, a podle potřeby přemisťuji po bytě tři stolní ventilátory. Teď mám ještě objednaný jeden stojanový ventilátor, ještě mi ho nedoručili.

      1. Na severním okně 28 – 30°, uvnitř max. 25. Pod menším východním oknem, otevřeným na větračku je ventilátor, který nasává vzduch a fouká ho na mokrý povlak na sušáku, ochlazený vzduch prochází bytem a odchází v kuchyni digestoří a v koupelně a na WC ventilátory. Povlak musím aspoň třikrát denně znovu namočit.

  5. Napadl mě v této souvislosti dabing. Jednak je zajímavé to, že zahraniční herci bývají velmi často dabováni českými kolegy, kteří se jim vizuelně podobají. A pak jsou tu případy, jako notoricky známý Louis de Funés s hlasem Františka Filipovského, který mu sedí víc než jeho vlastní. (chuckle) Aspoň ve filmu určitě! Ale i takovému Belmondovi významně stoupne sex appeal, pokud za něj mluví Jan Tříska nebo Jiří Krampol. Jeho vlastní hlas je trochu fádnější. 🙂

    1. Jo, když se dabovaná/dabující dvojice trefí, je to skvělé. Jen potom ten šok, když člověk začne sledovat filmy v originálním znění:))

      Pokud jde o něčí hlasy, jak vám zní slavná zelená příšerka od Alzy? 😛

      1. Nijak. V počítači mám veškeré reklamy totálně zablokované a v TV, jakmile se program přeruší, okamžitě vypínám zvuk a ladím jiný kanál. 😛

      2. Viděla jsem pána, který tu příšeru mluví. Příjemný, obtloustlý pán, solidniho vzhledu. Když udělal Alzáka, odskočila jsem dva metry.

      3. Alzák jde na nerf především Jeníkovi – mít po ruce tomahavk, tak ho má příšerka při svém zjevení na obrazovce vkusně vetknutý v hlavě.

        Jednou se mne ptal (Jenda) „Co je to za kravinu, tahle reklama – Stop tabletům týdne!?“

  6. No jo, hlas… já vyrostla na Gottovi a dlouho jsem měla pocit, že hlas musí být především velkej. Pak jsem narazila na českej folk – Ryvolu, Daňka, Greenhorny, Plíhala, Nohavicu, Radůzu… a zjistila, že hlas není všechno, že víc mě bere sdělení – pokud možno sdělení autorský.

    1. Taky tak, akorát že já měla radši Matušku, už jen kvůli těm písničkám, které zpíval. Byly mi bližší. A měla jsem moc ráda Zuzanu Navarovou, ta jednak měla nádherné texty, a hlas, který dokázal vyvolat husí kůži.

      1. No, u chlapů se takovému hlasu říká trochu jinak, je to dost nepřístupné a neslušné, ale vystihující

      2. Když jsem poprvé slyšela Pavla Žalmana Lohonku, myslela jsem si, že je to Matuška. Teď už mi to tolik nepřijde, ale na první poslech to bylo neuvěřitelné.

        1. To nevím, mě se prostě líbil její hlas, naskakovala mi často při jejích písničkách husí kúže. Co tomu říkají chlapi bych sice slyšela ráda. ale není to pro mě podstatné.

    2. No, já byla v té době pod obojí – Gott i Matuška! A všichni ostatní, cos psala… a co takhle Vodička a jeho uhrančivé „Byl to Shane“ 😀

      1. Ano, a Pavel Bobek a Karel Zich.
        A Johny Cash, Marty Robins a Kris Kristoferson.
        A líbí se i ta šílená Dolly Parton.

          1. Já jsem měla možnost si přehrávat dvojalbum Johnyho Cashe z jeho vystoupení v Praze. Bratránek nejen vystál šílenou frontu na lístky, ale později sehnal i to album. Johny Cash vystupoval se svou ženou June Carterovou a třemi sestřenkami, vystupujícími jednak samostatně a jednak jako křoví. June měla krásný hlas, hodně se ji pokoušela napodobovat Olga Blechová, ale moc jí to nešlo. Nikdy jsem nepochopila, jak ty ženské mohly hrát na kytaru s těmi dlouhými nehty. Stejně tak Dolly.

    3. Docela ujíždím na Havajských sborech, jenže to je hudba z let 1860 – 1930 a od jisté doby už ji nejde běžně sehnat ani v místě původu. (nedávno změnili vzhled webu a nabízejí jen současnou komerci). Ještěže zásoba 130 original CD to jistí. Takže mám k dispozici obrovskou sbírku hudby, o které se tvrdí, že je nejmelodičtější a nejlyričtější hudbou planety a dnes už ji skoro nikdo hrát neumí. A navíc i originální noty, celkem 130 nejkrásnějších melodií, jenže běžným orchestrem, který nemá havajskou kytaru je to nehratelné.

        1. Proč? Za dvacku vyrobím věrnou kopii, včetně bookletu. Nejdražší je na tom ta škatulka).

  7. Barva hlasu všeobecně určuje míru naklonosti, kterou k danému jedinci začneme pociťovat. Někdy jde přímo o nemíru 🙂 .
    K sopránům a tenorům se chovám s laskavou tolerancí, dávám přednost altům a barytonům. Basy jsou také dobré, i když trochu extrémní. Ale basa tvrdí muziku a ve vícehlasech jsou třešnička na dortu. S taktem mým vlastním… byla jsem na koncertě mužského sboru a pak jsem měla příležitost s nimi porozprávět. Se dvěma pány jsem vybraně hovořila a jednomu povídám, vy jste basoval, že ano, basy já mám ráda, tenory oproti tomu nemusím haha! Hovor plynul, loučíme se, ruky podáni a ten menší říká, těšilo mě, jsem ten a ten, tenor. No, co nadělám. Navíc, měla jsem to vědět, byl menší a při těle. Basista byl vysoký a štíhlejši.
    Abych těm sopránům nekřivdila, Marii Callas jsem odpustila, že byla sopranistka. Její soprán byl teplý, měkký, lahodný. Ale takových moc není, takže já preferuji ten tmavší odstín. I když… takový ječák, který vytryskne v černošských sborech, ten mi dovede udělat husí kůži také. Takže vlastně co? U mne vyvolá sympatie hlavně barva hlasu, ať má výšku nebo hloubku. Ale přece jen ta hloubka… 🙂 .

    Jenom malý dodatek. Jsou také jiná měřítka, rozhodující o náklonosti či opaku. Např. jeden skvělý muzikant, nic moc zpěvák, nic moc vzhledově, normál. Pak jsem viděla jeho chůzi mezi jinými chodícími a byla jsem ztracena. Podivné.

  8. Já jsem vždycky měla ráda hlas Jiřího Bartošky a brněnského herce Ladislava Koláře. Ale hlas Blanky Bohdanové mi spolehlivě drnkal na nervy.
    V telefonu si mě a Kačku pletou i ti nejbližší 🙂
    Pokud jde o hlasy zpěváků, tak zvukař zázrak udělá. Ale obecně mám ráda hlubší hlasy. Jenže když zpívá skupina, musí tam být zastoupeno kdeco- a třeba Hradišťan nebo Čechomor mají velmi dobrou sestavu 🙂

  9. Dede to je pravda. Jsou hlasy které zastaví jednoho v pohybu. 😉
    Jedním z hlasů v klipu je SIA. Má úžasné písničky a hlavně klipy k nim : https://1url.cz/rMMKO
    Toho černouška neznám, ale moc se mi líbí. Díky za nový objev pro mně. (y)

    1. Kytko, Siu sleduju už pár let (Co takhle She wolf:)) a přes ni jsem našla i tuhle písničku. Je to odrhovačka… 😛 (nejde to vypudit z hlavy, když se to tam zakousne) ale hlasy jim spolu moc pěkně zní 🙂

  10. Každý zvuk se skládá ze dvou složek. První je základní frekvence, (sinusový průběh), která určuje výšku zvuku a dá se vyjádřit číselným údajem, (X Hz), nebo notou. ta druhá jsou tzv. harmonické, což jsou sudé a liché násobky základní frekvence – vyšší harmonické, nebo sudé a liché podíly – subharmonické. Množství a vzájemný poměr těchto složek pak určuje barvu zvuku. Lidský sluch, pokud není poškozen věkem, nebo trvalou expozicí hluku, vnímá kmitočty od 16 Hz do 18 – 20 kHz, ale změnu barvy zvuku zaregistrujeme i v případě, že se z něj odfiltrují kmitočty až do 100 kHz! A to je přesně to, co odlišuje digitální hudbu od analogové. V analogovém signálu zůstávají změny signálové křivky, dané přítomností těchto harmonických, zachované i u zařízení, které s přenosem končí u 12 – 15 kHz. Při digitalizaci, pokud se nepoužije dostatečně vysoký vzorkovací kmitočet a dostatečná bitová hloubka, jsou tyto složky zničeny a komprese do MP3 dílo zkázy dokoná.

    1. Proto neposlouchám hudbu z mobilu, tabletu, jutůbu obecně. Přijde mi to takové … Hm… osekané? Ploché? A u věcí, které dobře znám mě to hodně rozčiluje.

      1. Já nejsem extra náročný posluchač, ledacos skousnu, ale třeba klasická hudba se v těch mp3 poslouchá blbě i mně…

      2. Nejvýstižnější termín asi je: vykastrované. To, co dělá zvuk nahrávky kvalitní, je zlikvidované a ten zbytek je dobrý leda pro lidi, postrádající hudební sluch, nebo ty, co na Technoparty objímají dunící reprobedny.

  11. S tím hlasem jsi to DEDE napsala přímo výstižně.
    Je to tak.

    Já mám ráda muže s hlubším basovým hlasem.
    Když je přitom trošku chraplavý, tak jdu do kolen.
    Takový hlas měl Miroslav Moravec.

    Naopak když má muž vysoký pištivý hlas, tak mě to vadí.
    Obecně nemám ráda uječené hlasy ať mužů nebo žen.

    1. Jo, Moravec se moc pěkně poslouchat. Rösner taky 🙂
      Ječivé hlasy jsou neštěstí jejich nositelů, řekla bych 🙂

  12. Leonard Cohen má nejen úžasný hlas, ale taky hudbu a text, to je hodně důležité podle mě. Třeba jsou zpěváci, co mají zajímavý hlas, ale pokud mají nějaký popový text nebo rapový text kde se v podstatě nic neděje jen opakují dokola jednu větu, tak to opravdu nebudu poslouchat.

    1. A to já jo – pokud je dobrá hudba a text není úplně stupidní. Jinak mě rozčiluje taky 🙂 V češtině mě hloupé texty vadí víc, protože je víc vnímám. Angličtinu zdaleka tolik neumím, tak často prostě vnímání slov vypnu – tam, kde nic nečekám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN